FOTO - Pixabay

Chybné propočty ekologů před volbami

S tím, jak hrubne česká, údajně svobodná a demokratická společnost a jak se vyhrocují některé ekologické problémy, v prvé řadě rozval klimatu, decentně nazývaný »klimatická změna«, ozývají se od některých pravicových aktivistů hrubé útoky na ekology. Jsou to prý ekoteroristé, klimateroristé (společnost údajně ohrožují požadováním opatření na ochranu klimatu) apod. Jak už to bývá, někteří si v zápalu nenávisti nevidí ani na špičku nosu. Zajímavé je, že v evropských volbách uspěvší strana Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamury (SPD) se obešla bez ekologické části volebního programu.

Obec ekologů, resp. environmentalistů, je značně rozmanitá. Nejčastěji se v ní vyskytují skupinky, pečující a snažící se ochránit to či ono zvlášť chráněné území, zpravidla v blízkém okolí svého bydliště. Pokud náhodou tato území překáží nějaké, často pochybné hospodářské aktivitě, i tito velmi umírnění ekologové mohou být skandalizováni coby údajní ekoteroristé. Znáte to: Zloděj křičí: »Chyťte zloděje!« Jsou ekologové, věnující se větším ekologickým problémům. Může jít o členitou problematiku odpadů, může jít o leccos jiného. Radikální ekologické organizace bojují za efektivní státní politiku ochrany životního prostředí. Celkem vzato, v úhrnu obvykle suplují nefunkční Stranu zelených, ale tím prý hůř pro ně.

Nemá být řečeno, že by se radikální ekologové nedopouštěli chyb, a to občas i velkých. Poměrně hojná účast nevládních ekologů na přípravě poslední strategie udržitelného rozvoje ČR – tzv. Strategický rámec Česká republika 2030 – byl myšlen jistě dobře. Stává se, že při jeho přípravě, projednávání a schvalování suverénně zvítězí tzv. hospodářské, v řadě případů pseudohospodářské zájmy nad zájmy ochrany životního prostředí a dlouhodobé udržitelnosti rozvoje. Kritika radikálních ekologů tohoto rámce ale byla neodůvodněně krotká.

Roztrpčenost radikálních ekologů

Roztrpčenost radikálních ekologů nad poměry v České republice je velká. V uplynulých letech došlo k citelnému oslabení environmentální legislativy. Byla zrušena povinnost konat tzv. jednoduché EIA, posuzování vlivů na životní prostředí, asi v 80 procentech případů. Došlo k další vážné destrukci zákona o územním plánování a stavebním řádu, zvláště pak ve smyslu omezení účasti veřejnosti na správních řízeních o povolování staveb. Veřejnost překáží schvalování mnohých, nejednou hrubě vadných investičních záměrů, a to je při rostoucí stavbařské mánii politiků prý zločin takřka hrdelní. Přitom ministerstvo pro místní rozvoj připravuje úplnou destrukci územního plánování s tím, že je prý jediný veřejný zájem, a to hladce povolovat takřka jakýkoliv investiční záměr téměř kdekoliv. Investoři mají být se svými investičními záměry prakticky nedotknutelní, jako kdysi ve středověku šlechtici. Že mnohé prosazované stavební záměry jsou hrubě závadné, často ve více směrech, je prý jen malá vada na kráse. Katastrofální je i Metropolitní plán Prahy, připravovaný za podpory dnes už bývalé zelené náměstkyně primátora pro územní plán Petry Kolínské.

Ano, ministerstvo životního prostředí je pod obrovským tlakem otevřeně i skrytě vládnoucích technokratů. Ochrana životního prostředí citelně zaostává za potřebami. Nejen v otázkách ochrany klimatu. Aby toho nebylo málo, k zásadnímu obratu došlo i na úrovni Evropské unie, zvláště pak Evropské komise. Zatímco v minulosti byla hnacím motorem ochrany životního prostředí, v končícím volebním období pod vedení pana Junckera nabrala kurs stagnace až oklešťování ekologické legislativy. Například zákaz skládkování tuhého komunálního odpadu, jež měl v EU platit od roku 2024, byl posunut o deset let.

