Alej žebrání, nicoty a nihilismu…

Původně jsem chtěl psát jenom o lidech bez domova, ale po ponoření se do tématu jsem si uvědomil řadu návazností spojených právě s bezdomovectvím a rozhodl jsem se, že napíšu jakýsi nepravidelný seriál, který jsem nazval Zločin kapitalismu. Začnu tuto sérii právě o tom nejzákladnějším, o tom, když se člověk ocitne nejen bez střechy nad hlavou, ale i domova jako takového. Málokdo si totiž uvědomuje, že domov je spojený nejenom se střechou nad hlavou, ale s pocitem bezpečí, s možností v klidu si nejen například urovnat myšlenky, odpočinout, ale také si pozvat přátele, pobavit se s nimi, pochlubit se něčím novým nebo úspěchem nebo jen tak se s přáteli nebo rodinnými příslušníky bavit. Samotný domov, to jsou kořeny, láska k místům, kde jsme prožili dětství, potkávali lidi, kteří už nejsou mezi námi, sledovali proměny okolí, a kde bychom se chtěli dobře cítit do konce života.

Obraz novodobého kapitalismu

Po roce 1989, kdy se měnil systém socialismu za systém kapitalismu, mi můj děda povídal: »Společnost si neváží toho, co jsme jí po válce vydobyli, teď okusíte, co jsou lidé bez domova, okusíte chudobu, někteří hlad, budete platit za lékaře, zubaře a ponesete si veškerá rizika s tím, že nárok na spravedlnost budete mít ve většině případů, když si ji zaplatíte.« Pro mě osobně to bylo něco nepředstavitelného a v podstatě jsem si nedokázal konkrétně tyto situace a společenské jevy představit. Jako první, co přišlo s novodobým systémem kapitalismu, přišlo placení stomatologických služeb. Velmi rychle se rozmohli lidé bez domova, kteří se tehdy stahovali před nepřízní počasí, ať už v regionu nebo v hlavním městě na autobusová nebo vlaková nádraží. Přiznám se, že jsem si s tím vůbec nevěděl rady. Těchto lidí mi bylo nesmírně líto a s nelibostí jsem poslouchal od jiných, dokonce od některých svých známých, že je to jejich volba, a že vlastně lidé bez domova takhle chtějí žít sami. Dokonce někteří tvrdili, že si za to vlastně mohou sami, a že jim to patří. Nárůst lhostejnosti a cynismu mě krutě děsil, jelikož jsem věděl, že stát se zbavuje veškeré odpovědnosti za samotného občana a toto prostředí vytváří systémově.

Příčiny a podstata bezdomovectví

Podstata lidí bez domova v kapitalismu plní řadu faktorů. Základ je v tom, že určité procento společnosti uvržené do chudoby a bezdomovectví se stává předmětem parazitování střední a vyšší vrstvy společnosti, kde na úkor nejnižších vrstev žije »elita společnosti«. Sociální sféra v kapitalismu totiž vyčleňuje systémově minimální prostředky do sociální sféry ze státního rozpočtu s poukazováním odpovědnosti právě pouze pro ty nejchudší vrstvy. Jelikož je kapitalismus založen na korupci, vysoké ekonomické aktivitě, to, co by mělo přijít právě do sociální oblasti, si elity a vyšší vrstvy shromažďují pro sebe.

Dalším aspektem a úkolem viditelnosti chudoby je strach, který nutí střední vrstvu neustále se přizpůsobovat systémovým podmínkám, jež vytváří kapitalismus pro tuto střední vrstvu jako obslužnou »elitu«.

Pro zachování společenského statutu nutí střední vrstvy si brát půjčky s vysokými úroky, platit víc, než je možné, nestěžovat si ve smyslu materiálního nedostatku.

