Rozhovor Haló novin s Antonínem Minaříkem, předsedou Sdružení pro rozvoj kolejové dopravy

Mnoho otázek kolem české dopravy

Mnoho let se věnujete dopravní problematice, jak vidíte současnou situaci?

Zdálo se, že doba, kdy se řada věcí zdůvodňovala politickým či ideologickým zájmem, je pryč. Ale ani zdůvodňování zájmem soukromým nebo tím, že nám někdo ze zahraničí říká, co máme dělat, není to pravé. Základem musí být vždy to, zda je to odborně správné, podložené, vhodné. Bohužel ale odbornost, zájmy občanů, to je snad to úplně poslední, co se požaduje. Odborníci jsou spíše přítěží, stejně jako praxe, zkušenosti. Hodnotí se poslušnost a snaha vyhovět různým zájmům. A ideologie, či špatně kryté soukromé zájmy, nadále vládnou. Už jen řeči o tom, že co je státní, je špatné a nemůže fungovat – není to ale spíš tím, že na místě není ten správný a schopný odborník? A i to přehnané vyzdvihování ekonomiky či financí nesvědčí o správném rozhodování. I ta ekonomika musí být založena na komplexním posouzení a ne jen na tom, co si kdo myslí a co spočítá. A kdo za vše odpovídá? No přeci námi volení a pověření pracovníci. Tedy např. i ministři. A v tom je háček. Můj názor je ten, že i ministr má být v prvé řadě v daném oboru odborník s mnohaletou praxí a ty tzv. manažerské, ekonomické či legislativní záležitosti mají řešit jeho náměstci a příslušné odbory. Ale takto to opět nefunguje, natož aby se využívaly odborné instituce, jednotliví odborníci a věci se analyzovaly a diskutovaly.

Co máte konkrétně na mysli?

Jde o rozhodnutí ministra dopravy opět změnit vedení ČD a hlavním důvodem, jak z médií vyplynulo, je to, že vedení ČD je »neposlušné«, neboť rozporuje bohulibé záměry liberalizace dopravního trhu a dokonce si dovoluje s lecčím nesouhlasit. Jen tak pro zajímavost, na rozpory a nelogičnost řady prosazovaných řešení poukazuje i řada odborníků mimo ČD. A vybavuje se mi, jak kdysi kdosi říkal něco v tom smyslu, že České dráhy musí zaniknout nebo že z nich časem bude malý, nevýznamný podnik. Nevím, proč zrovna toto mi vytanulo na mysli stejně jako souvislost s tím, že jde o podnik v majetku státu.

Promiňte, ale zatím stále ještě netuším, kam míříte…

U všech takových rozhodnutí a názorů postrádám řádné zdůvodnění. Důkladné analýzy, prodiskutované ekonomické rozbory, vyhodnocení praktických dopadů i dopadů na cestujícího, na každého občana. Zhodnocení, co je špatně, co dobře a proč. To, že si někdo něco přeje nebo nám to nakazuje, není skutečně rozhodující. A schází i diskuse s občany, je to jejich země a jejich peníze, které do dopravy a jejího řešení jdou. Za to si přece bohatě platí politiky i úředníky. Cílem by měla být co nejdokonalejší dopravní koncepce – dopravní politika, která by jasně řekla, jak a proč má doprava ve státě vypadat a následně její naplnění. Nebo rozhodující mají být soukromé názory a zájmy? Má snad o dopravní koncepci rozhodovat soukromý dopravce či zahraniční subjekt? Jakou nese odpovědnost a na základě čeho? Pokud by tomu tak bylo, pak už se zbývá zeptat, proč mít vůbec vládu, ministerstva, odborné organizace a kdo bude chránit zájmy občanů? Čili stručně, MD a všichni odpovědní za chod a řízení státu by měli stanovit dopravní politiku a jasně vše zdůvodnit, projednat. Teprve z toho může vyplynout, jak a čím se bude jezdit, kdo a proč bude jezdit, zda ČD a další dopravci toto naplňují a mnohé další. Mnozí namítnou, že dopravní koncepci máme a že navíc máme nějaké povinnosti dělat to, co si někdo mimo ČR prosadí. Obávám se, že s tím nemohu souhlasit.

