Před Lidickou hrušní zazpíval Fojtův komorní sbor.

Lidická hrušeň jako strážkyně historické paměti

Již 12. setkání u Lidické hrušně, která je jediným ovocným stromem vysazeným uprostřed bývalé obce a přeživším tragické události vypálení obce, se uskutečnilo v sobotu na pietním území Památníku Lidice. Akci pořádá Občanské sdružení Lidice. Lidická hrušeň je od roku 2007 památným stromem ČR a stále plodí odrůdu zvanou Pařížanka.

S vědomím odpovědnosti za udržení lidické historie uskutečňuje spolek několik akcí spjatých právě s Lidickou hrušní. Je to především jarní vzpomínkové shromáždění, jímž se připomíná historie hrušně a zároveň je strom symbolicky přivítán do dalšího roku své existence, vysvětlil předseda sdružení Antonín Nešpor našemu listu smysl každoročních aktivit. Lidická hrušeň si pamatuje všechno, pokračoval Nešpor. Střelbu do lidických mužů, pláč lidických žen a dětí; »sledovala«, jak Němci polévali zbořené domy benzinem a zapalovali je. Jeden z výbuchů v červnu 1942 tehdy mladičký stromek poranil, což je na kmenu nyní již rozložitého stromu patrné tzv. návalkem.

Letošní atmosféru pietní akce umocnili zpěváci a zpěvačky Fojtova komorního sboru z Roudnice nad Labem.

Lidskost a odvaha silnější než smrt

»Setkáváme se u mystického svědka událostí před 77 roky,« řekl v úvodu svého vystoupení novinář, spisovatel a historik Stanislav Motl, známý svým rozhlasovým cyklem Stopy, fakta, tajemství a také televizní publicistikou. Motl, který je častým účastníkem těchto setkání u Lidické hrušně, připomněl děsivou kapitolu závěru druhé světové války - pochody smrti, v řeči německých nacistů »evakuace koncentračních táborů«, neboť podle příkazu říšského velitele SS Heinricha Himmlera nikdo nesměl tyto tábory objevit. Nelidské nakládání nacistů s vězni nemělo nikdy spatřit světlo světa.

Krátce vystoupil publicista a spisovatel Stanislav Motl.

Na pochody smrti se v závěru války vydalo na tři čtvrtě milionu vězňů, z toho 250 000 nepřežilo. »Tisíce lidí leží v této naší zemi. Byli zabiti, ubiti, umrzli nebo zahynuli totálním vyčerpáním. Nejstrašnější byl osud sovětských zajatců, s nimiž se zacházelo hůře než s dobytkem,« zdůraznil Motl a přečetl krátkou vzpomínku svědka, jehož domovskou obcí procházel »ruský transport«: Byly to vyzáblé postavy v hadrech, někteří jen v dřevákách. A našlo se mnoho Čechů, kteří riskovali svůj vlastní život, aby vězňům pomohli. »Říkám to proto, že lidskost a odvaha je vyšší než síla smrti!«

Motl ocenil amatérskou badatelku Milenu Městeckou, kterou pochod smrti lidických žen na jaře 1945 z KT Ravensbrück inspiruje k novodobým pochodům - nikoli však smrti, ale života. Tímto Městecká udržuje památku na Lidické, publikuje o pochodech smrti, usiluje o instalace pamětních desek připomínajících jejich oběti, beseduje o historii s veřejností. »Lidická hrušeň je strážkyní historické paměti. Ve jménu lidických žen, mužů a dětí, kteří tu nejsou, na to nezapomeňme!« zakončil Motl.

Sbírka děl

Na akci bezprostředně navázala vernisáž výstavy v lidickém Domě pro seniory Oáza, kde sdružení vystavilo sbírku uměleckých předmětů získaných od umělců a umělkyň na podporu myšlenky Lidické hrušně. Jsou to již desítky obrazů, obrázků a dalších artefaktů, které různými technikami zpracovávají motivy hrušně, hrůz válek, vítězství a nezbytnosti míru. O každém z obrazů dokáže Antonín Nešpor barvitě vyprávět.

Mezi účastníky vernisáže pobyli také potomci letců Josefa Horáka a Josefa Stříbrného, lidických mužů, kteří bojovali proti fašismu v řadách britského letectva.

Poslové naděje

Občanské sdružení Lidice šíří nenásilným způsobem památku Lidic také prostřednictvím štěpů Lidické hrušně. Každoročně je takto vysazeno v ČR i v zahraničí několik »poslů naděje«, jak jsou štěpy nazývány podle uměleckého díla vyrobeného z paličkované krajky pražskou výtvarnicí Janou Jíšovou.

Výpěstky z roubu Lidické hrušně zajišťují pracovníci Genových sadů Tachovska. Většinou jsou mladé hrušně vysazovány ve školních zahradách za přítomnosti žáků, studenů i dospělých či v obcích na místech pro ně významných, informoval Nešpor. První roubovance (dceřiné hrušně) byly vysazeny v Kladně-Švermově, Novém Boru, Nasavrkách a Dolních Vilémovicích. První zahraniční destinací, kde roste štěp Lidické hrušně, jsou německé Brémy.

Bylo doloženo, že Lidická hrušeň je skutečně původní, protože je zachycena na snímcích před vyhlazením obce i na snímcích po tragédii. Je zázrakem, že ohňové peklo, které připravili Němci Lidicím, přežila.

(mh)

FOTO – Haló noviny/Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.7, celkem 21 hlasů.

(mh)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Hlasování
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.