Kyklop, Šemík a Pancha.

Maxíci: Fanynky se nám nejlépe zavděčí pořádným biftekem!

Hudební skupinu Maxíci tvoří Pavel »Kyklop« Vohnout, Petr »Pancha« Panocha a Přemysl »Šemík« Stoklasa. První dva zřejmě znáte z kdysi slavné skupiny Maxim Turbulenc, odkud byli »odejiti«. Jejich bývalý parťák si za jejich zády přivlastnil název úspěšného projektu, a tak Kyklopovi s Panchem nezbylo nic jiného než založit vlastní projekt. Spojili se se Šemíkem a vznikli Maxíci. Daří se jim, nahrávají nové songy, koncertují a nedávno vydali dvojcédéčko 25 let turbulencí se spoustou notoricky známých hitů i řadou novinek. O následující rozhovor jsme požádali Kyklopa, nejvyššího člena (198 cm) tohoto veselého tria.

Vznikli jste na podzim roku 2015. Kolik nových písní jste stihli napsat a natočit?

Když jsme s Petrem Panochou založili skupinu Maxíci, bylo nám jasné, že nemůžeme začít jinak nežli ukázat, že jsme muzikanti, kteří nechtějí žít pouze z předešlé tvorby. A když už se stalo, co se stalo, musíme přijít s novými písničkami, a to hlavně s vlastní tvorbou. Proto jsme nejdříve udělali dvě autorské desky a snažili jsme se neodchýlit od původní tvorby určené především dětem. Vydali jsme desku s názvem Baby Pop a rok nato Útok králíků. Ta se ještě víc zaměřila na děti. Mezitím vznikaly různé skladby, jako třeba Šťastná hvězda. V jejím případě jsme chtěli, aby se naši posluchači zamysleli nad dnešním životem plným shonu. Také vznikla píseň Voda, kde si utahujeme z politiků. Ač se tyto skladby vymykají z formátu obou vydaných desek, zařadili jsme je do repertoáru, patří k nám. Celkově jsme udělali zhruba třicet původních skladeb. Ač to byla složitější cesta, než se točit pouze na původní tvorbě z předešlých let, určitě se to vyplatilo. Alespoň jsme ukázali, že nám to ještě myslí a že máme fanouškům co nabídnout.

Která píseň má největší úspěch?

Asi Šťastná hvězda, tu s námi nazpívalo 43 interpretů českého showbyznysu a je nejvyhledávanější písní naší tvorby. Děkujeme všem, co se na ní podíleli, byla to nádherná práce.

Vy a Pancha jste se rozhodli založit Maxíky s Přemyslem Šemíkem Stoklasou. Byla to dobrá volba? Rozumíte si pracovně i mimo pódium a nahrávací studio?

Volba Přemysla Stoklasy byla jednoznačně ta nejlepší! Známe se od dětství a hráli jsme společně už tenkrát. Potom jsme založili kapelu, tehdy nás Přemek opustil a na jeho místo nastoupil Dan Vali. Po 21 letech se Přemek vrátil a my jsme za to vděční. Je to naprosto spolehlivý člověk se smyslem pro povinnost, a navíc je s ním ohromná legrace. Pořád se směje a na vystoupení to dává v plném nasazení, prostě kámoš a skvělý hudebník. Je schopný jít do každé recese a nikdy nezklame, je to stoprocentní týmový hrač.

Křest videoklipu Prázdninové reggae s kmotry - hercem Ivanem Vyskočilem a moderátorem a spisovatelem Richardem Sacherem.

Jak vzpomínáte na spolupráci s Danielem Nekonečným, s nímž jste natočili společnou píseň Prázdninové reggae a k ní i videoklip? Byla s ním legrace i mimo pódium?

