Rozhovor Haló novin s Pavlem Černým, prezidentem LIGA LIBE

»Odzbrojovací směrnice« z Bruselu je paskvil

Lidskoprávní bezpečnostní spolek LIGA LIBE poslal v minulých dnech do Štrasburku stížnost evropské veřejné ochránkyni práv Emily O‘Reillové. Oč ve stížnosti jde?

Naše stížnost je směrována vůči Evropské komisi, konkrétně pak Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní. Jedním z klíčových poslání našeho spolku je maximální úsilí za zachování práv bezúhonných českých občanů v oblasti legálních zbraní. Česká republika je již několik let 6. až 7. nejbezpečnější zemí světa, dále pak zemí se skutečně špičkově propracovanými a nastavenými »zbraňovými« zákonnými procesy včetně související komplexní legislativní zbraňové úpravy, kdy tato legislativní úprava může býti bez diskuse vzorem a inspirací nejen Evropě, ale tak také celému světu. Čeští občané, držitelé zbrojních průkazů, jsou jednou z nejvíce prověřovaných částí české populace, jsou nejslušnější a zákona dbalou částí české veřejnosti. Držení a nošení legálně nabytých zbraní v naší zemi nečiní již po cca 30 let žádných problémů. Pro dokreslení, v České republice je cca 303 000 držitelů zbrojních průkazů a cca již na 200 000 petentů, kteří se pevně postavili proti snahám Komise EU o odzbrojení prostřednictvím shora uvedené směrnice.

Jsme hrubě rozhořčeni procesy, které EK deklaruje a prakticky provádí ve snaze postupně odzbrojit legální držitele zbraní napříč zeměmi EU. EK totiž pod záminkou boje proti terorismu odzbrojuje oběti (nikoli pachatele), odzbrojuje tedy slušné a zákona dbalé občany, ovšem nepotírá tím absolutně skutečné pachatele teroristických útoků, kteří užívají zbraně nelegální. Inkriminovaná směrnice se jich naprosto nedotkne, ba naopak je posílí tím, že zmizí zbraně z rukou legálních držitelů, kdy tito tak zůstanou neozbrojeni, vydáni napospas útočníkům! Tyto odzbrojovací snahy Komise EU nás šokují.

Co vám vadí nejvíce?

1. Absurdnost (tj. odzbrojují se legální držitelé zbrojních průkazů, nikoli skuteční a reální pachatelé teroristických a podobných činů). 2. Četná pochybení legislativní, administrativní, o nichž ještě bude řeč.

3. Bezpečnost je ve výhradní gesci členských států (viz paragraf 346 Lisabonské smlouvy), a proto Evropská komise nemá právo vstupovat do témat, jež náležejí výhradně do rozhodnutí naší země.

Nelíbí se »odzbrojovací směrnice« jen vám, nebo jste nalezli podporu širší veřejnosti?

Na tom, že směrnice je absurdní a nesmyslná, až škodící bezpečnosti země, se shodla celá česká politická i vědecká scéna. Podpořili nás prezident republiky, premiér, předseda Poslanecké sněmovny, statisíce občanů a petentů. V ČR se zvedla vlna zdravého odporu a nevole vůči snahám Evropské komise. Je zřejmé, že v případě žaloby naší země u Evropského soudního dvora vidíme podporu i z dalších zemí (Maďarsko, Polsko, další země se patrně připojí). Maďarsko a Polsko nepodávaly samostatně vlastní žaloby proti směrnici, ovšem přihlásily se k naší české žalobě jako vedlejší účastníci.

K dnešnímu dni petici proti odzbrojení stvrdilo na 200 000 »ručních« (nikoli on-line) petentů, a petice tak má reálně nakročeno na největší petici všech dob v naší zemi. Nejedná se o daleko snazší, leč méně vlivnou a údernou petici on-line, neboť za každým podpisem stojí reálný člověk, který nejenže neváhal petici podpořit, ale velká část z nich zajistila další řádné petenty.

Jak vůbec »odzbrojovací směrnice« vznikla, čí je to nápad?

