Rozhovor Haló novin s politologem profesorem Oskarem Krejčím

Úkolem autentické levice je získat věrohodné postavení mezi opozičníky

Poslední vnitropolitická situace je na ostří nože. Vyhrotili ji sociální demokraté. Nepochopil jsem, co jí vlastně sledují, protože odejít z vlády by podle mě byl jejich »smrtelný ortel«. Co podle vás je za tím?

Ministr kultury vyrobil dva problémy najednou. Tím prvním a zásadním je, že zveřejnil podezření z korupce v některých kulturních institucích. Počítat peníze potřebné po kulturu je velmi obtížné. Kdo zpochybní uměleckou hodnotu nějakého obrazu, když se líbí řediteli slavné galerie? A kdo si troufne stanovit cenu tohoto obrazu? Zkuste zapochybovat, a dopadnete jako Jana Bobošíková při krizi na Kavčích horách roku 2001.

Pro širokou síť těch, co spolu mluví, jsou penězotoky totéž jako svoboda. Je to prostá logika: »MOJE slovo, MŮJ obraz, MOJE socha, MOJE… je nejlepší, zaslouží si nejvyšší finanční ocenění. Protože peněz není nikdy dost, budu to JÁ, kdo rozhodne, komu a kolik, protože nikdo není takový demokrat, jako JÁ. A že se vám to nelíbí? Máte smůlu, neumíte svolat manifestaci na Václavské náměstí.«

V této situaci se sociální demokracie lekla a svého ministra hodila přes palubu. A od té doby se jen snaží, aby si jakžtakž zachovala tvář. Za pomoci mainstreamových sdělovacích prostředků, které s úctyhodnou pílí zakryly skutečný problém v podobě korupce tím, že donekonečna rozebírají formální otázku ústavních pravomocí prezidenta.

Řekl jste dva problémy najednou…

Ano. Ministr si k odvolání ředitelů vybral nejhorší možný čas: těsně před volbami. Divoká reakce části umělců a kulturních byrokratů pak sociální demokracii oprávněně vylekala: v této zemi se od dob obrození umělci těší velké politické autoritě, a to bez ohledu na jejich osobní kvality a politické schopnosti. Trochu to ale také připomnělo aféru s lithiem těsně před volbami do Poslanecké sněmovny, kdy už sociální demokraté neměli žádný čas na věcné vysvětlování. Nemluvě o tom, že v obou případech cílená kampaň vyvolala erupci emocí, které věcnou diskusi znemožňují.

Do toho všeho neoficiální výsledek auditu týkající se hospodářských aktivit premiéra Babiše, který vlastně vyvolali Piráti a Amnesty International, tedy jejich blízká organizace. Kam to všechno může vůbec vést?

Kapitalismus je založen na boji o zisk. V něm pak čerpání peněz ze státního rozpočtu či unijních dotací je nejpříjemnější forma podnikání. Kdo na tyto peníze dosáhne, povětšině nezaváhá, když se k nim má protlačit cestičkami na hraně zákona. Zatím to vypadá, že právníci Agrofertu dokážou zákonnost jednání firmy i premiéra obhájit.

Problém je v tom, že řada právních norem – úmyslně, či nechtěně – umožňuje nemravné podnikání. Například získání dotací z veřejných peněz pro jiné účely, než je obecný prospěch, a to i pomocí pokroucení ducha stanovených pravidel. Vyšetřit se to má, ať už s podnětem přišel kdokoliv. Bez ohledu na to, že Evropská unie je plná »čapích hnízd«. A kam to povede? Asi nikam, nebo k příchodu jiného oligarchy.

Může za těchto podmínek vláda vůbec vládnout?

Může. Andrej Babiš je nejdynamičtější premiér, jakého jsme po 17. listopadu měli. Je pracovitý, dostatečně jazykově vybavený, což využívá k přímému zahraničnímu vyjednávání. Dokáže zúročit svoji podnikatelskou zkušenost. Výborně kombinuje kritiku poměrů s chválou úspěchů, kterých v rámci těchto pochybných poměrů dosáhl. Babiš většinou velmi dobře užívá sdělovací prostředky; jeho mediální poradci dokážou briskně každý přešlap přetavit v meč. Vystupuje i vypadá lidově. Umí vystihnout náladu svého elektorátu a alespoň slovně se mu přiblížit – což se některým lidem jeví jako levicovost či vlastenectví, jiným jako populismus. Je až cynicky pragmatický, když dokáže kritizovat Unii, a vycházet vstříc elitě EU/NATO třeba v podpoře zahraničněpolitických ataků proti Rusku a Číně. Nemluvě o krajně nevhodných osobních urážkách čínského velvyslance.

Dokud se bude dařit ekonomice, bude mít Andrej Babiš podporu lidí nespokojených s vývojem a doufajících ve změnu. S tím by mohl vydržet až do voleb, bez ohledu na manifestace či odchod sociálních demokratů z vlády.

Jaké vlastně jsou cíle tzv. demokratické opozice, když vládnout bez Babiše nemůže a nové volby chtějí vlastně jen Piráti?

To už je takový polistopadový kolorit české politiky: skupina politiků si za pomoci médií zmonopolizuje značku »demokraté«, dá si ji na transparent a s ním pak otlouká všechny kolem sebe. Vždy to byla nesourodá skupina, kterou spojoval jen odpor vůči někomu. Tu vůči komunistům, jindy proti opoziční smlouvě, dnes proti Babišovi a – zcela absurdně – též proti ministryni spravedlnosti. Jaký mají cíl? Velice prostý: chtějí se dostat na Babišovo místo. Dnes na náměstích vedou předvolební kampaň, ať již při tom myslí na předčasné volby, nebo ne.

