Rozhovor Haló novin s předsedou spolku Přátelé Srbů na Kosovu Václavem Dvořákem

Členství v NATO je pro nás velmi riskantní

Velmi se angažujete za práva Srbů nejen na Kosovu a za spravedlivé potrestání viníků bombardování bývalé Jugoslávie v roce 1999. Proč to všechno děláte?

Nemám žádné srbské příbuzné. To říkám proto, že svého času někdo po uvedení Uloupeného Kosova (autorský film režiséra Václava Dvořáka – pozn. aut.) v ČT o mně roztruboval, že mám za ženu Srbku. Ale manželka je rodačka z Děčína, takže ani tam není žádná »srbská stopa«. Vnímám, že se Srby máme mnoho společného – společné nepřátele, společné zájmy a možná i trochu společného temperamentu. Určitě vzájemné sympatie. Kdykoli přijedu do Srbska, mám pocit, že jsem na jižní Moravě, na Hané nebo v Beskydech, podle toho, v kterých místech Srbska se ocitám. I srbština je blízká češtině, když se do ní zaposloucháte, má hodně společného s naší mateřštinou.

Od středověku Češi a Srbové pěstují vzájemné vztahy. Druhorození kluci z Čech a Moravy museli Habsburkům sloužit dlouhá léta v armádě, která na Balkánu bojovala proti Turkům. Společně se Srby a Chorvaty. Rakousko-Uhersko utlačovalo Srby i Čechy, čeští vojáci za první světové války utíkali k Srbům, ustupovali s nimi až do Řecka a pak vstupovali do československých legií v Itálii. Na hoře Cer u Šabce vám ještě dneska místní ukážou, kde přešel celý český pluk na srbskou stranu. O Češích se v Srbsku stále mluví uznale a dobře, a to i přes to, že Havlovo vedení naší země se ohavně podepsalo na válkách proti Jugoslávii, včetně toho výmyslu o »humanitárním bombardování«.

Prostě snažím se zastat srbského národa, na který se u nás v médiích hlavního proudu a v »jejich« ČT a ČRo pořád nespravedlivě kydá špína a pomluvy. Píši schválně »jejich« televize, »jejich« rozhlas, protože nám ta veřejno-služební média zprivatizovala banda samozvanců, která o demokracii, nestrannosti a objektivitě nemá ani páru.

Sledoval jste, jak 20. výročí zahájení bombardování Srbska a Černé Hory ztvárnili v mainstreamu, v televizích apod.? V každém případě v ČT aspoň ukázali, že v Bělehradě proběhla masivní demonstrace proti NATO a její účastníci, včetně politiků, si servítky nebrali.

Ano. Tuhle reportáž ve zkratce sice ukázali, ale komentář se nesl v duchu stále naprostého nepochopení srbské pozice. Oni totiž propagandisticky ukazují například NATO jako jakousi jistotu naší bezpečnosti, i když Aliance představuje spíš pravý opak - například přípravou války s Ruskem nebo chronickým porušováním své zakládací listiny.

Ti redaktoři nejsou schopni ani ochotni být k NATO a našemu členství v něm aspoň trochu kritičtí. NATO se na Balkánu provinilo několikanásobným zločinem. Od začátku jeho členové, především tehdy čerstvě sjednocené Německo, cílevědomě rozvracelo Jugoslávii, podporovalo chorvatské post-ustašovce, bosenské džihádisty a nakonec i kosovsko-albánské mafiány. Všechny tyto zločiny provádělo pod kouřovou clonou silné protisrbské propagandy. Oni hned na začátku 90. let vybrali Srby jako jediné a hlavní viníky začínajících válek na Balkánu.

Až časem jsem pochopil proč. Srbové po staletí obývali celý prostor tehdejší Jugoslávie, a když chtělo NATO Jugoslávii rozbít, rozkouskovat a zničit, tak museli napadnout právě tmel, který tu zemi držel pohromadě. A tím tmelem byli Srbové. Česká televize i Český rozhlas, o Bakalových a Babišových médiích ani nemluvě, stále pokračují v protisrbské rétorice, v propagandě odůvodňující zločinnou agresi NATO. Je to jednoznačný projev nedostatku samostatného myšlení a slouhovství, který po českých médiích vyžadují nejen kolaborující politici, ale i Brusel, Washington, Paříž a Berlín, tedy hlavní viníci.

Myslíte si, že Srbsko odolá tlaku NATO, které se stále rozšiřuje?

Srbsko je dnes zeměmi NATO úplně obklíčeno. Má i finančně dobře zajištěnou vnitřní pátou kolonu. Ale jak můžete jít do spolku s vrahem srbských vojáků, civilistů a dětí? Jak můžete partneřit s lidmi, kteří vaši zemi připravili o velký kus území a kteří stáli za všemi etnickými čistkami, na jejichž konci je přes půl milionu nevinných Srbů vyhnaných ze svých domovů v Chorvatsku, Bosně a na Kosovu?

