Ilustrační FOTO - Haló noviny

I chráněná zvířata se mohou nebezpečně přemnožit

Myslivci a rybáři upozorňují na nutnost včasného nastavení plánů péče o bobra, vydru a vlka jako prevence škod na majetcích či zdraví občanů. Tyto druhy jsou různou měrou chráněné a nemají v české přírodě významné přirozené nepřátele. Trvale rostoucí stavy jsou či mohou být nebezpečím pro přírodu i člověka.

Mnohamilionovým škodám působeným těmito druhy lze předcházet pouze racionálním hospodařením, nikoli ideologicky motivovanou ochranou. Je třeba důsledně evidovat vlky chované v zajetí a bránit jejich vypouštění do volné přírody. Pro vlka ve volnosti by měl být stanoven maximální přípustný počet jedinců a zavedeny zóny ochrany a zóny managementu.

U bobrů by bylo vhodné stanovit dobu lovu i v zónách B, pro vydry zjednodušit získání povolení pro lov na nehonebních pozemcích. Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ), Český rybářský svaz a Rybářské sdružení ČR jako organizace podílející se na ochraně a rozvoji přírodního bohatství ČR vnímají návrat ohrožených druhů bobra evropského, vydry říční a vlka obecného do krajiny jako pozitivní jev. Návrat těchto živočichů ale kvůli škodám, které způsobují na ekosystémech, nelze bez dalšího považovat za přínos pro biodiverzitu. Česká krajina je kulturní, což znamená, že je člověkem téměř zcela obhospodařována. Pod vlivem člověka fungují zemědělské pozemky i lesní porosty, myslivci řídí stavy a druhovou skladbu zvěře, rybáři totéž provádějí u ryb, činnost člověka má významný vliv na hmyz i ptactvo. Mimo tento systém lidského hospodaření však stojí jmenované chráněné druhy. Ty do krajiny beze sporu patří, avšak s ohledem na to, že nemají přirozené nepřátele, je třeba mít připraveny plány péče. Péče musí být naplánována tak, aby nedocházelo k nekontrolovatelnému nárůstu stavů, konfliktům s civilizací a hospodářským škodám a aby v žádném případě tato zvěř nemohla být nebezpečím pro člověka.

Vlk obecný

Plán péče o vlka obecného v současné době připravila Agentura pro ochranu přírody a krajiny, která akceptovala žádost ČMMJ důsledně evidovat chovy vlků a jejich kříženců v zajetí na území ČR včetně odpovídající dokumentace CITES, evidence DNA, označení každého jedince čipem a plánu na umístění narozených vlčat. Tato opatření jsou nutná mj. proto, že chování vlků ve volné přírodě nasvědčuje tomu, že ztráta plachosti není jen důsledkem ochrany, ale rovněž pravidelného kontaktu s člověkem, tj. původu vlků v zajetí. Neevidovaný chov vlků i vypouštění uměle odchovaných vlků do volné přírody jsou přitom zákonem zakázány. Do konce roku 2017 byly proplaceny škody způsobené vlky ve výši 1,4 milionu korun, což znamená alarmující 300% nárůst za každý z posledních tří roků. V řešení přitom jsou škody za dalších 27 milionů korun. V roce 2018 byly také hlášeny celkem tři útoky vlka na člověka – v Polsku a Německu.

ČMMJ doporučuje v plánu péče jednoznačně uvést, jaký počet vlků je v krajině ČR únosný, a především zahrnout do něj podrobný a konkrétní krizový plán. V návrhu je sice uvedeno rozdělení vlčího chování až po úroveň »odstranit«, ale nejsou uvedeny konkrétní postupy, což orgánům ochrany přírody brání konkrétně jednat. Příkladem tohoto stavu je bezradnost orgánů státní správy v případu medvěda na Valašsku. Vhodná by byla zonace, neboli rozdělení země na zóny s plnou ochranou vlka, a zóny, kde bude možné střety mezi vlkem a civilizací rychle a účinně řešit.

Bobr evropský

Zonaci má v plánu péče stanovenu bobr, který je v zónách A plně chráněn, v zónách B chráněn a v zónách C je určena doba lovu. Částka potřebná na úhradu škod způsobených bobrem činila za období 2010–2017 celkem 66,5 milionu korun. Na území ČR se nachází odhadem 6–10 tisíc jedinců, kteří ohrožují bezpečnost rybníků, rybničních soustav a především pod nimi ležících lidských sídel, majetku a občanů. Bobr ucpává výpustě a narušuje celistvost hrází, s čímž se pojí riziko jejich protržení. Největší nebezpečí představuje tento živočich pro oblast jižních Čech, které jsou pro něj ideálním prostorem k životu. Stavy bobrů jsou tak vysoké, že bez ohledu na lov v jižních Čechách (zóně C) se tento druh dále šíří. Proto navrhujeme stanovení doby lovu i pro zónu B a umožnění lovu do smrtících pastí.

Vydra říční

Plán péče o vydru říční končí v letošním roce. Výše škod kompenzovaných v důsledku aktivity vyder dosahuje za období 2010–2017 100 milionů korun, stavy vyder přitom nadále nekontrolovatelně rostou. Náhrada škod je navíc založena na subjektivním posouzení a reálně tvoří pouze 20–30 % jejich skutečné výše. Škody způsobené na unikátním genetickém materiálu u generačních ryb, které jsou zařazeny mezi živé genetické zdroje, jsou nevyčíslitelné a především nevratné. Řešením by v tomto případě bylo plošné stanovení doby lovu, zjednodušení postupu vyřízení povolení lovu na nehonebních pozemcích i umožnění lovu do smrtících pastí. Evropská směrnice chránící tento druh možnost odchýlit se od zákazu lovu povoluje, čehož již využili naši sousedé v Polsku, Německu a Rakousku. Vedle zmíněných druhů je příkladem špatně zvládnuté ochrany kormorán velký, který byl také v minulosti neomezeně chráněn, avšak přemnožil se do té míry, že působí mnohamilionové škody a za jeho ulovení je v současné době vyplácena finanční odměna.

