Rozhovor Haló novin s Vojtěchem Michalem, účastníkem Letní univerzity Evropské levice 2019 v italském Fiuggi

Akce Evropské levice mladýma očima

Přibližte našim čtenářům a čtenářkám, co to je Letní univerzita Evropské levice?

Na akci jsem nejel z vlastní iniciativy, ale na doporučení přátel, kteří se v minulých letech téže akce zúčastnili, ovšem v jiné evropské zemi. Já jsem na Letní univerzitě byl poprvé, tudíž mé informace berte, prosím, jako dílčí a už vůbec nemohu své zážitky a dojmy srovnávat s jinými ročníky.

Jedná se o každoroční letní setkání lidí všeho věku hlásících se k autentické levici. Já nejsem nikde organizován, jsem sympatizant, nicméně akce představovala pro mě zejména neocenitelnou možnost pohovořit se stejně smýšlejícími z mnoha dalších, nejen evropských států o aktuálních otázkách vývoje Evropy a světa, o ochraně životního prostředí, o globální klimatické změně, o radikalizaci pravicových hnutí apod. Akci každoročně pořádají Evropská levice (EL) a transform!europe.

Letní univerzita se konala mezi 10. a 14. červencem v italském městečku Fiuggi, které se nachází asi 80 kilometrů východně od Říma. Pro mě to mělo ještě jeden rozměr, poprvé jsem totiž ve svých devatenácti letech cestoval sám letecky do zahraničí a pak následně místní italskou dopravou – a to, věřte, byl opravdu nezapomenutelný zážitek.

Odkud přijeli účastníci?

Celkem se nás sjelo 220 z 28 zemí ze tří kontinentů. Takto nám to aspoň sdělili organizátoři v rámci závěrečného vyhodnocení akce, čili ačkoli se jednalo o akci evropské levice, přijeli i zástupci ze zámoří. Vím, že neevropské země reprezentovala viceambasadorka Venezuely, pak tam také byl bývalý ministr zahraničí Ekvádoru.

Předpokládám, že jste nebyl jediným Čechem.

Nebyl, sešla se nás tam skoro desítka. Vaši čtenáři jistě znají mladého místopředsedu Strany demokratického socialismu Andreje Bónu, který kandidoval v evropských volbách za sjednocenou levici. Rád jsem se tam s ním seznámil. Dále tam byl Jirka Málek ze Společnosti pro evropský dialog a člen SDS, také profesor Jiří Hudeček se svou milou manželkou Vierou a litoměřický zastupitel KSČM Jarda Růžička. Neustále »v jednom letu« byla velmi akční Dáša Švendová, koordinátorka evropské nadace transform!europe a břeclavská zastupitelka KSČM. Dášu vaši čtenáři také znají z kandidátní listiny do Evropského parlamentu.

Velmi zajímavě promluvila hned první den univerzity na velké zahajovací diskusi, kdy jsme se v sále v hotelu Ambasciatori sešli úplně všichni, tedy přes 200 lidí, politoložka a historička Veronika Sušová Salminen. Veronika žije ve Finsku a její pohled na téma »Krize neoliberální globalizace a destruktivní tendence současného kapitalismu« byl zase jiný, než to mohu slýchat od českých komentátorů a politiků. Takže se nás tam dostavila vlastně jen hrstka Čechů a Češek. Bylo to dáno asi vzdáleností, přece jen do Říma to není »za humny« od nás. Loni – kdy se Letní univerzita EL konala ve Vídni, to bylo pro české účastníky z hlediska vzdálenosti a dopravy mnohem příhodnější.

Jaká byla atmosféra na akci?

Velice uvolněná. Přišlo mi, že mnohem více, než z organizovaných diskusí a přednášek, jsem si odnášel ze společných obědů, večeří a snídaní nebo volných chvil, kdy probíhaly neformální rozhovory mezi účastníky. Je fajn, když si lidé z různých zemí, i lidé různého věku – já jsem patřil k nejmladším – můžou z očí do očí promluvit o čemkoli, a to nejen o politice, ale prostě o životě.

