Rozhovor Haló novin s politologem profesorem Oskarem Krejčím

Liberální politický svět prožívá krizi

Zdá se mi, že se svět zbláznil. Nemyslíte si to také?

Ten pocit má dva zdroje. Předně politické elity na Západě zřetelně selhávají při pokusu adaptovat se na prudce se měnící globální uspořádání, především na novu roli Číny. Výsledkem jsou například křečovité tahy Washingtonu usilujícího o obnovu hegemonie, ale i bruselské a berlínské tápání kolem vyprofilování Evropské unie.

Druhým zdrojem pocitu, že doba je vyvrácená z kloubů, je interpretace domácích i mezinárodních událostí, kterou přinášejí dekadentní sdělovací prostředky, především ty veřejnoprávní. Nemyslím si ovšem, že si současní západní státníci přejí válku nebo že by ČT cíleně usilovala o duchovní úpadek české společnosti – svými činy ale k válce a dekadenci směřují.

Prezident Trump, o němž jsme si mysleli, že bude lepší než Obamův tým, je kovboj, jaký tu už dlouho nebyl. Myslíte, že je pro Spojené státy zákonité, aby se střídali ve funkcích prezidentů vychytralci a blázni se zdánlivě normálními lidmi, kterým jde v rukavičkách vlastně o totéž?

To zákonité není, ovšem liberální politický svět prožívá krizi. Hodnoty liberalismu na Západě na celé čáře zvítězily v médiích a na školách, jenomže jsou stále méně použitelné v reálném životě. A tak se potkávají takové procesy, jako je rostoucí nedůvěra v jazyk a hodnoty liberalismu, ve vyprázdněné liberální pojetí svobody zakrývající stále větší politickou a sociální nerovnost; plus schopnost médií a reklamních agentur ovlivnit chování veřejnosti. Roste význam peněz ve volbách, což ústí ve volební úspěchy mediálních mágů, politických amatérů, přívrženců jednoho hesla nabízejícího jednoduché řešení a podobně.

Jak vy vůbec chápete současný svět?

Žijeme dobu přerodu, kde se míchají velmi odlišné tendence. Předně se do středu globálního dění dostává Čína, což některé země Západu vnímají jako ztrátu svých privilegií. Spojené státy si myslí, že zastavení změn vyžaduje zvýšení výdajů na zbrojení, nejrůznější sankce a cla. Dalším problémem jsou klimatické a ekologické změny, na které lidstvo reaguje s velkým zpožděním. Třetím problémem jsou demografické posuny, které jsou do značné míry spojeny s desetiletími nekoncepční »pomoci« takovým oblastem, jako je Afrika. Podle statistik OSN má dnes Afrika 1,3 miliardy obyvatel, ovšem na konci století by měl počet obyvatel Afriky dosáhnout 4,5 miliardy. A v této situaci klesá v Africe gramotnost. Už jsem mluvil o tom, že se roztahují nůžky mezi bohatými a chudými. Svět se nechal ukolébat globálními statistikami o poklesu chudoby, jenže 70 procent lidí, kteří se od roku 1978 vymanili z chudoby, připadá na jedinou zemi: Čínu.

Prolínání všech těchto procesů vyvolává křečovité reakce státníků a přispívá k chaosu. Rodí se tak dříve neznámé, ale eskalující problémy. Jaký byl smysl cvičení NATO v Norsku? Byl-li jaký, jednalo se o přípravu na válku o arktické zdroje, které se otvírají na severu v důsledku oteplování a zdokonalování techniky. Je vskutku milé, že v této situaci Česko manifestovalo odhodlání krvácet za norskou ropu.

A co Evropská unie? Má naději na nějakou normální budoucnost?

V Evropské unii, obdobně v Česku či Slovensku, najdete řadu lidí, kteří zmíněné problémy vnímají. Jenže jsou to ideologické předsudky, které v Bruselu definují politické priority. A pak je nesmírně obtížné například stanovit realistický program pomoci Africe, který by odstranil i hlavní rizika migrace. A když už zformulujete program, nenajdete zdroje, a když najdete zdroje, nenajedete politiky, kteří zdroje uhlídají před korupcí a dokážou zorganizovat splnění programu. Na obhajobu Evropské unie je ale nutné říci, že nemůže mít lepší politiky a úředníky, než mají státy, z nichž se skládá.

Podívejte se na dnešní možnosti pražské nebo bratislavské vlády. Vládnou s dluhem, a to jen více méně spravují stát. Kdyby měly provádět cílevědomou národohospodářskou politiku, zjistily by, že nemají zdroje a nástroje k její realizaci. Peníze i nástroje jsou až příliš často zprivatizovány a v zahraničí.

Je to demokratický, nebo autoritativní orgán, který si myslí, že je nad všechny?

V Unii naleznete od všeho trochu – trochu demokracie, trochu byrokracie, trochu autoritářství, trochu zmatků...

Proč na jedné straně rozhoduje, jak se má jmenovat rum či kolik vinic smíme nově zřídit, ale s migrací si neporadí?

O rumu rozhodují byrokraté, o zahraniční politice by měli rozhodovat hlavy států či alespoň resortní ministři, a to konsenzem. Byrokratické rozhodování často postrádá vědomí kontextu – jazykového, historického, sociálního a podobně. To politické je mnohdy zahaleno tajemstvím. Kdo rozhoduje o prodloužení sankcí vůči Rusku? Vlády? Premiéři? Ministři? Velvyslanci? Referenti? Kdo v Praze či Bratislavě dal souhlas s takovou »banalitou«, jakou bylo bombardování Libye? Vzpomeňte, jak vysoký představitel EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Javier Solana, v době bombardování Jugoslávie generální tajemník NATO, vpravdě ušmudlal odtržení Kosova od Srbska a vytvoření umělého státu. Dodnes jeho existenci některé státy Unie neuznaly, Česko je v této otázce krajně rozpolcené.

