Rozhovor Haló novin s Petrem Urbanem, ředitelem spolku Šance na návrat

Nic není tak špatné, aby to nemělo řešení

Ačkoli našim čtenářům název spolku možná něco napoví, pokud sledují právní poradny publikované v pondělních Haló novinách, většina z nich činnost vaší neziskové organizace nezná. Můžete se nejprve představit?

Náš spolek Šance na návrat, z. s., má tři základní oblasti činnosti: osvěta a prevence kriminality středoškolské mládeže; pomoc lidem po výkonu trestu; osvěta a prevence kriminality páchané na seniorech. Všechny tyto oblasti jsou díky našim spolupracujícím odborníkům rozpracovány do konkrétních témat pomoci a spolupráce.

Je to tedy komplex témat, dokonce se obracíte k různým věkovým skupinám – mládeži i seniorům. Jak se takový záběr dá zvládnout? Kolik máte zaměstnanců či spolupracovníků?

Jistě je to velký záběr, ale právě spojení vzájemné pomoci a diskuse generace mladých, střední generace a seniorů je tím největším přínosem jak pro mladé v jejich poznávání reality, hlubším přemýšlení o daných politicko-společenských událostech, o vzájemných vztazích, tak u seniorů pro nalezení jejich nového postavení ve stáří, získání větší vnitřní jistoty, která je vrací zpět z depresí »zbytečnosti na světě«, špatných mezilidských vztahů apod.

Založili jsme při spolku klub dobrovolníků a hlavně u nás napříč věkem platí, že nic není tak špatné, aby to nemělo řešení, a že život se má žít naplno, a to je možné jen při velké vzájemné toleranci a nalézání kompromisů. A proto u našich příznivců spolku vládne úsměv a pohoda, navzdory všelijakým jejich problémům.

Jak jste financováni?

Nejsme dotováni ani ze státních ani krajských peněz a jsme závislí na dobrodiní lidí, jež mají podobné myšlenky jako my.

Spolek nabízí pomoc lidem po výkonu trestu, jak jste uvedl. Je ve vašich silách zajištění zaměstnání, sociální pomoci, bydlení a dalších nutných činností pro tyto občany? Jak konkrétně jim dokážete pomoci?

Spolupracujeme s mnoha advokátními kancelářemi, specialisty z penologie (z latinského poena, trest; součást právní vědy, jež se zabývá výkonem trestu – pozn. aut.), psychologie a psychiatrie, kterým není lhostejné, jak se společnost rozkládá a že narůstá vrstva lidí v chudobě a mnoha problémech.

Usilujeme o spolupráci s některým městem, resp. obcí, která by s námi šla do intenzivní práce s nízkoprahovými lidmi tak, aby se snížila jejich kriminální recidiva a aby byli tito často psychicky zlomení lidé bez domova trvale vráceni do společnosti. Ale to je asi zase někdy na samostatný článek. V současnosti jsme domluveni s některými firmami, které lidi po našem výběru zaměstnají a umožní jim ubytování.

Kolika klientům, kteří se vracejí z výkonu trestu, jste již pomohli?

Pomáháme ročně desítkám lidí po výkonu trestu, ale pouze těm, jež projdou naším úzkým kritickým výběrem, a to se nám pak vrátí ve výsledku, že tito lidé nerecidivují, nacházejí nový smysl života v maličkostech svobodného života.

Kde vidíte problémy či rezervy v zajištění resocializace bývalých vězňů přicházejících zpět do běžného života? Může stát, který je primárně povinen na tomto poli pracovat, v něčem zlepšit svůj výkon?

Určitě. Jednak zvýšením částky, kterou dostává nyní vězeň v průměru při propuštění, jednak razantním zvýšením minimální mzdy pro pracující vězně, která je na katastrofálním průměru okolo 6000 Kč za měsíc. Srovnat mzdu na úroveň standardní minimální mzdy. Prostřednictvím obcí nastavit systém primárního poradenství a intenzivnější komplexní péče o tyto osoby nebo tuto činnost delegovat. My tuto komplexní péči nazýváme asistovaný návrat na organizace našeho typu, které na to mají know-how. Je to, nebo by to mělo být, ve veřejném zájmu.

Dále můžeme hovořit o obecnějších aspektech, jako je rozšíření používání alternativních trestů, systém řešení exekucí, opuštění diskriminace těchto osob i po výkonu trestu formou předkládání výpisu z rejstříku trestů. Uvědomme si, že předkládat všude výpis z trestního rejstříku limituje nejen při získávání zaměstnání atd.

Jak jste našli cestu k pražské a středočeské organizaci Syndikátu novinářů a Srpově Jazzové sekci v pražské Valdštejnské ulici, kde pořádáte pravidelně tzv. Valdštejnské besedy? Čtenářům připomenu, že na nich diskutují o různých tématech politici a veřejně činní lidé s diváky.

K Jazzové sekci a Syndikátu novinářů nás přivedla cesta vedená zakládajícími členy spolku. Seznámili jsme se vzájemně při výstavě 200 let českého vězeňství, která se konala právě v prostorách Jazzové sekce. A pak jsme se navzájem asi dva roky oťukávali, poznávali, občasně spolupracovali a to vše vyvrcholilo v létě roku 2018, kdy se všechny tři subjekty domluvily na společném projektu Valdštejnských besed, které realizujeme na různá témata jedenkrát měsíčně a jednotlivé etapy jsme ohraničili školním rokem. Takže za pár dní proběhne poslední Valdštejnská beseda číslo 10 v tomto školním roce, v září pak začne 2. ročník.