Nelehké rozhodování

Nelehké bylo rozhodování radikálních ekologů i před květnovými volbami do Evropského parlamentu. Vnitřně rozhádanou stranu Zelení, vedle které působí další strany s názvem typu zelení, vážně neberou. Ochránce životního prostředí našli v řadě volebních subjektů. Šlo o slabou Demokratickou stranu zelených, slabé Vědce pro Českou republiku a o Koalici STAN, TOP 09, na jejíž kandidátce byli např. expředseda strany Zelení Petr Štěpánek (značka, dohodne se s každým, ale obvykle na úkor věci) nebo nechvalně známá Kateřina Jacques z Bursíkovy Liberálně ekologické strany (odbornice na biomasu, ale také na mršení proekologické dopravní politiky aj.). Chápu, že tyto kandidátní listiny přední ekology neuspokojovaly.

Nejvíce sympatií si prý vysloužila kandidátka ČSSD, zejména její jednička a dvojka – dosavadní europoslanci Pavel Poc a Olga Sehnalová. V kladném hodnocení europoslanců se nacházel Jan Keller (za ČSSD), nikoliv Kateřina Konečná (KSČM). Despekt vůči Katce Konečné spojuji zejména se skutečností, že Poc a Sehnalová nevládním ekologům na rozdíl od Katky Konečné doslova zobali z ruky, včetně silně kontroverzního a riskantního zeleného energetického dogmatu (jsem proti jaderné energetice, vše sázím na velmi rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů energie, vážně podceňuji úspory paliv a energie a také společenské mechanismy zabezpečení vytyčených cílů), dále bezhlavého boje za divočinu, který vyvolal v Národním parku Šumava ekologickou katastrofu (přemnožení kůrovce), vážně zdecimoval lesnický stav a přispěl tak nepřímo i k současné takřka celostátní kůrovcové kalamitě.

Přehlížení rozhodující role Katky Konečné v boji za zákaz dovozu palmového oleje, když se v zájmu rozšiřování plantáží palmy olejné v tropech vypalují pralesy, je ze strany radikálních ekologů těžko pochopitelné. Ne jinak je tomu s neoceněním energického boje Katky Konečné proti dvojí kvalitě potravin a dalšího zboží, který zatím měl jen poloviční úspěch, neboť na obranu zvůle mezinárodního kapitálu zasáhla nechvalná Evropská komise.

Těžko pochopitelná je netečnost radikálních ekologů k válečnické politice NATO i Evropské unie a jejich podřízenosti válečnické politice Spojených států a rusofobii. Nejde o novou věc. Jan Keller se s radikálními ekology pořádně chytl už na jaře 1999, kdy ostře odsoudil barbarskou agresi válečného paktu NATO proti svobodné Jugoslávii a kritizoval převažující hru na mrtvého brouka mnohých radikálních ekologů, nemluvě o plné podpoře natovské agrese ze strany tehdejšího předsedy Hnutí Duha Jakuba Patočky. Ano, dlouhodobá netečnost většiny radikálních ekologů k otázkám války a míru, militarizace a rozdmýchávání válek je zarážející. Známe to i na příkladu boje proti zřízení radaru USA v Brdech, kdy se do boje proti záměru zřídit Českou republiku ohrožující radar z řad ekologů mimo KSČM zapojilo jen hnutí Greenpeace (známým obsazením a delším držením kóty, kde měl být instalován).

Mám za to, že Jan Keller a Katka Konečná pojímali ekologické problémy i problémy udržitelného rozvoje podstatně šířeji. To ale radikálním ekologům přinejmenším uniká.

Jak je známo, Jana Kellera podle jeho vlastního prohlášení asi polovina funkcionářského aktivu ČSSD označovala za zrádce ČSSD, druhá polovina mu spíše potichu tleskala. Rozhodl se, též k přihlédnutím ke svému věku, již nekandidovat. Plně ho chápu, resp. v takových podmínkách se působí i ve funkci europoslance velice obtížně.

