Rozhovor Haló novin s místopředsedou Českého svazu bojovníků za svobodu Emilem Šnebergem

Jde jim o to, aby se svaz stal pouhým kladečem věnců...

Útoky na Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS) z »domácích lavic« se v poslední době zvyšují. Proč tomu tak, podle vás, je?

Pane redaktore, na tu otázku není jednoznačná odpověď. Jinak vám na ni odpovím já a jinak vám odpoví některý z »útočníků« (kritiků) z domácích lavic. Podle mě jedním z důvodů může být i to, že na místa přímých účastníků národního boje za osvobození nastupují ve Svazu bojovníků za svobodu jejich mladší potomci a pro státní a obecní představitele České republiky již tato nová, mladší generace nepředstavuje ty úctyhodné bojovníky z let druhé světové války, ale mnohdy politické rivaly. A ta rivalita zvenku se přenáší i do vnitřních struktur svazu.

Já osobně se domnívám, že útoky souvisejí i s tím, jakým směrem se Svaz bojovníků za svobodu dnes ubírá a jakým směrem by se měl ubírat podle diktátu některých politiků. To znamená, zda se bude i nadále zabývat zejména stále opomíjenou oblastí domácího odboje proti německé nacistické okupaci Čech a Moravy v letech 1939–1945, nebo do své působnosti svaz zahrne i tzv. třetí odboj po roce 1948. A také, zda se svaz nechá zatlačit do pozice pouhých pomníkových kladečů věnců a nebude se vyjadřovat k současnému překrucování českých dějin, protože toto už je politika a tu přece podle některých ústavních činitelů takový spolek, jako je Svaz bojovníků za svobodu, nesmí dělat.

Co je tedy vlastně cílem ČSBS?

Cíl ČSBS je uveden v jeho stanovách, a pokud byste porovnával stanovy svazu z různých let jeho činnosti, tak byste zjistil, že tento cíl se nějak moc nemění. Mění se pouze prostředky a cesty, jejichž prostřednictvím se svaz snaží svého cíle dosáhnout. Uvedu ty základní:

– usilovat o posilování národní hrdosti a lidské důstojnosti na základě principu rovnosti občanů;

– ve spolupráci se státními a samosprávnými orgány, uplatňovat práva a oprávněné nároky přímých účastníků národního boje za osvobození Československa a pozůstalých vdov, vdovců a sirotků po nich, zejména v oblasti sociální, zdravotní a občanskoprávní, bez ohledu na to, jestli jsou členy svazu nebo ne;

– vyjadřovat a prosazovat stanoviska bojovníků za svobodu k aktuálním společenským problémům a uchovávat paměť národa; zdůrazňovat nezpochybnitelnost, nedotknutelnost a neměnnost rozhodnutí přijatých vítěznými spojenci po druhé světové válce;

– usilovat, aby dějiny národního boje za svobodu Československé republiky byly pravdivě zpracovávány a aby byl objektivně hodnocen jejich význam pro současné i budoucí generace České republiky;

– seznamovat veřejnost, zejména českou i evropskou mládež, s historií a odkazem národního boje za svobodu Československa; vydávat publikace, periodika, provádět přednášky, besedy a prostřednictvím veřejných sdělovacích prostředků šířit odkaz československého odboje;

– zdůrazňovat jednotu domácího a zahraničního boje proti nacismu a fašismu za druhé světové války, posilovat vlastenecké uvědomění národního společenství;

– vystupovat proti snahám a útokům podrývajícím základy naší státnosti a proti účelovému zkreslování našich dějin.

Jaké akce zabezpečujete nebo se jich účastníte?

Vzhledem k tomu, že svaz je spolek s celorepublikovou působností a má více než 70 poboček (oblastních organizací), tak zabezpečujeme akce na ústřední úrovni a na úrovni jednotlivých oblastí. Ústřední akce se konají samozřejmě zejména v Praze a na jaře jsou zaměřeny na připomenutí si okupace Čech a Moravy v březnu 1939, Českého národního povstání v květnu 1945 a ukončení druhé světové války. Konkrétně bych vzpomenul například poslední hromadnou popravu v Malé pevnosti v Terezíně 2. 5. 1945, kdy bylo zavražděno 51 mladých odbojářů odbojové mládežnické organizace Předvoj, a pietní akt 8. května u pomníku druhého odboje v Praze na Klárově, dále v srpnu připomenutí si vyhlášení Slovenského národního povstání, v říjnu vznik Československé republiky 1918, vyhnání československých občanů z českého pohraničí po mnichovském diktátu a v listopadu uzavření českých vysokých škol, popravu devíti představitelů studentských spolků a internaci českých studentů v koncentračním táboře Sachsenhausen.