Návrh směrnice byl přijat průkazně v reakci na pařížské teroristické útoky z 13. listopadu 2015, a to pouhé tři pracovní dny po těchto hrozných a odsouzeníhodných útocích. Evropská komise tak zjevně, ve snaze ukázat široké veřejnosti, »že rychle činí a řeší a koná«, sklouzla k naprosto absurdnímu, nesmyslnému a nepochopitelnému kroku – směrnici odzbrojující zcela nevinné a zásadně posilující provinilé. Návrh směrnice rozhodně nebyl dostatečně důkladně připraven a ani projednán, a tedy touto směrnicí zaváděné vážné změny byly značně kontroverzní již v průběhu jejího samotného přijímání. V této souvislosti poukazujeme zejména v prvé řadě na skutečnost, že k návrhu směrnice navíc nebylo dále průkazně zpracováno posouzení dopadů, přestože návrh směrnice předjímal skutečně radikální změnu dosavadního režimu nabývání a držení zbraní v EU, s potenciálem zasáhnout do vlastnických práv milionů občanů EU, a dokonce ovlivnit bezpečnostní situaci v členských státech.

S jakým přijetím se návrh směrnice setkal?

Původní podoba návrhu směrnice byla podrobena velice, velice výrazné kritice jak na půdě Evropského parlamentu, tak při projednávání v rámci pracovních skupin Rady. Byť se některé body návrhu podařilo postupně v průběhu legislativního procesu odstranit (či učinit alespoň kompromisními či flexibilními), nebylo tomu bohužel tak zdaleka u všech problematických ustanovení. Musíme také uvést, že za spoluviníka teroristických útoků, nejen toho francouzského, označujeme i samotnou Evropskou komisi, která po dlouhá léta neřešila (ač řešit měla) alarmující stav ohledně špatně znehodnocovaných nelegálních zbraní užívaných u teroristických útoků, což mělo být již dávno řešeno jednotnou právní úpravou.

Předmětem vaší kritiky jsou také legislativní nedostatky…

Přijetím směrnice zásadně překročil »unijní zákonodárce« své pravomoci - ačkoliv byla původní směrnice Rady 91/477/EHS přijata za účelem odstranění překážek vnitřního trhu, skutečným cílem novely je výhradně a pouze boj proti terorismu a proti jiné závažné trestné činnosti. K přijímání harmonizačních opatření v této oblasti ale Komise nemá žádnou pravomoc. Byla porušena i zásada proporcionality, jelikož se vůbec nezabývala otázkou přiměřenosti zaváděných opatření a neprovedla posouzení následných dopadů. To následně vedlo k tomu, že přijala opatření zjevně a průkazně nezpůsobilá a nepřiměřená vzhledem ke sledovanému cíli – směrnice tak například plošně zakazuje typy zbraní, které se k páchání terorismu či k jiné trestné činnosti v Evropě vůbec neužívají.

Směrnice je dále pak v rozporu se zásadou tzv. právní jistoty. Celá řada jejích ustanovení totiž není dostatečně jasná a přesná, není exaktní, aby umožnila dotčeným osobám jednoznačně a nezpochybnitelně rozpoznat, konat a ctít jejich práva a povinnosti. Lze proto reálně očekávat, že členské státy EU přistoupí k výkladu a následné implementaci těchto ustanovení různě, »každý po svém«.

Při přijímacím procesu směrnice nebyly brány v potaz připomínky europoslanců, byť bylo podáno nesčetné množství pozměňovacích návrhů. Na pozměňovací návrhy dvacítky českých europoslanců, kteří proti směrnici protestovali, vůbec nedošlo.

Dále, Komise na jednání parlamentního výboru IMCO přinášela verze návrhu, které nikdo neměl možnost předem si dokonce ani přečíst! Je nesporné, že směrnice byla připravována s velice povrchními znalostmi právními i technickými, ba až absolutními neznalostmi. ČR byla velice aktivní a předkládala ke každé verzi návrhu nové směrnice mnoho a mnoho připomínek a vždy aktivně vystupovala na jednáních, ovšem velice často tyto připomínky nebyly vůbec brány v potaz.

