Sirotci

Média nás neustále atakují různými problémy. Velká část těchto témat není pro většinu občanů podstatná, ale neustálým opakováním a vnucováním se jim dostávají do povědomí.

Jedním takovým tématem poslední doby je umístění 50 sirotků ze Sýrie do rodin v naší republice. Má to být akt naší vysoké humanity, projev dobra a otevřeného srdce. Jistě, pomoc 50 dětem není pro náš stát ničím nemožným. Není problém najít rodiny, kam by se děti umístily, ani finančně není takovýto projekt zas tak náročný, abychom to neunesli.

Problém je, co tím sledujeme. Je to vůbec nějaké prospěšné řešení? Není to jen naoko líbivé gesto? Nejprve EU podporovala USA v tažení proti vládě v Sýrii. Jásala nad postupem opozice. Slovně odsuzovala Islámský stát, ale na druhou stranu se těšila z jeho úspěchů a konce vlády prezidenta Bašára al-Assada. Postupné vytlačení Islámského státu z většiny území, znovuzvolení prezidenta není západním představitelům příliš pochuti. Jak se těšili na dobré kšefty se zbraněmi, na ovládnutí bohatých nerostných zdrojů. Nyní aspoň kyne zisk z možné obnovy válkou zničené země.

Západem podporovaná válka vyhnala z domovů přes tři miliony občanů Sýrie. Mnoho dalších lidí zemřelo v důsledku bombardování, na následky vojenských útoků. Byla zničena obydlí, nemocnice, školy, průmysl. Proč musíme nyní pokrytecky řešit osud pár sirotků, když jsme nehnuli prstem, abychom této tragedii zabránili? Nebýt chamtivosti kapitálu, nebylo by ani sirotků. A jaké je to řešení přivézt děti do úplně cizí země, s jinou kulturou, jazykem, podnebím. Budou tady šťastnější? Nechce si jen někdo na tomto gestu nahonit politické bodíky? Neměla spíše paní europoslankyně více bojovat proti rozpoutání války v Sýrii, ale i v jiných částech světa?

Nyní, když se situace uklidňuje, bychom měli spíše pomoci navrátit děti do jejich původních domovů, k jejich příbuzným, do jejich rodného prostředí. Měli bychom zajistit opětný návrat běženců k mírovému životu ve své vlasti. Jsme pro pomoc, ale musíme pomáhat přímo v zemích rozvrácených válkami a usilovat o co nejrychlejší obnovu zničeného hospodářství.

Věra ŽIŽKOVÁ, předsedkyně Královéhradeckého KV KSČM


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.5, celkem 54 hlasů.

Věra ŽIŽKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


jocky
2018-09-29 16:21
Dobře se píše o problému, o kterém víte jen to, že existuje...
přijetí těchhle sirotků nevymyslel žádný politik (ti to jen později
zkreslili a zneužili ve svůj prospěch), ale lékař. Lékař, který
jako chirurg ošetřoval děti, které byly přímo zasaženy
válkou(střelou či bombou) a jaksi "mimochodem" přitom
ztratily rodiče. 50 sirotků ne proto, aby se stali sondou, ale proto, že
v rozpočtu té organizace, která to původně navrhla, nebyly peníze na
léčebné zařízení o větší kapacitě. Proč je léčit tady? I to je
prosté - nestřílí se tu! Navíc tu jsou k dispozici léčiva. Nebudou
tady šťastnější. Ale mají šanci se vyléčit, aspoň z fyzických
poškození. Kam byste je chtěla vrátit? Dokáže to snad KSČM zjistit?
Mimochodem, kdyby se zastavil přísun vojenského materiálu do oblastí,
jako je Sýrie, a to i z Česka (nebo z oblasti bývalého
Československa), skončí konflikt za dva dni, protože nebude čím
střílet. Prosím bez námitek - většina ručních zbraní v oblasti je
českého původu, nikoli ruského. V tom okamžiku by byly peníze na
řešení čehokoli - za jednu stíhačku typu Grippen se dají pořídit
přibližně tři nemocnice. Ještě mimochodem - problém se dost podobá
někdejšímu problému s Ebolou. Američané (a tu a tam i jejich
spojenci) poslali do zasažených oblastí armádu. Kubánci lékaře. Co
asi bylo účinnější?
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.