Nebude »míru mezi olivami«

Zas další mrtví jsou v Gaze a v Izraeli. A prezident Trump opět proklamuje svou podporu izraelské vládě namísto toho, aby zvedl svůj hlas a donutil Izrael plnit předchozí dohody, a to nejen ty týkající se bezprostředně současné situace. Stále totiž nikdo nezrušil Rezoluce Rady bezpečnosti, které, pokud by byly splněny, by přinesly mír na Blízký východ. Namísto toho přilil olej do ohně uznáním Jerusalema za hlavní město Izraele a rozhodnutím přesunout Velvyslanectví USA do města, na nějž si činí nárok i arabští Palestinci. Také my ústy prezidenta jsme se k podivnému gestu připojili. Přitom problém zdejšího regionu má začátek jen a jen v nedodržování dohod a ve snu militantních stoupenců premiéra Netanjahua vytvořit »velký Izrael«. I proto nechal schválit Knessetem zákon o prioritě Židů na území celého Izraele.

Nebýt Spojených států, které za vedení prezidenta Donalda Trumpa destabilizovaly svět snažíce se vytvořit »nový světový řád«, nebyl by ani Izrael tak militantní a mír by mohl zavládnout i tady »pod olivami«. Nedivme se ovšem Netanjahuově velkoizraelskému gestu, v němž ohlásil světu, že jedno z měst, poté, co se Trump postavil za záměr izraelského premiéra připojit Golanské výšiny i oficiálně k Izraeli, se bude jmenovat po americkém prezidentu.

Jistě nelze souhlasit s »bombičkovými atentátníky« a raketami vyrobenými snad »na koleně«, jež z pásma Gazy směřují na izraelské civilní cíle, ale všechno má svou příčinu. Rozpínavost Izraele, zabírání palestinské půdy, stavba kibuců tam, kde nemají, co dělat, neplnění rezolucí Rady bezpečnosti, které byly přijaty v minulosti a dodnes mají platnost a přiléváním podivnými rozhodnutími dalšího oleje do ohně, ať již izraelskou vládou nebo jejími ochránci, bere Palestincům naději na návrat domů (a jejich předci byli tam za hranicemi Gazy opravdu po staletí doma) či alespoň na nějaké rozumné řešení. Bez míru není a nebude tady dostatek práce, nebudou továrny nabízející zaměstnání, nebude fungující infrastruktura, bude dál bída. Proto se nedivme frustraci zdejších radikálů. Když ani lovit ryby rybáři nesmějí v pásmu, které by odpovídalo mezinárodním zvyklostem, když nemohou obchodovat, podle svých možností, se světem anebo s těmi, kteří jsou ochotni s nimi obchodovat, když nesmějí mít účinné zbraně na svou ochranu, když jejich samospráva má omezená práva, je těžké zabránit zoufalým činům. Karty v ruce mají sice všichni, kteří tu žijí, ale trumfy jen Izrael a dokud to svět nepochopí, a že by to pochopil Netanjahu či Trump je možné pochybovat, »nebude míru pod blízkovýchodními olivami«. I naši představitelé by si tato slova měli častokrát opakovat.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.2, celkem 38 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.