Rozhovor Haló novin se Zdeňkem Maršíčkem, odborníkem KSČM na bezpečnostní otázky

Nad bezpečnostní situací

Vedení KSČM se zabývalo bezpečnostní situací v České republice a v Evropě. Je to pochopitelné, nejsme totiž imunní k tomu, co se děje kolem nás. Můžete nám říci, jak ji Komunistická strana Čech a Moravy hodnotí? Není to tajné?

Ne, není. Vedení konstatovalo, že současná bezpečnostní situace se celosvětově vyznačuje nárůstem nových specifických fenoménů a rizik, které mají výrazný potenciál ohrozit vnitřní bezpečnost České republiky.

Nerozšifroval byste to?

Tedy konkrétně: Evropa se po delší době relativního bezpečí potýká znovu se zhoršenou bezpečnostní situací. Po utlumení hospodářské krize posledních let, která otřásla důvěrou evropské veřejnosti v některé aspekty integrace, čelí Evropa, jak víme, mimořádné migrační vlně, jež přináší řadu palčivých otázek sociálních, humanitárních, politických, kulturních, a s nimi významné otázky bezpečnostní.

Patří sem zejména nebezpečí organizovaného zločinu a celosvětově rostoucí hrozba terorismu, které s sebou nesou potřebu lepšího sdílení informací, postupů a především rozšíření sil, prostředků a kompetencí bezpečnostních složek. Vnímáme radikální růst legální i nelegální migrace s cílovou destinací v Evropě, radikalizaci a nárůst extremistických projevů ve středoevropské společnosti, vnitřní bezpečnostní a politické krize například na Ukrajině, růst distribuce drog na mezinárodní úrovni, hrozby hybridní války, tedy souběžného použití konvenčních prostředků vedení války s nekonvenčními technikami, psychologické operace a kybernetické útoky, neantropogenní hrozby, například změny klimatu, problematiku převaděčství, sledování vyhoštěných osob aj. Tolik v kostce.

Ale většina z toho, co jste říkal, se nás netýká. Tedy zatím...

Ano, jistě. Zhoršená bezpečnostní situace v Evropě dolehla na ČR zatím skutečně jen okrajově. Přesto se musíme věnovat plné škále hrozeb, s nimiž se kontinent potýká. Nelze podceňovat ani případné vojenské hrozby.

Vnější bezpečnostní podmínky nezasahují totiž jen do tradičních oblastí, jako je terorismus nebo organizovaný zločin, kde je v evropském kontextu aktuálně zaznamenán bezprecedentní nárůst trestné činnosti v oblasti převaděčství. Naši vnitřní bezpečnost ohrožují i hrozby relativně nové, související s informační válkou nebo organizovanými kybernetickými útoky.

Takřka veškerá závažná trestná činnost, což je třeba zdůraznit, která je v současnosti páchána na území ČR, nese prvky organizovanosti. Pachatelé stále častěji operují ve skupinách, jejichž vnitřní organizace a postupy jsou čím dál sofistikovanější. Mezi hlavní trendy organizovaného zločinu patří diverzifikace a rozšiřování nelegálních aktivit směrem k méně násilné a méně rizikové, ale o to sofistikovanější a více výdělečné trestné činnosti.

Zároveň ovšem je relevance a struktura této hrozby v jednotlivých regionech i státech odlišná – západní Evropa je například radikálním islamismem ohrožena z historických i demografických důvodů daleko více než Evropa střední.

Jaká jsou ale konkrétní rizika pro nás?

Začněme ozbrojenými konflikty. Může se nám zdát, že jsou pro nás příliš vzdálené. Mám na mysli Sýrii, Afghánistán, Libyi, některé země ve středu Afriky, Jemen. Mohou v zájmu největší mocnosti světa přibýt další a další. Nechci raději konkretizovat. I když se přímo takových konfliktů většinou neúčastníme, pociťujeme jejich důsledky, aniž si to uvědomujeme, například ve změnách životního prostředí, v destabilizaci celých regionů a v následném pohybu tisíců a tisíců lidí někam, kde nejsou války. A to nemluvím o dalších důsledcích nejen pro region, kde se válčí, ale i pro svět. Připomínám důsledky, které ovlivňují život i po mnoho desetiletí, kdy válka už dávno skončila. Jen pro ilustraci. Podle nezávislých odhadů například počet obětí v Angole dosahuje dvou milionů (od roku 1975), ve Rwandě jednoho milionu (od roku 1994), v Súdánu dvou milionů (od roku 1983) a v Kongu 3,3 milionu (od roku 1998). A nejde jen o počty zavražděných, ale o to, co nutně následuje, když se zhroutila ve zmíněných státech zdravotnická, vzdělávací a ekonomická infrastruktura. A také nezapomeňme, že jsme členy NATO a pro některé skupiny fundamentalistů tedy i odpovědní za války ve jménu této organizace.

Ale stále nevím, jak se nás to, kromě vámi zmíněného členství v Alianci, bezprostředně týká. Jak tedy?