Daniel byl nekonečně pozitivní člověk a legrace začala už první větou, kterou přede mnou pronesl. Zněla: »Ahoj, ty můj pokrevní bratře, kamarrrráde!« Vždycky jsme si mysleli, že nemluví vážně, ale on mluvil vždy vážně. Až časem jsem pochopil, že v něm není nic špatného, jen samé dobré věci. A že jeho život není svázán ničím a nikým. Snažil jsem se pochopit jeho vidění světa. Čím víc jsem do něj pronikal, tím víc jsem mu záviděl. Byl to čistý svět, naprosto pozitivní, bez spekulací, závisti, honění se za kdovíčím. Prostě svět, který spontánně plynul, a já mu ho tiše záviděl.

Jaké publikum chodí na vaše vystoupení? Jedná se hlavně o rodiče s dětmi?

Ano, jsme kapela rodinného typu, takže nejvíc na nás chodí rodiny s dětmi, ale poslední dobou nás oslovují i teenageři a objevují se na našich vystoupeních a koncertech. Je fakt, že v bývalé kapele to bylo jen o dětech, ale teď se nám ty pomyslné nůžky rozevírají pro posluchače od 3 do 100 let. Je to úžasný pocit bavit lidi napříč generacemi. Každý si v naší tvorbě najde svoji oblíbenou skladbu a s vydáním dvojcédéčka 25 let turbulencí má možnost poslouchat jak nejlepší staré hity z minulého projektu, tak novinky.

Jak pokračují vaše spory s Danem Valim, který si přivlastnil název Maxim Turbulenc a těží tak z vaší společné úspěšné minulosti?

Nemáme spory s Danem Valim ani s jeho rádoby kolegy. Dan byl prostě chytřejší a spekuloval již od začátku. Brali jsme ho jako kamaráda a on se zachoval naprosto nemorálně. Je to jeho věc a jeho svědomí, které asi nemá. Dnes žije ze společné 21leté práce a to, že si svůj život zbabral sám, si neumí přiznat. Navíc neustále okolo sebe kope. To tak u lidí, co si nevěří, prostě bývá. Těžko by se vysvětlovalo našim společným fanouškům, co za tím bylo a je. Považujeme to za největší podraz v životě a rozumný člověk, který se o to zajímá, pochopí. Stačí si najít na Google dostupné informace o jednotlivých členech a je vše jasné. Podívat se o pár let zpět, kdy jsme sbírali prestižní ceny a ceny za prodeje nosičů, a kam až to došlo. Prvních deset let bylo vrcholem a potom jen žití z podstaty. Nemá cenu se vracet, ale jít dál. Hořkost v ústech už pominula, je tu nová výzva a přátelství bez spekulací. Jsme s Panchou rádi, že jdeme dál, a pomalu a jistě obhajujeme 25letou práci. Co se mělo stát, se stalo. Máme své a nemusíme se za nic stydět, a to je pro nás důležité. Snad proto jsme nešli do soudů a právnických šarvátek, jsme silní a děláme to s úctou. Nemusíme nic krást, naše fanoušky přesvědčujeme prací, a ne tlacháním.

Koncertovali už Maxíci v zahraničí?

Ano, bylo to v americkém Chicagu, kde jsme také natočili videoklip Jenom jeden svět. Potom jsme hráli ve Švýcarsku, kde jsme točili i singl s jedním raperem. Také jsme hráli v Chorvatsku, kde jsme natočili videoklip Hroši. A pokud to vyjde, máme v září točit v Tunisku a napřesrok nás čeká turné po Austrálii. Jinak nejvíc koncertujeme v Česku a na Slovensku.

Kde bylo nejlepší publikum?

To se nedá říct, každé publikum je trochu jiné. Američané jsou spontánní, v Chorvatsku reagovali až po koncertě, asi to bylo vedrem. A ve Švýcarsku byli rozjetí dřív, než jsme začali, ale zážitky to byly neskutečné.

Hlídáte si (nad)váhu, anebo jste přestali být věrní svému názvu?

