Rozhovor Haló novin se Zdeňkem Jičínským, právníkem a publicistou

Předpokládám, že sjezd zvolí předsedou ČSSD Jana Hamáčka

Pane profesore, jak hodnotíte dosavadní působení ČSSD v Babišově menšinové dvoukoaliční vládě?

Podle mě se potvrdilo to, že pro ČSSD, a nejen pro ni, ale pro celou ČR je dobře, že mezi členy sociální demokracie převážil názor, že jejich strana má být ve vládě. Jsem rád, že to tak je. Byl o to velký spor, byla to velká neznámá, ale vnitrostranické referendum rozhodlo, že ČSSD se má stát členem koaliční vlády. Stalo se tak, a já si myslím, že po těch několika měsících působení v rámci Babišovy vlády se přítomnost sociální demokracie osvědčila. Samozřejmě to není soužití jednoduché. Každý, kdo trochu sleduje českou politickou scénu, chápe, že jednání o působení v orgánu, jehož předsedou je Andrej Babiš, není vůbec snadné. Ale tady se podle mě prokazuje schopnost Jana Hamáčka, který je člověk konsiliantní, má smysl pro jednání, pro kompromis, není to zkrátka konfliktní člověk. Po této stránce je podle mého soudu dobrý šéf sociální demokracie v rámci koaliční vlády a její dobrý představitel při koaličních jednáních. A zároveň je to i dobrý předseda ČSSD. Předpokládám, že na sjezdu bude znovu zvolen.

Sjezd ČSSD začíná v Hradci Králové dnes. O novém předsedovi ČSSD se vůbec nepochybuje, nikde jsem nezaznamenala, že by Jan Hamáček mohl mít adekvátního protikandidáta. On už naznačil, koho by v týmu vedení ČSSD chtěl vedle sebe mít. Jména znáte, můžete se k nim vyjádřit? Vedení by se mělo dost obměnit, je to dobře, nebo ne?

V každé politické straně jsou poměry, pokud jde o vztahy vedení a strukturu vedení, vždycky komplikované. Tady to odpovídá dosavadnímu vývoji sociální demokracie včetně toho, že ČSSD také mívala silné zastoupení v Brně a Roman Onderka (mohl by být 1. místopředsedou – pozn. red.) je brněnský představitel. I tento moment jistě hraje svou roli, ale nechci říkat, že to je čistě nějaké geografické uspořádání vedení strany. Ale podle toho, jak se poměry vyvíjely, si myslím, že je to něco, co i delegáti sjezdu přijmou jako pozitivní.

Jde-li o Janu Maláčovou, její přítomnost ve vládě považuji za velmi pozitivní, protože ČSSD nepochybně představuje ve vládě také sociální program pro většinu lidí, i pro ty méně privilegované. Z tohoto hlediska Maláčová a její různé návrhy tomu svědčí. To je opravdu představitelka sociální demokracie, která by měla straně přinést v dalších volbách opět hlasy. A ministr zahraničí Tomáš Petříček je podle mě příliš mladý na to, aby si kladl ultimáta, že pokud neuspěje ve volbě do vedení strany, vzdá se funkce ministra. Jan Hamáček právě tuto jeho pozici neposuzoval pozitivně. Jinak chápu, že ho chce do vedení, protože ho jako ministra zahraničí po oné neúspěšné epizodě s Miroslavem Pochem navrhl, a on byl přijat Andrejem Babišem, posléze i prezidentem Milošem Zemanem. Z tohoto hlediska to chápu.

Ještě bych dodal, že Petříček s Maláčovou i s Hamáčkem jsou představiteli mladé generace sociální demokracie. Jak se to osvědčí, se ukáže. Já jsem vůči Tomáši Petříčkovi měl určité výhrady, jeho cesta na Ukrajinu se mi nejevila šťastná, a ani po jeho vysvětlení nejsem zcela spokojen. Nevím, proč jsme tam - na rozdíl od jiných zemí - tak spěchali.

Do stínu ustupuje Jaroslav Foldyna, loni ukončil funkci statutárního předsedy ČSSD Jiří Zimola...