Z čeho by tedy měla dopravní politika vycházet?

Lidstvo má problémy, které musí včas a nekompromisně řešit, pokud chce předejít nevratným škodlivým důsledkům, jako jsou např. změny klimatu, nedostatek vody, úrodné půdy, funkční krajina atd. To vše se může projevit celosvětově nedostatkem potravin, pitné vody, dopady v udržení hygieny, nárůstu řady onemocnění. Bez ohledu, zda tomu laici věří nebo ne, je to závažné a i koncepce dopravy z toho musí vycházet. I proto musí doprava jako celek a dopravní systémy zabírat co nejmenší plochy, musí produkovat minimum zplodin, musí být v souladu s podmínkami pro ochranu života, zdraví, životního prostředí. Z toho nekompromisně vyplývá požadavek na ekonomické vyhodnocení nákladů a škod jednotlivých dopravních systémů, na řešení krajiny, územních plánů.

Co přesně to znamená?

Znamená to, že nutně končí éra nekritického prosazování silniční dopravy, protože právě ta je v rozporu s uvedenými požadavky. Máme koncepci, která by se tímto zabývala a řešila to? Znamená to mj. nekompromisní zastavení úbytku zemědělské půdy, likvidace lesů, volné krajiny. Jen tak budeme mít šanci přežít. I soběstačnost v potravinách je nutná, protože při jakýchkoli kalamitách, katastrofách může celosvětově nastat nedostatek potravin (ale i pitné vody) a odkud je pak dovézt, ale hlavně za co?

To by nám měl sdělit někdo odpovědný… Můžeme se vrátit k dopravě?

Veškeré ty sklady, montovny, dopravní plochy, nesmí vznikat na volné půdě, musí se stavět do podzemí i do výšky, vše musí být napojeno na kolejovou dopravu. A to bez diskusí. Mluví se o tom, ale vše jede dál (stačí se podívat třeba na okolí Prahy – od Ruzyně k Pavlovu, u Horních Počernic, na severu Prahy atd. sklady, parkoviště, vozovky). Je skutečně taková devastace prostředí ekonomicky výhodná? Kde jsou analyzovány důsledky záborů stovek hektarů pro zpevněné a zastavěné plochy, které radikálně ohřívají své okolí, mění vodní poměry? A v okolí měst – tedy i Prahy – přispívají k omezení větrání a ke zvyšování teploty ve městě. A v Praze tomu absurdně napomáhá ještě nový metropolitní plán, který zamýšlí zahustit zástavbu, zvýšit počet obyvatel a tedy i silniční dopravu.

Na co by tedy měla dát důraz dopravní politika ČR?

Dopravní politika ČR by logický měla dát důraz na uchování a rozvoj kolejové dopravy a její husté sítě, včetně těch vysmívaných lokálních tratí. Tzn. dostat na koleje co nejvíc osobních přeprav a co nejvíce přeprav zboží. Existuje u nás taková koncepce? Pokud ne, proč? Mohlo by toto MD vysvětlit? Nebo je důležitější ideologie v podobě tzv. liberalizace dopravního trhu? Co potřebujme víc? Doprava musí být atraktivní pro cestující i přepravce. Cestující musí mít možnost jet kdykoliv a s kýmkoliv.

Zajišťuje to naše dopravní politika?

To je právě ta otázka… Stejně tak je třeba položit další: Jak se s tzv. výhodností liberalizace dopravy slučuje neochota zavedení celostátních síťových jízdenek, aby cestující neměl starosti jak, za co a s kým jezdit? Je snad výhodné povinné místenkování u soukromých dopravců? Samozřejmě, udržovat rozsáhlý park vozidel je nákladné, ale funkce veřejné dopravy toto vyžaduje a ČD – tedy státní dopravce – toto zajišťuje a samozřejmě je pak i jeho provoz dražší. Nebo je to našim organizátorům dopravy jedno, a když nebude místo, pak cestující nepojede nebo bude desítky kilometrů stát na jedné noze?