Dnes je to tak, že v týmu je nejtlustší Pancha, má 156 kg. Já si držím 125 kg a Přemek je hubeňour se 79 kg, takže jsme slevili z image, ale zato přidali na výrazu na vystoupeních. Hodně dohráváme naživo a snažíme se dělat pódiovou show, což nějakou energii stojí.

Jaký máte názor na současný showbyznys? Je to lepší než třeba v devadesátých letech?

Jak se to vezme. V devadesátých letech byl hlad po muzice a lidé více navštěvovali koncerty. Také rádia hrála každé trochu jinak a byla kreativnější, stejně tak televize tvořily více hudební zábavy. S digitalizací se vše změnilo, zrychlený internet nám sebral prodeje hudebních nosičů. A mám pocit, že lidé se uzamkli do sebe, chodí na muziku jen na náměstí, kde to mají zadarmo. Na druhou stranu se muzika dost zkvalitnila a lidé si začali vybírat. Dnes už moc nebaští plné playbacky a chtějí slyšet výkon a vidět show, a to je dobře.

Bavilo by vás v této době začínat od nuly?

Vlastně jsme zase začali od nuly, když nám Dan Vali odcizil naši práci. Znamenalo to od začátku obhájit svoji práci, možná s více zkušenostmi. Pro nás to byla výzva, jestli nepatříme do starého železa.

Kde sháníte kostýmy na vystoupení?

Necháváme si je šít. Vždy si vymyslíme, jak by to mělo vypadat, a jde se do toho. Kostýmy jsou součástí naší hudební show, teď třeba k naší nové desce máme takové retro oblečky. Jsme totiž tak trochu retro kapela. Doplňky jako klobouky a brýle jsme nakoupili v USA, tady se takové nedají sehnat.

Jakou muziku poslouchají Maxíci v autě, když jedou společně na vystoupení?

V autě moc muziku neposloucháme. To se spíš bavíme různými fóry a debatujeme, ale doma to je jiné. Přemek ujíždí na funky, Pancha sleduje novinky z oblasti taneční muziky a já podle nálady, ale nejvíc asi klasický rock – Ozzyho Osbourna nebo Prince. Nemám až tak vyhraněný styl.

Chystáte se někam na dovolenou, anebo budete celé léto pracovat?

Máme nabitý kalendář, tak budeme jezdit až do října. A jestli tam nic nepřibyde, snad si pak trochu té dovolené užijeme, ale to je ve hvězdách.

A co vy osobně? Hodláte paralelně pokračovat v sólové kariéře rockera, anebo se chcte hudebně zaměřit pouze na Maxíky?

Patřím tam, kam patřím. I přesto, že jsem si udělal radost rockovým projektem, patřím k projektu Maxíci. Rock byl moje radost, projekt pro radost.

Kdo z Maxíků je nejvíce autorsky plodný?

Pancha, a vždy byl! Je to hudební mozek, umí citlivě kombinovat nástroje, aranžovat. Já spíš textuji a Přemek je koncertní šoumen.

A kdo je největší vtipálek?

Asi Přemek. Pořád se jen směje, neznám u něj špatnou náladu nebo že by fňukal. Je to pohodový člověk. Pancha taky, ale to je celoživotní lenoch. Když si skládá klávesy do kufrů, je schopný si k tomu i lehnout.

Na čem si rádi pochutnáte? Kdyby vás chtěla nějaká fanynka pozvat na večeři, co by měla navařit, aby se vám zavděčila?

Jsme všežravci, takže si nevybíráme. Ale buchtičkami se šodó by nás asi neuctila. Biftekem určitě nepohrdneme.

A jak jste na tom se sportem?

Sport a my se doslova nesnášíme. Pancha je na to líný, ten by usnul i u šachů. Já jsem naprosté nemehlo a Přemek sportu holduje jen z gauče.

Petr KOJZAR

FOTO – www.skupinamaxici.cz


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.9, celkem 10 hlasů.

Petr KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.