Bolí mě marnosti světa, ale žiju na plný plyn

Když jsme spolu hovořili naposledy, byl jste nadšen z úspěšné cesty do Bolívie, kde jste uskutečnil řadu plaveb v ledových vodách tamních hor. Také jste se snažil pomoci konkrétnímu dětskému domovu, který jste tam navštívil. Daří se nějaká pomoc?

Od té doby uběhlo hodně času a událo se mnoho věcí, které nejsou ku prospěchu mých snah o navázání pomyslného mostu mezi Bolívií a Českou republikou. Ve chvíli, kdy dořeším své současné problémy, se do věci razantně obuji a věřím, že je dám do pohybu.

Oblast Latinské Ameriky je zase značně neklidná, jak vidíme v případě Venezuely. Jak hodnotíte tamní vývoj?

Zase? Já myslím, že situace v Latinské Americe je stabilně neklidná. Myslím, že se ve Venezuele schyluje k dalšímu převratu. Nebylo by to poprvé a jsme svědky toho, jak umně pracují mainstreamová média, aby takový puč, chcete-li převrat, v očích veřejnosti legalizovala. Obávám se, že se ve Venezuele bude opakovat ukrajinský scénář.

Pavel Poljanský získal dvě zlaté medaile na závodě Hirundo Poomsae Cup 2019, který se konal v Praze-Lužinách letos v dubnu. Jedna zlatá byla za poomsae - sestavy a druhá za silové přerážení.

Ve stejné situaci je dnes Írán, převrat jako s Mosaddekem by se tam dnes nepovedl. Tak se chystá jiný scénář a Írán může být vtažen do války na základě neověřených incidentů. Bolí mě tahle marnost světa.

Čemu přičítáte problémy Venezuely, především nedobré zásobování obyvatelstva, které eskalovaly až sebeprohlášením Juana Guaidóa prezidentem země a následné uznání této figury za legitimního prezidenta některým státy?

Je zcela zřejmé, že je Venezuela ve válce. Tato válka se zatím nevede konvenčním způsobem, ale ekonomicko-hospodářskou cestou, která má Venezuelu vnitřně rozložit. Stačí incident Venezuely s Bank of England, kdy ta odmítla vydat Venezuele na žádost jejího jediného a legitimního prezidenta Madura zlaté rezervy. Státy Evropská unie, tedy ty, které jí dominují, nezapřely svou imperiální minulost a dost zřetelně se projevily při podpoře pučisty Guaidóa. Snad nikdo nevěří, že jde Západu ve Venezuele o demokracii. Jak se věci mají, vidíme všichni. Dnes už by v Latinské Americe neprošel chilský scénář v režii novodobého Pinocheta. Národy Latinské Ameriky jsou více emancipovány a ve hře je Rusko s Čínou. Západ zcela zřetelně ztrácí vliv nad touto částí planety.

Nedělá Madurovo vedení státu nějaké chyby, které umožňují rozvoj takové nespokojenosti části Venezuelanů?

Pan Maduro je v první řadě vlastenec a poctivý člověk, který po Hugo Chávezovi převzal zemi v nelehké situaci, kdy se ji snaží rozsápat nadnárodní korporace. Pro bližší pochopení toho, co se děje ve Venezuele, bych doporučil nastudovat si okolnosti a pozadí války o Gran Chaco, války mezi Bolívií a Paraguayí (1932-35). Maduro je pokračovatelem Chávezovy politiky, proto je na černé listině nadnárodních korporací, za které mluví válkychtiví politici, v podstatě jejich loutky.

Byl jste někdy ve Venezuele? Jsou tam také vhodné terény pro vytrvalostní sport, který provozujete – dálkové plavání?

Ve Venezuele jsem ještě nebyl, je to jeden z mých příštích cílů. Zajímají mne slumy v Caracasu, stejně jako minimálně kontaktované kmeny v Amazonii, kolem povodí Orinoka. Obojí chci vidět a poznat na vlastní kůži a referovat o něm doma.

Věnujete se také dalším sportům, jakým? A jak jste v nich úspěšný?

Za nedílnou součást svojí přípravy na příští expedici do Latinské Ameriky a Austrálie považuji intenzivní trénink v oblasti sebeobrany. Mám slabost pro silové sporty, aikido, box, taekwondo. Snažím se věnovat jim každou volnou chvilku. Letos jsem si z Hirundo Cupu dovezl dvě zlaté medaile. Důležitější než medaile je pro mne černý pásek a I. dan v taekwondu, hakama v aikidu a 300 kg na bench press (tlaky na prsa - poznámka red.). Teprve pak chci vyzvat přerovského siláka a světového šampiona Jiřího Tkadlčíka k exhibičnímu utkání někde v USA nebo Londýně.

