Na konferenci bylo přítomno na 200 zahraničních hostů z 35 zemí světa. FOTO – Milan KRAJČA
Rozhovor Haló novin s předsedou Českého mírového hnutí Milanem Krajčou

Agrese NATO proti Jugoslávii nesmí být zapomenuta

Vrátil jste se z mezinárodní konference věnované 20. výročí zahájení bombardování bývalé Jugoslávie. Přibližte, prosím, tuto akci.

Mezinárodní konference Mír a pokrok místo válek a chudoby se uskutečnila v srbské metropoli Bělehradu 22. a 23. března v souvislosti s 20. výročím zahájení agrese Severoatlantického paktu NATO proti tehdejší Jugoslávii. Konferenci pořádalo především Bělehradské fórum za svět rovných, v jehož čele stojí někdejší ministr zahraničí Jugoslávie z doby agrese Živadin Jovanovič, a tato akce byla zaštítěna Světovou radou míru. Tato konference byla nejvýznamnější akcí, jež se v souvislosti s výročím zahájení agrese v Bělehradě konala. Vedle ní se ale uskutečnila i řada dalších aktivit připomínajících letošní smutné výročí.

Smyslem konference bylo, jak jste uvedla, připomenout 20. výročí agrese NATO proti tehdejší Svazové republice Jugoslávii. Během 78 dnů trvající agrese bylo zabito na 4000 lidí, včetně 79 dětí, a dalších okolo 6500 lidí bylo vážně zraněno. Jen přímé materiální škody byly spočteny na 100 miliard dolarů. Agrese se navíc uskutečnila v přímém rozporu s Chartou Organizace spojených národů, Závěrečným aktem Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a dalšími základními principy mezinárodního práva.

Kdo se této konference účastnil, zástupci kterých států?

Konference byla opravdu reprezentativní. Zúčastnila se jí řada představitelů politického, společenského i náboženského života Srbska, mimo jiné také členové někdejší jugoslavské a současné srbské vlády. Jednání se zúčastnili také příbuzní obětí agrese NATO. Důležitý byl ale i mezinárodní rozměr konference. Přítomno totiž bylo na 200 zahraničních hostů z 35 zemí světa. Byli mezi nimi představitelé mírových a antiimperialistických organizací, členové parlamentů, vědci i vojáci.

Přednesl jste příspěvek?

Ano. Jsem rád, že jsem měl na konferenci možnost vystoupit, připomenout solidaritu občanů České republiky s národy někdejší Jugoslávie z doby před 20 lety i hanebnou roli tehdejšího českého prezidenta a české vlády podporujících agresi NATO. Zrůdnost termínu humanitární bombardování totiž vedle výše zmíněných lidských obětí ukazuje souhrn agresí zničených civilních objektů: bombardováním bylo zasaženo na 25 000 domů, 470 kilometrů cest, 595 kilometrů železničních kolejí, 14 letišť, 19 nemocnic a dvacet dalších zdravotnických center, 18 školek, 69 škol, 176 kulturních památek a 44 mostů, z nichž 38 bylo úplně zničeno. I proto agrese NATO proti Jugoslávii nesmí být nikdy zapomenuta.

Jak se na konferenci pohlíželo na NATO?

Nejen v souvislosti s připomenutím událostí před 20 lety zde byl Severoatlantický pakt NATO jednoznačně hodnocen jako agresivní vojenská aliance, který je nástrojem imperialismu Spojených států amerických. V současnosti je NATO vůbec největší a stále expandující vojenská organizace na světě, sdružující 29 států Severní Ameriky a Evropy. NATO a jeho členské státy jsou jen za poslední dvě desítky let odpovědny za řadu agresí, rozvracení mnoha zemí světa, statisíce mrtvých a zraněných, miliony uprchlíků. Podle analýz Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru vojenské rozpočty států NATO představují více než polovinu světových výdajů na zbrojení a NATO usiluje o jejich další navyšování, mimo jiné i v případě České republiky, až na 2 % HDP.

Vedle NATO zde byla kritizována i další mezinárodní imperialistická organizace – Evropská unie. Bylo opakovaně poukázáno na její provázanost s NATO, která je i otevřeně deklarována v Lisabonské smlouvě. Zároveň byly odmítnuty i vojenské projekty směřující k její další militarizaci, jako jsou Permanent Structured Cooperation, European Intervention Initiative nebo EU Battlegroups.“

Myslíte, že je reálné, aby Srbsko někdy vstoupilo do NATO, uvědomíme-li si, jaké hoře a materiální ztráty tento pakt Srbsku způsobil?