A jsme u migrace. Je podle vás jen důsledkem války kolem Středozemního moře a na Blízkém východě?

Války spojené s takzvaným arabským jarem a washingtonskou politikou změn režimů byly stimulem posledního velkého migračního proudu. Migrace má ale i svůj sociální rozměr, je často stěhováním za vyšší kvalitou života. Jak už jsem naznačil, Afriku čeká demografický růst, který při současném tempu rozvoje nezvládne. Lidem v třetím světě je v rámci západní verze globalizace nabízen hollywoodský způsob života, kterého nemohou dosáhnout doma. Nejsou tam finanční a ekonomické zdroje pro současnou životní úroveň Západu. Mnohé modely naznačují, že klimatické změny zvýší v řadě oblastí jihu nedostatek pitné vody. Je logické, že mnozí lidé z rozvojových zemí zvažují cestu na sever – a budou ji zvažovat čím dál tím více. Nemluvě o tom, že zbídačování či nedostatek vody povedou k růstu násilí, ozbrojených konfliktů. Západ by měl zásadně změnit přístup k rozvojovým zemím, učit se u Číny.

V Sýrii to USA prohrály na celé čáře. Není politika sankcí proti Íránu jen snahou odvést pozornost od syrské porážky?

Není. Politika proti Íránu souvisí s těžko srozumitelným přístupem Washingtonu, který na Blízkém východě z role usmiřovatele, byť často jen předstírané, přešel na pozici podporovatele jedné strany sporu – konkrétně Izraele a Saúdské Arábie. Je to konfrontační stanovisko, které ztěžuje či přímo znemožňuje hledání kompromisů v regionu protkaném pestrými sociálními, náboženskými a etnickými konflikty. Nemluvě o mocenských ambicích tamních i vnějších aktérů.

Bude Afghánistán, další zátěž na americkém krku, takovým novým Vietnamem?

Prezident Donald Trump mnohokrát kritizoval politiku svých předchůdců, která USA zatáhla do nejdelší války v dějinách Spojených států. Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by znal cestu z této války ven. Přibývají mrtví, rostou náklady uvalené na americké daňové poplatníky, trvá nátlak na spojence, aby se dále angažovali ve válce, která postrádá politický cíl. Náklady jsou od roku 2001 do současnosti propočítány na více než bilion, tedy tisíc miliard, dolarů – válka je pro určité skupiny obrovský kšeft, způsob přerozdělení zisků pomocí státních zakázek. Amerických vojáků ve válce v Afghánistánu zahynulo téměř 2,5 tisíce, nasmlouvaných příslušníků různých soukromých ozbrojených agentur z USA více než 1,4 tisíce; padlo také 1,1 tisíce spojeneckých vojáků. Zraněných bylo více než 20 tisíc Američanů. Watson Institut z Brownovy univerzity odhaduje celkové lidské ztráty v této válce na necelých 150 tisíc. To znamená, že lidské náklady na válku v Afghánistánu jsou mnohem nižší než ve Vietnamu, ale jsou také nižší než v Iráku. Citovaný americký institut odhaduje, že během války v Afghánistánu plus války v Iráku a bojů v Pákistánu bylo zatím zabito 480 až 507 tisíc lidí. Počítáno bez lidských ztrát v Sýrii. Při hodnocení perspektiv války v Afghánistánu nelze vycházet z »vietnamské« analogie.

Prezident Zeman byl v Číně, leccos se mu tam podařilo vyjednat. Ale média se zajímají spíše o to, zda ministr Petříček vyčetl Číňanům nedodržování lidských práv. Je to normální, aby trpasličí ministr poučoval obra, když to nedělají ani Macron, ani Merkelová při svých návštěvách Číny?

Česká média, především ta veřejnoprávní, stále snaživěji představují smysl českých dějin jako boj proti Rusku a Číně. Pokud jde o porušování lidských práv, jsem pro to, ať je kritizován každý, kdo se něčeho takového dopustil. Bude jistě zajímavé sledovat, jak český ministr zahraničí bude kritizovat Paříž za bombardování Libye, Washington za zabíjení na Blízkém východě, Londýn za šíření fake news, falešných zpráv, a podobně. Chvályhodné bude, když přitom nezapomene, že vedle vězňů svědomí existují i vězňové chudoby. Někým zaviněné chudoby.

A vůbec, může být Petříček naším dobrým ministrem zahraničí, když bude dělat jen to, co mu poručí pan Poche nebo dejme tomu jiný »závislák« na příkazech z Bruselu?

Každému by mělo být dáno sto dní na to, aby ukázal, co umí. Je samozřejmě smutné, že do pozice ministra zahraničí je jmenován člověk, za nímž není žádná stopa ve veřejném životě. Neukazuje to ale pouze na kádrovou vyprázdněnost sociální demokracie. Nejhorší je, že to vlastně ani tak moc nevadí. Že příliš nezáleží na tom, kdo sedí v pražském křesle, když se o hlavních tématech české zahraniční politiky rozhoduje jinde.

A konečně, co Evropu a svět v příštích měsících čeká? Nezahrál byste si tak trochu na prognostika?

Státy EU/NATO hledají způsob, jak se vyrovnat se změnou kurzu a stylu zahraniční politiky USA. Pozoruhodné je, že se s tímto posunem zatím nevyrovnaly ani Spojené státy samotné. Navíc by měla – dříve, než si myslí ona sama – odejít z pozice německé kancléřky Angela Merkelová, která byla dlouhá léta kormidelníkem Evropské unie. V nejbližších měsících bude v Evropě převládat nejistota.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 53 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.