A politici k vám přicházejí besedovat ochotně? Nebo platí, že když nejsou v záběru televizní kamery se statisíci diváků, to považují za ztrátu času a hledají důvody, proč nepřijít?

Chodí k nám rádi. Nemohu moc mluvit za besedující, ale díky tomu, že se besedy natáčejí a jsou ke zhlédnutí na našich webech, ví většina besedující, do jakého typu besedy jde. Ovšem až po skončení si většina uvědomuje to hlavní - že má smysl říkat názory své strany či hnutí lidem, ale i navzájem mezi besedujícími, tak aby si voliči mohli dělat své vlastní názory na politiky. Jistě je s tím spojeno dost volného času mnoha lidí, aby se beseda podařila, a odměnou pro pořadatele je, že po skončení odcházejí všichni spokojeni s přesvědčením, že to nebyla ztráta času.

Během roku si politické strany delegovaly své koordinátory pro účast besedujících na Valdštejnských besedách a právě těmto politikům patří ten největší dík a poklona, že besedující přijdou a fundovaně vystupují.

Na jedné z besed v době kolem květnového Dne vítězství jste zvolili téma »Konec druhé světové války, vlastenectví v té době a nyní«. Jak vy vnímáte tento fenomén, ke kterému se někdo stydí přiznat, ačkoli cítí lásku ke své vlasti, a jiný ji buď vyvyšuje na přehnaný nacionalismus, nebo odmítá jakoukoli vazbu na rodnou hroudu?

Téma vlastenectví bylo velmi navštívené, a tak se zde jen potvrdilo, že se vlastenectví z lidí nevytratilo, ale jen dobou potlačilo. Volili jsme úmyslně spojení vlastenectví za druhé světové války a nyní, aby si všechny generace uvědomily, že v hrdinech druhé světové války je vzor vlastenectví pro současné generace.

V čem je pořádání politických besed pro vás zajímavé? Jak tato aktivita doplňuje vaši hlavní činnost?

Valdštejnské besedy plně zapadají do naší osvětové činnosti mládeže – mladí lidé, kteří také sedí v hledišti besed, tak mají možnost znát současné názory a cíle politiků, mohou s nimi neformálně hovořit i po skončení besedy, to není tak časté v dnešní uspěchané době. Obecenstvo jsme z prvotní koncepce jen pro mladé rychle změnili na obecenstvo smíšené a povedlo se. Lidé si navzájem probírají proběhlou besedu, a to posiluje zamyšlení se nad problémy společnosti.

A jistě se besedující díky těmto besedám seznamují s existencí a činností spolku Šance na návrat, a tak to třeba jednou prostřednictvím našeho spolku více pomůže těm nejpotřebnějším.

Na co konkrétně se zaměřujete u práce s mládeží? Jak jste uvedl, máte klub dobrovolníků a ty nejlepší dokonce oceňujete fotografií na webu.

Práce s mládeží se u nás zaměřuje na celospolečenskou osvětu, na probírání reality společnosti - v našem pojetí hlavně v oblasti sociální. Rozebíráme negativní vlivy pro vznik kriminality, problémy s drogami, gamblerstvím, ale hlavně - jak k tomu všemu přistupovat, až budou mladí v zaměstnání a realita bude všude kolem nich. A aby se mladí i starší navzájem lépe poznali a mohli vzájemně diskutovat a hledat cesty charitativní pomoci, ale i nacházet mezi sebou kamarádství a dobrou náladu, tak právě proto jsme založili a realizujeme klub dobrovolníků.

Co dobrovolníkům můžete nabídnout?

Smysl vytvořit něco konkrétního, záslužného pro potřebné, jež je může vnitřně uspokojovat. Hodnocení děláme vždy na konci školního roku a ti nejlepší za daný školní rok si vyslouží foto na našem webu v rubrice Nejlepší dobrovolníci.

O charitativní činnosti studentů informujeme vedení jejich škol a ředitele žádáme o předání našeho poděkování před spolužáky jejich  třídy, tedy jedná se o morální ocenění směrem ke škole, spolužákům i rodičům. Pokud nám některá organizace poskytne pár vstupenek na kulturní či sportovní akci zdarma nebo nějaký slevový kupón, pak to dostávají právě ti nejlepší z klubu.

Jak je obtížné zaujmout dnes mládež, pokud nemáte v ruce výkonnou elektroniku nebo nejste televizní hvězda? Jak vy vidíte dnešní mladé lidi?

Současní mladí nejsou jiní, než my byli mladí. Jistě, mají dnes jinou zábavu díky elektronice, hůře se v důsledku toho skamarádí a mnoho z nich touží po větším zájmu od rodičů, kteří kvůli ekonomické situaci mnohdy všechny síly musí věnovat ekonomickému zajištění rodiny.

A proto se v klubu zaměřujeme na intenzívnější zájem o ně, o mladé, o jejich vlastní já. Každý rok máme ve spolku i studenty na praxi a vzhledem k tomu, že jejich počet z roku na rok narůstá, tak zřejmě mladé aspoň trochu zajímáme a naplňujeme jejich představy. To je pro nás velkým uspokojením, že naši činnost – vykonávanou zdarma ve svém volnu - věnujeme správné věci.

(Více o činnosti spolku na www.spoleksance.cz.)

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.5, celkem 15 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.