Zmínil jste se, že směrnice překračuje pravomoci Evropské komise. Můžete to vysvětlit podrobněji?

Článek 346 b) Lisabonské smlouvy uvádí, že každý členský stát může učinit opatření, která považuje za nezbytná k ochraně podstatných zájmů své bezpečnosti a která jsou spjata s výrobou zbraní, střeliva a válečného materiálu nebo obchodem s nimi; tato opatření nesmí nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům. Znovu připomínám, že ačkoliv byla směrnice přijata na základě čl. 114 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), jejím skutečným cílem je harmonizace předpisů členských států v oblasti předcházení trestné činnosti a terorismu. K přijetí takových opatření ovšem unijní zákonodárce nemá pravomoc, poněvadž harmonizaci v této oblasti výslovně vylučuje čl. 84 SFEU. Tento přístup odpovídá tomu, že podle čl. 4 odst. 2 SEU mají členské státy výhradní odpovědnost za zajištění národní bezpečnosti na svém území, a tudíž musejí mít možnost zajistit na svém území dodržování veřejného pořádku.

Může přesto být směrnice v něčem užitečná?

Opatření zaváděná směrnicí naprosto nejsou způsobilá k dosažení deklarovaného cíle – zvýšení veřejné bezpečnosti. Tohoto cíle totiž nejen zdaleka dle České republiky nelze účinně dosáhnout dalším omezováním možností legálního držení zbraní. Co se týče například zákazu některých samonabíjecích zbraní ve směrnici, upozorňujeme, že na území EU představuje trestná činnost páchaná s použitím legálně držených samonabíjecích zbraní tohoto druhu zcela marginální počet. Zákaz legálně nabývat a držet tyto zbraně tak může jen stěží předejít teroristickým útokům podobným těm, které byly na území EU spáchány v posledních letech.

Směrnice dále přistupuje k přísnější regulaci některých druhů zbraní, u nichž je riziko zneužití v rámci páchání trestné činnosti prakticky nulové. Například zavádí povinnost ohlašování nevratně znehodnocených zbraní či historických replik. Tato omezení ovšem zcela nepřiměřeným a dramatickým způsobem dopadnou mj. také i na sběratele historických zbraní, účastníky rekonstrukcí historických bitev, nebo dokonce na osoby, které mají nevratně znehodnocenou zbraň umístěnou jako dekoraci na zdi svého domova – jde doslova o »mrtvé kusy železa«. Naopak, reálným rizikem pro veřejnou bezpečnost je možný přechod doposud legálně držených zbraní do nelegální sféry, a to právě v důsledku jejich zákazu či jiného zpřísnění jejich regulace. Toto tvrzení dokládáme jak vlastní historickou zkušeností, tak obdobnými zkušenostmi například z Belgie, Francie či Švédska.

Naopak efektivní a účinná opatření, kterými lze dosáhnouti cíle zvýšení veřejné bezpečnosti mnohem lépe a rychleji, jsou například důsledný boj proti nelegálně drženým zbraním, posílení spolupráce mezi zeměmi při vyšetřování některých závažných trestných činů, zlepšení výměny informací mezi členskými státy EU atd.

Obrovským rizikem odzbrojovací směrnice je její otevřenost. Evropská komise bude po dvou letech, pak každých pět let, provádět revizi a analýzu stavu s následnými opatřeními – která jsou již nyní jasná a jsou Komisí a panem Junckerem deklarována. Půjde o další nekončící ořezávání práv a majetků slušných občanů, kdy dokonce tato opatření již nebudou projednávána, ale budou členským zemím pouze nařizována k provedení. Jde tedy o stav jakéhosi, řekněme, bianko šeku, nikým nekontrolovaného dalšího budoucího seznamu zákazů, což je skutečně obří budoucí hrozba bezpečnosti naší země a všech zemí EU.

Jiří NUSSBERGER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.4, celkem 22 hlasů.

Jiří NUSSBERGER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.