Rozhovor Haló novin s Kateřinou Konečnou, kandidátkou do Evropského parlamentu (KSČM – Česká levice společně!)

Udělejme z KSČM nejsilnější levicovou stranu v České republice

Kampaň před volbami do Evropského parlamentu končí, pro vás, jako lídryni kandidátky KSČM – Česká levice společně!, byla určitě nesmírně náročná. Můžete ji zhodnotit?

V první řadě bych chtěla poděkovat všem členům KSČM, předsedům okresních výborů, krajů, zkrátka všem lidem kolem nás, kteří se do kampaně zapojili. Tentokrát jsme kampaň pojali netradičně, snažili jsme se vsadit i na internet, být on-line. Nebylo to o tom, jak to má většina politických stran, které dají nějakou reklamu a dál se k tomu nevyjadřují. Opravdu jsme se zúčastňovali debat, diskutovali jsme s lidmi, snažili jsme se jim vysvětlovat naše postoje. Opět to byla kampaň kontaktní, každý den včetně víkendů a svátků jsme měli tři auta v terénu, naši kandidáti jezdili za voliči do všech okresů. Tam ta kampaň nebyla o nás, ale o tom, jak si to jednotlivé okresy naplánovaly, a já musím říct, že většinou to bylo super a jsem ráda, že většiny akcí jsem se mohla aspoň zčásti zúčastnit. Jezdili jsme především na taková místa, kde za dopoledne potkáte stovky lidí, jako jsou nádraží nebo polikliniky, využívali jsme každou možnost, kdy jsme mohli s lidmi hovořit.

Jak na vás reagovali?

To je rozdílné. Někteří si od nás vzali leták, jiní ho nechtěli, mnozí se naopak zastavili a chtěli se bavit o tom, co jsme v Evropské unii udělali, co jsme neudělali, anebo jak vidí Unii oni. Byť byla kampaň fyzicky a časově velmi náročná, ale to si myslím, že pro každého z kandidátů, tak mě zároveň utvrzovala v tom, jít do toho dál. Pro mě osobně byla kampaň o něco složitější, protože jako lídryně jsem se musela účastnit akcí v televizích a rádiích v Praze, takže byly dny, kdy bych sice moc ráda vyjela, ale bohužel média si určují termíny vysílání, my do toho zasahovat moc nemůžeme, takže se omlouvám všem těm, k nimž jsem nestihla dojet. Můžu jim ale slíbit, že tak, jak jsem to dělala těch předchozích pět let, kdy jsem projela celou republiku, snažila jsem se být všude tam, kde mě chtěli, když mě někdo pozval, tak vždy jsme našli nějaký termín, kdy jsem mohla přijet, být tam celý den a na závěr, a to byla moje jediná podmínka, uskutečnit veřejnou besedu s občany, takže v tom budu, pokud dostanu důvěru voličů, pokračovat i nadále. Navíc pevně věřím, že po volbách se takhle díky důvěře občanů rozjede po republice víc europoslanců za KSČM. Takže naše kampaň nebyla o tom, že bychom se nyní pět nebo šest týdnů ukazovali a fotili, ale o komplexní práci za celých pět let, která, pevně věřím, se zúročí.

Měli lidé zájem o váš volební program, poznávali vás?

Před pěti lety, když jsem dělala kampaň poprvé a vedla jsem kandidátku KSČM, tak jsem velmi často narážela, a bohužel i mezi členy strany, na to, že o práci europoslanců moc nevědí. Tehdy jsem si dala závazek, že tento stav se pokusím změnit a společně s Jirkou Maštálkou, na začátku s Mílou Ransdorfem, potom s Jaromírem Kohlíčkem, se nám to také podařilo realizovat. Kromě toho, že nám v Haló novinách vycházela každý měsíc stránka Evropa zleva, kam jsme si mohli dávat věci, u kterých jsme měli pocit, že jsou zajímavé, jsem vydávala tříměsíční tištěné bulletiny, které jsem se snažila dostat do okresů, a zároveň jsem měla internetový zpravodaj, který má odběr několika tisíc mailových adres. Když jsem si nyní dělala mezi straníky anketu, jestli se nám to povedlo, tak musím říct, že ano, nikdo se mě nezeptal, co vlastně jsme v tom Bruselu jako europoslanci zvolení za KSČM těch pět let dělali, což považuju za velký úspěch.

