Ohleduplná civilizace

Je to jen první krok, ale je velkou nadějí pro další změnu v myšlení mnoha lidí. Když vláda včera schválila návrh novely zákona na ochranu zvířat proti týrání, věřím, že se věci hnuly správným směrem.

Říká se, že kdo neumí vycházet se zvířaty, neumí vycházet ani s lidmi. Nevěříte? Naše kočky vždy bezpečně poznají, kdo je dobrým člověkem, a kdo ne. Navíc to, jak se chováme ke zvířatům, vypovídá i hodně o tom, jací jsme k sobě navzájem. Vypovídá to i o určité civilizovanosti člověka, národa.

Podle toho, jak se lidé v nejrůznějších zemích chovají ke zvířatům, také poznáte, jací zhruba jsou. Možná to vyzní nelibě, ale tak to prostě je. Vezměte si Indii, kde zvířata mnohdy zmírají ve škarpách. Nemají-li majitele (nebo jsou-li posvátná), nemají péči a domov a jsou ponechána osudu. Stejně jako mnozí lidé tam. V ještě východnějších zemích mnohdy přežívá myšlenka, že čím krutější smrtí zvíře zemře, tím křehčí má maso. V mnoha arabských zemích je pes největší špínou a kočky se zde nekontrolovatelně množí a živoří na okraji společnosti. A nikoho to tam nezajímá. Proč? Protože tak je to psáno. Znáte to o nevěřících psech…

Ale ani civilizace není vždy zárukou. V některých ruských oblastech jsou dlouhodobým problémem polodivocí psi. A řešení problémů tam nebývá vždy humánní. V Americe existují pro takové psy útulky, ale ani tady nemají chlupáči vystaráno. Nejsou-li rychle udáni, mnohdy je čeká po krátké době jen smrtící injekce. I mazlíčci jsou jen spotřební zboží…

Ale svět se mění. Pro nás Čechy, národ silně spjatý s přírodou a zemědělstvím, byla zvířata vždy pomocníkem a obživou. Ale ještě před sto lety by málokoho napadlo zachraňovat opuštěnou kočku. Civilizace ale postupuje, s ní i povědomí a možnosti péče a léčby i pro němé tvory. A mění se i náš přístup. Mnohdy pomalu, ale jistě.

Pokud tedy bude ve výsledku přijat parlamentem a podepsán prezidentem zákon, který bude korigovat množírny i velké chovy plemenných mazlíků, je to jen krok správným směrem. Stejně jako snaha o život exotických zvířat v soukromých chovech v pro ně důstojných podmínkách. Ale je to jen začátek cesty. Až se naučíme i produkovat maso ve slušných podmínkách, a ne jen vyrábět bez citu, pak snad začneme si skutečně vážit života. Ale jde tu i - nebo hlavně - o jednotlivce. Nebýt slepý a lhostejný. To, jak se chováme ke všemu okolo nás, a zvláště ke všemu živému, je totiž obrazem nás samotných.

Helena KOČOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.4, celkem 11 hlasů.

Helena KOČOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.