Považoval jsem za dobré, že Jarda Foldyna byl nějakou dobu místopředsedou ČSSD. Je představitelem toho, co je elementárním základem sociální demokracie z hlediska tradice dělnické strany, která představuje tuto významnou složku společnosti. Společenská skladba se pochopitelně mění, dělnická třída už není to, co bývala, společnost je jinak strukturovaná, prvek individualismu se mnohem více ve společnosti projevuje. Projevy třídní solidarity, které reprezentovaly sociální demokracii jako stranu dělnické třídy, už tedy patří minulosti. Ale to neznamená, že tyto tradice, které v určité podobě svou relevanci ještě mají, protože dělníci tu existují a nejsou zanedbatelnou společenskou skupinou, kterou i Jarda Foldyna reprezentoval. Bylo dobře, že ve vedení ČSSD byl. Je to člověk, který často reaguje impulsivně, emotivně. Svého času říkal, že z funkce odejde. Pak se té funkce vzdal a je na jeho uvážení, zda by chtěl kandidovat, či ne. V této věci nechci vynášet nějaké soudy. Myslím si, že Jarda Foldyna k ČSSD patří a bude k ní patřit i nadále, a bude pro určité vrstvy společnosti signálem, že ČSSD je věrná svým základním tradicím, vzniku a působení.

A pokud jde o Jiřího Zimolu?

Musím se přiznat, že jsem trochu zklamaný z toho, že tandem, který vzešel ze stranického referenda, nevydržel. Nechci soudit jednotlivé momenty, možná, že představa Jiřího Zimoly, že bude působit jen v rámci strany, a o veřejné působení ministra, člena vlády, nebude usilovat, se neukázala dobrá. Ale to už je věc minulosti. Já si myslím, že Jiří Zimola by měl své postoje uvážit a že nadále má své místo ve vedení strany, které však bude jiné. I když to nebude v nejužším vedení – předseda a místopředsedové – vím z tisku, že se mají připravit a schválit nové stanovy, kde už nebude ten veliký 200členný ústřední výbor. Bude menší orgán, představující vedení strany, ve kterém by Zimola měl mít své místo, protože ČSSD, ani její vedení nemůže být úplně jednobarevné.

V minulosti i po rozkolu, který způsobila neblahá schůzka některých představitelů sociální demokracie v Lánech u prezidenta Miloše Zemana, bez tehdejšího předsedy ČSSD Sobotky, nastal dost neblahý vývoj. Ve straně bylo značné pnutí, to se postupně podařilo překonat, ale jen do jisté míry, a do jisté míry jen zdánlivě. Ale v dalších volbách na sjezdu bylo zvoleno příliš jednobarevné vedení, byli v něm jen stoupenci Bohuslava Sobotky. Já jsem v tom problému, který vznikl eliminací Sobotky z oné lánské schůzky, což jsem kritizoval, podporoval Sobotku. Ale po volbách vedení jsem vždy napsal kritické poznámky k tomu, že vedení ČSSD má mít respekt, proto v něm mají být i lidé, kteří nejsou přímo spjati s předsedou, že vedení strany má být barevnější, aby vnitřní pohyb, který v rámci ČSSD je a být musí, pokud chce působit jako živá strana, tam měl svůj odraz. To, že se tak nestalo, se bohužel projevilo i v dalším vývoji, který jsem už charakterizoval.

Na sjezdu chce Hamáček otevřít debatu o směřování ČSSD – musí se připravit na digitalizaci, robotizaci, hovořil také o zkracování pracovní doby o 30 minut týdně. Můžete se k tomu vyjádřit? ČSSD se sice snaží prosazovat svůj sociální program, ale preference zatím nic moc – kolem 10 procent, ale spíš méně.

Rozklad v sociální demokracii byl příliš hluboký a deziluze z vládnutí Sobotkovy vlády byla příliš velká. Jsem přesvědčen o tom, že si ČSSD ani takový neúspěch nezasloužila, protože Sobotkova vláda s Babišovým ANO i po odchodu Babiše z vlády, byla vláda koaliční a nevládla špatně. Ale vytvořil se velmi negativní mediální obraz. Velkou chybou bylo, že Bohuslav Sobotka z důvodů, které je už teď zbytečné rozvádět, zřejmě s Milanem Chovancem trvali na odchodu Andreje Babiše z vlády. To se sice podařilo, ale bylo to pro ČSSD Pyrrhovo vítězství. Takže i když vláda dovládla podle mě dobře, v tomto směru ji i pozitivně hodnotili občané, tak mediální dojem byl pro ČSSD katastrofální, což se odrazilo ve velmi nepříznivém výsledku voleb do Sněmovny. A krize, která v důsledku toho nastala, zdaleka podle mě není ještě překonána.

