Inkluze a lidská práva

Jsem dalek toho věřit, že prostřednictvím inkluze se někdo úmyslně snaží snížit úroveň vzdělanosti u nás a vlastně v celé Evropě. Jednostranně chápaná lidská práva však takovou službu mohou udělat, i když autoři tohoto projektu měli na mysli úplně něco jiného. Lidská práva je souhrn mnoha práv člověka a patří mezi ně i rovnost ve výchově. Inkluze však ve svých výsledcích může znamenat ponížení úrovně školství a nepomůže řešení pedagogickými asistenty, kteří ve třídě vybraným jedincům vysvětlují probíranou látku, přičemž odvádějí značný díl pozornosti ostatních žáků a komplikují práci učitele. Nelze totiž za tak krátkou dobu hůře chápajícího jedince povznést na úroveň většiny ostatních, lze však úroveň ostatních žáků o stupínek nebo o víc ponížit. Připomínám jedno arabské přísloví: Karavana jde tak rychle, jak rychle jde nejpomalejší velbloud.

Minulé systémy počítaly s tím, že ve speciálních školách, bez ohledu na měnící se názvy, budou speciální pedagogové, kteří budou mít zkušenost z práce s žáky, kteří mají nějaký mentální problém. Také počty žáků v takových třídách byly podle toho sníženy a učitel se mohl více věnovat každému. Nešlo o »socialistický experiment«, ale o letitou zkušenost.

Vyprávěl mi jeden známý mající vnuka ve třídě, kde je také jeden z takových žáků, že s ním přišla do třídy i asistentka. Průběh hodiny je asi takový: Učitelka vyloží novou látku, asistentka se jí snaží převyprávět žáku, kterého má na starosti. Jenže čas od času ji musí vykládat vícekrát. Mezitím učitelka se dostává dál a v některých momentech o pořádný krok. Nezbývá tedy než zastavit, počkat, až asistentčin jedinec také pochopí. Zdržení, které se načítá, se později ukáže jako nemalé. Ona učitelka, ač s ní rodiče a žáci jsou spokojeni, se dostala do stadia, že zvažuje, zda po skončení letošního roku nebude lepší odejít ze školství, protože podobný systém je psychicky nejen náročný, ale dlouhodobě se nenechá vydržet.

Stejný problém mně svěřil jiný známý. V jednom městě na jihu Čech, kde byl na léčení, při jedné proceduře vyslechl rozhovor zdravotní sestry, za níž přišla její kamarádka. Ta se sestře svěřovala s tím, že jako asistentka je placena mnohem hůře než učitelka, že však se svým svěřencem má mnohem více práce než ona učitelka s celou třídou a že nestíhá celou látku vyložit, protože učitelka se striktně drží osnov, a ani »nezbrzdí tempo«, takže ten její svěřenec bude mít občas nějaké ty »díry« ve znalostech. Ale »ať si prý s tím poradí, kdo chce«, a ona, kdyby neměla příslib, že také dostane svou třídu, už by ze školství odešla.

Souhlasím s tím, že lidská práva by se měla dodržovat, ale ne tím, že ve školství dlouhodobě snížíme současnou úroveň. Už dnes jsme svědky toho, že mnozí mladí lidé vědí leccos o své oblíbené kapele, dokážou slovo »osvoboditel« spojovat s Václavem Havlem, slovo »svoboda« jen s internetem, ale nevědí, kdo osvobodil jejich obec, že první prezident se jmenoval Masaryk a kdo byl prvním člověkem ve vesmíru. To, že nic nevědí o třicetileté válce, málo o Palackém, že i jméno prvního českého krále je jim neznámé, pomíjím. Inkluze vymyšlená nepedagogy, experiment, který může mít dalekosáhlé následky a jenž je vlastně, ať chceme, nebo nechceme, pokusem na živých lidech, by měl být přehodnocen a znovu by se mělo stavět na zkušenostech našich předků, kteří věděli, co činí, když zakládali speciální školy, jež dokázaly ze svých žáků vychovat plnohodnotné občany i přesto, že měli jistý handicap.

Václav ŠENKÝŘ, předseda kontrolního výboru měst Děčína (KSČM) a bývalý děkan Pedagogické fakulty


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.4, celkem 34 hlasů.