Vedle ústředních akcí, které svaz organizuje zpravidla ve spolupráci s ministerstvem obrany, se ve městech a obcích konají pietní vzpomínkové akce pod patronací oblastních organizací Svazu bojovníků za svobodu v těchto městech působících.

Hodně se mluví, alespoň v některých médiích, například v  České televizi, o rozporech kolem vaší lidické odbočky. Nerozumím tamním problémům. Můžete mi je vysvětlit?

Lidická oblastní organizace je specifickou oblastní organizací Svazu bojovníků za svobodu. Jejími zakládajícími členy byly zejména lidické ženy a děti, které přežily německé nacistické běsnění. Samozřejmě nejenom lidické ženy a děti, ale i jejich rodinní příslušníci. Vše probíhalo v symbióze do doby, kdy došlo v této pobočce ke sporům, které byly vyřešeny s tím, že jedna část členů si do čela prosadila zvolení Ing. Jany Bobošíkové, která mimochodem bydlí v Praze, do čela této pobočky. Na protest proti tomuto aktu z této pobočky přestoupily do jiné pobočky svazu tři poslední žijící lidické ženy (dnes už jenom dvě). Většina lidických dětí sice v té původní pobočce zůstala a podpořily Ing. Janu Bobošíkovou, ale problémy neustaly a přenesly se až do dnešních dní. Své zkušenosti s tím, jak ovládla lidickou oblastní organizaci Svazu bojovníků za svobodu, se dnes Ing. Jana Bobošíková snaží uplatnit v ovládnutí ústředních orgánů svazu.

Podle mne bychom už konečně měli přestat s ideologizujícími postoji. Lidé, kteří bojovali a umírali za druhé světové války, umírali za nás, bez ohledu jaká politická stanoviska zastávali. Nemyslíte?

Pane redaktore, máte naprostou pravdu. Příkladem toho, co říkáte, je vývoj domácího protinacistického odboje v Čechách a na Moravě v letech 1939–1945. Zatímco v letech 1939–1942 tento odboj probíhal po politických liniích předválečných politických stran, tak pozdější představitelé protinacistického odboje se snažili sjednotit a počátkem roku 1945 se spojili do České národní rady. A to je i motto Českého svazu bojovníků za svobodu.

V oslavách osvobození se i letos málo mluvilo o těch Čechoslovácích, kteří po boku Rudé armády padli za naši svobodu. Myslíte, že v tom bylo něco víc než zapomnětlivost?

Některá média opravdu málo hovoří o 1. čs. armádním sboru, který po boku Rudé armády prošel slavnou bojovou cestu od Sokolova až na Moravu, kde se jednotky sboru, konkrétně 1. čs. samostatná tanková brigáda a 1. čs. smíšená letecká divize, vyznamenaly v bojích při osvobozování Opavy a Moravské Ostravy. Vzhledem k tomu, že se tak děje již několikátý rok, myslím si, že se jedná o něco víc než jen o zapomnětlivost. Je to obdobné jako s připomínáním si obětí domácího odboje proti německé nacistické okupaci Čech a Moravy. V tomto odboji bylo během let 1939–1945 zabito, umučeno a popraveno na 80 tisíc českých vlastenců. Nicméně média připomínají nejčastěji jenom ty, kteří se podíleli na odstranění Reinharda Heydricha.

A vy, váš svaz, vzpomněli jste si na ně?

Ano, Svaz bojovníků za svobodu si také připomíná hrdinství československých vojáků, kteří ve spolupráci s členy domácí odbojové skupiny provedením útoku na vozidlo se zatupujícím říšským protektorem protektorátu »Böhmen und Mähren« splnili svůj bojový úkol, čímž prokázali celému světu, že nesedí doma za pecí a proti německé nacistické okupaci bojují. Na 80 tisíc jich v letech 1939–1945 v tomto domácím odboji, jak jsem již řekl, bylo za svůj odboj zabito, umučeno a popraveno. Ano, pane redaktore, právě tyto oběti si Svaz bojovníků za svobodu každoročně připomíná.

Stále – když už jsme u toho osvobození – přetrvává akcent na příchod americké armády do Plzně. Nemyslíte, že bychom přece jen neměli poděkovat všem se stejným akcentem, protože bez nich, tedy těch osvoboditelů, kteří tady u nás ve velkém položili své životy, bychom my potomci asi nežili?

Pane redaktore, nejenom americká a sovětská armáda osvobozovaly. Byly to také rumunská armáda, bulharská armáda a polská armáda, které se v řadách Rudé armády, obdobně jako 1. čs. armádní sbor, zúčastnily osvobozování Československa. Opět máte pravdu, že bychom měli všem, kteří se o naši svobodu zasloužili, vzdávat svůj hold. A to je to nejmenší, co pro ně můžeme dělat.