Málo se připomíná rozsah zkázy, kterou způsobily bomby NATO. Co všechno bylo padajícími tomahawky a kazetovými bombami zničeno? Oficiální srbské zdroje uvádějí 2500 zabitých, z toho 500 civilistů a z nich 79 dětí. Přes 12,5 tisíce lidí zraněných. Nejvíce byla postižena města Alexinac, Kuršumlija a Surdulica. Mnoho lidí zůstalo bez střechy nad hlavou. Poničeno či úplně zničeno bylo 25 000 budov, 470 km silnic, 595 km vedení vysokého napětí, 14 letišť, 19 nemocnic a 20 poliklinik a zdravotních středisek, 18 školek a jeslí, 69 škol, 176 kulturních a historických památníků a 44 mostů. Celkové škody představovali tehdy před 20 lety 30-50 mld. dolarů a stejnou částku přestavovaly výpadky výroby. Otřesná bilance.

Bývalý vůdce bosenských Srbů Radovan Karadžič dostal doživotí. O procesu panují pochybnosti, zvláště však o spravedlivém přístupu ke všem účastníkům balkánského konfliktu. Existuje nějaká statistika, na kolik dnů byli odsouzeni Srbové a jak druhá strana, Albánci?

Ano, ta statistika vypovídá o tom, proti komu byl tzv. Mezinárodní soud pro bývalou Jugoslávii namířen. Srbští politici a vyšší vojenští velitelé byli odsouzeni v úhrnu k 1400,5 roku vězení, zatímco Chorvaté jen k 294 rokům, bosenští muslimové k 42 rokům, Makedonci k 12 letům a držte se, kosovští Albánci jen k třinácti rokům vězení! Přitom dnešní předseda kosovsko-albánské vlády Ramuš Haradinaj podle obžaloby a svědků osobně provedl 67 vražd, nařídil dalších 267 vražd a 400 únosů! Nepotrestán dnes vládne Kosovu.

Nebo Chorvatští generálové Čermak a Markač, osobně zodpovědní za etnickou čistku ve východním Chorvatsku. Jejím výsledkem je 220 000 vyhnaných a kolem 2000 popravených Srbů, většinou nevinných civilistů, kteří se odmítli vystěhovat! Tito dva generálové byli původně u soudu v Haagu odsouzeni k vysokým trestům vězení. Pak někdo zvedl telefon a hle, oba zločinci byli osvobozeni!

Soudu v Haagu se také říkalo klokaní soud, který přeskakoval obhajobu, její argumenty a důkazy, a na vědomí bral jen obžalobu. Říkalo se posměšně, že haagský soud dbá na presumpci neviny obžalovaných do chvíle, než se prokáže, že obžalovaný je Srb. Uvědomte si, že tenhle mezinárodní soud je hybrid evropského a anglosaského práva a v jeho talárech zasedají na místech soudců ohební diplomaté z vazalských zemí, často z Asie a Afriky, pro které poslušné chování k hlavním režisérům haagského soudu je kariérní cestou k nejvyšším funkcím v jejich rodných zemích.

Osoba Madeleine Albrightové nesmí být zapomenuta, říkáte jí balkánská řeznice. Za co všechno tato nepochopitelně obletovaná americká exministryně, 12. března obdařená medailí z rukou českého ministra Petříčka, může?

Paní Albrightová hrála jako velvyslankyně USA při OSN a později jako státní tajemnice americké vlády velmi neblahou roli v posledních balkánských válkách. Nechávala zadržovat důkazy o muslimských a chorvatských zločinech, aby se nedostala na pořad jednání orgánů OSN. Výsledkem byly tehdejší protijugoslávské rezoluce Rady bezpečnosti. Osobně mávala neexistujícími družicovými snímky, na kterých byly prý masové hroby muslimů v Bosně. Ona byla vůbec velmi promuslimská. Například v době jejího úřadování se muslimové na Východním Timoru dopouštěli masových vražd a čistek na místní křesťanské populaci, řádila tam i indonéská armáda pod velením muslimských důstojníků a paní Albrightová nehnula ani prstem, i když okolní země žádaly intervenci OSN. Nakonec musela zasáhnout armáda Austrálie.

