Střídavá péče

Rozvod. Je nepříjemnou, přesto dnes jaksi běžnou součástí života mnohých lidí. Jen u nás v ulici můžete páry, které spolu vydržely posledních deset let beze změny, spočítat na prstech jedné ruky. Všichni ostatní mají nové partnery, mnozí prošli rozvodem. Je to jejich život, chápu to (byla bych pokrytec, kdybych nepřiznala, že i já byla také krůček od rozvodu). Přesto jsem to neudělala…

Jedním z důvodů (ale ne jediným), jsou děti. Pokud někdo rozvodem trpí, jsou to právě hlavně děti. Samozřejmě nemá cenu zůstávat v naprosto rozbitém svazku bez lásky a úcty jeden k druhému pouze kvůli dětem. Něco takového může ublížit víc než samotný rozvod.

Pokud ale k rozvodu dojde, stalo se módním hitem, že končí střídavou péčí. Pro soud i rodiče je to jaksi nejjednodušší. Dříve zůstávaly děti převážně matkám, protože, co si budeme povídat, maminka je maminka, pokud tedy nemá nějaké »socio-patologické chování«. Kvůli »emancipaci otců«, kteří tvrdí, že mají na dítě stejný nárok, dnes u rozvodů dominuje střídavá péče.

Samozřejmě pokud se rodiče už po dobu trvání manželství střídali v péči o domácnost, v péči o dítě, chodili oba s ním k doktorovi, střídali se při nemocech dítěte, byli oba schopni uvařit, uklidit, učili se s dítětem, pak je střídavá péče možná. Pokud ale jeden z rodičů měl roli živitele rodiny, který pomohl jen občas, a druhý měl celou domácnost s dětmi na svých bedrech, proč střídavá péče? Kdo zaručí, že se z živitele stane vzorný otec/matka?

Střídavou péči chtějí mnohdy jedni z rodičů ne z důvodu pokračování stejné péče o dítě. Důvod bývá také ekonomický, či psychologický. Pokud je u dětí zavedena střídavá péče, nemusí žádný z rodičů platit výživné. Navíc jde také mnohdy o pomstu, kdy milující rodič musí každý týden trnout, co s ním druhý, který se o dítě do té doby staral jen povrchně, dělá. Zároveň se tím také rodiče často drží »pod krkem«, protože si navzájem hlídají čas s dětmi, práci, své dovolené, soukromý čas, atd., neboť to vše musejí navzájem koordinovat. A nedej bože, když jeden z rodičů do toho míchá své manipulativní ego.

A co to znamená pro děti? Bohužel nic dobrého. Znám takových dětí několik a u všech během roku došlo k zásadním změnám. Jsou vytržené z rovnováhy, psychicky zranitelnější, protože nemají stále zázemí. Nemají jedno pevné doma. Všem, co znám, se také zhoršil prospěch, protože se s nimi nikdo cíleně neučí. Jeden rodič spoléhá na druhého a vychytralé děti mezi tím pohodlně plavou. Ale nejsmutnější je pohled na děti, které jsou u rodičů-nerodičů (převážně otců). Na děti, o které se rodič, který do té doby jako rodič příliš nefungoval, i nyní o moc více nestará. Takové děti v lepším případě zachraňují babičky. V horším případě jde o zlobivce z ulice… Znám jich víc. Mohl by to změnit přístup soudů, sociálky, ale hlavně rodiče sami. Ale když vychytralost a ego vítězí nad zájmy dětí, jde to těžko.

Helena KOČOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 2.8, celkem 24 hlasů.

Helena KOČOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.