Pozornost pro všechny důchodce

Velmi souhlasím s rozborem Petra Kojzara skutečného dopadu tolik oslavovaného »navyšování« důchodů. Pravdou je, že tato »úprava« bude v reálných příjmech důchodců vyzmizíkována. Rozdíly mezi jejich decily se dokonce zostří. S tím by se neměl smířit žádný občan České republiky, který je ekonomicky gramotný, neztratil humanitní cítění, přemýšlí perspektivně. Bohužel většina politických sil tuto skutečnost nechce vidět, případně její sociálně politický význam podceňuje. Pokládám za naši přední povinnost a morální axiom soustředit pozornost na oblast důchodů a postavení důchodců. Přestat hledat »konsensus«, který k ničemu nevede, a předkládat reálné, věcné návrhy vstřícné vůči těm, kteří se zasloužili o naši současnost. V neposlední řadě jde o více než dva a půl milionovou armádu voličů, kteří viditelně svou volbou tápají, obracejí se k hnutí ANO, nepřijímají svůj obrovský volební potenciál a fakticky se smiřují se svou pasivní existencí.

Problematika důchodců je jistě vážná, složitá a sociálně i ekonomicky náročná. O tom snad nepochybuje žádný soudný člověk. Problém je však dokonce mnohem složitější, než se pozorovateli zvenčí zdá. Ono totiž důchodců je celá řada »druhů«: starobní (které zpravidla máme na mysli), invalidní, sirotčí, pozůstalostní. Celkem kolem 20 typů. Jejich situace je bohužel zpravidla ještě složitější než těch, kteří jsou na tzv. zaslouženém odpočinku. Nejhůř jsou na tom hendikepovaní.

Čtvrt milionu těch, kteří plně či částečně ztratili možnost a schopnost pracovat, kteří jsou často odkázáni, při minimální pozornosti státu, na ponižující charitu, na soucit druhých. Většinou ho nechtějí. Naopak potřebují pochopení a pomoc při zapojení do praktického života. Člověk na vozíku nepřestal být člověkem se svými radostmi, starostmi, přínosem pro společnost. Pouze potřebuje příležitost, kterou mu kapitalistický stát dává ve velmi omezené míře. Zkušenosti těch, kteří se po všestranně kvalitním pobytu v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech vracejí do všedního dne, jsou často skličující. Ne každý invalida má zázemí domova, který mu může alespoň částečně kompenzovat či ulehčit složitost žití. Především ne každý si za svůj osud může sám. Přijměme boj za zlepšení jejich životních podmínek za skutečnou, hodnověrnou a dlouhodobou výzvu!

Ladislav ŠAFRÁNEK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.7, celkem 64 hlasů.

Ladislav ŠAFRÁNEK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.