Ukazuje se, že ta systematická práce musí fungovat i navenek. Lidé jsou, tak jako v každých volbách, rozdělení zhruba na tři tábory. Jedni, kteří si leták vezmou, zastaví se, debatují, další, kteří si leták ani nevezmou, a nakonec ti, kteří ho před námi teatrálně roztrhají. Osobně nemám problém debatovat ani s nimi, vždycky říkám, že než aby to skončilo ve sběru, tak ať si ho radši ani neberou a dáme ho těm, kteří si z něho třeba přečtou náš volební program a kandidáty.

Tentokrát jsme i volební noviny dělali trochu jinak, snažili jsme se víc pracovat s grafikou, měli jsme tam křížovku, přišlo nám tisíce odpovědí, takže je evidentní, že se to k lidem dostalo. Rozhodně to tedy nebylo tak, že by nás lidé odmítali, uvidíme, co to udělá s volebním výsledkem. Osobně jsem byla překvapena, kolik lidí mě na ulici poznává. Jsem na to zvyklá ve svém rodném městě, ale překvapilo mě, že v řadě míst republiky, kde jsem třeba tři čtyři roky nebyla, mě lidé zastavovali na ulici a mluvili jsme spolu, což považuji za hodně pozitivní a snad to pomůže tomu výsledku, za kterým všichni jdeme.

Je známo, že lidé nemají příliš velký zájem o volby do Evropského parlamentu. Proč by podle vás neměli tyto volby ignorovat?

Lidé by si měli uvědomit, že když nejdou k evropským volbám, tak plní ty »domácí úkoly« pouze napůl. Pokud 60 procent lidí chodí k volbám do Sněmovny, tak 50 procent legislativy, kterou přijímá český parlament, pochází z EU a část další legislativy jde přímo do českého právního řádu. To znamená, pokud chceme nadávat na to, jaké jsou tady zákony, tak bychom neměli vynechat evropské volby, protože jsou to právě europoslanci, kteří zákony tvoří na tom začátku, a čeští poslanci je potom různě upravují.

Takže proč volit KSČM?

Jsem ráda, že ÚV KSČM rozhodl, že do voleb jdeme jako česká levice společně, protože nám připadalo, že tyto strany se rozdělují, ale ta síla musí být v tom, že se budeme umět spojit. Všichni kandidáti z kandidátní listiny kandidují za náš komunistický volební program, podíleli se na kampani a myslím, že jsou schopni a připraveni tento program realizovat. I když jsou tam vesměs mladí lidé, tak jsou to lidé se životními zkušenostmi, kteří budou moct naskočit do provozu v EP velmi rychle, budou schopni se zorientovat, nehledě na to, že mají praktickou zkušenost, jezdí po Evropě, komunikují se svými přáteli, vědí, jak to vypadá u nich a již se aktivně podílejí na tvorbě evropské legislativy. Každý z nich má už dneska určité téma, na kterém dlouhodobě pracuje, takže i když jsou mladí, jsou velmi zkušení a myslím, že pokud nám dají voliči důvěru, jsme schopni opravdu velmi rychle začít prosazovat to, co si jako KSČM přejeme, to znamená nejenom reformu EU, ale i konkrétní změny, které jsou potřeba pro to, aby se nám žilo líp.

Můžete čtenářům Haló novin ve stručnosti přiblížit vaše priority?

Máme takové dva směry. Prvním z nich je, že EU se musí začít bavit o své reformě, už to nemůže odkládat, ukazuje se, že nejenom v ČR ale v řadě států se nespokojenost s tím, jak EU funguje, zvětšuje a musí si to uvědomit i byrokraté v Bruselu a začít dělat něco jinak. V první řadě se budou muset otevřít smlouvy a myslím, že i ČR by se mohla stát např. iniciátorem toho, že navrhne několik změn. Navrhujeme, aby legislativní pravomoc měli evropští poslanci, že osekáme pravomoci Evropské komise a budeme se snažit dohodnout daleko intenzivněji s Francií na tom, že se už nebudeme stěhovat z Bruselu do Štrasburku, protože nám tím utíká spousta peněz.

Dále je v našem programu řada menších věcí, které se bytostně dotýkají občanů ČR. Osobně bych ráda dál pokračovala, pokud budu zvolena, ve výboru pro životní prostředí, který má na starost i dvojí kvalitu potravin. Vypracovali jsme k této problematice několik stanovisek, víme, jak v tom tématu pokračovat. Je potřeba otevřít další dvě nařízení, která by mohla pomoct tomu, aby se mohly potraviny volně nakupovat, aby byly daleko lépe značeny, abychom to nadnárodním řetězcům ještě více znepříjemnili. Nechceme, aby se v rámci jedné EU k lidem chovaly tak jako dosud.