Závěrem pouze doplním, že pro Slovany měli nacisté připraven obdobný osud. V rámci tzv. Generalplan Ost se od počátku roku 1939 připravovaly jednotlivé dílčí plány konečného řešení pro Poláky, Čechy, Rusy a další. Konečné slovo v připravované genocidě Slovanů měl Reinhard Heydrich.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 51 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


pelc.dr
2019-06-07 14:09
A protože jeden příspěvek v diskuzi je omezen na dva tisíce znaků,
dovolím si stručně pokračovat. Měl byste se, pane redaktore, zeptat
současných členů předsednictva ČSBS, Vodičky, Kulfánka, Šneberga,
jak to, že udělili metál Svazu sudetofilovi Danielu Hermanovi. V rozporu
se stanovami. Bez schválení ústředním výborem. (To by panečku byla
pěkná politická otázka.) Stejných osob byste se mohl zeptat, proč
téměř polovinu (47 % v minulém roce, 48 % v předminulém) ze státní
dotace (6,3 mil. Kč) utrácí toto předsednictvo. A za co. Ústřední
výbor by to též rád věděl. Nebo byste se mohl zeptat, proč dům na
Legerově v Praze 2 prodávají za asi 18 miliónů korun, když má
tržní hodnotu asi 350 miliónů. Odpovědi na tyto otázky by byly
jistě zajímavější, než ve výše uvedeném rozhovoru. Vladimír
Pelc
pelc.dr
2019-06-07 13:56
Emil Šneberg uvedl nepravdivé informace. Na návodnou otázku redaktora,
proč se útoky na ČSBS z tzv. domácích lavic zvyšují (seriózní
otázka by neobsahovala označení „útoky“, nýbrž kupř. neutrální
„kritika“ ap.; označení „útoky“ je návodné a redaktor svou
otázkou fakticky klade odpověď; seriózní redaktor by nic takového
neučinil), E. Šneberg tvrdil, že existují politické tlaky, aby do své
působnosti zahrnul i tzv. třetí odboj po roce 1948. Není to pravda.
Stanovy žádnou zmínku o tzv. třetím odboji neobsahují, na
zasedáních ústředního výboru nikdo nikdy s takovým názorem
nevystoupil, od žádného člena výboru jsem takový názor neslyšel ani
mimo oficiální jednání, ani takový záměr žádná oblastní
organizace neprojevila. Pan E. Šneberg vytváří atmosféru hledání
tzv. vnitřního nepřítele, a to prastarou bolševickou metodou
dehonestace kritiků, a to i těch, kteří mají na lepším fungování
Svazu zájem. Není také pravda, že „vnitřní“ kritici chtějí
Svaz zatlačit do pozice kladečů věnců – do této role se stylizuje
naopak současné předsednictvo Svazu, jehož je E. Šneberg členem.
Předsednictvo též porušuje stanovy Svazu tím, že na své akce zve
politiky, kteří tam vykládají své aktuální politické názory na
aktuální politické záležitosti kvůli své aktuální politické
aktivitě v aktuálních volbách. Svaz nemůže být platformou pro
současné politické boje. To je nelegitimní chování předsednictva,
které neuznává politickou legalitu. Vyloženou podpásovku, kterou by
seriózní redaktor nepřipustil, si dovolil E. Šneberg vůči ing. J.
Bobošíkové, předsedkyni oblasti ČSBS v Lidicích, a to připomínkou,
že ona bydlí v Praze a přitom je členkou v organizaci v Lidicích
(stanovy to však umožňují). Neserióznost je v tom, že br. E.
Šneberg, který je členem místní organizace v Praze 2, a z tohoto
titulu je i členem ústředního výboru a místopředsedou Svazu – má
trvalé bydliště v Teplicích-Proseticích; tedy také jinde, než
členem je. Jiným to ale vyčítá. PhDr. Vladimír Pelc, člen
Ústředního výboru ČSBS
velkymaxmilian
2019-06-03 16:00
Otázka od autora rozhovoru: "Podle mne bychom už konečně měli
přestat s ideologizujícími postoji. Lidé, kteří bojovali a umírali
za druhé světové války, umírali za nás, bez ohledu jaká politická
stanoviska zastávali. Nemyslíte?", je vrcholem bolševické drzosti,
viz. reakce pana mira.ben...
mira.ben
2019-06-03 15:16
"Podle mne bychom už konečně měli přestat s ideologizujícími
postoji. Lidé, kteří bojovali a umírali za druhé světové války,
umírali za nás, bez ohledu jaká politická stanoviska zastávali."
Tak hlavně, že se tím komunisté po válce v případě například
letců RAF řídili, že...osudy našich nejúspěšnějších letců
Peřiny, Šroma, Kučery a dalších hovoří za vše.
Hlasování
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.