Redakční sloupek

Nic než Chorvatsko?

Už nejednou jsem si stěžoval, nejen na tomto prostoru, na přespřílišnou konzervativnost našeho národa. Ve Slavíku se nehlasuje téměř pro nikoho jiného než Bílou a Gotta, stříbro a bronz mezi dámami pak tak nějak automaticky patří (maximálně na střídačku) Lucce Vondráčkové a Ewě Farně, ani mezi pány se to dál moc neprostřídává, jakkoli poslední dobou bednu začal atakovat »novovlastenec« Ortel. Právě strach z »muslimské invaze« začal trochu promlouvat i do výsledků voleb, kde se téměř dvě desetiletí střídaly u moci jen ODS a ČSSD.

Je tu ale ještě jeden ultrakonzervativní fenomén. Cestovatelský. Naprostá většina Čechů, kteří v létě jezdí rozplácnout se k moři, míří do Chorvatska s tím, že stříbrnou pozici si bezpečně drží řecké ostrovy. Na čtvero chorvatských jadranských riviér ale nemá nikdo. Jasně, dole u Dubrovníku je moc hezky a určitě nejen Riviéra Makarska má své kouzlo. Zrovna tak ta splitská, omišská či zadarská. Jenže stejné, ba spíš ještě krásnější lokace v podobně (ne-li lépe) kvalitně vybavených střediscích nabízí ještě jižněji Černá Hora, a změníme-li moře, tak vlastně téměř každé letovisko třeba ve Středomoří. A to ještě nemusíte nazouvat podvodní botky proti ježkům a komplikovaně se drát do slaných vod z kamenných útesů a kamínkových pláží. Jižněji totiž narazíte na typickou součást drtivé většiny moří a oceánů, tj. písek na různě zbarvených písčitých pobřežích. Jasně, jsou tací, které právě horký písek, co vleze doslova všude a hůř se smývá, nebaví. Leč k moři a té jeho pravé atmosféře už tak nějak patří.

Osobně bych to až tak neřešil. Nejsem jedinec, který by se rozplácl na deku či lehátko u nekonečně modrého obzoru a nechal se půl dne smažit za typického doprovodu různě hlasitého šplouchání vln a pískotu skotačícího »dorostu«. Ač na to kvůli svým proporcím nevypadám, jsem spíš »horal« a poznávání chtivý aktivní turista. Přesto mi to ale nedá spát. Mám totiž takový dojem, že právě Chorvatsko vítězí ne ani tak kvůli tomu, že je cenově nejdostupnější (ty rozdíly už dnes navíc nejsou tak velké - stejně jako v zimě mezi Krkonošemi a Alpami), ale prostě proto, že tam jezdí »všici«, tak my musíme taky, Máňo. Ať máš aj ty co ukazovat na tom »fejsbůku«... A tak se nastartuje auto a míří se hurá vstříc nekonečným kolonám směr chorvatské campy. Co na tom, že sami Chorvaté už nejsou tak usměvaví a vstřícní jako v dobách, když v »devadesátkách« ptáčky lapali. Stýská se vám po tom? Není nic snazšího, než objevit třeba kouzlo dalších postjugoslávských republik.

Roman JANOUCH


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.2, celkem 17 hlasů.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2018-09-15 00:09
Není nad Rujánu. Ale ani skotské pláže nejsou k zahození.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.