Rozhovor Haló novin se Zdeňkem Štefkem, kandidátem do Evropského parlamentu (KSČM – Česká levice společně!)

Eurohujerství a euroatlantismus jsou nebezpečí

Kandidujete do Evropského parlamentu, ale známe vás spíše z kultury, zejména té středočeské, kde jste zastupitelem.

Určitě nejsem zaměřen jen na jednu oblast zájmu – to bych mohl být spíše pak expertem v oblasti výpočetní techniky a počítače by pohltily i veškerý můj volný čas. Oblast techniky je sice jednou z mých priorit, včetně související vědy, výzkumu, nových médií a technologií i třeba Společnosti 4.0., ale ne jedinou.

Kultura byla mou součástí od malička, v aktivní formě zejména v dětství a mládí, pak se ale již pod tíhou pracovních a dalších povinností její role v mém životě vytrácela, aby se pak po čase stala její podpora a obhajoba dokonce mým dalším životním posláním, nejen na krajské úrovni…

Ale těch oblastí zájmů mám samozřejmě více – třeba i životní prostředí, kdy jsem získal neocenitelné zkušenosti i jako spolupracovník našeho poslance Stanislava Fischera, v kampani mladých komunistů za bezplatnou MHD, při tvorbě rudozeleného manifestu KSM nebo i při obyčejných toulkách přírodou…

A oblast zahraničních vztahů?

Začínal jsem v mládežnických funkcích jako místopředseda KSM právě pro zahraničí, takže výměna zkušeností, koordinace akcí, solidární mise, to vše bylo na denním pořádku. Obzvlášť důležitá byla spolupráce v rámci Světové federace demokratické mládeže, probíhala i setkání evropských komunistických a dělnických mládežnických organizací. Několikrát jsme ta setkání organizovali ostatně i my. A vlastně i jiné mezinárodní protestní akce, vždyť zde zasedal třeba Mezinárodní měnový fond nebo NATO. Dlouhodobě podporuji i protiválečné hnutí.

Tak to se dostáváme zřejmě i k Evropské unii…

Problematice evropské integrace jsme se samozřejmě také věnovali. Jako mládežníci jsme měli k projektu EU dost odmítavý vztah, rozjeli jsme dokonce kampaň ZASE, ZA Sjednocenou, Solidární, Sociální, Socialistickou Evropu, která odhalovala podstatu EU a hledala alternativu. Zajímavou zkušeností bylo působení v expertní skupině vlády pro realizaci Koncepce informování o evropských záležitostech v ČR kolem let 2005 a 2006, ale také přímé zkušenosti ze setkání nejen mládežníků, ale i partnerských komunistických stran v členských zemích EU. Aktuálně se zahraničním otázkám věnuji i v rámci Komise pro zahraničně politickou strategii KSČM.

Když se vrátím ke kultuře, ta si jistě nemůže stěžovat, může čerpat z Evropské unie miliardy, třeba na obnovu památek…

Dotace jako pozitivní přínos členství vnímá značná část populace, to je pravda. My ve Středočeském kraji jsme za poslední dobu zrekonstruovali třeba Jezuitskou kolej v Kutné Hoře, zámek v Roztokách u Prahy, rozšířili skanzeny v Přerově nad Labem a v Kouřimi i opravili sídlo kolínského muzea. Další miliardy putují z eurofondů do silnic, které nám ale zbytečně ničí tranzitní kamionová přeprava. Samozřejmě také do další infrastruktury, to je neoddiskutovatelný fakt.

První problém vidím ale již v tom, kdo určuje, na co se dotační tituly zaměřují, zda nejsou skutečné potřeby našich regionů a naší země nahrazovány dekrety byrokratů a eurovládců či potřebami korporací a mocenských skupin. Třeba právě v té tranzitní dopravě bych si místo podpory silniční lobby a kamionů dokázal představit celoevropský projekt přesunu tranzitu na železnici. Ale abych neházel vše jen na Brusel, samozřejmě i sám z činnosti v pracovní skupině při ministerstvu pro místní rozvoj zaměřené právě na výzvy ke kultuře vím, že mnohdy si za špatné nasměrování výzev můžeme sami, že to naši úředníci a zvolení zástupci špatně vyjednali v Bruselu podmínky… Že i dosud řada z nich kope v Bruselu ne za nás, ale za Brusel… A to tak nechat nesmíme!

