Půl století od předolympijského masakru

Ačkoli se to v letošním roce přímo hemží osmičkovými výročími, kupodivu – nebo je to záměr? – se víceméně zapomnělo na to, co předcházelo letním olympijským hrám v Mexiku. Olympijský oheň nad stadionem Estadio Olímpico Universitario vzplanul 12. října 1968, jeho plameny dohořely 27. října. Je to právě 50 let.

Tato olympiáda nebyla jen přehlídkou pozoruhodných sportovních výkonů na hranici lidských možností, jakým byl například proslulý »skok do 21. století« amerického skokana do dálky Boba Beamona. Dosavadní rekord rázem překonal o více než půl metru. Nebyla jen velkým úspěchem československé gymnastky Věry Čáslavské, která vybojovala čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile. Byla to také olympiáda gest, z nichž se však připomíná jen jedno gesto, vlastně dvě – právě Čáslavské, která na stupních vítězů dala podvakráte mírným sklonem hlavy najevo, co si myslí o sovětské vlajce, která právě stoupala vzhůru. Je jasné, že její soupeřky, gymnastky SSSR, neměly zhola nic společného se vstupem vojsk Varšavské smlouvy do Československa dva měsíce předtím, přesto se Čáslavská stala i za tento čin obdivovanou modlou části společnosti.

O jiných gestech se však nemluví, nepřipomínají se. Když američtí atleti Tommie Smith a John Carlos zdvihli na LOH v Mexiku na stupních vítězů při americké hymně zaťatou pěst, navíc v černé rukavici, aby poukázali na přetrvávající rasismus a diskriminaci černošských obyvatel Spojených států, vypukl poprask. Že prý politika na olympiádu nepatří. To ano, ale pak ve všech případech! Následky na sebe nenechaly dlouho čekat, oba atleti byli vyloučeni z amerického týmu a museli se pakovat. Gesto Čáslavské je stále připomínáno jako hodné obdivu. O skloněných hlavách Smithe s Carlosem se mlčí…

Ale to největší zapomnění přetrvává u masakru, jenž předcházel mexické olympiádě. Ani Věra Čáslavská, například ve filmu režisérky Sommerové Věra ‘68, kde měla pro své názory k dispozici velký časový prostor, nedospěla k tomu, aby na bezprecedentní postřílení nevinných lidí na mexickém náměstí, jen pár dnů před olympiádou, nějak reagovala či aspoň vyhaslých životů politovala.

Rok 1968 byl plný masových protestů zejména mladých lidí po celém světě. Nejinak tomu bylo i v Mexiku, kde byla značně neutěšená sociální situace. Studentské demonstrace v srpnu se účastnilo kolem půl milionu účastníků. Tamní vláda přistoupila k násilnému potlačení studentského hnutí a odborů, tedy levice. Prezident Gustavo Díaz Ordaz přikázal obsadit Mexickou univerzitu. Druhého října, deset dnů před zahájením olympijského sportovního svátku, se na pět tisíc studentů shromáždilo na náměstí ve čtvrti Tlatelolco, aby vyjádřili nesouhlas s brutálními policejními zásahy, vězněním politických vězňů, zákazem svobody shromažďování. Tajná policie náměstí uzavřela a vojáci a tanky bez milosti začali pálit do protestujících. Stovky obětí, mrtví, zranění, zatčení, další represe…

A pak přijeli do Mexika natěšení vyslanci míru, sportovci celého světa, aby čestně a radostně soupeřili ve sportovních soubojích. Na Tlatelolco se nesmí zapomínat, i když je to již půl století.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 22 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2018-10-20 20:46
Však to není komunista. A svým skandálem s financováním stranu
pěkně poškodil.
o.motl
2018-10-20 16:19
Invaze a následná okupace. Jeden z mála komunistů, který to nazývá
pravým jménem, je Jiří Dolejš.
fronda
2018-10-20 14:23
Nebyla to okupace, ale oddálení rozkradení republiky o 20 let. ---
Samozřejmě že ubití studenta Šmída v listopadu 89 bylo daleko
závažnější, než masakry v Mexiku.
1958Jirka
2018-10-20 12:31
Byla to obyčejná okupace!
o.motl
2018-10-20 09:46
Soudružce by nejspíš upadla ruka, kdyby místo naspala invaze místo
vstupu vojsk.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.