Ale samozřejmě lidé musí používat jazyk, kterému vzájemně rozumí...

Ano, oficiálně akce probíhala v jazycích anglickém, francouzském a italském, do kterých byly všechny projevy simultánně tlumočeny do sluchátek. V osobním kontaktu byla nutná angličtina, ale já využil i němčinu, protože mezi účastníky byla velká delegace Die Linke. Právě s těmito německými účastníky jsem se hodně bavil a naše témata hovorů se točila kolem sílící německé strany AfD (Alternativa pro Německo), kolem problematiky uprchlíků, o bezpečnostní situaci v Německu. Také jsme si promluvili o studijních a pracovních možnostech u nás či v Německu.

Jinak si myslím, že vlastně kromě Angličanů – vím, že do Fiuggi dorazily minimálně dvě Britky – nikdo z účastníků neměl angličtinu jako mateřský jazyk. Takže hlavní je porozumět a dorozumět se, tím chci říci, že na takovouto akci mohou přijet i lidé, kteří nemají v malíku akademickou angličtinu.

Kde jste se naučil cizí jazyky?

Na Gymnáziu Na Vítězné pláni v Praze 4, kde nás profesoři a rodilí mluvčí opravdu dobře připravili pro cizojazyčnou konverzaci. Gympl jsem zakončil letos v květnu maturitou.

Můžete poukázat na něco v programu, co vás zaujalo?

O první debatě v plénu jsem se již zmínil, to bylo dost dobré. Na ní hovořili kromě Veroniky Sušové Salminen tajemník strany Rifondazione Ital Maurizio Acerbo a Dán Micael Hertoft z Červeno-zelené aliance.

Pak mě zaujala další plenárka na téma »Kapitalismus je predátorský systém«. B panelu vystupovali Attila Antal z Maďarska, Portugalec Bloco de Esquerda a Němka Dagmar Enkelmannová z Nadace Rosy Luxemburgové.

Vlastní platformu tu měly také ženy, ovšem těchto akcí jsem se opravdu nezúčastnil, snad se na mě vaše čtenářky nezlobí, že nemohu podat žádné svědectví. Náplní jejich sezení bylo, přeložím-li to volně, »Odkaz bojů 8. března«. Ale jeden odkaz na ženu, dokonce významnou ženu, na Letní univerzitě byl. Tou ženou je Rosa Luxemburgová, jejíž 100. výročí zavraždění si pokrokoví lidé letos v lednu připomněli. Já sám jsem jel s mojí mámou v lednu do Berlína, kde se konaly opravdu velké manifestace k jejímu uctění. Portrét Rosy jsme měli všichni účastníci Letní univerzity na jmenovce a také byla její podobenka součástí loga akce.

Zkrátka každý den byl zaplněn, dopoledne i odpoledne, večer byl na programu kulturní program. Hned první den například koncert kytarového virtuóza, pak jakási divadelní performance. Samozřejmostí byly neformální diskuse mezi účastníky. Ovšem také se popilo místní vínko na terase hotelu, a to bylo moc fajn. Někteří seděli až do rána...

Jak vypadá městečko Fiuggi?

Splňovalo běžnou představu, kterou cizinec o italském venkovském městě má. V turisticky atraktivním centru byly malé uzounké uličky plné krásných květin na domech, v ulicích se proháněly motorky; zejména mladí Italové mají motorky jako oblíbený dopravní prostředek. Prostě taková typická Itálie. Fiuggi se rozprostírá na kopci a pod kopcem - na kopci je stará část města, pod kopcem vyrostla řada moderních hotelů, domů běžných Italů i menší paneláky.

Jinak městečko by mělo být lázeňské, odsud pochází v Itálii zřejmě oblíbená minerálka Acqua di Fiuggi. Ale nepředstavujte si to jako naše lázeňská města s kolonádou – to je úplně jiný styl.

V úvodu jste zmínil, že doprava po Itálii pro vás byla nezapomenutelná, a to myslíte jak?