Určitě lze kritizovat i dohodnuté přístupové podmínky a výjimky…

Nepochybně, každopádně ale vztah k Evropské unii nelze hodnotit jen na základě kalkulačky, nechat se omámit jen na základě sumy obdržených dotací. Známý fakt je, že když odečteme od obdržených dotací náš příspěvek do společné kasy, vypadá to, že jsme čistými příjemci. Když ale zahrneme veškeré toky včetně odlivu zisků zahraničních korporací, které tu dnes již vlastní skoro všechno, do daňových rájů, situace se rázem změní. Negativní trend začal sice již před vstupem do EU, ale vzhledem k našemu postavení v rámci EU a vývoji je to relevantní pohled.

Dle dat České národní banky, Eurostatu a ČSÚ jsme dlouhodobě čistými dárci, a to dokonce těmi (procentuálně k HDP) největšími v EU. Dle studie Odliv peněz z ČR je jeden z nejsilnějších v Unii z měsíčníku ČSÚ z roku 2016 »za celý rok 2014 odešlo z České republiky 8,7 % HDP. Jednalo se o nejhorší výsledek v Unii«. Že se za poslední období situace moc nezměnila, potvrzují i novější statistiky. Pravda, tehdy pro srovnání nebyla dostupná data za čtyři země včetně Irska, ale že Evropská unie není hodná paní kněžna, která bude usilovat o blaho obyvatel a přerozdělovat bohatství elit, je snad jasné. Maximálně tu a tam, jak v díle Boženy Němcové, podaruje koláček…

Vidět je to i třeba na případu Řecka, které dostalo výměnou za škrty dopadající na pracující »finanční pomoc«, která ale směřovala zpátky do podniků v německých rukou, a to i s úroky…

Ale samozřejmě čistá matematika je jen jedním faktorem hodnocení. Zkuste mi říci, na kolik si ceníte ztráty suverenity. Na kolik likvidaci řady odvětví v zemědělství či kolik stojí ztráta potravinové soběstačnosti v našich tradičních komoditách. Zkuste mi říci něco na takové paradoxy, jako že vyvážíme mléko a maso a dovážíme mléčné a masné výrobky, což znamená, že větší přidaná hodnota zůstává v zahraničí. Dle aktuálních dat dovážíme z Německa potraviny za 41,7 miliard Kč, z Polska za 30,6 miliard a saldo mezi vývozem a dovozem potravin se od roku 2015 stále zvětšuje. Že často platíme za dovážené zboží horší kvality dokonce více než západě, nemusím připomínat.

Nejen sociální sítě, ale i reálné obchody jsou plné nekvalitních potravin ze zahraničí, potravin, které jsme dříve měli z vlastních polí. A nejsou to jen propírané brambory dražší než banány…

Zkuste si i odpovědět na otázku, proč sloužíme přes naši strategickou polohu ve středu Evropy jako odkladiště, skladiště a montovna, jako zdroj levné pracovní síly, kdy za stejnou práci dostáváme i třetinovou mzdu. Zamyslete se, k čemu slouží a kdo zaplatí připravovanou militarizaci Evropské unie a na koho dopadne její konfrontační politika.

Proč nejsme sebevědomým a suverénním mostem mezi východem a západem, ale otroky v jakési novodobé kolonii, pěšáky v globální hře supervelmocí.

Vnímám čím dál více silnou snahu vytvořit z EU superstát pod vedením Německa a Francie. Vnímám agresivní zahraniční politiku odporující mezinárodnímu právu, která se neštítí pro prosazení svých zájmů tolerovat fašismus nebo se vměšovat do vnitřních záležitostí samostatných států.

Vnímám i nebezpečí pro naši zemi a naši kulturu, které představuje eurohujerství a tzv. euroatlantismus. Ale to se již dostáváme k tomu, co chceme, k programu KSČM…

Jak tedy vidíte budoucnost EU?