Druhá velmi aktuální věc, která bezpochyby přijde na stůl, jsou výdaje na zbrojení. Krásně se jim říká výdaje na vědu a výzkum ve zbrojení, ale fakt je, že to jsou peníze, které jenom dále podporují různé zbrojařské společnosti, které rozhodně nemají za cíl to, aby se zbraně nepoužívaly, ale naopak, aby se používaly co nejvíce. Bohužel i EU se víc kloní k tomu, že by se mělo uvažovat o nějaké obranné linii, nebo dokonce o evropské armádě. Tomu celá naše politická skupina v EP bránila a budeme ještě víc bránit i do budoucna.

Poslední věc, kterou máme otevřenou, a myslím si, že je čas dotáhnout to do zdárného konce, je boj s daňovými ráji. Před koncem mandátu se schvalovala poměrně důležitá zpráva o tom, co by se s daňovými ráji mělo udělat a teď je na Evropské komisi, aby to zpracovala legislativně, takže to určitě bude jedna z věcí, po které půjdeme. V programu máme boj za evropskou minimální mzdu, ale zdůrazňuji důstojnou, to znamená mzdu, ze které opravdu budou schopni občané zaplatit své základní životní potřeby.

V debatách o evropském důchodu především ze strany pravicových médií zaznívá otázka, kde na to vzít…

Víme, že na dividendách a do daňových rájů uniká například jen z ČR téměř 300 miliard ročně. To jsou obrovské peníze, které, kdybychom měli k dispozici, tak bezpochyby nám pomůžou daleko lépe pokrýt potřeby našich občanů. Určitě je to věc, kterou EP začal a bude v ní muset velmi intenzivně pokračovat. Už jen boj za to, abychom vůbec jasně nadefinovali, co jsou daňové ráje, jak vůči nim společně postupovat, byl velký, trval téměř dva roky, ale myslím si, že ta shoda, byť to neprošlo úplně tak, jak jsme chtěli, je určitě velká.

Můžu slíbit, že budeme jedni z hlavních aktérů toho, aby se s tímto problémem konečně pohnulo, do konce příštího funkčního období bychom mohli mít legislativu, která tyhle zisky pár vyvolených konečně oseká tak, aby mohly být rozděleny mezi občany nejen v ČR, ale v celé EU, protože samozřejmě problém daňových rájů a odliv dividend není jenom záležitostí České republiky.

Hodně se diskutuje o tom, zda by součástí zákona o referendu měla být i možnost hlasovat o mezinárodních smlouvách. Jaký je váš názor?

Moje konstatování, že KSČM je pro referendum o vystoupení nebo setrvání v EU, bylo citováno ve všech médiích. KSČM se referenda nebojí. Od roku 1998 se referendum snažíme prosadit v české Poslanecké sněmovně, pracujeme na tom, aby jeho součástí byla i možnost hlasovat o mezinárodních smlouvách, to znamená například o vystoupení z NATO nebo o vystoupení či setrvání v EU. Myslím si, že je to fér. Pokud je tady nějaká velká skupina lidí, kteří si přejí hlasovat o tom, zda například setrvat v EU, která se po roce 2004, kdy jsme do ní vstupovali, velmi změnila, tak proč jim nedat tu příležitost. Proč se nezeptat lidí, co si o současné EU myslí a zda chtějí být nadále součásti tohoto celku? Navíc ve chvíli, kdy jsme měli odvahu se jich zeptat, jestli chtějí vstoupit, tak musíme mít odvahu se jich po určitých letech zeptat, jestli v takové Unii chtějí žít i do budoucna. Já netvrdím, že bychom měli vystoupit, ani že bychom měli zůstat, ale tvrdím, že pokud si občané přejí a chtějí o tom hlasovat, tak na to mají právo.

Stejně tak chceme postupovat v EU, kde by také podle nás mělo dojít k posílení občanské iniciativy. Když dnes ze sedmi států milion obyvatel podepíše petici, tak Evropská komise s tím nemusí nic dělat, uspořádá veřejné slyšení a tím to končí. Domníváme se, že ve chvíli, kdy se najde například 10 milionů lidí z poloviny členských států, kteří si něco přejí, tak jediným úkolem Komise má být toto jejich přání realizovat, ne o něm diskutovat.

Pokud jde o možnost referenda v ČR, já se ptám, co je špatného na tom, dát lidem tu šanci? Skutečně si nemyslím, že Češi jsou hloupí nebo nesamostatní a jediné, co umí udělat, je jít k volbám. Strašně bych si přála, abychom my, jako politici – a teď nemyslím z KSČM, my tu odvahu máme, ale z jiných stran, měli tu odvahu podívat se lidem do očí, říct ano, váš názor budeme respektovat, i když s ním třeba nemusíme souhlasit. Tak jako KSČM souhlasila s tím, že jsme vstoupili do EU, protože jsme respektovali názor 70 procent občanů ČR, kteří se tak vyslovili v tom jediném referendu, které nás za té třicetileté takzvané demokracie potkalo.

