Mokrýš střídavolistý. FOTO - wikimedia commons

Mokrýš střídavolistý je jaro

Někdy to trvá, než přijde jaro. Tu se objeví studený déšť, tu sníh zapudruje slibně se rozvíjející louku, jindy zase neuvěřitelné sucho i ranní mrazíky srážejí chutě rostlinek vystrčit ze země pupeny a nastavit listy ke slunci. To potom lidé chodí a okukují zahrádky, ba i někdy i do lesa zajdou, a hledají »posly jara«, jak o tom mnozí novináři píší z nedostatku fantazie…

Ne, nebojte se, nebudu psát o fantazii mnohých novinářů, není totiž psát o čem. Budu i nadále hledat s vámi rostlinky a zvířátka. A tak, když se na vlhkých loukách sytě zeleně rozzáří listy mokrýšů, vím, že už je tu jaro.

Že mokrýš nepoznáte? Ale určitě poznáte, jen možná netušíte, že ta rostlinka tak jmenuje. Je to rostlinka vlhkých luk i zahrad a parků, vytrvalá, křehká, má ráda nedalekou vodu, a i když se dnes, díky suchu (přirozenému i uměle vyvolanému člověkem), stává ohroženou rostlinkou, je mu věnována docela malá pozornost. Je to poněkud dužnatá, křehká bylina, vysoká do 20 cm, vytvářející velké řídké kolonie. Z dlouhého, tenkého, rozvětveného oddenku vyrůstají lysé, slabě trojhranné, nevětvené lodyhy, které mívají nejčastěji jen jeden až dva listy. Přízemní listy s dlouhými řapíky mají okrouhlou či ledvinovitou, 1 až 2,5 cm dlouhou čepel, která je na bázi hluboce srdčitá, po okraji hrubě vroubkovaná a oboustranně chlupatá. Lodyžní listy vyrůstající střídavě jsou menší, mají kratší řapíky a jejich čepel je na bázi plytce srdčitá.

A teď si představte, že listy mokrýše jsou nádherně, brčálově zelené a na vrcholu lodyhy vyrůstají drobné, jen asi 5 mm velké, nevýrazné květy s nápadnými, žlutozelenými, listům podobnými listeny, které mají za cíl přilákat opylovače. Těmi jsou hlavně mouchy, ale když se u mokrýše zastavíte a budete ho trošku pozorovat, uvidíte, že přiletí i čmelák a za teplého a slunečného dne i včela.

A vy si můžete spolu se mnou říci, že už je tady jaro! Neboť jaro je krásně brčálově zelené, i když na sezení či ležení v přírodě trošku, trošku vlhké, ale zato voňavé, ach tak krásně voňavé! Tu vůni vám všem přeji, abyste ji prožili, vnímáte ji nejen čichem, ale všemi smysly, které máme. A hmat patří k těm hlavním.

Je jaro, které voní zeleně i nedalekým rozoraným polem, neboť i půda voní. Pokloňme se tedy alespoň trochu tomu krásnému, zelenému mokrýši, neboť on nám právě jaro přivedl!

Jiří JANOUŠKOVEC


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.8, celkem 4 hlasy.

Jiří JANOUŠKOVEC

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Hlasování
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.