Nemám iluze o minulosti ani současnosti tohoto projektu. Evropská unie je přes stokrát natíraný líbivý pláštík samozřejmě pokračující projekt kapitálu, který má za cíl vytvořit silnější subjekt na světovém trhu. Tomu napovídá ostatně i název jedné z prvních institucí, na kterých projekt vznikal – Evropské společenství uhlí a oceli. Co o takovýchto integračních pokusech v kapitalismu říkají klasici, to je také známé…

Že je zároveň EU výrazem objektivních tendencí globalizujícího se světa, to je ale pravda také. Globalizaci kapitálu provázela samozřejmě i určitá globalizace odborového a pokrokového hnutí, což vedlo k lepšímu postavení pracujících. Po pádu východního bloku sice padla viditelná hrozící alternativa, tak se šrouby opět utahují a škrty jsou na denním pořádku se všemi důsledky, jak vidíme třeba ve Francii nebo Řecku, ale i tak mnoho z výdobytků zakotvených i v různých dokumentech nasazuje laťku i nám, kteří jsme šmahem a za hlasitého jásotu zlikvidovali před 30 lety i to, co po velkém úsilí vybojovali naši dědové a otcové.

Ale stejně jako se nedá utopisticky vracet z kapitalismu monopolního do předchozího kapitalismu volné soutěže, protože by to opakovaně vedlo k monopolizaci, nedá se vracet na stejné úrovni ani do doby před evropskou integrací. Evropská unie tady teď prostě je, přes kritický postoj KSČM si lidé členství v referendu zvolili a naše země v Europarlamentu poslance mít bude. Zda tam usednou řitní alpinisté, nebo skuteční bojovníci za dolních 10 milionů, o tom budou i tyto volby.

Změna je tedy možná?

Určitě si nemyslím, že i při získání všech míst za naši zem změníme z lavic Evropského parlamentu EU na socialistickou. To ne – jsem sice v srdci možná romantik, ale takovýto romantismus naráží na tvrdou realitu každého dne a na historickou zkušenost i našeho hnutí.

Ale odhalovat záměry evropských špiček, informovat veřejnost, koordinovat společně celoevropské protiakce, usilovat o zabránění protilidových kroků, ať již třeba v oblasti militarizace nebo omezování internetu, usilovat o větší suverenitu členských států, o demokratizaci evropských institucí přes posílení pozice jediného přímo voleného orgánu – Evropského parlamentu, o podporu přímé demokracie, to smysl má. Že KSČM v naší zemi prosazuje možnost referenda i o mezinárodních smlouvách, tedy i o vystoupení z EU, to by v této souvislosti zapadnout také nemělo, stejně tak jako dlouhodobá kritika nebezpečného směřování EU ze strany právě komunistů a hledání alternativ. Na zásadách rovnoprávné spolupráce, rozvoje, kolektivní bezpečnosti, mírové politiky všech azimutů, na zásadách posilování ekonomických, sociálních a občanských práv a svobod občanů.

Cesta ke změně společnosti je spletitá, ale neúčast ve volbách nebo podpora populistických hnutí k ní rozhodně nepomůže.

Jak hodnotíte složení kandidátky KSČM – Česká levice společně! a jak odhadujete výsledky květnových voleb?

Ocenil bych kandidátku dvakrát. Jednak se podařilo dát dohromady řadu levicových subjektů, škoda jen, že jsme nezískali i další osobnosti. A také se podařilo kandidátku postavit na nových, mladých tvářích, byť nechybějí ani osvědčení a zkušení borci. Až mě ta velká změna oproti předcházejícím volbám samotného překvapila. Je ale rozhodně vidět, že nové tváře máme. Vnímám, že kandidáti tvoří dobrý tým, a přestože výsledek není jen v jejich rukou, faktorů ovlivňujících rozhodování je mnoho, přeji naší zemi minimálně stejný počet získaných europoslanců - komunistů jako v posledních eurovolbách.

Čemu byste se v případě zvolení v Evropském parlamentu věnoval?

Na to trochu odpovídám na začátku rozhovoru, europoslanec má sice některé gesce, je členem různých výborů a orgánů, ve kterých působí, ale měl by se umět pohybovat ve všech oblastech. I když mám blíže k zahraniční politice, k problematice rodin, k ekologii, moderním technologiím, život mě naučil ponořit se plně do všeho, co bylo třeba.

Zbyšek KUPSKÝ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.6, celkem 16 hlasů.

Zbyšek KUPSKÝ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


pleningeri
2019-05-02 16:49
Stát je příjemcem dotací. Mají snad o jejich rozdělení rozhodovat
Kalouskové, Fialové či Bartošové?
donald.kaczerowski
2019-05-02 16:04
"První problém vidím ale již v tom, kdo určuje, na co se
dotační tituly zaměřují". Svatá prostoto. Každý soudný
člověk si dovede představit, kde dotace skončí, když o tom bude
rozhodovat náš stát, jak požaduje soudruh Babiš.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.