Albrightová se od začátku velmi přátelila s předními albánskými teroristy z Kosova. Když byla jednání mezi jugoslávskou vládou a teroristy z UČK ve francouzském Rambouillet a hrozilo, že Jugoslávci na všechny navržené podmínky kývnou, tak Madeleine Albrightová, tehdy ministryně zahraničních věcí USA, doplnila podmínky »smíru« o další bod, o kterém věděla, že ho Jugoslávci nepřijmou: chtěla, aby Jugoslávci, v té době už jen Černohorci a Srbové, souhlasili s úplnou okupací své země vojsky NATO, aby tyto armády Jugoslávie zadarmo ubytovala, dala jim k dispozici svá letiště a přístavy a aby je živila, to vše samozřejmě bez toho, že by se okupační vojska komukoli zodpovídala z toho, co v Jugoslávii jejich příslušníci provedou. To bylo samozřejmě nepřijatelné. Albrightová tak vyrobila důvod k agresi a mohlo se bombardovat. Albrightová chtěla válku a zničení Jugoslávie za každou cenu.

Je známo, že na Kosovu měla i jiný zájem, podnikatelský.

Ohledně tohoto jejího »podnikání« na Kosovu: s bratrem prvního protektora Kosova dr. Kushnera, mimochodem velkého nepřítele všech kosovských Srbů, se rozhodla privatizovat místní pobočku jugoslávského Telecomu - společnost Ipco. Podle několika balkánských zdrojů přitom zastrašovali všechny ostatní zájemce. Při následném provozování společnosti brutálním protiprávním způsobem ničili konkurenci – například svévolným bouráním vysílacích stožárů konkurence nebo přerušením napájecích zdrojů konkurenčních vysílačů. Samozřejmě k tomu používali místní kosovsko-albánské orgány a nastrčené firmy. Po letech pak společnost prodali s velkým ziskem.

Podobně se snažil »podnikat« i bývalý vrchní velitel NATO v Evropě generál Clark, který v roce 1999 velel agresi. Ale to mu zatím pro pevný srbský postoj nevyšlo. Jednalo se o privatizaci největší zásoby barevných kovů v Evropě - doly v severokosovské Trepče.

Bývalá ministryně Karla Šlechtová se čertila, že při vystoupení Albrightové na Pražském hradě na velké oslavě k 20. výročí vstupu ČR do NATO prý byl poloprázdný sál. To je asi dobrá zpráva pro vás, viďte.

I členové dnešních českých »elit« si uvědomují, že i přiblížením se k téhle americké důchodkyni by se zbytečně ušpinili. Jo, kdyby ta osoba byla stále ve vlivné funkci, zločiny nezločiny, bylo by tam určitě plno. Nedělám si o dnešní české »elitě« žádné iluze.

Kolem výroku Václava Havla se tápe. Jeho příznivci se dušují, že výrok o humanitárním bombardování neřekl, že je to překroucené, jiní tvrdí, že to skutečně řekl francouzskému novináři. Jak to tedy je?

Jeho slova otiskl francouzský Le Mond 22. dubna 1999. Havel v něm doslova řekl: »Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: Nálety, bomby nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární. To, co je ve hře, jsou lidská práva, jimž je dávána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů.« Jak to jinak ve zkratce nazvat než humanitárním bombardováním?

Mimochodem, agrese proti Jugoslávii byla vedena především oním hmotným zájmem jak albánských teroristů a mafiánů, tak i velmocí organizovaných v NATO.

Hodně se musí vysvětlovat fake news kolem incidentu v Račaku, který se stal hlavní záminkou pro agresi NATO: 15. ledna 1999 vtrhly údajně jugoslávské vládní jednotky do této vesnice a část obyvatel v nedaleké rokli pak prý zastřelily. Jak to ve skutečnosti bylo?

To tvrdil bez jakéhokoli vyšetřování americký diplomat William Walker, který ráno dorazil do Račaku. Jugoslávci argumentovali, že šlo o padlé teroristy v nočních bojích vedených předešlý den. Později to potvrdila i nezávislá mezinárodní forenzní skupina vedená finskou patoložkou Helenou Ranta. Podle charakteru ran šlo o smrtelná zranění typická pro boj – zranění v lehu, v pokrčení, zranění střepinami granátu atd. Ale to už bylo dávno po bombardování, kterému Walker v Račaku vyrobil záminku. Walker byl diplomat z úřadu paní Albrightové, tak se není čemu divit.

Kdo má zájem, přeložili jsme a otiskli celou patologickou zprávu z ohledání oněch 45 padlých Albánců z Račaku a otiskli jsme ji na našem webu kosovoonline.cz. Proti lžím se musí bojovat především věcnými argumenty. Bohužel, lži jsou často rychlejší než fakta, a když jsou futrovány penězi, mají i výdrž.

Ani po 20 letech není zcela jasné počínání české vlády tehdy vedené premiérem Milošem Zemanem. Ten se po 20 letech omluvil, že souhlas s přelety bylo chybou. Tehdejší ministr zahraničí Jan Kavan se obhajuje tím, že ihned založil česko-řeckou mírovou iniciativu. Berete taková vyjádření? Je to aspoň něco, nebo stále málo, pokud celé 78denní bombardování nazýváte mezinárodním zločinem?

