Pro dnešek jsme oslovili několik srdcařů nejen muzikálové branže, kteří byli před bezmála 16 lety u derniéry jednoho z nejlepších českých muzikálů všech dob, Svobodova Monte Crista. Ten se hrál na přelomu tisíciletí v Kongresovém centru Praha přesně dva roky (2000-02) a zaznamenal tu symbolických 444 repríz. Po čase se ještě vrátil v poloprofesionálním studentském nastudování do pražského Divadla U hasičů, ale na nové velké uvedení stále čeká. A díky České televizi, jež před 14, resp. 12 dny na ČT Art toto velké dílo (konkrétně právě jeho derniéru s Danielem Hůlkou, Jiřím Kornem, Hanou Křížkovou, Bohušem Matušem, Karlem Černochem, Radimem Schwabem či ZUZOU Ďurdinovou) znovu divákovi připomněla, si troufáme tvrdit, že takový návrat by rozhodně nebyl neúspěšný. Ani dnes, kdy doba muzikálového boomu v ČR je už minulostí. Z vytipované trojice aktérů derniéry nám dva stihli odpovědět včas, a to na čtvero anketních otázek, které se vracejí v čase zpět, logicky zejména k Monte Cristovi, jehož skladatelovy nedožité kulatiny si letos na podzim připomene Hudební divadlo Karlín koncertem »Karel Svoboda 80«.

Svoboda či Borovec ožívají díky Monte Cristovi

Vzpomenete si ještě na dobu strávenou s Monte Cristem po té, co jste mezitím prošli bezmála dvěma desítkami let nových momentů svých veskrze velmi úspěšných kariér? Co vám Monte Karla Svobody, Zdeňka Borovce a Richarda Hese všechno dal? A bylo snad něco, co i vzal?

Radim Schwab: Určitě vzpomenu, byl to můj první muzikál a nasměroval celou mou kariéru úplně jiným směrem. V té době jsem studoval činoherectví na JAMU a dostal nabídku do angažmá Divadla Husa na provázku, kam jsem nenastoupil právě proto, že jsem šel do Monte Crista, který nejenomže se zkoušel velmi intenzivně, ale hráli jsme ho dva roky v kuse. Bylo to tak časově náročné, že ani nebylo možné vedle toho dělat ještě něco jiného, natož být v angažmá jinde... Možná kdybych do toho projektu nenastoupil, tak třeba bych dneska hrál někde činohru, no a byl bych spokojen, možná ještě spokojenější, to nikdo neví (úsměv). Ale tak, jak to je teď, je to fajn, nestěžuji si.

ZUZA: Monte Cristo byl pro mě absolutně nezapomenutelnou zkušeností. Jsem šťastná, že jsem ještě stihla dobu, kdy se dělalo vše tak trochu méně »na koleni«. Nesmírně si vážím toho, že jsem měla možnost pracovat s takovými osobnostmi, jako byli K. Svoboda, Z. Borovec, J. Bednárik (režisér) či oscarový T. Pištěk (kostýmní výtvarník a scénograf). Navíc - bazén na jevišti? To se dnes jen tak nevidí (úsměv). »Monťák« mi zkrátka dal úžasný start, vstupenku do muzikálového světa. A nevzal mi vůbec nic.

Při nedávné dvojrepríze derniéry Monte Crista z prosince 2002 na obrazovkách ČT (přičemž celé představení je také stále k vidění i poslechu na kanále youtube.com) jsem vedle vašich výkonů ocenil po čase znovu především neskutečně živé texty pana Borovce. Pojďme si některé společně připomenout a můžete je pro naše čtenáře potom také stručně zhodnotit? Co bychom měli udělat pro to, aby zejména ty negativní pasáže nebyly pořád tak zatraceně aktuální? Abychom nebyli tak po všech směrech »adaptabilní«?!

Jen vzhůru, žraloci všech zemí! Kdo by se Poseidona bál? Kdo nahrabal si, ten se tlemí! Protože už si nahrabal. Ty poctiví sou vzhůru bradou, a nebo dávno nezvěstný. Jó, zejtřek patří těm, co kradou. Což pro čestný je bolestný... Ty tupče, nemusíš se ježit, že ujídám z tvejch koláčů, já kradu, protože chci přežít, na rozdíl od všech boháčů... Život je vo tom, kam's to dotáh! A nezáleží na tom, jak. Že jeden sel a druhej sklízí, tak už to chodí na Zemi. Cizího nic mi není cizí! Však co je moje, to je mý! ... Svět stvořenej byl pro zlodějnu, pro schopnou hordu protřelou. A co se tejká božích mlejnů, ty zas tak často nemelou!

