Stopy v prachu dějin

Každý chce zanechat v prachu dějin svou stopu. Jde ale o to, zda bude zřetelná a lidé ji budou chtít následovat, nebo rozmazaná, připomínající spíše kaluž špíny. Zástupce České biskupské konference Adolf Pintíř z českobudějovické diecéze si možná myslel, jak skvělé kontury bude mít ta jeho. Doprovázel řezenského biskupa, když sloužil bohoslužbu pro účastníky sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Podle tiskových zpráv při tom biskup připomínal historické vazby na Čechy. Nepodařilo se mi jeho projev dohledat, a tak nevím, zda také hovořil o tom, jak řezenské biskupství bránilo založení pražského, aby nepřišlo o výnosy od věřících z našeho knížectví. Ve středověku přitom vlastní církevní správa byla nezbytnou podmínkou samostatnosti státu. Až se dcera Boleslava I. Mlada rozjela do Říma a přivezla odtud potřebnou listinu přímo od papeže. Na sjezdu se vzpomínalo na leccos, ale Bernd Posselt by chtěl už konečně víc. Vždyť už v roce 2013 Petr Nečas v Mnichově vyjádřil lítost Česka nad příkořím způsobeným sudetským Němcům po druhé světové válce. V roce 2016 se konečně na setkání landsmanšaftu objevil i člen vlády Daniel Herman za KDU-ČSL, a i když už není ministrem, jezdí dál. Vstřícná slova českého velvyslance v Německu Tomáše Jana Podivínského vyvolala další nadšení. Sjezd bude někdy příště v České republice, napadlo Bernda Posselta. Německý ministr vnitra Horst Seehofer sice tuto myšlenku přivítal, ale podle něho ještě čas nenazrál. Snad za pár let.

Kdy? Zřejmě až se podaří přehlušit hlasy rozumu, které poukazují na to, kdo rozpoutal druhou světovou válku. Že po jejím skončení výbuchy hněvu v některých místech byly pochopitelné. Miliony obětí na válečných polích, další miliony v německých koncentrácích a v neposlední řadě desetitisíce popravených vlastenců v protektorátu Čechy a Morava. Tak to prý už je dávno a je čas na smíření. Naneštěstí i podle převažujících pořadů v České televizi by to mělo znamenat mlčení o příčinách války a systematického vyhlazování lidí a pouze pokorné ponížení za to, že se naši rodiče a prarodiče někde nezachovali šlechetně k těm, kteří politiku Hitlera podporovali a často se na zvěrstvech podíleli.

Nechci nad touto snahou některých politiků a novinářů mávnout rukou, protože může mít dalekosáhlé dopady. Může rozmetat stopu generací našich obyvatel, kteří bojovali za národní svébytnost a vlastní stát. Má vyvolat pocit viny, který by ale měli mít úplně jiní. V dnešním světě je řada ohnisek války a situace působí mnohdy chaoticky. Stopou, kterou si stále musíme prohlížet, je právě poselství, že je třeba zkoumat příčiny vzniku konfliktů a snažit se jim postavit. Teď nám připadá, že je vše bezvadné. Žijeme přece v bezpečné zemi. Jenže pokud budeme lhostejně přikyvovat vzkazům, nyní už od potomků odsunutých sudetských Němců, může nakonec válka zaklepat i na naše dveře. Nerozeznáme, že se blíží. Pak už by málokdo z nás měl šanci nějakou stopu v dějinách vůbec zanechat. Stali bychom se jen tím prachem.

Petr BRANÝ, člen VV ÚV KSČM za Jihočeský kraj


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 114 hlasů.

