Rozhovor Haló novin se stínovým ministrem financí KSČM Jiřím Dolejšem

Věřme, že se budeme bavit o věcných argumentech

Jsme v etapě přípravy státního rozpočtu na příští rok. Jak je vůbec daleko?

Přípravu zákona o státním rozpočtu upravuje zákon o rozpočtových pravidlech. Návrh zákona o státním rozpočtu vypracovává ministerstvo financí v součinnosti se správci rozpočtových kapitol (resortů). Jako každý rok vše začíná na jaře předběžným návrhem, kde se určí základní parametry rozpočtu a výdajové limity jednotlivých kapitol. O návrhu je informována Evropská komise i česká tripartita. Tento předběžný návrh rozpočtu na rok 2020 již projednala menšinová vláda ANO a ČSSD 24. června. V roce 2020 počítá ministerstvo financí se schodkem 40 miliard korun, tedy stejným jako letos. Nyní probíhá finalizace přípravy návrhu, především zpřesněním rozpočtů jednotlivých resortů. Celkově ministerstva požadují navíc 20 miliard Kč. Což je samozřejmě nemyslitelné na úkor navýšení deficitu. Ministerstvo financí proto apelovalo na resorty, aby se během letního vyjednávání pohybovaly v reálných mantinelech.

K reálnosti návrhu přispívá i diskuse o aktuálních makroekonomických východiscích. V roce 2017 rostl HDP v ČR o 4,3 %, loni už 2,9 %, na letošní rok jarní odhady uvádějí růst 2,5 %. Ještě v dubnu předpokládalo ministerstvo růst HDP v ČR v roce 2020 o 2,4 %, v červenci bude zpracována čerstvá prognóza. Rozpočtová strategie vlády požaduje anticyklické a obezřetnostní nastavení fiskální politiky. To znamená, že v době růstu se umořuje dluh, a když růst začne vychládat, má smysl uvažovat o nějakém fiskálním impulsu.

Konečná verze tohoto návrhu musí být připravena do konce srpna. Vláda pak musí návrh schválit a předložit do Poslanecké sněmovny do konce září. Tímto okamžikem začne projednávání tohoto návrhu rozpočtu poslanci v tzv. třech čteních, a to podle sněmovnou schváleného harmonogramu. Většinou se návrh rozpočtu po projednání pozměňovacích návrhů schvaluje před Vánocemi.

Ministryně financí Schillerová chce prosadit čtyřicetimiliardový a KSČM třicetimiliardový schodek. Proč ten rozdíl?

KSČM jde především o tlak na to, aby v rozpočtu nebyla zbytečná vata a neplýtvalo se. Pokud si ekonomika udrží určité tempo, lze uvažovat o pokračování mírného snižování deficitů. O konečném deficitu jsme ale určitě schopni jednat, pokud za ním bude racionální struktura rozpočtu. Stát by měl šetřit na svém provozu. Nejde jen o požadované snížení počtu míst na ministerstvech – v závislosti na personálních auditech se má podle představ ministerstva financí toto snížení pohybovat kolem deset procent. Jde o celou řadu zbytných položek jako sporných výběrových řízení, problematických outsourcingů či nepřehlednou strukturu resortních programů. Nejde jen o požadavky KSČM, úsilí neplýtvat rozpočtovými prostředky na neoprávněné výdaje vyslovil podporu i expertní tým prezidenta Zemana.

Ministryně Schillerová zatím jedná především s ČSSD. Dluhová tendence ČR přitom není dramatická. V letech 2015, 2016 a 2018 dokonce klesl absolutní objem státního dluhu a klesají s tím i náklady na jeho obsluhu. Také je možné připomenout, že 30% podíl státního dluhu na HDP patří k nejmenším v Evropě. Ještě v roce 2013 to bylo 41 %. Průměr tohoto ukazatele v EU nyní dosahuje 82 % (Itálie má dokonce dluh 130 % svého HDP). Ani ve výhledu v ČR nehrozí dosažení hraničních hodnot v zákoně o rozpočtové povinnosti (tzv. dluhové brzdy).

Jakékoliv šetření při tom nesmí jít cestou asociálních škrtů. Prioritami rozpočtu v příštím roce je opět jako letos zvýšení důchodů nebo platů učitelů. Rozpočet počítá se zvýšením rodičovského příspěvku. To, že tato vláda neustoupí tlaku pravicové opozice na redukci sociálního státu, považujeme za její zásadní přínos. K tomu je samozřejmě důležité zajistit dostatečné zdroje. Vláda letos získala také zdroje po zrušeném Fondu národního majetku, nižší byl ale příjem z rozdělení dividend státních podniků. Proto chceme, aby vláda aktivně hledala důkladněji další příjmy pro rozpočet. Je to i priorita našeho volebního programu.

