Ilustrační FOTO - pixabay

Haldy na Ostravsku neškodí

Haldy v česko-polském příhraničí, které jsou dosud termicky aktivní, škodí ovzduší méně, než se čekalo.

V jejich emisích mají největší zastoupení uhlovodíky, které jsou nejméně škodlivé, těch nejrizikovějších je naopak minimum, řekli vedoucí dvouletého česko-polského výzkumu škodlivin z hald Václav Dombek z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava a Leszek Drobek z Hlavního báňského institutu v polských Katovicích.

Haldy (odvaly) tvoří hlušiny a odpady z bývalých dolů a koksoven. Patří mezi ekologické zátěže, některé haldy hoří i několik desítek let. V Moravskoslezském kraji se nacházejí tři dosud termicky aktivní haldy – Ema, Heřmanice a Hedvika v Ostravě. Na polské straně hranic se výzkum týkal tří hald ve wodzisławském okrese Slezského vojvodství s městy Rydułtowy, Radlin a Pszow.

Podle vědců na haldách vznikají především klasické plyny, jako jsou oxid uhličitý nebo sulfan a základní uhlovodíky. Výzkum sledoval 16 uhlovodíků, mezi nimi hlavně polycyklické aromatické uhlovodíky, které jsou pro životní prostředí největším rizikem.

»Zastoupení těch, které jsou považovány za nejnebezpečnější a potenciálně karcinogenní, jako je benzo(a)pyren, to jejich zastoupení je naprosto minoritní, prakticky pod úrovní jednoho procenta. Nejvíce jsou zastoupeny nízkojaderné uhlovodíky, jako je fenantren, naftalen, acenaften, a ty jsou zase považovány za ty nejméně toxické,« řekl Dombek.

Zastoupení jednotlivých uhlovodíků podle něj bylo stejné bez ohledu na typ haldy nebo na konkrétní haldu, i to, zda se jednalo o haldu polskou, nebo českou. Emise z hald navíc mají dopad jen do vzdálenosti několika málo stovek metrů, kde většinou nežije moc lidí.

»Výsledky rizik, které jsou naměřeny, jsou o několik řádů nižší, než jsou platné limity. Pro obyvatelstvo, pro okolí určitě nejsou nikterak škodlivější než jiné druhy činnosti, jako je doprava, spalovací procesy a tak dál. Jejich dopad je minimální,« uvedl Dombek.

Připustil, že čekali, že výsledky budou horší. »Haldy, když jdete po povrchu a cítíte ty emise z přirozených výduchů, tak samozřejmě zapáchají, poměrně výrazně. Ale to, co zapáchá, vždycky nemusí být příliš toxické, takže určitě nás to příznivě potěšilo a myslím si, že orgány, které řeší otázku životního prostředí, to potěší také,« řekl Dombek.

(ng)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.7, celkem 10 hlasů.

(ng)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Hlasování
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.