Petr BRANÝ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


janmakovicka
2019-06-11 20:42
Ještě dodatek. Josef Pekař byl historik katolické orientace a jeho
soudy jsou poměrně umírněné. Můžeme jít i daleko do historie k
Husovi, ke Kosmovi atd. Jak to chodilo v Rakousku na počátku 20.
století popsala vídeňská historička Brigita Hamanová: „Byl tu jak
extrémně vypjatý šovinismus sektářského ražení a fundamentální
představa o absolutní nadřazenosti němectví, nepříliš vzdálená
koncepci Herrenvolku, byl tu vyhráněný rasově podložený
antisemitismus, zcela vylučující všechny osoby židovského původu ze
společnosti vůbec a zásadně odmítající jejich občanskou asimilaci,
zásadně protislovanské zaměření, vypjatý princip neomylného vůdce,
zásadní odmítání demokracie, parlamentarismu a diskuse či
konsensuálních postupů vůbec. Nechyběl ani sklon k výrazně
provokativnímu, násilnickému vystupování, organizování veřejného
teroru proti skupinám „nežádoucích“ spoluobčanů, přičemž
nešlo vždy jen o brutální násilí pouliční, ale také o násilí od
úřednického či šéfovského psacího stolu, od výzev k vyhazování
Čechů ze zaměstnání po výzvy k masovému vysídlování či
vyhánění.“
janmakovicka
2019-06-11 20:34
K těm česko-německým vztahům. Naprosto nejsou žádné důvody si je
idealizovat: Z letáku k německému národnímu sjezdu, Cheb 1891
(překlad): „Stále nesnesitelnější se stává vystupování
méněcenného českého lidu v německých Čechách. Nejdrzejším
způsobem roztahuje se tento hluboce pod námi stojící slovanský národ
na německém území, s posměchem a úšklebkem chodí nám vstříc
tento cizinec na německé půdě, prudkými nájezdy útočí na naši
řeč a državu, zkrátka všechno, co německý život připomíná, chce
tento český lid zničit. Nadešel konečně čas k bezohlednému boji za
německou národnost a za německé právo. Již prolil tento barbarský
národ i krev našich německých bratří a se dočkati ještě horších
věcí od této polocivilizované hordy …“. Idealizovat si Bílou horu
rovněž nelze viz Josef Pekař: Bílá hora, 1921: „Není v programu
této malé práce líčiti postup protireformace. Vražedná násilnost
celé koncepce a brutálnost její metody byla taková, že dokud budou
bíti česká srdce, neubrání se při vzpomínce na muka, jimiž
podlomila nebo zničila životní štěstí tisíců. A to ne pouze těch,
které vyhnala z vlasti mezi cizí lidi a národy, nejen těch, jež
ožebračila hospodářsky! Daleko hroznějším trestem než popravy a
věznění byly konfiskace. Byl to víc než trest – byl to zločin,
aspoň způsob, jakým toto pokutování bylo prováděno v praxi,
prozrazuje mnohonásobně, že to, co mělo býti trestem, stalo se namnoze
loupeží a podvodem.“
velkymaxmilian
2019-06-11 12:45
@jiri.hajek: Velmi se mýlíte pane Hájku dinosauři v žádném
případě nevymřeli, stačí si přečíst zdejší slohové práce na
pseudotémata, která KSČM dovedla tam kde je, mimochodem , že
antiněmectví je v rozporu s internacionalismem asi v tomto případě
nevadí. Česko-německé vztahy mají své kořeny v raném středověku.
Jaromír Kohlíček ve své poznámce , „Sudetoněmecké reminiscence“,
píše: Pokud by to komukoliv připomínalo podřízení české
církevní provincie prelátům v Regensburgu, jistě jde o podobnost pouze
náhodnou . Ponechme stranou, že o „české církevní provincii“ lze
hovořit až po vzniku pražského biskupství (973)a položme si otázku,
co na Regensburgu irituje. Musíme se přenést do ledna roku 845 kdy bylo
podle Fuldských letopisů v kostele sv. Jano pokřtěno 14 českých