Pokořenej a bez prachů doved jsem banku ke krachu, mý dluhy zmizej do tunelů, stát po mně zdědí starou belu! Musím to brát z tý lepší stránky, zas budou liry, libry, franky! ... Kdo vlastně v týhle době všivý odmítne krást a nesmilní? Už se i rovnej snadno zkřiví! Jsme prostě adaptabilní! Ulehnem, jak si ustelem, svět se stal dávno bordelem, nic nemíní se s námi babrat, krom rozkoší nám dá i zabrat! Zas abych dřel jak kůň, jak valach! Žehnej mi Pánbůh nebo Alláh!

Kupte si noviny, výmysl dokonalý, znalosti za babku vítězí na celé čáře, tisk odhalí čachry a lháře, kdo nečte noviny zůstane zaostalý... Noviny noviny plny jsou odpovědí na všechny dohady, na které v duchu se ptáme, vždy v popředí, když chléb se láme, co není v novinách lidi se nedovědí. Noviny noviny čteme jak jurodiví, odzadu dopředu projdem je křížem i krážem, vliv škodlivý jim nedokážem, kdo nečte noviny, o světě kulový ví!

Edmonde, ponech na Bohu, ať soudí naše viny. Míval jsi v očích oblohu, teď už jsi někdo jiný. Hry proměn v nás jsou nepěkné. Skoncuj s tou krutou rolí! Ani pes jednou neštěkne po tom co nás tak bolí.

Dík nastokrát za vzájemné cosi, za týž tlukot srdcí, tlukot, jímž nelze lhát. Své touze věřím, svým závratím. Kéž tě už nikdy neztratím.

Náš člun nést má příboj a proud, dál jen tápem - kam, za čím plout. Vzácný poklad skrývá se v nás, s vírou, s láskou, najdem jej snáz.

Schwab: Vážím si takového geniálního textaře, jako byl pan Borovec. Takových textařů se mnoho nerodí. Jeho texty jsou nadčasové. No a k té ukázce - z toho je vidět, že lidé se zase tak nemění... Myslím však, že žijeme v jedné z nejúžasnějších dob! Jen když se podíváte na obrovský technologický boom za posledních 20 let. Jak úžasné by bylo, kdyby i lidstvo v rovině vztahů, empatie a pomoci ostatním udělalo takový boom. Jak by se nám asi teď žilo?! Nejspíš by to byl kompletně jiný svět, než jak ho známe. V této rovině je to bohužel pořád stejné a ta zmíněná ukázka bude jistě stejně aktuální třeba za 100 let...

ZUZA: Odpověď na tuto otázku by mohla být na knížku. Mohli bychom se rozfilozofovat, to já ráda, ale tolik času a místa nemáme...

Prvně, pan Borovec byl úžasná přemýšlející bytost, osobnost, která měla ten veliký dar, že své moudro dokázala přenést do básní. Tyto básně navíc uměl napsat tak, že se daly zpívat. Takových lidí vážně moc neexistovalo a neexistuje.

A teď trochu filozofie. Myslím si, že lidi se rodí pořád stejní. Proto ta aktuálnost. Mají jenom jiné prostředky, ale ve své podstatě většina nikdy není spokojena s tím, co má, závidí všem ostatním a zbytečně tím plýtvá drahocennou energií namísto toho, aby ji použila ve svůj prospěch. Většina lidí pro touhu pomstít se někomu i za malé křivdy zapomíná na to, že život je zatraceně krátký, ale nádherný, a tak by bylo lepší odpustit, zapomenout a užívat si každou vteřinu. No a po lásce touží snad každý! Je to přece to nejkrásnější, co se nám může v životě přihodit (zasněně). Taky hledáme »kam, za čím plout«. Smysl života je nekonečným hledáním snad každého z nás. A ano, odpověď je jenom v nás. Jen máme tendence hledat všude jinde. Takže odpověď na to, co s tím? Začněme u sebe, v sobě.