Vláda připravila daňový balíček, který by měl v příštím roce přinést cca 25 mld. Kč (jde zejm. o zvýšení spotřební daně a odstranění daňových výjimek, konkrétně z navýšení rezerv pojišťoven). ANO i nadále odmítá sektorovou daň, zejm. daň bankovní. Tento balíček by měl být schválen spolu s návrhem státního rozpočtu, aby mohl být použit k navýšení příjmů. Zejména pravicová opozice ale nyní na balíček útočí z pohledu své politiky snižování daní, tak i z pohledu zpochybnění odhadu očekávaného inkasa.

Úvahy vlády o podpoře příjmové strany státního rozpočtu mluví dokonce o 40 miliardách. Další peníze by totiž mohla přinést uvažovaná digitální daň (zdanění internetových společností je zatím v připomínkovém řízení), dále zdanění církevních restitucí (zde se očekává ústavní žaloba) a v neposlední řadě také zatím dost nekonkrétní bankovní fond (opřený o dobrovolné příspěvky komerčních bank na vládní investiční projekty). Těchto dalších cca 15 miliard je ale zatím nejistých.

Četl jsem vyjádření jednoho všeznalce z Poslanecké sněmovny. Prý to, co si mohl přečíst, ukazuje na neschopnost vlády využít jednotlivých položek k dalšímu nastartování ekonomiky. Vidíte to také tak?

Nejen stát, ale i další složky veřejného sektoru v minulém období skutečně méně investovaly. K poklesu došlo u kapitálových výdajů, které byly hrazeny z EU (zejména rok 2017 byl rokem nečerpaných investic). Odložené investice přispěly k tomu, že oproti plánu rozpočet skončil v reálném přebytku. Následné zapojení nároků nespotřebovaných z minulých let veřejnou investiční aktivitu samozřejmě opět statisticky zvyšuje. Podíl kapitálových výdajů na rozpočtových výdajích tedy roste, i když investiční aktivita stále nedosahuje potřebné intenzity. Mírně také ožívají investice soukromého sektoru, kterým by veřejné investice v byznysové sféře neměly konkurovat. Ale spíše vyvolat tzv. pákový efekt. Platí zejména pro strategické investice do vývoje a inovací.

Tzv. rozpočtové úsilí na podporu růstu je tedy skutečně možné zvýšit. Růst české ekonomiky je sice stále nad průměrem EU (ten se blíží 2 %), ale pod průměrem globální ekonomiky (ta roste kolem 3,5 %). Více roste i sousední Slovensko, Polsko a další země. Proti stimulaci růstu působí i normalizace měnové politiky.

Otázkou je, jak se projeví problém s čerpáním evropských dotací. V celém rozpočtovém období 2021-2027 se také naše pozice jako čistého příjemce umenší. Další nejistoty jsou spojené s vnějším prostředím, zejm. otázka brexitu. Klíčový prorůstový efekt dnes má v ČR zejména růst spotřeby spojený s růstem platů. V každém případě prorůstový účinek veřejných financí bude jedno z klíčových témat finalizace návrhu rozpočtu na rok 2020.

Prý tento rozpočet bude znamenat, že projíme peníze namísto, abychom zajistili nové investice. Máte jako »ministr financí« KSČM také takový názor?

Smyslem státního rozpočtu je především zafinancovat funkce státu. Ty jsou samozřejmě většinou neproduktivní. Pokud chceme tyto služby státu v určitém rozsahu, musíme je zaplatit. V tomto smyslu stát není jako firma. Levice nemůže souhlasit s úsilím pravice po minimalizaci státu, zejména veřejných služeb. V příštím roce by měl státní rozpočet dosáhnout 1,6 bilionu korun. Tedy přibližně tolik, co státní dluh ČR.

Je to hodně, či málo?

Na daních a odvodech vybere stát ekvivalent jedné třetiny vytvořeného HDP, což je zhruba průměr zemí OECD. Zhruba 7 % HDP dáváme na zajištění starobních důchodů, podobnou sumu dáváme na zdravotní pojištění. Zde je třeba spíše zajistit udržitelný růst těchto výdajů. Pokud jsme na tom platově hůře než země se srovnatelným ekonomickým výkonem, tak je zřejmé, že ani redukce těchto výdajů není možná. To samozřejmě nevylučuje trvalou péči o racionalizaci výdajů a zlepšení výběru daní.

Na investiční aktivitu myslíme také, jak jsem ostatně řekl v předchozí odpovědi. Ale investování do budoucnosti je třeba hodnotit v celku, nejen za státní, ale i podnikový sektor. Z tohoto pohledu je míra investic v ČR dnes nad průměrem EU (rostou zejména investice do strojů a zařízení). Veřejné investice se na ní podílejí z cca 15 % a soukromý sektor z 85 %. Pro zkvalitnění (modernizaci) české ekonomiky pak budou důležité strategicky cílené strukturální politiky včetně investičních pobídek.

V čem vy osobně vidíte největší problém připravovaného návrhu státního rozpočtu?

