FOTO – Haló noviny/Helena KOČOVÁ

Poučení z kubánské revoluce

Kubánská revoluce nezačala jako socialistická; ve skutečnosti původní kubánská komunistická strana, PSP (People’s Socialist Party, Lidová socialistická strana) útok na kasárny Moncada v roce 1953 odsoudila coby »puč« a i když se spojila během partyzánských bojů s povstalci, nikdy se s nimi plně neztotožnila a místo toho věřila v budování masové podpory ve městech.

Po svržení Batisty se ale PSP a Hnutí 26. července těsněji propojují a nakonec zformovaly Komunistickou stranu Kuby (PCC).

Komunistická strana, tehdy i teď, není volební stranou; nestaví kandidáty do národních, provinčních ani obecních voleb, na Kubě pravidelně pořádaných. Její členové ale pracují uvnitř masových organizací, jako jsou Federace kubánských žen a Výbory na obranu revoluce, přítomných téměř na každé kubánské ulici a v každém bytovém bloku. Tím si PCC udržuje vedoucí úlohu ve společnosti, aniž by musela věřit ve volební úspěch, což je k zamyšlení pro ty v Irsku, kteří si udržují iluze o parlamentní cestě k socialismu.

Bezplatné vzdělání

Jedním z pilířů revoluce je vzdělání, veškeré poskytované coby právo všech občanů, bezplatně. Kuba vydává víc ze svého HDP na vzdělání - 13 % - než jakákoli jiná země světa. Je také první na světě ve zdravotní péči, s důrazem na preventivní lékařství, poskytované doktory, kteří žijí mezi lidmi, jimž slouží.

Ženy tvoří většinu parlamentních poslanců, s druhým nejvyšším podílem na světě. Přes 60 % univerzitních studentů jsou ženy, stejně jako tvoří většinu odborníků. Tomu je napomáháno státem subvencovanými potraty a dětskými službami a také vzdělávacími programy, které učí muže podílet se na domácích pracích, jako je uklízení, vaření a hlídání dětí- což umožnilo kubánským mužům zbavit se negativních dopadů tradičních rolí.

Tyto úspěchy činí kubánskou životní úroveň velice atraktivní pro ty, kdo žijí na jižní polokouli. Při cestování Kubou neshledáte, že by lidé žili v přelidněných barrios - ovládaných ozbrojenými gangy šířícími drogy a prostituci. Ve skutečnosti přitom drogy všeho druhu, včetně marihuany, jsou zakázané; místo toho najdete lidi spokojeně se sdružující v komunitách, s dětmi bez obav si hrajícími do pozdního večera v postranních havanských uličkách. To je ostrý protiklad vůči každodennímu životu jiných v Karibiku i kdekoli jinde.

Kuba, malá země s 11 miliony lidí, vždy podávala přátelskou ruku jiným národům. Kubánští internacionalističtí dobrovolníci byli nápomocní při zabránění apartheidní Jižní Africe a Západu v porážce národně osvobozeneckých hnutí v Angole a Namibii. Kubánští zdravotničtí dobrovolníci tuto tradici udržovali, ať už při operaci Miracle ve Venezuele nebo při pomoci obětem viru ebola v Africe.

První na ráně

Tyto úspěchy, impozantní v jakémkoli kontextu, znamenají, že Kuba je prvním terčem imperialismu USA, který udržuje nezákonnou blokádu vůči zemi od doby krátce po revoluci. Blokáda se liší od embarga v tom, že brání třetím stranám obchodovat s Kubou, což znamená, že dovoz materiálů od ropy po tužky je nesmírně drahý a v některých případech i nemožný.

Ztráty kvůli blokádě jdou do stovek miliard a brání Kubě dosáhnout ještě větších úspěchů, nemluvě o tom, že připravují svět o kubánské odborné znalosti na poli zdraví a vzdělávání.

Osou v transformaci kubánské revoluce z demokratické na výslovně socialistickou byly zkušenosti lidí v samotném demokratickém boji, se stále zjevnější podporou (krvavého diktátora – pozn. red.) Batisty Spojenými státy, a se zločinnou kubánskou buržoazií v roli závislých na zahraničním kapitálu.

Agrární reforma, jedna z prvních významných politických akcí revoluce, se ukázala být něčím víc než pouhou reformou nebo fušováním do systému. Odstranila velké půdní državy a tak, cituji článek v komunistickém deníku Granma, »vedla k větším přeměnám v revoluci a pro některé badatele nastolila svůj agrární, antiimperialistický, lidově demokratický charakter, protože přiřknutí půdy těm, kteří ji obdělávali, zasáhlo nejen kubánské latifundisty [velkostatkáře], ale i zahraniční vlastníky velkých statků, zvlášť ze Spojených států.«

Transformační požadavek

To byl transformační požadavek, jenž vyhovoval politickému uvědomění Kubánců, ale také jim dovolil zvýšit postavení ve společnosti a dal jim důvěru v nápravu systému v jeho strategicky slabých bodech.

To umožnilo revoluci kombinovat politicko-ekonomické požadavky s vlasteneckými postoji. Byla to nedokončená činnost kubánské války za nezávislost, jež skončila v roce 1898, a držení se života José Martího. Byl to vzestup lidí, kteří přišli z tohoto boje, kteří přetrvali »zvláštní období« (ničivé dopady svržení SSSR a bloku východní Evropy v letech 1989–91 – pozn. autora) a dnes pokračují v budování socialismu, a, hrdi na svou minulost, pohlížejí do budoucnosti.

Úspěšné revoluce nikdy nekončí a ani kubánská revoluce nemá v plánu se v dohledné době zmírňovat!

Graham HARRINGTON pro měsíčník KS Irska »Socialist Voice«, 3. 6. 2019.

Překlad Vladimír SEDLÁČEK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5, celkem 20 hlasů.

Vladimír SEDLÁČEK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


jocky
2019-06-18 10:37
Zbývá jen dodat, že by si konečně užili svobodu nezaměstnanosti,
nucené prostituce, placeného vzdělání, negramotnosti, nedostupnosti
lékařské péče, vysoké kojenecké úmrtnosti a dalších
vymožeností, jichž měli dostatek za Batisty a jichž si plnými doušky
užívá Jamajka, Haiti a další antilské ostrovy.
tomasklima162
2019-06-11 20:43
Přeji Kubáncům, aby brzy svrhly komunisty a získali svobodu stejně
jako se to podařilo u nás.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.