Spolupracuji s doktorem Ivanem Davidem, který byl tehdy v Zemanově menšinové vládě ministrem zdravotnictví. Hlasoval proti bombardování. Sám ty události popsal ve dvou článcích na webu Nová republika.

Pan Jan Kavan, bývalý ministr zahraničí v tehdejší Zemanově vládě, popisoval, jak se snažil přimět další ministry zahraničí evropských zemí, členů NATO, aby se k mírové iniciativě přidali. Nakonec se svým řeckým kolegou v tom zůstali osamoceni a administrativy obou jejich ministerstev, českého a řecké, jejich práci sabotovaly zevnitř.

Jaká je situace v Kosovu, vytrženém v rozporu s usnesením č. 1244 RB OSN ze Srbska? Premiér Haradinaj se při 20. výročí zahájení bombardování nechal slyšet, že konečně mohou kosovští Albánci žít v míru, přitom jako válečnému zločinci jsou mu připisovány vraždy, únosy, znásilňování, mučení – a přesto je premiérem. Může taková osoba vyjet do nějaké země EU?

Ramuš Haradinaj je lhář a je opravdu brutální mnohonásobný zločinec. Nedávno ho zadrželi na letišti v Paříži, byl ve vydávací vazbě na základě platného mezinárodního zatykače Interpolu, ale po intervenci (prý 50 milionů euro) byl propuštěn a poslán domů na Kosovo.

Situace na Kosovu je tristní, panuje tam větší nezaměstnanost než za Jugoslávie, Srbové, kteří tam zbyli, živoří v ghettech obklíčených pěstovanou a stále přikrmovanou nenávistí. Váleční zločinci nejsou potrestáni a zaujímají často vysoká úřední místa v nové administrativě. I samotní Albánci jsou pod terorem mafií. Na počet obyvatel je Kosovo největším dodavatelem fanatických bojovníků pro Islámský stát. Srbové jsou nuceni k novým a novým ústupkům, například museli vyklidit své soudy v srbských aglomeracích, také policejní posty.

Teroristická UČK je sice zakázaná, ale jen formálně. Její důstojníci a vojáci tvoří dnes regulérní armádu i policii formovanou NATO.

Když je některý z kosovských Albánců obžalován z válečných zločinců, začnou mizet a umírat svědci. Předáci Srbů na Kosovu jsou vražděni. Naposledy Oliver Jovanovič, který kdysi organizoval obranu severní srbské Mitrovice proti agresi albánské lůzy, která chtěla pogrom.

Kosovsko-albánský stát není schopný sám ekonomicky existovat a je černou dírou na evropské peníze. Mizí tam tedy i naše daně. Před třemi lety to spočítali na 50 mld. euro, a od té doby se tam sypou peníze v neztenčené míře.

Co dále podle vás s českou účastí v NATO?

Být členem NATO v situaci, kdy Aliance neplní obranné povinnosti a naopak eskaluje provokace u hranic nukleární velmoci Ruska, kdy neplní základní 1. článek své vlastní zakládací listiny – Washingtonské smlouvy, je členství v NATO pro nás velmi riskantní. Můžeme se lehce stát obětí vyprovokované války a ta válka bude nukleární. V ní půjde o fyzické přežití národa. Podle článku 5 Washingtonské smlouvy členové Aliance nejsou povinni se napadeného účinně zastat.

Vystoupit z NATO v současné době asi dost dobře nelze, i když to by bylo nejlepší. Ale protože NATO porušuje svoje základní závazná pravidla, měli bychom trvat na jejich dodržování. To je především trvat na prosazování mírového soužití mezi národy, nepodporovat násilí, jakým jsou třeba sankce a embarga, zdržet se výhrůžek silou i válečných provokací atd. To vše dnes NATO organizuje proti svým vlastním pravidlům a ustanovením. Je nutné, aby toho nechalo. Na tom bychom měli trvat a nekompromisně to vyžadovat i od našich politiků a zástupců v NATO.

A co se týká Kosova, je potřeba se rázně postavit všem dnešním snahám o vytvoření Velké Albánie na úkor okolních států – Řecka, Makedonie, Srbska, Černé Hory. Z české strany jako první krok by mělo být odvolání uznání »nezávislého« Kosova, které učinila zlotřilá Topolánkova vláda. Na Kosovo a Metochiji se musí vrátit srbské úřady, jak to předpokládá rezoluce č. 1244 RB OSN. A to vše by mělo začít postavením válečných zločinců z řad kosovských Albánců před řádné soudy. V cestě tomu stojí pouze některé země NATO.

Kdo se chce z vašich čtenářů dozvědět víc o posledních konfliktech na Balkáně, pro toho jsou tu stránky českého spolku Přátel Srbů na Kosovu, web kosovoonline.cz.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.6, celkem 75 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.