Tak třeba export zbraní. To se plně týká i nás. Mnohé ze zamýšlených či dokonce uskutečněných zbrojních transferů z České republiky byly z faktických nebo politických důvodů kontroverzní. Také Evropská unie by v oblasti kontroly vývozu zbraňových systémů měla převzít určitou supervizní roli. Vzhledem ke struktuře obranného průmyslu v členských státech to ovšem v současné době není a ani v dohledné budoucnosti nebude reálné.

Lidé se však nejvíce bojí terorismu. Ten se nás ale přece zatím nedotkl. Nebo máte jiné informace?

Zatím jsme opravdu ohroženi přímými útoky teroristů nebyli. To je jistě pravda. Ale tento fenomén zahrnuje nejen roli států, ale především podíl nestátních aktérů mezinárodních vztahů, kteří s postupujícím procesem globalizace nabývají stále většího významu. Nejenže nejrůznější teroristické skupiny mohou jednat z vlastní iniciativy, bez přímé či skryté účasti vlády některého státu, ale samy o sobě se mohou stát mocnějšími aktéry než mnohé národní státy. A s tím se musí počítat. Jsme totiž nejen členy Evropské unie, ale i NATO a angažujeme se například v Afghánistánu a jinde, ač nejde o naši válku.

Ale četl jsem, že přeceňujeme úlohu války v narůstajícím terorismu. Přeceňujeme?

Myslím, že nikoli. Jde totiž o to, kdo válku vede, kdo je za ní, kdo z ní má profit. To vědí nejen migrující občané, ale i ti, kterým pak souhrnně říkáme teroristé. Je tu totiž také problematika failed states – zemí, které ztratily schopnost vykonávat základní funkce státu, nemají ústřední vládu nebo kontrolu nad částí svého území. Takto vzniklého mocenského vakua mohou využít nejrůznější kmenové, náboženské, separatistické, teroristické nebo kriminální síly, které pak mají příležitost působit relativně nerušeně z vlastního nebo i cizího území ve vlastním nebo cizím území.

Co však vliv chudoby a pomsta na těch bohatších?

V současné době se v Evropě, na půdě OSN, ale i v samotném rozvojovém světě hovoří o tom, že mezi příčiny mezinárodního terorismu, jehož důsledky postihují především rozvinuté země Západu, patří v méně bohatých zemích opravdu stále přetrvávající chudoba, nedostatečný přístup ke vzdělání a zdravotní péči. Objevují se však i názory, že spíše než chudoba mezi hlavní příčiny terorismu patří nedostatečná svoboda, chybějící politická práva a praktická nemožnost vést důstojný život. Tato diskuse probíhá v rámci snah o hledání pravých příčin terorismu. I když, přiznávám, že sociální podmínky mají svůj podstatný význam, ať již jde o to si »přilepšit«, anebo »jen« o pocit, že Evropa něco »třetímu světu« dluží. To ovšem nemluvím o radikálních názorech především muslimských fundamentalistů.

Zmínil jste se o fundamentalistických názorech, tedy o vlivu radikálního učení islámu. Proč?

Protože existují také některé bigotní skupiny, tedy fanatičtí fundamentalisté. Nelze je vynechat. Některé islámské země kvůli svému uzavřenému politickému systému a diktátorským nebo autoritativním režimům velké většině obyvatelstva znemožňují, aby pochopili, že ve 21. století je třeba se k problémům postavit jinak. Tak se náboženství stává jedinou oblastí, kterou tyto režimy nejsou schopny regulovat. Kvůli nemožnosti prosazovat alternativní názory formou legální politické opozice se tak náboženská sféra stává útočištěm radikálů. Přitom podíl nejméně rozvinutých zemí na terorismu, především v subsaharské Africe, byl a je téměř nulový. Je však potřeba přesněji rozlišovat mezi projevy terorismu lokálního, mezinárodního, eventuálně globálního či katastrofického rozsahu.

Vysvětlit se teoreticky může cokoli. Jenže důsledek je jasný. Vynecháme-li samotné teroristy, je tu nelegální migrace. S ní k nám mohou přijít nejen teroristé, ale už samo o sobě takové množství lidí, kteří se dostali do Evropy, přináší mnoho dalších nebezpečí, ať již zdravotních, nebo problémů ze střetu kultur, bydlení, zaměstnání atd. Toho se lidé bojí. Jak tento fenomén chápete vy?

Nelegální migrace je skutečně fenomén, který může v cílových zemích zásadním způsobem ohrozit vnitřní stabilitu a bezpečnostní situaci. Z toho důvodu jsou opatření v oblasti potírání nelegální migrace jedním ze zásadních témat řešených v rámci migrační politiky České republiky.

Ze zprávy o integraci imigrantů, kterou zveřejnila organizace OECD, vyplývá, že v České republice žije 798 tisíc lidí, kteří se nenarodili na území Česka. Jejich podíl na celkové populaci činí sedm procent. V zemích OECD celkem žije 129 milionů imigrantů a tvoří 10 procent populace členských zemí. V EU to je 59 milionů, tedy 12 procent celkové populace Evropské unie. Česká republika není ovšem hlavní tranzitní ani cílovou zemí pro migrující cizince. Vyplývá to z meziročního srovnání stavu nelegální migrace na našem území.