Negativní důsledky přílišné ochrany stát kompenzuje z prostředků daňových poplatníků a myslivcům, kteří tento stav nezavinili, ukládá povinnost stavy přemnožené zvěře redukovat obvykle na jejich vlastní náklady a včetně vší související negativní publicity. Racionálními plány péče o chráněné živočichy můžeme milionovým kompenzacím i dalším nepříjemnostem předcházet. Chráněné druhy jsou vítaným zpestřením české přírody, ale je nutné s nimi hospodařit stejně, jako s ostatními součástmi krajiny: racionálně, nikoli ideologicky.


Jsme znepokojeni, jak si stát neví rady

Otázky Haló novin pro Miloše Fischera, jednatele Českomoravské myslivecké jednoty

Naši předkové se vlků báli, dnes slyšíme jásot nad každým snímkem vlka zaznamenaným fotopastí…

Je potřeba, aby ministerstvo životního prostředí spolu s Agenturou pro ochranu přírody a krajiny opravdu jednoznačně stanovily únosné stavy této zvěře v České republice. Dodnes nebyli schopni úředníci říci, jaký je únosný stav vydry, únosný stav vlka. Je nutné určit, ve kterých lokalitách je žádoucí, aby se vlk vyskytoval, a kde ne. Máme silně urbanizovanou kulturní krajinu a vlci by se nám mohli prohánět v Polabí, případně v okolí velkých měst.

Máme i případ krkonošské vlčice, která měla v krvi protilátky proti vzteklině. V současné době se u nás neprovádí orální vakcinace lišek, takže vlčice mohla protilátky získat jen přímým očkováním. Máme podezření, že byla chována člověkem a následně záměrně vypuštěna. Z našeho pohledu není možné, aby na našem území samovolně došlo k takové expanzi vlčí populace. U nás neexistuje evidence zájmových chovů vlka. Každý jiný živočich musí být evidován, mít čip nebo být okroužkován. Ale u velkých dravců neexistuje žádná kontrola ze strany státu. Vznesli jsme ten požadavek a ministerstvo životního prostředí nám vyšlo vstříc a bude evidence všech chovů vlka.

Vlk do přírody patří, ale v oblastech, kde jsou pro to podmínky a nedochází k tak významným střetům s chovateli hospodářských zvířat. V oblasti Broumova vlci způsobují už neúnosné škody. Na druhou stranu se můžeme ptát, jak velké prostředky stát vyplácí z kapes daňových poplatníků různým pseudovědeckým skupinám a ekologickým sdružením na monitoring vlků.

Ministerstvo životního prostředí s Agenturou pro ochranu přírody a krajiny by měly říci, jak dál postupovat. Mám obavu, že může dojít i ke střetu vlka s člověkem. Nemyslíme si, že by vlci nebyli nebezpeční, je jen otázka času, kdy může dojít k tragédii.

Rybáři zase mají problém s vydrami a bobry...

Vydra říční je příkladem úspěšné repatriace druhu do České republiky. Zastoupena je na celé ploše státu a její populace dál roste. A rybářům působí velké škody. Přitom požívá největší stupeň ochrany a nemá u nás přirozeného nepřítele. Českému rybářskému svazu působí každoročně škody za třicet a více milionů korun. Pro spolek, který je financován příspěvky svých členů, je to velká ztráta. Chtějí ve spolupráci s námi stavy vyder snížit na únosnou míru, podobně, jako tomu je s kormorány. Na obrovské škody si stěžují také produkční rybáři, organizovaní v Rybářském sdružení ČR. Těm dělají vrásky navíc i bobři.

Není však návrat těchto druhů do volné přírody známkou zlepšování její kvality?

Ochranáři, a nejen oni, se snaží jako velmi pozitivní prezentovat skutečnost, že se nám některé druhy vrátily do přírody. Ale nemá to nic společného s tím, v jakém stavu příroda je. Dnes je příroda a biodiverzita v ní v nejhorším stavu za celou známou historii našeho území. Namnožení těchto druhů je jen o potravních možnostech. Bobři, vydry a vlci jsou stejný případ. Říkají nám – naučme se s nimi žít, tak jako naši předkové. Musím se nad tím usmát. Bobr byl vyhuben dvakrát: poprvé někdy kolem roku 1730, potom to s ním Schwarzenbergové chtěli zkusit znovu, roku 1804 vypustili bobry. Neuplynulo ani sedmdesát let a nařídili všechny bobry vyhubit právě kvůli škodám, které působili. A nárůst stavů vydry je naprosto nekontrolovatelný.

Pokud jde o vlky, jejich pozitivní vlivy se těžko hledají, byť nám je média stále vnucují. Škody způsobené vlky rostou neuvěřitelnou rychlostí. Bohužel se u nás vůbec nezveřejňují problémy, jaké mají s vlky v sousedních zemích. Proti podpoře vlků se tam konají obrovské demonstrace.

Jsme opravdu znepokojeni, vidíme, jak si s tím stát opravdu neví rady. Kromě až fanatické ochrany těchto druhů nepočítá s tím, že by se do budoucna mělo něco řešit.

Jiří NUSSBERGER


Jiří NUSSBERGER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.