Již samotná cesta z letiště do centra Říma je »zajímavá«. Totiž poměrů neznalých turistů se ochotně ujímají místní podvodníci, kteří prodávají jízdenku na přímý spoj, vlak do centra italské metropole, výrazně nadsazeně. Cenu dokážou navýšit až na osminásobek! Základní jízdné činí v automatech osm euro. Opravdu, kdo nezná italsky nebo anglicky, se může chytit do pasti.

Já jsem si to dopředu ověřil a věděl jsem, že si mám jízdenku koupit v oficiálním automatu. Když jsem překonal toto první »setkání s Itálií«, cesta vlakem pak byla fantastická. Klimatizovaný vlak, vše proběhlo v pořádku.

Ale to ještě nebyl můj cíl cesty. Druhou část jsem musel absolvovat autobusem na trase Řím – Fiuggi. A to byl oříšek. Totiž – nebylo jasné, odkud autobus této linky odjíždí. Ani v kolik hodin, ani jaká je jeho trasa. To je opravdu Itálie! Byl jsem samozřejmě vynervovaný a běhal jsem po nádražní hale jako zběsilec nevěda, kde si mám koupit jízdenku a koho se zeptat.

Jistě tam mají nějaké informace, ne?

To ano, ale jen na římskou městskou dopravu a tamní pracovnice mi řekla, že není kompetentní mi v tomto radit, že neví. Webové stránky dopravce mi též nepomohly, protože nenabízejí anglickou verzi, jen italskou.

Jak to dopadlo?

Náhodou jsem potkal dalšího člověka, který byl účastníkem Letní univerzity, poznal jsem ho podle toho, že držel v ruce její leták. Společně jsme pak zastávku našli. Ovšem – neměli jsme jízdenku, kterou jsme chtěli koupit u řidiče. Omyl! Poté, co nás řidič uzemnil, že si ji musíme koupit v hale, jsme tou nádražní halou proběhli těsně před odjezdem autobusu a koupili jízdenky v trafice, což je pro nás nezvyklé. Do autobusu jsem naskočil půl minuty před odjezdem a věřte, že jsem si pak na sedadle fakt oddechl.

Bylo milé, že v autobuse už cestovali i další účastníci, tak jsem se hned seznámil s trojicí Němců, kteří měli stejný směr jako já. Společně jsme pak ve Fiuggi našli náš hotel. Nazpátek nám pak organizátoři – zřejmě když pochopili, jak jsme všichni bloudili, a někteří ještě hůře než já – zajistili společný odvoz třemi autobusy do Říma. To jsme velmi ocenili.

Co jste viděl z Říma?

Řím už znám z podrobné návštěvy se školou, tak jsem si proběhl jen centrum v krátkém čase před odletem. Tedy nejznámější lákadla – Colosseum, Andělský hrad, Forum Romanum, Fontánu di Trevi atd. Cestu na letiště jsme už zvládli, jeli jste společně tři kamarádi.

Plánujete i příští rok jet na podobnou akci? A mají takové akce smysl?

Rád bych jel. A bezpochyby mají smysl, už kvůli utužení navázaných známostí a kamarádských vztahů s lidmi, kteří dále rozšiřují můj přehled o aktuálním dění v Evropě a EU. Lidé stejného smýšlení se musí scházet a diskutovat o tom, co se děje. Známa je teze, že pravici spojují peníze, a levici rozdělují ideje. Proto je nutné se právě na levici setkávat a diskutovat. Lze to i na dálku, ale nic se nevyrovná osobnímu kontaktu.

Na této akci, která pro mě byla první – i když jsem před několika lety navštívil jeden jednací den Letní univerzity EL probíhající v Litoměřicích – jsem poznal, jaká je situace v jiných zemích Evropy, což mohu použít i v rozhovorech se svými vrstevníky. Evropská unie řeší mnoho problémů, a nedojde-li k radikální transformaci některých jejích složek, mohou mít fatální následky pro život nás všech, mladých, starších, starých – prostě všech. To je nejen životní prostředí, nedostatek vody, ale také otázky bezpečnosti a míru. To si jako mladý člověk uvědomuji.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.8, celkem 42 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Hlasování
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.