Ale lidé se skutečně bojí. Chápete to?

Ano, chápu. Situace nelegální migrace v České republice je však stabilizovaná, a jak jsem uvedl, naše země není hlavní tranzitní ani cílovou zemí pro migrující cizince. Počty migrantů se v roce 2018 zásadně nelišily od předešlého roku. V období od 1. ledna do 31. prosince 2018 bylo na našem území zjištěno při nelegální migraci celkem 4992 osob. V porovnání s rokem 2017 se jedná o mírný nárůst o 254 osob.

Je ovšem pravda, že přetrvávajícím rizikem je i nadále nestabilní bezpečnostní situace a ekonomická krize v Sýrii, Afghánistánu, Iráku, Íránu a Nigérii. Ta s sebou nese stálou hrozbu nelegální tranzitní migrace osob z těchto oblastí, které ke svému transportu využívají pomoc převaděčů. Ti je neváhají převážet v těžko uvěřitelných prostorách dodávek či kamionů tzv. balkánskou trasou, především do Německa.

Znovu se ptám. Myslíte, že se lidé bojí zbytečně?

Chápu obavy lidí. Nepodceňujeme případná nebezpečí. S migrací jsou opravdu spojené i bezpečnostní aspekty. Hrozbu mohou ve specifických případech představovat konkrétní imigranti anebo jejich masy. Tato dílčí hrozba může mít podobu terorismu, organizovaného zločinu, ale i šíření infekční nákazy, kulturních zvyklostí neslučitelných s naším právním pořádkem nebo snížené ochoty k integraci. Vedle typu imigrace, resp. imigrantů, může svou roli v podobě migrační hrozby sehrát i objem migračních toků a bezpečnost může ohrozit masová neřízená imigrace, která by mohla vyústit ve společenské nepokoje či radikalismus, a to jak na straně minority, tak majority. Dlouhodobým cílem imigrační politiky musí být tyto hrozby v rámci ČR eliminovat nástroji řízené migrace, kdy budou bezpečnostní rizika snižována prostřednictvím regulačních, zejména legislativních nástrojů a následných procesů.

A co na to KSČM?

KSČM v přístupu k nelegální migraci bude usilovat o snižování rizik terorismu, včetně islámského, a to účinnou kontrolou migrace, bojem s islamistickou propagandou a bojem s extremismem jakéhokoliv druhu. Budeme prosazovat rozvoj integrovaného systému na řešení mimořádných situací a ochranu proti terorismu. Proto chceme, aby byla posílena celková koordinace bezpečnostní politiky státu. Naším prioritním cílem je však zastavení nelegální migrace a ve spolupráci s dalšími členskými státy Evropské unie nedovolit pokračování nesmyslného systému kvót, který je neefektivní a rozděluje Evropu. Chceme také, aby byla důsledně potírána nelegální migrace, převaděčství a obchod s lidmi. Na evropské úrovni budeme prosazovat účinný systém zamezení zneužití azylového procesu k migraci nelegální. Stát, podle názoru KSČM, musí mít možnost ukončit pobyt, odebrat vízum a vyhostit rizikové migranty a všechny ty, kteří vědomě porušují naše zákony.

To jsme už ale u organizovaného zločinu, protože převádět nemůže jednotlivec, ale k tomu vybavené organizace. Nemyslíte?

Jistě, ale nejde jen o převaděčské tlupy. Problém organizovaného zločinu je daleko širší. Jde i o komerční sexuální zneužívání dětí, prostituci, snahu o legalizaci příjmů pocházejících z kriminální činnosti, obchod s vojenským materiálem a technologiemi dvojího použití (civilního i vojenského) a globální obchod s narkotiky. Nejkritičtějšími regiony na poli obchodu s tvrdými drogami jsou stále Střední Asie (Afghánistán) a Jižní Amerika (Kolumbie).

Pěstování rostlin používaných k produkci drog ve velkém se v místních podmínkách může jevit jako čistě tržní chování chudých rolníků, pro něž je nejen ekonomicky mnohem výhodnější než běžná zemědělská malovýroba, ale mnohdy je i jediným způsobem uživení rodiny. Výsledný efekt tradičního zemědělství může být – kvůli absenci potřebné infrastruktury a politické, ekonomické i bezpečnostní labilitě uvedených oblastí – krajně nejistý, a to především kvůli působení nejrůznějších ozbrojených skupin. A v současnosti organizovaný zločin tohoto typu se znovu a znovu pokouší dostat k nám a přes nás. Nepochybujme o tom, že část především mladých lidí u nás je ochotna za drogy udělat vše. Je zadržet většinou není tak složité, ale dostat se k organizovaným skupinám, k organizátorům, je mnohem obtížnější.

KSČM i v tomto případě je a bude na straně práva, jeho dodržování, bez výjimek. Chceme totiž žít ve svobodné a skutečně demokratické zemi, kde by se nikdo nemusel bát vyjít si kdekoli a kdykoli na ulici.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.4, celkem 12 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.