Na konferenci bylo možné členství Srbské republiky v NATO jednoznačně odmítnuto. Zcela jasně na ní vystoupil současný srbský ministr obrany Aleksandar Vulin, jenž konstatoval, že Srbsko se rozhodlo, že bude vojensky neutrální a že se nestane členem NATO ani za předpokladu, že by bylo poslední takovou zemí v Evropě. Uvedl dále, že se tak Srbové rozhodli nejen proto, že byli bombardováni, ale především z toho důvodu, že nikdy nebudou na příkaz někoho jiného ​​dělat jiným národům to, co NATO udělalo jim. I srbský prezident Aleksandar Vučić při pietním shromáždění k uctění obětí agrese NATO, které se uskutečnilo v Niši, prohlásil, že Srbsko odmítá členství v NATO, a deklaroval neutralitu země.

Co se dělo v Bělehradě během konference a jak výročí prožívali běžní Bělehraďané?

Vedle mezinárodní konference se v hlavním městě Srbska konalo i několik protestů a pietních aktů. Největší z nich se uskutečnily u pomníku dětským obětem agrese a památníku Věčný plamen, který je věnován civilním a vojenským obětem NATO. V souvislosti s výročím agrese NATO byla také zahájena výstava fotografií dokumentujících následky zločinného bombardování a uskutečnil se zde i mezinárodní festival dokumentárních filmů věnujících se tragickým událostem před 20 lety. Bělehradem také proběhli běžci účastnící se mezinárodního maratonu k uctění památky obětí agrese NATO proti Jugoslávii.

V souvislosti s 20. výročím agrese NATO zahájili v Bělehradě svou novou kampaň také komunisté z Nové komunistické strany Jugoslávie a Svazu komunistické mládeže Jugoslávie. V rámci ní nyní v ulicích srbských měst sbírají podpisy pod petici odmítající jakoukoliv spolupráci Srbska a srbských ozbrojených sil s NATO.

Kosovu, vytrženému ze Srbska, se nedaří dobře. Je tam 30procentní nezaměstnanost, lidé odcházejí pracovat do zahraničí. V čele stojí váleční zločinci. Jak to hodnotí běžní Srbové?

Srbská provincie Kosovo je pochopitelně stále jedním z naprosto klíčových témat srbské politiky. Jednostranné vyhlášení tzv. Kosovské republiky před 11 lety je oprávněně považováno nejen na útok na suverenitu a územní integritu Srbska, ale i za nehorázné porušení mezinárodního práva, a zvláště pak rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 1244.

Zajímavé je, že jsem byl opakovaně zasvěceně dotazován na českou pozici k tzv. Kosovské republice. V Srbsku totiž sledují, že tato otázka je stále v České republice diskutována a že i u představitelů naší země k ní není jednotný postoj. Nejednou jsem se tak setkal s přesvědčením, že se naše země může přidat k těm, které již zrušily své uznání tzv. Kosovské republiky. Je úkolem všech mírových sil v České republice se o to zasadit.

V Bělehradě se kromě aktivit k výročí agrese NATO uskutečnilo také zasedání vedení Světové rady míru, jehož jste členem. Čím se zabývalo?

Kromě jiných záležitostí zde byla diskutována činnost Světové rady míru v následujícím období. Jednou z diskutovaných aktivit tak například bylo pořádání protestů proti summitu NATO ve Washingtonu. V této souvislosti totiž poprvé za celou dobu své existence organizuje Světová rada míru aktivity na území Spojených států amerických, což je spojeno s řadou problémů. K diskutovaným otázkám patřilo i organizování mezinárodní solidární kampaně s lidem Bolívarovské republiky Venezuela. Kromě jiných akcí připracuje Světová rada míru společně se Světovou federací demokratické mládeže mezinárodní solidární misi do této v současnosti těžce zkoušené země čelící politické, ekonomické i možné vojenské agresi ze strany imperialismu Spojených států amerických.

Světová rada míru si bude v následujícím období připomínat také sedm desetiletí od svého založení v letech 1949 a 1950. Na letošní duben totiž připadá 70. výročí Prvního světového kongresu obránců míru konaného paralelně v Paříži a Praze (1949), který vedl právě k založení Světové rady míru. Nejen 20. výročí agrese proti Jugoslávii, ale i současný mezinárodně-politický vývoj svědčí o tom, že role Světové rady míru v boji za mír, proti imperialismu a válce je i po sedmi desítkách let stále aktuální.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.4, celkem 65 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


men.pavel
2019-04-10 18:17
nesmíme zapomínat také na tisíce zavražděných obyvatel v době bojů
v Jugoslávii.
hajek.jiri51
2019-04-07 15:58
Jakápak agrese. Tam se přece bojovalo za lidská práva členů
teroristické organizace UCK a volný obchod s lidskými orgány. Agrese s
následnou anexí se konala , po pravomocném rozhodnutí vlády Krymu a
platném referendu, pouze tam. A ne v Kosovu po bombardování. O Golanech
nemluvě.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.