Rozhovor Haló novin se zpěvákem, multiinstrumentalistou a skladatelem Antonínem Gondolánem

Všem přeji zdraví, pevné nervy a dobrou náladu

Začněme od vašich začátků. Prozraďte nám, jaké byly, kdo vás objevil?

Bylo mi 15 let, když jsem byl na koncertě Orchestru Gustava Broma. Po koncertě Gustav Brom a jeho orchestr večeřeli v klubu, kde můj otec s mými bratry hrál. Když jsem po chvilce na přání otce zahrál, pan Brom přišel za mým tatínkem a zeptal se ho, kdo je ten velmi živý a hudebně nadaný chlapec, že by si ho rád půjčil. A tatínek mu odpověděl, že to je přece můj syn Toník. A pak mě pan Gustav Brom, mimochodem vynikající hudebník a člověk, angažoval do svého tehdy velmi slavného, známého, ale hlavně hudebně vynikajícího orchestru. Bylo jednoznačně rozhodnuto jak o mém osudu, tak mojí celoživotní hudební kariéře.

Hrál jsem tedy s nejlepším evropským jazzovým orchestrem. S odstupem času se musím trochu pochlubit, bylo mi 15 let!

A jak se vůbec dal dohromady triumvirát – Karel Gott, Antonín Gondolán a Ladislav Štaidl?

Poté následovalo moje angažmá v Divadle Na zábradlí a o něco později další angažmá v Divadle Semafor a ještě o něco později v Divadle Apollo právě s Karlem Gottem a s bratry Štaidlovými. Na toto období velmi rád vzpomínám. Byli jsme mladí, šťastní, žádné starosti a žádné problémy. Život byl před námi, my mohli dělat, co nás bavilo, a to na tom bylo to nejnádhernější! Život nám vlastně tehdy ležel u nohou. Taky to byla skvělá společnost opravdových umělců. Setkávali a spolupracovali jsme s takovými osobnostmi jako Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Ivan Vyskočil, Jiří Grossmann, Miroslav Horníček, Jan Werich, Ján Roháč a tak dále. V té době totiž ještě neexistovaly, jak se dnes říká, celebrity. Manažery uměle vytvoření lidé, kteří často neumí nic, natož zpívat, nebo hrát na hudební nástroj.

To naše kultura dnes hodně klesla oproti tehdejším časům, kterou já jsem s velkou radostí prožíval. Naštěstí jsou zde pořád ti, co opravdu něco umí, anebo něco dokázali.

Jaké byly vaše společné začátky v hudební branži?

Spolupráce s Ladislavem Štaidlem a Karlem Gottem byla pro každého z nás velkou školou. Byli jsme si blízcí a žili jsme hudbou. Znal jsem Karlovy rodiče osobně a občas přespával s Láďou u Gottů. Vzpomínám na Karlovu velice hodnou maminku, která nám vždy ráno chystala snídani.

Je na co vzpomínat a jsou to hezké chvíle. Bohužel dnes je tomu trochu jinak. Někdy je mi líto, že přátelství takto nenápadně vyprchá a zapomíná se nejen na kamarádství, ale i na společné úspěchy.

Jak vzpomínáte vy a vaše hudební rodina, která hraje po celém světě, na slavné a úspěšné okamžiky, kdy jste byli hvězdy obrazovek a koncertních sálů?

Po ukončení angažmá s Ladislavem Štaidlem jsem založil skupinu ze svých sourozenců, všichni nás vnímali velmi pozitivně a říkali nám Gondolánovci. Byla to úspěšná skupina. Vždyť se jednalo o skutečné sourozence, velmi pohledné a hudebně nadané. Absolvovali jsme stovky vystoupení jak doma, tak v zahraničí. Budili jsme pozornost, protože náš repertoár byl různorodý: Jazz, pop, romské a židovské balady. Hráli jsme v Austrálii, Německu, Švédsku, Nizozemsku v Sovětském svazu, vždy hrdě jako československá skupina.

Nakonec jste se rozhodl opustit Československo. Jak dlouho a jak úspěšně jste v zahraničí působil?