Sport a doping, to je ďábelské spojení. Dá se podle vás dělat vrcholový sportovní výkon bez dopingu? Lidé o tom asi nemají iluze, ačkoli jako fanoušci sport hltají, obdivují různé sportovní hvězdy, z nichž se čas od času vyklubou uživatelé zakázaného dopingu.

Obávám se, že ne všichni vrcholoví a přední sportovci mají čisté svědomí. Musím být opatrný, abych nepošpinil ty, kteří jsou opravdu čistí, proto nelze házet všechny do jednoho pytle.

Na druhou stranu jsou to diváci, kteří vyžadují stále větší a větší výkony, rekordy a senzace, a nepřímo tak provokují sportovce k tomu hledat cesty, jak zvýšit výkon. Lidské tělo má své limity. V silových sportech už nevěřím nikomu, někteří šampioni se tím ani netají, že sypou, což je slangový výraz pro dopování běžně užívaný v komunitě sportovců a subkultuře kulturistů.

Pokud jde o mne, jsem naturál a tím zůstanu, nebo raději ukončím sportovní kariéru. Jsem připraven se kdykoliv podrobit dopingové zkoušce. Sportovec, který dopuje, je pro mě jako chlap, co platí za sex. Je mi ho moc líto, je to smutný člověk.

Ve sportech, kterým se aktivně věnujete, se také může objevit doping?

Doping tu byl, je a bude. Je všude. Mezi plavci, kulturisty, atlety, ale i šachisty. Jde jen o to, co a za kolik. Vývoj v tomhle jde strašně kupředu, spousta věcí dnes není detekovatelná. Kdysi byl hitem EPO (Erytropoetin – způsobuje zvýšenou tvorbu červených krvinek, což je také doping) a dnes je to přežitek. Obecně by anabolikům prospěla legalizace, aby se rozbil černý trh, policii se uvolnily ruce na důležitější věci a případní zájemci mohli koupit dané preparáty v lékárně od renomovaných farmaceutických firem a užívat je pod dohledem lékaře. Falzifikáty na černém trhu jsou časovanou bombou pro životy a zdraví. Důležitá je osvěta, říct, jak moc to škodí a hlavně, že je to strašně pomíjivé. Přestanu sypat a všechna zadržovaná voda v těle se vyplaví do pisoáru.

Je rozdíl postavit 10 kg svalové hmoty na kvalitním hovězím mase po letech dřiny a 10 kg svaloviny naběhlé z Omnadrenu-Boldenonu nebo Anapolonu-Oxymetholonu po pár týdnech či měsících. Vzpomeňme na fenomenální atletku Florence Griffith Joynerovou alias Flo Jo nebo Marion Jonesovou, jejich příběhy mluví za vše. Na druhou stranu je doping cestou k ostrakizaci a politickému boji. Viz Rusko a jeho atleti vs. Západ.

Přál bych si, aby se přestalo lhát, aby se legislativní cestou rozbilo to nejhorší, černý trh, abychom si nalili čistého vína. Doping by po legalizaci byl dostupný pod lékařským dozorem. Rozumný člověk do toho nepůjde, z etických i zdravotních důvodů. Anabolika jsou původně lék jako diuretika léky, černý trh chrlí falzifikáty, kdy si naivové aplikují řepkový olej v ampulích a podobně. Je to hnůj.

Když se pohybujete v přírodních scenériích, jistě si uvědomujete, jak je příroda krásná a že ji nesmíme ničit. Co říkáte hnutí mladých lidí vedenému mladinkou Gretou Thunbergovou, kteří co pátek demonstrují proti změně klimatu? Neměli by spíše chodit do školy a demonstrovat ve volném čase? Greta dokonce celý rok školu pověsí na hřebík a bude jen jezdit po konferencích.

Greta je zajisté velmi uvědomělá dívka, o tom není pochyb, mě také škola v jejím věku nebavila a chodit na konference musí být fajn, určitě tam jsou i rauty. Dnes tu tehdejší nechuť studovat doháním, tak aby nedopadla jako já.

