Ilustrační FOTO - Haló noviny

Policejní život není mýdlová opera

Po celém světě se televizní obrazovky plní detektivními příběhy. Jejich hlavní hrdinové, detektivové, jezdí v rychlých vozech, mají k dispozici celý štáb spolupracovníků, pokud je ukázáno jejich bydlení, bývá přepychové, napsal francouzský list Le Figaro.

Život ale ukazuje zcela jiný policejní sbor, obrazně by se dalo říci, že policie připomíná Renault Kangoo, který má najeto přes 200 000 kilometrů a kouřící výfuk. Za první pololetí letošního roku skončilo život sebevraždou 17 francouzských policistů a 16 četníků. Loni to bylo za celý rok 68 lidí. Figaro publikoval části zprávy, kterou projednávala vrchní komora francouzského parlamentu, Senát. Píše se v ní, že »například sirény některých policejních vozů prokazují takové opotřebení, že nevydávají žádný zvuk«. Nová výzbroj, kterou ministerstvo vnitra zakoupilo pro boj s terorismem, je k ničemu, protože se »nevejde do kufru služebních vozů, které jsou beznadějně zastaralé«. Opět jde o poznámku k Renaultu Kangoo, což je ve francouzské policii rozšířené služební vozidlo. Jde o vůz »lidový« užitkový s poměrně slabým motorem, který není schopen dohnat silnější auta.

Francouzský policista má ročně přiděleno na výcvik ve střelbě šedesát patron. To se vůbec nedá nazvat »výcvikem«, automatismy nutné pro rychlou střelbu se za takových podmínek získat nedají. Na internetu se objevují stovky příspěvků policistů, kteří ukazují třeba sešlé služebny s rozbitými toaletami. Na opravy nejsou peníze. Ovšem nejčastěji si policisté stěžují na podmínky služby. Začátkem letošního ledna poděkoval ministr vnitra Gerard Collon 140 000 francouzských policistů, četníků a hasičů, že novoroční noc proběhla »skutečně svátečně, bez excesů«.

»Idylická« noc

Skutečně se neodehrál žádný teroristický útok, ale například jen v Paříži a okolí shořelo 250 aut, po celé zemi pak 1031. V metropoli bylo napadeno osm policistů a tři četníci, všichni byli zraněni. Z hlediska řadových policistů se jednalo o obvyklou noc. Obvyklé bitky pouličních gangů, obvyklé napadání mladých dívek, obvyklá střelba na veřejných prostranstvích. A činnost policistů, kteří musí riskovat životy, aby udrželi jakýs takýs pořádek. V »klidné« novoroční noci ve Štrasburku pět policistů utrpělo popáleniny od ohňostroje. Cíleně na ně »pálili« rachejtle uprchlíci z Afghánistánu ze vzdálenosti necelého metru. Měli radost, jakou novou zbraň si na »chlupaté« vymysleli. Zranění policisté je zatkli a dopravili na stanici. Za půl hodiny se dostavil advokát, prohlásil, že policisté jeho klienty »rasově pronásledovali« a Afghánci byli propuštěni. Později soud policistům navíc vytkl, že zatýkali za »dětskou hru«. Jeden z popálených policistů strávil měsíc v nemocnici.

Boje s gangy

Afghánci jsou jen jedním z gangů přistěhovalců, kteří s policií každodenně bojují. Většinou jde o mladistvé migranty, policisté se jich nesmí dotknout, pokud to udělají, i třeba v zájmu bezprostřední ochrany napadených občanů, jsou popotahováni soudy a pachatelé automaticky zbaveni obvinění. Policisté však cítí bezmoc i vůči ozbrojeným zločincům. Předpisy pro použití zbraně jsou tak složité a vyžadují tolik kroků, například trojí slovní výzvu, že zločinec bývá rychlejší. Naštěstí většinou nestřílí, stačí prostě utéci.

Francouzských policistů ubývá, množí se odchody od sboru. Na jednoho policistu nyní připadá 356 obyvatel (bez započítání nelegálů, připomíná Figaro). V Norsku je to 222 obyvatel, ve Švédsku dokonce 195. Francouzi nahrazují nedostatek lidí přesčasovou prací. Za loňský rok odpracovali asi 20 milionů přesčasových hodin, Odměnou jim bylo spílání nadřízených a politiků, kteří si policii často pletou s fackovacím panákem. Vrcholu dosáhl bývalý prezident Francois Mitterand. Neváhal navštívit v nemocnici běžence, který byl údajně znásilněn policejním pendrekem, ovšem nenašel si čas, aby zašel v téže době i za policisty.

Jen povinnosti

Každodenní zdroj rozčilení představují pro policisty rozhodnutí soudů. Neváhají propouštět na svobodu pachatele násilných trestných činů, kteří vzápětí zmizí. Policejní práce bývá zmařena. Policisté mají silný pocit, že zločinci mají práva, zatímco oni jen povinnosti.

V poslední době se válka migrantů s policií vyhrotila vraždami policistů. Byli například zavražděni mladí manželé, oba policisté, před očima svého malého synka. Sečteno a podtrženo, odchody lidí od policie, či sebevraždy policistů mají své pádné důvody, reagují na nemocnou společnost, uzavírá Figaro.

(jo)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 7, celkem 5 hlasů.

(jo)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.