Jak jsem podotknul, byli jsme atraktivní, tak se stalo, že celá rodina se rozhodla žít v zahraničí. Všichni se mi tam oženili a provdaly. Myslím, že jeden z důvodů jejich rozhodnutí byla i malá pozornost našeho československého Pragokoncertu, televize a rozhlasu.

Konec konců, ani dnes tomu není jinak. I já jsem se na čas vzdálil a žil jsem několik let v zahraničí. I přesto, že to bylo jen několik let. Byl jsem v podstatě na dlouhodobém, spíše hudebním turné. Jsem patriot, ale v poslední době bych dokázal můj pobyt v zahraničí měnit za trvalý.

Vrátil jste se a můžete srovnávat dobu socialismu a současného i tehdejšího kapitalismu. Jaké jsou podle vás rozdíly?

Jako hudebník jsem nikdy nebyl nijak politicky angažovaný. Mým posláním bylo a je dělat posluchačům radost a kulturní zážitek z mého vystoupení. Kdybych měl srovnávat dobu před revolucí, tak bych ji označil pro podobné ročníky, jako jsem já, za přijatelnější než dnes.

Co romská otázka, tady jste byl hodně angažovaný. Která doba byla pro Romy příznivější, respektive, která doba vytvářela pro Romy lepší podmínky?

Možná vás překvapí můj názor na romskou menšinu. Vidím to podobně jako exprezident Václav Klaus: »Otázka Romů je neřešitelná«, a i když to nikdo neřekne nahlas, tak já ano! Samozřejmě, že nepíšu o Romech, kteří dělají to, co by dělat neměli, ale takových je v naší majoritní společnosti také dost. Často vystupuji na různých hudebních akcích pro tuto menšinu. Setkávám se se slušnými Romy a existuje již řada mladých vzdělaných Romů. Proto si myslím, že by nebyl špatný nápad, aby Romové měli svůj vlastní stát, který by si sami řídili a sami by tam hospodařili.

Karel Gott vám odmítl zazpívat na vašem jubilejním koncertu, přestože jste začínali spolu na začátku úplně od píky. Jak vás znám, vy byste mu zazpíval a rád, nemám pravdu?

Ptáte se na společnou spolupráci s Karlem Gottem? V době, kdy jsem s ním hrál, to byl Karel, teď je to už jen Gott. V jednom ale Karla musím pochválit, není to hloupý člověk. Jen nepatřím do kategorie jeho obdivovatelů. A že mě nepozval na jeho narozeniny? Já ho také nepozvu. Naopak, děkuji všem mým posluchačům, kteří na mne nezapomněli. I přesto, jak velice málo mám možnost se objevit na televizní obrazovce, anebo v rozhlase. Lidé na mě nezapomněli a toho si nesmírně moc vážím. Setkání s těmito lidmi, mými fanoušky, je opravdu vždy velmi srdečné a velmi silně mě to nabíjí.

Co vám osobně přineslo vaše společné turné s Gottem a Štaidlem v Las Vegas?

Naše slavné angažmá v Las Vegas byla vynikající zkušenost a byli tam skvělí hráči z celého světa, i když byly podmínky tvrdé. Má to výhodu, dostanete ze sebe co nejvíc, ale nemůže to být permanentní, protože to málokdo vydrží. Ale první zážitek jsme měli s obleky. Pamatuji si, jak jsme tam přijeli v oblecích šitých »u Adama«, kde šili i prezidenti. A oni na nás koukali jako na mimozemšťany, co to máme na sobě. Protože tam měl každý kostým na vystoupení.

Mohl bych povídat mnoho dalších zajímavých zážitků, něco jsem vepsal do své knihy a něco vám povím příště.

Co byste naším čtenářům popřál do dalších let?

Vašim čtenářům přeji zdraví, kolik každý z nás potřebuje, především pevné nervy, stále dobrou náladu, nějaké to štěstí a věřte - nějak bylo a nějak bude. Budu se těšit na společné setkání nás všech, co se máme rádi. Děkuji.

Roman BLAŠKO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 28 hlasů.

Roman BLAŠKO

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.