Podivné demonstrace

Předvolební shromáždění i demonstrace k demokracii jistě patří. Ta před eurovolbami 2019 byla ale zvláštní. Lze je rozdělit do tří skupin:

* Páteční stávky a pochody školáků za důraznou ochranu klimatu.

* Pochody dospělých, nejednou s dětmi, za ochranu klimatu.

* Demonstrace proti Babišovi, Zemanovi, Staňkovi a Benešové v rámci tzv. hnutí »Milion chvilek pro demokracii«.

První dvě skupiny demonstrací byly součástí podobných akcí konaných v řadě zemí světa. Že v ČR jednou vyšly na temné výročí nacistické okupace (15. březen) a podruhé na první den eurovoleb, byla spíš shoda okolností.

Mimořádně kontroverzní byly demonstrace hnutí Milion chvilek pro demokracii, konané po vzoru obdobných slovenských demonstrací proti vládě premiéra Roberta Fica (Směr-SD). Oficiálně žádali řádné vyšetření brutální vraždy novináře Kuciaka a jeho partnerky, fakticky toto hnutí vyšetřování mařilo. Podařilo se mu ale odstranit z vedení státu některé politiky včetně samotného premiéra.

Hlavním cílem českých demonstrací tohoto hnutí byli předseda vlády a prezident. Babiš prý pro konflikt zájmů (vědělo se to řadu let a prý to moc nevadilo) a pro jeho trestní stíhání (dost možná účelové, v každém případě se popírá princip presumpce neviny, o toleranci mnoha kriminálních činů jiných politiků dříve nemluvě), proti prezidentovi solidnější argument chyběl. Byl zvolen v přímých volbách občany, a to se prý nepromíjí.

Chápu, že prosazování hrubě protiekologických záměrů (urychlené výstavby dálnic, prolamování limitů těžby uhlí, kanálu Dunaj – Odra – Labe) leží mnohým ekologům hluboko v žaludku. Problém je, že sympatie i přímá podpora hnutí Milionu chvilek… popírá demokracii, zvláště pak výsledky svobodných demokratických voleb, na které jinak přísahají. Činí tak přitom podle slovenského vzoru a organizačního schématu tzv. barevných (kontra)revolucí, které zničily celé funkční státy a stály statisíce lidských životů. Uplatňují zásadu: »Když volby nedopadly podle našich představ, znegujeme jejich výsledky.« Ať žije mafiánská demokracie!, chce se dodat.

Pryč s ministrem kultury Staňkem, když odvolal z funkcí dva vysoké úředníky, kteří hrubě zneužívali své postavení. V případě ředitele Národní galerie šlo zřejmě i o defraudaci ve výši téměř 1,2 milionu korun. Za to se ve slušné společnosti posílá za mříže. U nás se za něj bijí umělci, nejednou pochybné úrovně. Předseda ČSSD pan Hamáček se následně vystraší natolik, že nařídí svému ministrovi odstoupit, čímž prohru ČSSD v eurovolbách zpečetí. Že nastupující staronová ministryně spravedlnosti Benešová v minulosti jako vrchní státní zástupkyně a později jako ministryně spravedlnosti odvolala řadu nekompetentních soudců a státních zástupců a že neváhala veřejně mluvit i o justiční mafii? Tím hůř pro ni, pryč s ní! Pražská mládež, vzdělaná těžce upadajícím polistopadovým školstvím, si nechá nabulíkovat cokoliv včetně myšlenky, že boj proti ministryni Benešové je boj proti justiční mafii! Samozřejmě šlo o skryté volební shromáždění, spojené s koncerty a činěné ve prospěch některých pravicových volebních uskupení.

Povolební střízlivění

Volby do Evropského parlamentu přinesly posílení stran zelených v západní Evropě. V ČR ale skončily drtivou porážkou ochrany životního prostředí. Propadla kandidátka ČSSD, propadly i kandidátky s ekology, za Českou republiku bude v europarlamentu životní prostředí hájit zřejmě jen Katka Konečná. Zda se přední ekologové zamyslí nad správností svého postupu, zůstává otázkou.

Jan ZEMAN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 15 hlasů.

Jan ZEMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.