Scházíte, potkáváte se ještě někdy s kolegy z Monte Crista - tedy s těmi, kteří mezitím neodešli na věčnost? Pokud ano, zavzpomínáte v konkurenci aktuálního dění na ty více než dva roky, které jste spolu v Kongresovém centru Praha strávili?

Schwab: Určitě, potkáváme se v podstatě stále. Buď na nějakých koncertech, nebo v nových projektech, kde spolu hrajeme. A pak tedy, trošku s nostalgií, vzpomínáme na to, jaké to tenkrát bylo skvělé a i na obrovskou úroveň, která tam tenkrát byla.

ZUZA: Se spoustou kolegů pořád pracuji, ať už v divadle či na koncertních pódiích. A jasně, že si občas vzpomenem' na různé zážitky a historky. Dva roky života nejsou málo a byla to doba, kdy se ještě hrálo sedmkrát v týdnu, strávili jsme spolu fakt hodně času.

Které tři největší úspěchy/projekty z vašich dalších profesních let byste zmínili a prozraďte, kde vás můžeme potkat v nejbližší/vzdálenější době, jaké máte plány, na co se v souvislosti s vámi mohou diváci nejvíc těšit...?

Schwab: No tak určitě to byl Excalibur, kde jsem hrál Mordreda, a který přišel hned po muzikálu Monte Cristo a hrál se téměř deset let, takže to byl obrovský úspěch. No a samozřejmě Fantom opery, který se hraje teď. Ale velký úspěch byl třeba i upír Kelo v Klíči králů, rád na to vzpomínám. Byla to skvělá spolupráce.

No a jeden z největších úspěchů jsou moje sólové koncerty, které máme v podstatě vyprodané a jedeme koncertní tour dvakrát do roka. Je to spousta práce a velmi si vážím toho, že se nám to podařilo. Chtěl jsem se vždy věnovat sólovému zpěvu a teď se to podařilo. Také se mi podařilo vydat druhé cédéčko Grazioso, které je velmi úspěšné a i když nemáme žádnou velkou mediální »masírku« (Haló noviny promo dělaly na Mozaice zajímavostí nedávno - pozn. autora), tak ty věci fungují a fungují dobře. To je obrovský úspěch a děkuji všem divákům, kteří na nás chodí a kteří nás mají rádi. Všechny bych vás zároveň rád pozval na naše vánoční koncerty, které již pilně chystáme, a které budou 18. listopadu v Praze, 29. 11. v Kolíně, 6. prosince v Ostravě, 9. 12. v Brně a 16. 12. znovu v Praze. Vstupenky a více informací od září na www.radimschwab.cz. Koncerty budou určitě opět úžasné, protože máme zase trochu jiný koncept (s šibalským úsměvem).

ZUZA: Asi nejkrásnější role byla moje dětská vysněná. Tou byla Eliza Doolitlová z nádherného muzikálu My Fair Lady. Nejnáročnějším byl muzikál Cats, kde jsem si kromě taneční Dželíny zahrála i hlavní roli Grizabely, která byla pro mě doslova za odměnu. Netančila, jenom přišla, zazpívala největší hit Memory (v češtině jako Vzpomínky) a odnesla si největší úspěch (smích). No a nesmím opomenout svůj dětský projekt »Mamut Zuzák«, který jsem si vymazlila. Napsala jsem hudbu na CD, pohádkovou knížku, natočila a vyrobila nejenom plyšáky (samozřejmě ve spolupráci s profíky) a věřím, že svými představeními děláme s mamutem Zuzákem dětem radost.

Taky jsem moc pyšná na svou hudební kariéru. Zpívala jsem např. s kapelami Michala Davida, Lucie Bílé, už přes 10 let jsem členka kapely Heleny Vondráčkové a na podzim se chystám na tour Elán50, na což se jako Slovenka, která na písničkách jako Zaľúbil sa chlapec; Kráľovná bielych tenisiek či Smrtka na pražskom orloji vyrostla, obzvlášť těším. Pracuju taky hodně ve studiích, takže mě diváci (tedy spíš posluchači) mohou slyšet z TV v Čechách i na Slovensku (úsměv). A protože jsem dost kreativní (někdy až moc...), mám spoooustu nových nápadů, jen je dotáhnout (smích).

Roman JANOUCH


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6, celkem 3 hlasy.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.