O čem s lidmi nejčastěji diskutujete?

Nemám problém se lidí na ulici ptát, jakou Evropu si představují. Řada z nich mi řekne, že například takové uskupení, jako je EU, je přežitek a měli bychom se soustředit na daleko širší spolupráci. Řada lidí mi řekne, že nechápou např. zahraniční politiku Unie, což nechápu ani já, protože to, co se děje třeba vůči Rusku jako našemu přirozenému partnerovi v Evropě, je podle mě ekonomický nesmysl a politicky nezvládnutá hra, kterou stejně všichni porušují. Když se mě lidé ptají, jakou Evropskou unii si představuji, tak odpovídám, že si ji představuji jako společenství suverénních států, které budou mít právo veto, které budou mít právo rozhodnout o většině svých vnitřních klíčových záležitostí, které budou spolupracovat tam, kde to bude výhodné a přínosné pro obyvatele.

Pracovala jsem ve výboru pro životní prostředí a faktem je, že například v otázce bezpečnosti potravin EU sehrává velmi důležitou roli. Občané si možná ani neuvědomují, že řada nebezpečných karcinogenních látek se v EU nesmí používat na rozdíl od zbytku světa, právě proto, že jsme v Unii, že máme jednotný trh a že ani nepřipustíme, aby se tyto látky sem dostaly. A když už se tak stane, tak máme velmi dobře vybudovaný systém včasného varování a během dvou tří dnů dojde ke stažení takových výrobků.

Stejně tak pokud se chceme bavit o nějaké ekonomické výhodnosti, tak ta musí být v tom, že si navzájem rozdělíme zisky tak, aby se všem občanům EU žilo lépe. Pravdou ale je, že je řada věcí, u nichž mám pocit, že je zbytečné, aby se řešily cestou evropské legislativy. Bojovala jsem proti tomu, řadu věcí se mi podařilo zastavit už v Bruselu, ale hodně jich samozřejmě propluje a pak se nedivím určité naštvanosti. Pojďme se bavit o suverénních státech, které mají svoji kulturu, historii, kterou jim nikdo nebude brát, kterou se nikdo nebude snažit unifikovat do jednoho správného scénáře, a pojďme spolupracovat tam, kde opravdu máme pocit, že to může být ku prospěchu občanů jednotlivých zemí.

Jak odhadujete volební výsledek kandidátky KSČM – Česká levice společně!?

Pokud všichni čtenáři Haló novin, jejich rodinní příslušníci a členové strany přijdou k volbám, tak můžeme dokázat, že levice a KSČM není na ústupu, že není stranou na hranici volitelnosti. Za to jsme bojovali v průběhu celé kampaně. Snažili jsme se ji dělat tak, aby zaujala i naše skeptické voliče, aby k volbám přišlo co nejvíce lidí a dali nám hlas právě proto, že musíme vrátit KSČM tam, kam patří, to znamená získat dvouciferný procentní výsledek. Pokud si necháme ujít tuhle příležitost, tak nám dál budou tvrdit, že komunisté vymírají, že ztrácejí svoji sílu. I touto cestou bych chtěla čtenáře poprosit, abychom dokázali, že jsme ještě dost silná strana na to, abychom naše myšlenky uměli prosazovat, ale hlavně, aby všichni korupčníci a lidi, kteří přišli k majetku různým podivným způsobem a žijí z práce zaměstnanců, měli setsakramentský strach, a to jinak než tím, že uspějeme ve volbách, nedokážeme. Věřím, že získáme dvouciferný procentní výsledek, na kolik mandátů se to potom přepočítá, se těžko říká, protože bude záležet na tom, jaká bude účast a kolik získají ostatní strany.

Pojďme společně vrátit KSČM tam, kam patří, to znamená, udělejme z ní nejsilnější levicovou stranu v České republice, protože si to všichni zasloužíme, protože si to zaslouží naše společnost.

Jana DUBNIČKOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.1, celkem 45 hlasů.

Jana DUBNIČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


reich.mir.fan
2019-05-25 17:08
Soudružka Konečná chtěla zřejmě původně napsat:Uděláme se
s.Filipem stranu která jak se to jeví co nejdříve že sněmovny
vypadne.
men.pavel
2019-05-25 07:14
rád bych viděl, jak ji uděláte.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.