Co je nutné pro funkci veřejné dopravy?

Pro funkci veřejné dopravy je nutná síťovost, návaznost spojů, koordinace s MHD a návaznými autobusovými linkami a i zde musí být možnost mít na to vše jednu jízdenku, ale i předplatní síťovou jízdenku. Opět jen desítky let výmluv, že to nejde, ale i hlasy od dopravců, že to ani nechtějí. Budou oni rozhodovat? Opět dotaz na MD. Proč se toto řeší skoro 50 let a dodnes není výsledek, když ve Švýcarsku (např.) toto dávno funguje? Že by se to nedalo zkopírovat? Nebo by bylo potřeba provést personální změny na uvedeném úřadě, aby se to konečně pohnulo? To se ale týká i předchozích vlád a ministrů! Čili budeme řešit dopravu ideologicky, v zájmu soukromých dopravců, v zájmu zahraničních investorů, nebo budeme dopravu řešit v zájmu této země a jejích občanů?

To jsou nepříjemné otázky a požadavky…

A budu pokračovat: Kde jsou objektivní propočty? Např. kolik stojí jednotlivé dopravní systémy, kolik potřebujeme mít záloh dopravních prostředků, jak pokrýt dopravní potřeby? Asi nejsou nebo jsou umně skryty. Dokazují to i přetrvávající nesmyslné a neodborné názory, že např. silniční doprava je levnější, že autobus je levnější než motorový vůz aj. A to i přesto, že to vyvrací řada výpočtů. V úvahu se to nebere. Platí např. silniční doprava ročně 70 mld. Kč (a to jde jen o velmi opatrné propočty) do zdravotnictví za zdravotní dopady, které působí? Nebo politici a úředníci takové výpočty neznají nebo znát nechtějí? Proč při posuzování ceny dopravy je u železnice počítáno vše, včetně dopravní cesty a řady detailů, ale u silniční dopravy se bere v úvahu jen odpis, pohonné hmoty a obsluha vozidla? Není to pokřivené? Kolik stojí celorepublikově náklady na výstavbu, opravy a údržbu všeho, co slouží silniční dopravě? A kolik z toho si silniční doprava zaplatí? A co dopady uváděné v souvislosti s klimatem, půdou, vodním hospodářstvím?

A co propočty důsledků existence a provozu více dopravců třeba na hlavních tazích? Jaké dopady to mělo na tržby a počty cestujících u ČD a další náklady na provoz? Kde má MD tyto výpočty? Budou snad ČD odsouzeny k tomu, aby zajišťovaly jen nevýnosné spoje a zisk by příslušel jen soukromým dopravcům a my pak v důsledku toho v dotacích platili více? Co na to daňový poplatník? Není náhodou výhodou, že podnik ve vlastnictví státu nemusí mít zisk, zatímco soukromník bez zisku nemá smysl? Nebo že zisk státní dopravce převede na jiné spoje? Neměla by být veřejná doprava na neziskovém principu?

Ano, tyto požadavky jsou nepříjemné a uvažovat to vše by bylo pro mnohé velmi nežádoucí.

Co systém celkové dopravní obsluhy ČR?

Ano, dopravce, který by v tomto byl zařazen, by měl stejné povinnosti a práva a musel by zajistit bezproblémovou a pohodlnou dopravu cestujících – a znovu, za jednotný tarif, za možnost využití síťových jízdenek pro kraje či celou ČR. Samozřejmě ale za cenu, která odpovídá příjmům průměrně vydělávajícího občana. Je tu i zásadní otázka: Jak je možné, že soukromí dopravci jezdící za dotace (např. R Plzeň – Most, Jihočeský kraj) nemají povinnost uznávat veškeré celostátní jízdenky? Proč to není v podmínkách výběrových řízení? Mají snad náklady zaplacené, nebo ne? Proč se to neřešilo? Opět úloha organizátorů dopravy v ČR. Proč nečiní?

Jaká je odbornost odpovědných pracovníků, když připustí, že by každý kraj měl své různé dopravní prostředky, své dopravce? To je přeci velmi drahé! Nemělo MD řešit např. spojení mezi kraji, aby každý kraj neměl jinou dopravní politiku a vlaky nekončily na hranicích krajů?

