Český národ nemlčel

Pražský magistrát zahájil přípravu výběrového řízení na zhotovitele budoucího muzea, jež ponese název Památník ticha. Jedná se o objekt někdejší budovy Nádraží Praha-Bubny, odkud byli deportováni pražští židé do německých koncentračních táborů.

»Chtěli jsme vytvořit stavbu, která bude uzavřená, bude ztělesňovat strnulé mlčení, které se v Praze rozhostilo, když probíhaly deportace,« řekl ČTK spoluautor architektonického návrh Michal Krejčík. A právě tato základní teze, že se při deportacích židovského obyvatelstva rozhostilo v Praze - a míněno je i jinde po protektorátu - mlčící ticho, je nesprávná. Copak Pražané měli stát podél ulice, kterou židé směřovali k nádraží, měli hlasitě protestovat a volat »Hanba nacistům«? Měli snad odpůrci okupantů přemoci ozbrojený doprovod? Může takovou úvahu někdo myslet vážně? Všichni by byli na místě zastřeleni. Ovšem v době, kdy začínaly tyto transporty, byl již v našich zemích v plném proudu domácí protinacistický odboj. Ten začal již s 15. březnem 1939, ba ještě dříve. Ne, český národ nemlčel! Lidé, kteří měli možnost tajně zpoza zatemněných oken pozorovat tyto děsivé průvody, zatínali pěsti a myslí se jim honily myšlenky na odplatu. Domácí protinacistický odboj (včetně ilegálního tisku) v našich zemích v letech 1939-1945 byl silný, nelze jej odbýt slovy, že »jsme mlčeli«. Měl mnoho částí a podob a účastnily se ho všechny profesní i věkové složky. Nemáme se za co stydět. Kdyby nebyl, nebylo by účinné pomoci československým parašutistům, kteří by nedokázali 27. května 1942 uskutečnit spravedlivou pomstu na zastupujícím říšském protektorovi.

Proto souhlasím s názorem účastnice Pražského povstání, dcery popraveného odbojáře Ludmilou Hájkovou, která v našem listu připomněla - když uctila oběti holocaustu a podpořila připomínání jejich památky - toto: »Pan Štingl (ředitel Památníku ticha) neví, o čem mluví, v Praze ani na bubenském nádraží ticho nebylo! Němci zuřili, na gestapu v Pečkárně měli plné ruce ‚práce‘ a v době odjíždění židů i ostatních Čechů do Terezína na podzim 1941 měla Praha už tisíce a tisíce obětí. Byla tedy Praha zticha? Mlčela? Zdá se, že pan Štingl má o našem odboji za války jen velmi chatrné a povrchní, anebo vůbec žádné znalosti. Byl tu odboj a takoví odbojáři, jako byl můj táta! Bez těchto odbojářů, kteří šli i na smrt, by tu žádný památník o nuceném odchodu židů do Terezína a na smrt – nebyl! Nebyli bychom tu ani my, ani sám pan Štingl!« Jeho vyjádření je dle ní tendenční, naprosto zkreslené a hlavně nepravdivé.

Jan Čižinský, starosta Prahy 7, na jejímž území se bubenské nádraží nachází, míní, že by význam areálu měly zdůraznit názvy budoucích ulic, například po Nicholasu Wintonovi. Dobrý nápad, ale nesmíme zapomenout ani na Antonína Kalinu, zachránce více než devíti set židovských dětí, kterým pomohl v podmínkách koncentračního tábora, tedy za kardinálně odlišných okolností než sir Winton. A doufejme, že se na důstojném místě octne i současný pomník hrdinným železničářům-odbojářům, jenž se momentálně krčí v rohu již nevyužívané nádražní haly. Přihlédnou tvůrci Památníku ticha také k těmto námětům?

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 54 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


velkymaxmilian
2019-06-04 19:08
@joska.korinek: To, že jste primitivní sprosťák vím dlouho, šacuji
vás na nějakého politruka ČSLA, který se má jak prase v žitě,
neboť k důchodu bere výsluhu, ale s vývojem po roce 1989 se nesmířil.
Myslím, že žijete v nějaké obci či malém městě v Sudetech. Co
dělám vám klidně řeknu nedělám nic, k mým koníčkům patří sport
a cestování, prvořadě po Česku a velmi rád si dělám srandu z
hňupů. Doufám, že s mojí odpovědí jste spokojen...
joska.korinek
2019-06-04 08:30
velkymaxmilian – Docela by mě zajímalo, co jste zač. Jméno asi
neřeknete, ale co děláte, když máte tolik času na psaní sem, byste
prozradit mohl. Takhle je jasné jen to, že „jste ještě větší, než
jsme mysleli“.
velkymaxmilian
2019-06-02 20:53
@hajek.jiri51: Chápu, že dnes byla "horůčava", ale taková
abyste napsal takovou blbost zase ne. Kalina se zrovna poct nedožil, když
je dostal in memorian 12 a 14 let po smrti. V poslední době vám
začíná trochu hrabat...
hajek.jiri51
2019-06-02 18:09
Hlavnmě že se Kalina těch poct dožil. A soudruzi umírali po
tisících, a dnes má někdo tu drzost je třeba přirovnávat k
nacistům. Hnus.
fronda
2019-06-02 09:57
Snaha odvádět pozornost na tom nic nemění.
velkymaxmilian
2019-06-01 13:14
Starost autorky o třebíčského rodáka Antonína Kalinu (1902 – 1990)
je vcelku zbytečná. Jeho činnost při záchraně židovských dětí
byla oceněna nejvyšším možným způsobem státem Izrael v roce 2012.
Památník Yad mu udělil titul Spravedlivý mezi národy, titul je
udělován osobám nežidovského původu, kteří přispěli k záchraně
Židů před holocaustem. Ceremonie se konala o rok později na
velvyslanectví státu Izrael, za přítomnosti jeho příbuzných a také
tehdy tří žijících zachráněných dětí (HaNo o tom zcela jistě
přinesly autentickou reportáž včetně fotografií, pokud ne šlo o
pouhé nahodilé opomenutí...). Jeho příběh zachytil Stanislav Motl v
publikaci Děti Antonína Kaliny. Poté se „rozhoupalo“ i Česko a
při Řádovém dnu 2014 mu byla in memoriam udělena medaile Za zásluhy
I. Stupně. V Třebíči má na budově bývalé židovské školy
pamětní desku a v Galerii malíře Ladislava Nováka je pamětní síň
nesoucí jeho jméno, mediálně je známá kovářská práce studentů
tamní průmyslovky „Strom života s 900 listy symbolizující
zachráněné děti. Co se týče domácího odboje za Protektorátu,
myslím, že nepopsaným listem papíru, který čeká na zpracování je
odboj ilegální KSČ v období od 15.března 1939 do 22.června 1941,
zvedne soudruzi někdo hozenou rukavici?
fronda
2019-06-01 11:36
Stydět by se měli západní "demokratičtí spojenci", kteří
nás v Mnichově zradili a tohle jen byly důsledky.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.