Zlaté tunely

Po delší době opět přišlo na program zlato z »pokladu« České národní banky. Podle publikovaných údajů údajně měla ve správě koncem roku 2017 celkem 9,7 tun. Koncem roku 2010 o 2,7 t víc. (Vše jsem svého času podrobně sledoval a zevrubně popsal v roce 2011. Knihu se stejným titulem vydala Futura.)

Bezkonkurenčně největší zlaté rezervy vlastní USA (cca 8100 t), Německo (cca 3000 t), Itálie a Francie (cca 2000 t), dále Čína, Švýcarsko, Japonsko, Ruská federace atd. Je rozhodující, jaký podíl plní zlato na celkových devizových rezervách daného státu. V USA dokonce 72 %, v Německu 67 %…

Cena zlata na světových trzích kolísá. Za posledních 50 let cena stoupla nejméně na čtyřicetinásobek. I stříbro zaznamenalo strmý růst. Doba zlatého a stříbrného standardu je dávno pryč. Stejně tak i mincí z hodnotných kovů. Poslední stříbrné mince platily na našem území do konce první republiky. Ve válce se staly rychlou kořistí spekulantů a keťasů. O zlatých mincích se jen uvažovalo.

Řada lidí čas od času doporučuje zvýšit zlaté rezervy České národní banky. Problém, který nemůže ovlivnit ani parlament. Banka je institucí zcela nezávislou. Rozhoduje guvernér a bankovní rada.

Osobně se domnívám, že zlatý poklad republiky přinášel vždy jen smůlu a stal se prostorem pro manipulaci. V roce 1918 jsme si z Rakouska-Uherska převzali jen dluhy, které jsme museli vítězným mocnostem splácet. (Stejně jako půjčky na zahraniční armádu ve válce druhé!) »Spojenci«, USA, Anglie a Francie, nám neodpustili ani korunu. Pustili nám žilou i Maďaři.

Na zlatý poklad ČSR se skládali lidé na výzvu ministerstva financí od 25. února 1919. Prstýnky, náušnice, sem tam rakouská zlatá desetikoruna atd. Děti chodily po vesnici s kasičkou. Do konce roku 1926 vlastnil stát asi tři tuny. V roce 1938 »vážil« náš zlatý poklad úctyhodných 94 771 kilogramů. Opět jsme věřili. Doma zůstalo jen asi sedm tun, ostatní se uložilo v bankách v zahraničí – především v Anglii. Náš zlatý poklad »spojenci« Hitlerovi vydat nemuseli, ale vydali. Na vrub části zlata deponovaného v Kanadě žila londýnská vláda.

Po osvobození v roce 1945 jsme začínali znovu, téměř s nulou. Přišli jsme o 44,5 tun zlata. Z tohoto množství nám spojenecká komise přiznala 24,5 tun. Po velkých komplikacích si Američané odečetli vše za znárodněný majetek. Následovaly nepříjemné peripetie a jednání. Vedli je obratně diplomaté dr. Richard Král a ministr zahraničí Bohuslav Chňoupek. Letadla přivezla zpět do republiky v roce 1982 přes 10 tun zlatých mincí a osm tun zlatých cihel.

Československá republika v letech 1945 až 1992 zlatý poklad nebývale rozmnožila na neuvěřitelných 107 tun měnového zlata. Díky poctivé práci 15 milionů občanů. Spravedlivě jsme se rozdělili v poměru 2:1 se Slováky. Banka zlato prodala. Bohužel v době, kdy jeho cena na mezinárodních trzích stagnovala. Prodělali jsme miliardy.

Vracíme se na začátek příběhu českého zlata. Naším »úspěšným« penězoměncům, kterým byli milejší německé dluhopisy než zlato, zbývá dnes jen necelých 10 tun. Zúčastnění vesměs studovali v zahraničí, pocházeli z okruhu Prognostického ústavu ČSAV a střídali v letech socialismu jednu zahraniční stáž v kapitalistické cizině za druhou. Dnes již jde převážně o kmety, pokud ještě žijí.

Žádné zlato v České národní bance (v jakékoliv formě) nechci. Třikrát jsme ostrouhali. Snad naši potomci nebudou opakovat chybu a znovu se skládat na »Zlatý poklad republiky« a na nové »Zlaté tunely«.

Jaroslav ŠTRAIT


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.8, celkem 36 hlasů.

Jaroslav ŠTRAIT

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2018-11-13 15:29
Pokud je zlato mírou úspěšnosti, tak by to vcelku odpovídalo.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.