Týden před koncem války

Připomínáme si 28. říjen 1918. Sto let je dlouhá doba. Pamětníci už nejsou s námi, ale to, co udělali, co vytvořili oni, nám zůstává. Každý z nás má nějakou tu připomínku od svých pradědů a dědů, každý z nás vlastně i své prožitky, svůj život, každý může žít ve svobodné vlasti, protože oni rozhodli. Možná, že se nám zdá, že tomu není tak, že rozhodli za nás ve světě jiní, ale to by nebyla vůbec pravda. Ti jiní jen uznali naše práva a pochopili, že rakouské soustátí nemá budoucnost, i když z pořadu České televize, jenž byl věnován poslednímu císaři, excísařovna vdova Zita nás přesvědčovala o jiném.

Stejně nesprávně byly zaměřeny dva pořady o Aloisi Rašínovi, zvláště pak ten dokumentární, které Rašína líčily jako rozhodující osobnost dění v Praze v onen zmíněný osmadvacátý říjen. Hlavním motorem byl totiž Antonín Švehla, jenž určoval směr jednání tehdejšího Národního výboru a masy v ulicích. Právě ty masy byly ale rozhodující. Na ně ČT jako by zapomněla. Nechci Švehlu glorifikovat, ale on byl rozhodující myslící silou, která určovala tehdejší chod dějin, i toho, aby naše revoluce nepřerostla jinam. Tím ovšem nechci snižovat podíl právě Rašína zavražděného později oním »anarchokomunistou«, jak Šoupala nazvala Česká televize, jenž byl všechno jiné než komunista.

Ale vraťme se k tomu, co bylo hlavní. Hlavní byly masy v ulicích. Nikdo dnes neřekne, že jejich zásluhou o týden dříve, než skončila válka, byla naše republika vyhlášena, že žádný jiný národ v rakousko-uherské říši nebyl s to něco takového uskutečnit. Je ovšem pravdou, že po opravdovém skončení války se v řadě zemí uskutečnily levicové převraty nebo alespoň se o ně masy pokusily, ale nám jde o republiku. Její směřování vzali za své právě muži, kteří později byli nazváni »muži 28. října«. Dodejme ovšem, že Praha a pražské události, i když rozhodující pro státní vývoj, nebyly všude přijímány stejně. V pohraničních územích, a tedy i v mých Litoměřicích, tomu bylo jinak. Rakouští Němci nesmířeni s tím, že přestanou být nadřazení slovanské rase, se pokusili vytvořit nárazníkové státy. Doba takovým akcím nakloněna nebyla. Během krátkého období československé vojsko společně se sokoly učinilo konec jakémukoli avanturismu. To ovšem probíhal i boj o charakter republiky, ale to je jiná kapitola.

Pokud jde o vznik republiky, znovu opakuji, lidové masy rozhodly. Proto republika byla oficiálně vyhlášena již 28. října, a nikoli teprve po skutečném skončení války jako dar vítězů. Tím nechci snižovat vliv Masaryka a jeho akce, ani účastníky odboje doma v českých zemích a na Slovensku, ani úlohu vůdců vítězných mocností.

Josef ŠENFELD


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.6, celkem 54 hlasů.

Josef ŠENFELD

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2018-10-27 14:50
Chtít po ČT objektivitu, je jako chtít po obyčejné slepici, aby
snášela zlatá vejce.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.