Václav ŠENKÝŘ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


donald.kaczerowski
2019-05-08 04:27
fronda - Ale jděte. Proč by Zeman mluvil o duševně postižených v
rehabilitačním středisku pro tělesně postižené? Proč si Hrad
vymínil, že ho při návštěvě pivovaru někde v severních Čechách
nebudou obsluhovat tamní tělesně handicapovaní zaměstnanci a podnik
musel najmout žáky hotelové školy? Pikantní na tom ovšem je fakt, že
se takto vyjadřuje člověk, který má sám nepřehlédnutelný tělesný
handicap.
fronda
2019-05-08 00:44
Vždyť Zeman mluvil o těch duševně postižených.
donald.kaczerowski
2019-05-07 12:04
hajek.jiri51 - To že píšete o míchání jablek s hruškami jenom
svědčí o tom, že jste vůbec nepochopil problém. Tyršovo heslo ve
zdravém těle zdravý duch má i obrácenou stránku - zdravý duch může
být i v nezdravém těle. Spousta lidí, kteří skončili jako
vynálezci, vědci nebo umělci měla nejrůznější dysfunkce, ale hlavu
v pořádku. Kdybyste byl schopen pochopit jednoduchý text, viděl byste,
že nepléduji za inkluzi mentálně postižených jedinců. Ti patří
samozřejmě do zvláštních škol. Ale lidé, jako prezident Zeman,
kteří by postižené děti posílali do ústavů, aby se jim ty zdravé
neposmívaly (a nejspíš aby taky neurážely jemnocit nás
"normálních"), patří myšlenkově někam do středověku. Kde
jinde se má člověk naučit pomáhat slabším členům společnosti,
než ve škole? A mimochodem: inkluze tady víceméně fungovala vždycky,
dokonce i za komunistů, jak bych vás mohl přesvědčit na spoustě
příkladů. Teprve až se o ní začalo hovořit, chytili se toho
nejrůznější chytráci, kteří z toho vytloukají politický kapitál.
Jako obvykle jsou v čele komunisti.
hajek.jiri51
2019-05-07 11:39
Pane Kacerowski. Inkluze je OK, akorát proti zdravému rozumu. I když se
ta pedagogická bajka, kterou argumentujete, čte dobře. Jako se dobře
dívalo na "Panu učiteli s láskou". Taky bych nemíchal jablka
s hruškami. Nedostatečné intelektuální a fyzické schopnosti.
donald.kaczerowski
2019-05-07 10:19
Inkluze není „vynález“ ani nový ani český. Světová deklarace o
tomto způsobu výuky vznikla pod patronací UNESCO v roce 1992, kdy jsme
ji podepsali i my. A je charakteristické, že do češtiny byl dokument
přeložen až v roce 2016. Obecně známý je případ Venduly
Neumannové, autorky útlé knížky Hledat najít, držet nepustit.
Narodila se postižená těžkou mozkovou obrnou, je od dětství upoutána
na vozík a obtížně mluví. Měla štěstí, protože její rodiče to
nevzdali a i v komunistickém školství pro dceru vybojovali možnost
vzdělání v normální škole. Asistentku jí dělala maminka. Paní
Neumannová, moje spolužačka z vysoké školy, je doktorkou filozofie a
dlouho pracovala (možná ještě pracuje) v Jedličkově
ústavu. Takových lidí znám řadu. Není vyloučeno, že i velký
bojovník proti inkluzi Václav Klaus mladší vzhledem k svému
postižení a komplikovanějšímu slovnímu projevu mohl skončit ve
zvláštní škole a dneska by někde v chráněné dílně hobloval prkna,
místo aby rozdával rozumy v parlamentu. Inkluze je samozřejmě o
přístupu a jako každá nová věc má své mouchy. Jde o to, rozpoznat
hranici postižení a určit, kdy je to na normální a kdy na zvláštní
školu. A taky o ochotu pedagogů se inkluzivními dětmi
zabývat. Ještě osobní zkušenost. Před časem jsem v USA vodil do
školy děti svých příbuzných. A jednou mě učitelka pozvala, ať se
jdu podávat na hodinu. Nevěřil jsem svým očím. Dvacet dětí všech
barev pleti. Řada z rodin přistěhovalců první generace s potížemi s
angličtinou. U nás by jich dobrá polovina nejspíš skončila ve
zvláštní škole. Učitelka provedla základní výklad, potom části
dětí zadala samostudium a s těmi „pomalejšími“ si sedla zvlášť
a zabývala se jimi tak dlouho, dokud látku nezvládly. Vše s úsměvem a
bez problémů. S platem na tamní poměry stejně mizerným jako kdysi u
nás, ale s obrovskou prestiží učitelského povoláni. V chodbě školy
je deska cti se jmény absolventů, kteří to dotáhli do špiček
vědeckého a uměleckého života. A je pěkně velká.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.