Nepřesný souhrn nepřesných čísel

Dnes a denně jsme zahlcováni ze všech stran množstvím nejrůznějších dat o stavu naší ekonomiky, sociální oblasti, školství, zdravotnictví, kolabujícím pensijním systému apod. Většinou způsobem vyvolávajícím obavy o naši budoucnost, šířícím pesimismus, pasivitu až resignaci. Dalším výrazným rysem současné propagandy je mimořádná politizace jednotlivých diskutovaných problémů, zjevná snaha ideologicky zmanipulovat veřejné mínění. Účelová statistika, zkreslování údajů, jejich zmatená interpretace jsou jen špičkou ledovce. Kdyby závěrem byla navržena reálná řešení krizových situací a problémů, šlo by tuto nečistou hru s občany možná s výhradami přijmout. Bohužel tomu tak není. Ve skutečnosti jsou stoupenci odlišných názorů nevyznávající »jedinou pravdu« trvale ironizováni.

V pozadí toho je politicky motivované zkreslování skutečnosti. Někdy přímou lží a falsifikací, většinou poněkud sofistikovaněji účelovou interpretací či neúplností faktů. Vezměme například základní údaj o stavu ekonomiky, jímž je fetišizovaný hrubý domácí produkt. Dozvíme se, že roste, resp. by mohl růst více, či naopak začít stagnovat. To závisí na politických postojích vykladače. Zpravidla se však nedozvíme, jak bylo růstu dosaženo, jak se na něm podílely investice (soukromé i státní), spotřeba obyvatelstva (produktivní i zbytná), jak byl ovlivněn dynamikou zahraničního obchodu. Jde o kvalitu růstových stimulů, nikoli o růst za každou cenu. Včetně tolik rozšířeného plýtvání. Surovinami i mozkem lidí.

Exemplárním příkladem je populární srovnávání naší ekonomiky s německou. Již takto postavená otázka je směšná, neboť reálně srovnávat ekonomiku samostatnou, suverénní komplexní s ekonomikou lokální, neúplnou a rizikově diverzifikovanou může být jen nepřesným subjektivně zabarveným propagandistickým trikem. Vyvolávajícím více otázek, než by se zdálo. Jaký HDP máme na mysli? Nominální, reálný, v paritě kupní síly, měřený na obyvatele, na pracovníka, na odpracovanou hodinu? Volba závisí hlavně na politickém zájmu, na tom, co chceme srovnáním dokázat. Obdobně tomu je s otázkou výše mezd, daňovým systémem, sociálním zabezpečením.

Jedna strana argumentuje tím, že naše mzdy jsou nominálně na 35 procentech mezd německých. Druhá připomíná odlišnou cenovou hladinu, kvůli níž jsme na 68 procentech. Třetí nás přes produktivitu práce dostává až k 80procentní hranici. Můžeme tento rozdíl dohnat? A kdy? Odpověď není jednoduchá a může být pouze komplexní. Zaprvé srovnáním struktury ekonomiky, kdy je nutno brát v úvahu náš nepoměrně vyšší podíl méně kvalifikované práce. Za druhé razantním zvýšením produktivity práce založené na vědeckotechnickém pokroku. Za třetí odpovídajícím srovnáním cenové hladiny. Vše je náročné a pouze v našich rukou.

Ladislav ŠAFRÁNEK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 54 hlasů.

Ladislav ŠAFRÁNEK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.