Víte, mládí dneška představuje velmi mnoho energie, a ta se někde musí ventilovat. Hippies už nefrčí. Umíte si představit, že by tahle masa mladých lidí demonstrovala proti sociálním rozdílům, neokoloniálním a koloniálním válkám dneška, ať už v Africe nebo na Blízkém východě? To by se elitám moc nelíbilo a mainstreamu také ne. Změny klimatu a tání ledovců tu na planetě probíhá cyklicky i bez automobilů a hnědouhelných elektráren. Kdyby nebylo postupného ochlazování, nedostali by se dnešní Aborigines (Aboridžinci) před 60 tisíci lety na australskou pevninu z Malajsie a Nové Guiney, aby jim pak byla odříznuta cesta zpět, když stoupalo moře, protože ty ledovce tály jako dnes.

Kdo se chce chovat ekologicky, nevlastní automobil a nežije konzumním způsobem života, nejí ve fast foodech, pak nechť odpad nejen třídí, ale pokud možno neprodukuje. Není umění odpad třídit, ale právě neprodukovat ho. Viz Česká republika, kde podnikatelské zájmy zvítězily nad těmi ekologickými tím, že se nezálohují PET láhve a není veřejnosti umožněno vozit do sběrných surovin plasty a sklo. To byste koukali, jak by byla příroda vyčištěná. Třídění odpadů je v první řadě megabyznys.

Vidím, že jste docela pichlavý vůči třídění odpadů. Třídíte?

Ano, odpad třídím zodpovědně a na ulici povalující se PET lahve zdvíhám i za druhé.

Pracujete jako údržbář v pražském metru a ještě s partnerkou děláte školníky v jedné žižkovské škole. To máte tvrdý chlebíček – dvě zaměstnání, sportovní příprava, závody. Kde berete dost sil na to všechno?

Velmi si svých prací vážím, na obě jsem pyšný. Práce v metru je společenský závazek, stejně tak školník. Obě zaměstnání jsou závazkem a službou lidem. Mám velkou radost, když se ráno metro rozjede a slouží lidem, sedím mezi nimi v umaštěných montérkách a čtu v jejich tvářích »co tu ten umaštěnec dělá«? Jste jako pekař, co jede po noční domů, a u stánku s pečivem si lidé pochutnávají na vašich rohlíčcích. Na druhou stranu je práce traťového dělníka v metru fyzicky velmi náročná, ne všichni to zvládnou. I tak z ní mám radost a vím, že dokud ve svých pažích unesu železniční pražec nebo metrákový odpalek kolejnice, co musím při výměně kolejí hodit sám bez dopomoci na vlečku, tak vím, že jsem fyzicky ještě OK, mimoto beru tuhle práci jako trénink.

Pokud jde o školníka, copak to není důležitá práce mít v pořádku barák, tělocvičnu a čistit ucpaný záchody? Pro mě je relax právě ten sport, vyčistím si hlavu a protáhnu tělo a v neposlední řadě je to studium speciální pedagogiky, občas pokukuju po historii a politologii.

Pokud mne něco opravdu uklidní a uvede do pohody, je to kniha. Miluju knihovny a moc bych si přál navštívit Library of Congress Washington, D. C., a British Library, ale ani jako pražský patriot nedám dopustit na Městskou knihovnu na Mariánském náměstí a na Klementinum. Jako student nespím a právě dokončuji bakalářskou práci zabývající se kriminalitou mládeže.

Je známo vaše levicové přesvědčení. Co to dělá s vaší sportovní kariérou?

Mé levicové přesvědčení a postoje jsou samozřejmě překážkou ve vztahu ke sponzorům, ale než lhát a přetvařovat se, to si raději své sporty a expedice zaplatím ze svého. Poslední akce v Bolívii, kterou jste zmínila, mne stála mých 150 tisíc Kč. Pokud si s někým nerozumím, jdu si svou cestou. Od sportovců se obecně očekává, že nemyslí, že jsou omezenou horou svalů, nebo by neměli myslet a měli by říkat, co se sluší a chce se od nich slyšet. Jsou to v podstatě novodobí gladiátoři, takoví šoumeni. Když pak od někoho na tréninku slyším mezi řečí moudra typu, »KLDR chce vyvraždit planetu, už má atomovky«, nekomentuji to a raději zatnu zuby a nasázím do pytle pár pořádných háků.

Teď jste se projevil jako homo politicus a politologie je vaše hobby, jak jste řekl. Kam se svět a Evropa řítí? Starší lidé si často říkají, že tomuto světu už nerozumějí. Nelíbí se jim nabídka televizních programů, nechápou množství násilí, vulgárností a nahoty v nově točených filmech a seriálech, nerozumějí vztahům mezi lidmi, kteří jsou zabořeni do mobilu a neumějí spolu promluvit. Nechápou tu nenávist ve světě mezi státy a politiky. Vy tomu jako mladý člověk rozumíte?