Už za 1. republiky MD s ČSD řešily obnovu lokomotiv, motorových vozů celostátně. Takže chceme levnější dopravu, ale budeme mít v každém kraji a u každého dopravce jiná vozidla? Kolik pak bude stát údržba a opravy? A budou jezdit třeba jen v tom jednom kraji? A pokud jde MD i vládě o nízké náklady dopravy, tak proč dodnes nebyla zadána výroba motorových vozů pro místní tratě a motorových vozů na Sp a R vlaky? Navíc od našich výrobců! Proč osobní vlak v sedlech má tři vozy s lokomotivou nebo ucelenou jednotku, když by stačil motorový vůz s přívěsem? Nejsou tady teorie a skutky v rozporu? Ale řešit se bude »liberalizace«!

Kde je stanovení parametrů, jak mají vypadat vozidla, vozové třídy, počty WC apod.? Není toto také úloha dopravní koncepce a MD? Už jen např. to, co se považuje za 1. třídu ve vozidlech. Nesmyslně nastavené nízké počty WC, nevyhovující interiéry jako jsou autobusová uspořádání sedadel, výhled do stěn vozidla, nemožnost odkládání šatstva, zavazadel a další.

Odpovědi na tyto otázky skrývají principy dopravní politiky?

Není to jistě vyčerpávající, ale snad to ukazuje, na jakých principech by měla být postavena dopravní politika, navíc závazná pro všechny dopravce a organizátory dopravy. Jaká by měla být role MD a co by mělo řešit přednostně. Teprve pokud by toto dopravci neplnili, včetně státního, byly by oprávněné personální zásahy, postihy. Znají toto vůbec politici a úředníci? Mají vůbec praktickou zkušenost, jak a čím lidé jezdí a s jakými problémy?

Ale pojďme se ještě věnovat ČD – co vlastně dnes dělají špatně?

Že předkládají odborné námitky? To je snad dobře! Nebo má být vedení poslušnou loutkou a přispět k likvidaci ČD? Nemají náhodou dělat vše pro rozvoj podniku a neměly by je v tom MD a vláda podporovat? Nebo má dojít k likvidaci kvalitní a dostupné veřejné dopravy? Bylo snad málo změn ve vedeních tohoto podniku? Neustálé změny ve vedení ČD, teorie o liberalizaci, to je až to poslední, co by se mělo řešit. Dokud nemáme jasně daná pravidla, požadavky, odborná a ekonomická posouzení a jejich prodiskutování se všemi zúčastněnými, nemůže existovat odpovědné rozhodování.

Ministr dopravy a jeho ministerstvo by se měli zabývat skutečně dopravou v ČR (a nepůsobit, jak se léta říká, jako ministerstvo silnic a dálnic) a řešit ji od základů. Ale také ocenit, že i za současného tristního stavu dopravní politiky státu vedení ČD dokázalo, že dráhy mohou dobře fungovat a přispívají k dopravní obsluze ČR. Mohlo by to být lepší, ale to by musely také mít ze strany státu viditelnou podporu. Proč? Stačí si přečíst vše znovu.

Co by mělo být pro MD hlavním a prvotním úkolem?

MD i vláda ČR by měly zcela logicky chránit svůj státní podnik a nepřipustit jeho zánik či ekonomické ohrožení jen v důsledku jakýchsi teorií a soukromých zájmů. Navíc si musí uvědomit, že takový dopravce musí pro stát zajišťovat mnoho dalších funkcí, což soukromý dopravce (a zejména malý), pokud chce mít zisk, dělat nemůže nebo si to nechá řádně zaplatit včetně zisku. Státní dopravce však zisk vytvářet nemusí. Tedy by měl být i výhodnější. Není? Ale není pak chyba v jeho majiteli, v tom, co po něm požaduje? Jemu přitom může poručit. A my jako občané chceme spolehlivou, komfortní a pohodlnou a také ekologicky výhodnou dopravu.

Zbyšek KUPSKÝ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 27 hlasů.

Zbyšek KUPSKÝ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.