knížat (historici se domnívají, že šlo o velmože - kmenové vůdce).
Pamětní desku lze snadno dohledat. Tímto aktem se ranému českému
státu otevřely dveře do Evropy. Vzhledem k tomu, Stalo se tak o 18 let
dříve než byl příchod „slovanských věrozvěstů“ Cyrila a
Metoděje na Moravu (863) slovanofilové z toho mají zarděnky a k
dovršení všeho druhý český král Vladislav II. zde byl v roce 1158
korunován... Co se týče neděle 30.května 1434, bitva u Lipan byla
darem z nebes neboť ukončila husitské války, období nebývalého
hospodářského a morálního úpadku českého království. Lipany
přežil jeden z nejfanatičtějších táborských ideologů kněz
Koranda. Představte si, že i „husitský král“ Jiří z Poděbrad a
Kunštátu měl dost rozumu, aby jej nechal vsadit do věže na hradě v
Poděbradech kde po čase zemřel. A ten kolovrátek o Bílé hoře už
zahoďte, rod Habsburků zde legálně vládl v letech 1526 – 1918. Na
Bílé hoře k žádné bitvě nedošlo šlo o průzkum bojem ze strany
císařských a ligistů, po kterém vojáci českých stavů vzali nohy na
ramena. Za přídomek „bitva“ Bílá hora vděčí historikům, kteří
potřebovali při škatulkování třicetileté války oddělit tzv.
českou válku (1618 – 1620) od ostatních fází konfliktu.
jarprchal43
2019-06-11 10:50
Němci žili na území dnešní České republiky bezmála tisíc let.
Pozvali jsme je sem za posledních Přemyslovců sami jako kolonisty
nevyužitých území. A bylo to dlouhodobě soužití poklidné a
užitečné, jak nás přesvědčují dějiny. Všichni naši předkové
byli obyvateli českého království, aniž by příliš rozlišovali, zda
jsou Češi či Němci. První změnu přinesl nástup českého i
německého nacionalismu na přelomu 18. a 19. století. Druhou vznik
Československé republiky, která se k Němcům nechovala vždy jako k
rovnoprávným občanům. Hřebíkem do rakve vzájemného soužití byl
nástup fašismu v Německu. Nacistická okupace a následné vyhnání
(nebo odsun, jak se komu líbí) Němců zanechaly na vzájemných stycích
hluboké šrámy. Jenomže rány se mají hojit a nikoliv jitřit. Obě
strany se za způsobená příkoří několikrát omluvily. Sudetští
Němci, kteří se ve 30. letech postavili proti Československé
republice, jsou dávno mrtví a současná generace má zcela jiné
starosti. Dokonce vím, že ti Němci, kteří při odsunu neskončili v
bývalé NDR, dnem i nocí děkovali, že unikli ze spárů komunismu;
mnohokrát jsem s nimi o tom hovořil. Domnívám se, že KSČM, pokud chce
přežít, má mnohem důležitější témata, než bojovné výzvy na
vyčichlé téma. Ať se to komu líbí nebo ne, navzdory všemu, co se
mezi námi stalo, s Němci patříme k sobě. Historicky i kulturně, a jak
ukazují poslední výzkumy, dokonce i geneticky. A pokud má jednou
prosperovat sjednocená Evropa, těžko toho dosáhneme neustálým
vyvoláváním zlých duchů. Předpokládám, že slohová cvičení v
HaNo na téma sudetští Němci bude pokračovat a na mou hlavu se snese
záplava kritiky. Ale to na skutečnosti, jaká je, nic nezmění.
hajek.jiri51
2019-06-11 10:21
Stopy Germánů v Evropě jsou jako zkamenělé stopy dinosaurů.
Dinosauři jsou dávno pryč ale zkamenělé stopy po nich zůstávají.
Ať si sedí tam kde jsou a necpou se tam kde byli a způsobili tolik
neštěstí. Nebýt bratrů Slovanů z východu, vyhladili by nás. Západ
by nás nezachránil. Ten se řídil pouze heslem - Urvi co můžeš. Co
předvádí Sudeťáci je jednoduše drzost. A co všelijací
KDU-Hermanovci je pouze pokus o nové Lipany (tam taky hráli prim
vlastizrádci) a novou Bílou horu. Historie se jen opakuje.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.