Když zpomalující vývoj ekonomiky omezuje manévrovací prostor rozpočtové politiky, narůstá tlak na volbu výdajových priorit. Z důvodů zajištění nezbytné rovnováhy a udržitelnosti veřejných financí nelze reálně zafinancovat vše, co si kdo řekne. S ohledem na pravicovou většinu ve Sněmovně (nezapomínejme, že hnutí ANO je pravice, i když oproti současné opozici pragmatičtější). Pokud jde o prorůstové impulsy, tak je třeba zabývat se jejich multiplikačními účinky. Při poklesu poptávky a růstu úrokových sazeb může klesnout zejména inkaso korporátních daní. Letošní plánovaný deficit by měl být ale splněn.

Otázkou je, zda pozitivní obrat ve vývoji státních financí, kterého bylo dosaženo po prvním pololetí 2019, bude trvalejší. Předmětem sporu je stále tempo růstu platů, zejména ve školství. V příštím roce mají učitelé například dostat přidáno 10 % místo 15 %. Tento krok kritizují jak odbory, tak zástupci zaměstnavatelů na tripartitě. Josef Středula chce, aby slib 130 % průměrné mzdy, který byl učitelům dán v minulém volebním období, byl naplněn do roku 2021. Jde o problém, který řešila už na jaře Sněmovna. Hrubý plat učitelů loni vzrostl na 35 089 korun, což je nejrychlejší tempo růstu za poslední roky. Za posledních pět let jim hrubá částka na výplatních páskách stoupla přibližně o 31 %. Protože ale také rostla průměrná mzda v celé ČR, tak cíl dosáhnout 130 % průměrné mzdy se vzdaluje. Nově vláda navrhuje, aby učitelé dosáhli této mety až v roce 2025.

Jak tvorbu státního rozpočtu mohou ovlivnit současné politické zmatky?

Nejen veřejná debata, ale politická scéna se dnes silně vyčerpává na mediálním divadle kolem útoků na současné vládnutí. Řešení věcných problémů je tím viditelně upozaděno. Některé vlivové skupiny a pravicová opozice těžce nesou, že jeden z nich je vystřídal u moci a ještě si dovolil opřít se dočasně o politickou levici. Především vztek z této skutečnosti je v základech současných politických zmatků. A zjevně může být klidně obětována i stabilita země včetně tvorby jednoho z nejdůležitějších zákonů, státního rozpočtu na příští rok. A že by si věcný zájem zasloužil, protože je připravován v ekonomicky komplikovanějších podmínkách než rozpočty na rok 2018 a 2019.

Nejde jen o vnější tlak pravicové opozice na menšinovou vládu, ale i o nesoulad uvnitř koalice ANO a ČSSD. Její soumrak absurdně otevřelo nedomyšlené střídání na ministerstvu kultury. Ale napětí mezi koaličními partnery se už ukázalo při schvalování základního rozpočtového rámce v červnu t. r. Návrh rozpočtu tehdy vládou prošel, ale ministři ČSSD se při hlasování o rozpočtu zdrželi. Argumentem bylo, že návrh nezafinancovává některé jejich požadavky.  Jenom ministryně Maláčová z MPSV požaduje růst o 11 miliard korun, další peníze chce vicepremiér Hamáček na ministerstvo vnitra. ANO soudí, že přes tyto tlaky jsou hlavní priority vyplývající z programového prohlášení vlády v rozpočtu obsaženy.

Bez ohledu na osud současné menšinové vlády termín předložení rozpočtu Sněmovně nelze obejít. A je zřejmé, že ho bude předkládat tato vláda, ať již bude v demisi, či nikoliv. Je to tedy především její odpovědnost, co začnou poslanci a poslankyně od října projednávat. A samozřejmě, pokud by návrh rozpočtu nebyl schválen do konce roku, nastupuje rozpočtové provizorium. Vláda, která případně neprosadí ve Sněmovně takto klíčový zákon, je pak ohrožena i politicky. Vláda nekončí automaticky, ale kromě hlasování o nedůvěře může vláda se zákonem spojit hlasování o důvěře (vláda ODS v roce 2012 svou důvěru spojila s návrhem tzv. stabilizačního balíčku). Pokud vláda neuspěje ani za tři měsíce, může Sněmovnu rozpustit prezident. Z toho je snad zřejmé, jak významné politikum to může být.

Jak bude projednávání rozpočtu, pokud vše půjde normální cestou, probíhat dál?

Během letního projednávání konečné struktury návrhu rozpočtu je klíčová role jednotlivých ministrů. Také KSČM chce v tomto návrhu ošetřit svoje priority. Předpokládá to, že se půjde cestou věcného vyjednávání, a nikoliv politických naschválů. Jsou také strategické priority, které jsou dlouhodobějšího charakteru a rokem 2020 nekončí. Například podpora dostupného nájemního bydlení v obcích nebo výkup vodáren a kanalizací zpět do veřejných rukou. Čeká nás rozhodnutí o postupném vytvoření zdrojů na zafinancování nástupu tzv. Husákových dětí do důchodu.

To jsou věci, které by posunem doprava vzaly asi za své. I proto je jednání o veřejných financích ukázkou propojení politické taktiky s přípravou strategických rozhodnutí.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.6, celkem 19 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.