Co se týká příčin, stát se člověkem bez domova je velmi snadné, aniž by to souviselo s inteligencí nebo schopností být dravý nebo pracovitý apod. Stačí, když se dostanete do druhotné platební neschopnosti a člověk žijící v pronájmu se do dvou až třech měsíců může ocitnout na ulici. Veškerá rizika zde opět nese nájemník, protože k tomu, aby našel nové jiné bydlení, musí předem zaplatit částku, která je ve výši dvou až tří nájmů plus poplatky realitnímu makléři a stěhování. V případech svobodných matek, osamělých seniorů s nízkým důchodem nebo lidí, kteří onemocní či ztratí práci, je pro ně tuto značnou částku dát dohromady, pokud jim nepomůže rodina nebo se nezadluží ještě mnohem více. Tito lidé jsou odkázáni na azylové domy. Vlastník domu nebo vlastník nemovitosti naopak nese minimálně riziko. Nájmy v koncentrovaných nemovitostech jsou tak vysoké, že se často stává, že je třetina bytů prázdných, neobsazených a pořád se toto vlastníkovi nemovitosti rentuje.

Principy solidarity a stát jako garant

Zatímco v socialismu jsou sociální jistoty garantovány státem, v kapitalismu je tomu úplně naopak. Například v socialismu musel stát garantovat střechu nad hlavou zákony a dekretem, který zajišťoval v případě nemoci, rodinné tragédie, rozvodu, v případě matek či osamělých seniorů střechu nad hlavou.

Jediný, kdo mohl nechat vystěhovat člověka z pronájmu, byl stát, který prostřednictvím soudu mohl určit vystěhování, ale jedině za předpokladu, že mu vlastník nemovitosti sám zajistil náhradní bydlení. V kapitalismu naopak vlastník nemovitosti může nájemce vystěhovat bez ohledu na oprávněnost či určení soudu, i v okamžiku sebemenšího porušení nájemní smlouvy. A zde právě nastupuje ve většině případů platební neschopnost. Tím pádem systémově může generovat lidi bez domova, končících v azylových domech. Kapitalismus prostřednictvím státních systémových zřízení tedy zcela jednoznačně odmítá odpovědnost a garanci za určitou část vlastních obyvatel.

Základní příčinou bezdomovectví je platební neschopnost, dále to jsou narušené sociální vazby, např. rozvody, rozchody, úmrtí v rodině apod.

Dalšími příčinami mohou být: ztráta práce, narušené nebo chybějící základní sociální návyky, závislost na omamných látkách, psychiatrické onemocnění a poruchy a další zdravotní důvody. Získat tak zpětně vyšší společenský status, alespoň do úrovně ufinancování základních potřeb, je značně dlouhodobě složité, protože např. u osamělých a opuštěných žen důchodového věku s nejnižšími příjmy většinou není možné do konce jejich života získat na stáří vlastní domov. Jsou nuceny přecházet z jednoho azylového domu do druhého, jelikož zde mohou být pouze rok a následně musí přejít jinam, nehledě na to, že azylový dům jim z podstaty vlastní domov nemůže nahradit. Stát tak jednoznačně trestá lidi za to, že jsou chudí a bez finančních prostředků. Toto prostředí se samo následně kriminalizuje, jelikož zákonných možností, jak získat alespoň minimální finanční prostředky na přespání v charitních organizacích a na jídlo je minimum. Např. žebrání, minimální sociální dávky a příspěvky na živobytí, a samotné dary poskytnuté charitativní organizacemi nebo jednotlivci.

Co se dá udělat teď a co zítra?

Závěrem lze konstatovat, že řešení je pouze v komplexním systémovém řešení, vytváření podmínek pro odstranění vykořisťování nejnižších vrstev, a to se týká zákonných nastavení, masové výstavby bytů, které by konkurovaly tržním nájmům. V postupném odstraňování nezaměstnanosti, vytváření pracovních příležitostí, budování státních podniků jako konkurence soukromých, snižování pracovní doby a vytváření ochrany pracovního trhu regulací zahraniční příležitostné pracovní síly. Ať počítám, jak počítám, jediná možná cesta k dosažení těchto cílů je socialismus.

Roman BLAŠKO

FOTO – Haló noviny/Roman BLAŠKO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 31 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


vendas65
2019-03-10 17:13
je tu dumokradcie,tak to je pro cikány nejlepší!!Ti co se před 3Olety
narodili dodnes nedělají a děti totež!!
vendas65
2019-03-10 17:11
to přinesl havel se svými prodejnými komplici!!Kdyby nepřišli rusové
v 69roce,tak to bylo o 30 let dříve!!!
uplnejvypatlanec
2019-02-08 13:34
videl nekdy nekdo ciganskyho - pardon romskyho - bezdomovce ?!
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.