Připomínal jsem podivné chování místopředsedy Chovance. Nejde jen o to, že říkal, že bychom neměli být ve vládě ani poté, co většina ČSSD rozhodla o opaku. To, že složil poslanecký mandát, považuji za logické. Bylo by divné, aby byl ve Sněmovně v době, kdy je ČSSD ve vládě. Jde ale také o chování plzeňské organizace, která dávala najevo, že má své vlastní postoje, že rozhodnutí vedení nejsou pro ni relevantní, nebylo dobré znamení vzhledem k tomu, jak se daří krizi překonávat a ČSSD sjednocovat. Každá strana potřebuje mít jistou elementární jednotu a respektování vedení ze strany nižších složek její organizace.

A pokud jde o otevření debaty o směřování ČSSD?

Témata, která jste uváděla, jsou důležitá. A já jsem rád, že v tomto kontextu sociální demokracie je v těsném kontaktu s odbory, že v určitých věcech má shodná stanoviska, a že se podle mě progresivní předseda ČMKOS Josef Středula v těchto věcech s ČSSD shoduje. To je něco, co může prospět především české zemi, ale také sociální demokracii, i odborům.

Nechci se vyjadřovat k jednotlivým požadavkům, to je věc na podrobnější debatu. Ale rozhodně jde o uvažování v duchu moderního přístupu k tomu, jak se společnost vyvíjí, co je pro ni důležité, na co se má soustředit zejména z hlediska toho, že v minulých letech, mám na mysli polistopadový vývoj, jsme příliš podlehli pochopitelným požadavkům na to, aby se tady hospodářství rozvíjelo. Nedbali jsme však v rámci toho, co bylo možné, na to, aby hospodářský vývoj byl orientován moderně, abychom se nestali pouhou montovnou, ale aby ČR byla zemí, kde se rozvíjejí i progresivní trendy hospodářského, vědeckého rozvoje. Abychom v tomto směru mohli opravdu navázat na pozitivní tradici první republiky, kdy Československo patřilo k nejvyspělejším zemím světa.

Pane profesore, tento týden jste oslavil významné životní jubileum. Bylo vám 90 let. Ke gratulantům se za Haló noviny ráda připojuji i já. V politice jste prožil mnohé. Co pro vás byly ty nejdůležitější křižovatky, mezníky?

Odpověď na vaši otázku nemám nijak promyšlenou, takže může znít banálně. Jsem rád, že jsem měl poměrně uspořádaný rodinný život, mám dva syny, se kterými mám velmi dobré vztahy, a jsem na ně hrdý. A ještě v této době se mnou žije moje žena, a nejdůležitější je pro mě, že stáří trávím v rodinném kruhu, že nejsem sám.

Obecnější problém mého života je spjatý se společenským vývojem v zemi. Jako mladý jsem vstoupil do KSČ, s ní jsem prožíval její různé peripetie a velmi složité věci. A zbavoval jsem se iluzí, které jsem měl při vstupu, prožíval jsem těžká 50. léta, prožíval jsem ale také léta, kdy docházelo po mém soudu k velmi pozitivnímu vývoji spojenému s tím, čemu říkáme zlatá léta šedesátá, a pražské jaro.  Myslím si, že na to může být český národ hrdý. Jsem rád, že pod vlivem peripetií posledních desetiletí v něm zatím nezvítězil názor, že je to období, k němuž se nemůže hlásit, že obecné manipulování s pojmem totality na tohle nestačí.  Československo bylo tehdy státem, který budil obdiv i v pokrokových kruzích na Západě, a určité progresivní ideje se tehdy u nás prosazovaly, uplatňovaly. Že se to nepodařilo, to už se v historii stává. Chod historie není jednoduchý, a bohužel jsme doplatili na to, že v Sovětském svazu stalinismus nepřestal fungovat po Stalinově smrti, ale v určité podobě negativní rysy byrokratického socialismu dominovaly a projevily se intervencí, která učinila konec pražskému jaru. To byl i konec jisté mé životní dráhy, pak začala jiná. Spojená s disentem, s Chartou 77, s OF po listopadu 89. Byl jsem rád, že jsem se těchto procesů mohl zúčastnit, že jsem udělal něco, co pro tuto zemi snad bylo dobře. Jsem rád, že jsem se tohoto dění mohl zúčastnit.

Marie KUDRNOVSKÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.5, celkem 49 hlasů.

Marie KUDRNOVSKÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2019-03-02 10:59
Na politikaření jsou to pořád mistři. Jen si to pletou s politikou.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.