Stefan Zweig napsal krásnou knihu Svět včerejška, ta kniha mi mluví z duše. Autor se nikdy nevyrovnal s pádem habsburské monarchie a vznikem toho, čemu dnes říkáme národní stát. Já bych tu knihu a autorovu filozofii v mnohém aplikoval sám na sebe a na rok 1989 se vším, co přinesl. Také se cítím v Latinské Americe svobodný jako Zweig, a mám-li prostředky a čas, neváhám tam letět. Musíme si uvědomit, že každá generace má své s tím, že dnes žijeme v konzumní společnosti, která pobízí k plýtvání a marnotratnosti.

Na druhou stranu, každý má možnost volby. Já se na televizi nedívám, nemám čas. Nemám dotykový telefon a Facebook jsem zablokoval, přesto si myslím, že žiju na plný plyn. Ano, je velmi smutné, že se životy mnohých smrskly do krabičky, která je na baterky, a světu naslouchají skrze sluchátka. Mobilní telefony a sociální sítě jsou pandemie dnešní doby. Otázkou je, kde to všechno bude za dalších 20, 30 let.

Opravdovým nebezpečím pro jednotlivce i společnost je virtuální realita, již dnes mnoho mladých lidí tráví desítky hodin týdně u počítačových her. Máme tu závislosti jako patologické hráčství. S virtuální realitou si dnešní psychiatrie, myslím, ještě neví dost dobře rady. To, že je všude porna a erotiky, neznamená, že je mezi lidmi více partnerského sexu. Právě naopak. Muži leniví a je pro ně mnohem jednodušší zapnout počítač a zaměřit se na ženu svých snů ve virtuálním světě. Marie od vedle nemá silikonový poprsí, Marie od vedle chce, aby si s ní povídal a občas přidělal poličku. Tohle je velmi závažná věc, která vede k rozkladu rodin a společnosti jako takové. Muži se brzy z reprodukčního procesu vyřadí svou pasivitou sami a budou z nich jen bezprávní dárci genetických informací.

Jednou jste napsal, že sport a vzdělávání jsou pro vás formou úniku ze současné »zrůdné totality«. Míní tím jakou totalitu – peněz? Mafií? Vojensko-průmyslového komplexu? Kapitálu?

Ano, na tom si trvám, žijeme v diktatuře kapitálu, okolní tempo, hodnoty a potřeby určuje diktát konzumu a většina mu podléhá. Sport a vzdělání mě nejen naplňuje, ale také jsou mi cestou úniku z tíživé reality, kterou se nechci nechat strhnout.

Ačkoli máte svých povinností dost, pečujete také o svou partnerku, která se dostala do těžké životní situace – nemoc, rozvod, dluhy, pokus o její zavraždění apod. Jak to všechno fyzicky a psychicky nesete? Jiní ve vaší situaci by možná rezignovali. Musíte být velkým bojovníkem.

Přítelkyně je smyslem mého života a péče o ni mne naplňuje uspokojením. Ano, náš vztah začal neobvyklým způsobem, to když jsem na poslední chvíli jako její kolega zabránil tomu, aby ji bývalý přítel na pracovišti zavraždil ubodáním. Šel jsem tenkrát poté do práce a byl jsem celý od krve, až v práci jsem se složil a třepal až do druhého dne. Že jí nechal milionové dluhy, je věc další. Pokud jde o její zdraví, nejtěžší bylo, když částečně oslepla a já ji musel na ulici vodit jako nevidomou. Nyní je po operaci i po chemoterapii a ještě nás jedno kolo v Motole čeká. Být partnerce oporou je pro mne jako hvězdná hodina. Je to to nejsmysluplnější, co jsem v životě dělal. Myslím, že o tom je mužství, přijmout zodpovědnost nejen za sebe, ale především za druhé.

Kdybyste se mohl setkat se třemi lidmi současnosti, kdo by to byl?

Určitě paní Marta Semelová, kubánský velvyslanec a Noam Chomsky. Všem bych chtěl poděkovat za jejich práci a to, co reprezentují. Stejně jako samotné KSČM za její poctivou práci pro lidi a tuto zemi.

A váš vzkaz čtenářům a čtenářkám Haló novin?

Aby kupovali Haló noviny pravidelně, a až je dočtou, aby je poslali dál. Má to smysl.

Monika HOŘENÍ

FOTO – archiv P. POLJANSKÉHO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 9 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.