Podle výzkumů volebních preferencí by mohli Piráti posílit, proto jsou předčasným volbám nakloněni. Když ale volby proběhnou za současného stavu nálad veřejnosti, ANO zvítězí a získá přibližně 30 % odevzdaných hlasů. To by mohlo být přibližně 80 mandátů v dvousetčlenné Poslanecké sněmovně. Tou dobou se už »demokraté« semknou a pokusí se rozleptat koaliční potenciál hnutí ANO – obdobně jako tomu bylo svého času na Slovensku v případě Vladimíra Mečiara, který svými názory, jak se zdá například při pohledu po dnešní Evropě, jen předběhl dobu. V určité konstelaci »demokraté«, posílení o oslabenou ČSSD, přitlačí ANO k dohodě s SPD, na což by si někteří lidé v Unii těžko zvykali. Jako tomu bylo v případě Svobodných v Rakousku. Na Svobodné ale někdo zavčas připravil »demokratickou« past, která sklapla – jaká náhoda! – těsně před volbami.

Je tu i kauza pirátského primátora Prahy, který svými protičínskými kroky vyvolal dokonce mezinárodní problém. Myslíte, že Zdeněk Hřib dostane rozum a přestane se plést do velké politiky, když svou návštěvou na Tchaj-wanu dokázal, jak jí nerozumí?

Primátor se nezmění, protože ví, komu se chce zalíbit. A daří se mu to. Volání po »apolitické smlouvě«, která by neobsahovala princip jedné Číny, je cílený útok na dlouhodobou linii zahraniční politiky České republiky. To není požadavek nepolitické smlouvy, ale smlouvy vyjadřující jinou politiku. Připomínám, že minulý týden Státní radou ČLR zveřejněná Bílá kniha Čínská národní obrana v nové éře varuje před separatismem volajícím po »nezávislosti Tchaj-wanu«, »nezávislosti Tibetu« a nově i po vytvoření »Východního Turkistánu« odtržením části autonomní oblasti Sin-ťiang. Ještě toho z pražské radnice uslyšíme mnoho.

Nejde o to, že primátor velké politice nerozumí. Vědomě vsadil na destrukci. Nějaké národní zájmy, nějaké mezinárodní právo – to není kompas pro milovníky svobody násilí na moři. Zatím se zdá, že projekt »Piráti mávající dalajlamovou vlajkou« je úspěšnější než projekt »pravicoví Zelení«.

Ale ještě jedna otázka týkající se Pirátů, která koluje mezi lidmi. Jsou nějak napojeni na vize miliardáře Sorose, či jím dokonce zčásti nějakou formou placeni?

Tyto informace možná u některých lidí propagandě pomáhají, nedají se ale prokázat. Osobně si myslím, že lze dohledat spoustu reálných problémů politiky Pirátů, netřeba utíkat ke konspiračním teoriím. A také je dobré se v řadě věcí u Pirátů inspirovat, některá jejich programová hesla jsou plně slučitelná s levicovým programem.

Zpátky k sociálním demokratům. Lze vůbec poté, co předvedli harakiri s ministrem Staňkem, na ně v něčem spoléhat? Nebudou pro premiéra jen závažím, které každou chvíli bude zlobit?

Musí zlobit, hodně zlobit, jinak v jeho objetí zahynou. A premiér s tím jistě počítá. Ale budou také za něj odvádět velmi problematickou práci, například na ministerstvu zahraničí. Mimochodem, opravdu by byl Miroslav Poche horší než Tomáš Petříček? Asi by byl osobnější ve vyjadřování, viditelnější. Co do obsahu zahraniční politiky je to ale totéž. Zabránit někomu obsadit ministerské křeslo je jen malá část úspěchu – tu větší, má-li být dosaženo skutečného vítězství, představuje, kdo na volné místo přijde.

Co říkáte rozporu mezi Václavem Klausem mladším a vedením současné ODS? Kam povede?

Toť otázka! Trikolora je riskantní pokus, protože se tlačí do prostoru, kde je přeplněno. V takové situaci je nutné pěstovat věrohodnost vůdce. A tím musí být Klaus mladší. Starší voliči bývají povětšině pevně zařazeni, mladí už nepamatují dny velké slávy Klause staršího. Hodně záleží na tom, jak se k nové straně postaví mainstreamová média. Elektorát by měla Trikolora víc odtrhávat od SPD než od dnešní ODS.

A co ty demonstrace v Praze? Mohou nějak podstatně ovlivnit dění v republice, když se na nich schází tak dvě tři maximálně čtyři procenta voličů a to ještě za podmínek, že mají zdarma dopravu a nevím co ještě? Co je jejich opravdovým cílem?

Demonstrace k demokracii patří. I přesto, že z nich Washington v posledních letech učinil předehru barevných revolucí. Každá manifestace přece nemusí vyústit v násilí. Obecně manifestace pomáhají organizovat a propagovat určité opoziční či provládní myšlenky a hnutí. Nezáleží na tom, kolik voličů reprezentují. Tvrdit, že dnešní manifestanti protestují proti demokraticky zvolené vládě, je – mírně řečeno – nepřesné: koalici ANO-ČSSD nikdo nevolil. Na druhé straně, proč by menšina nesměla manifestovat proti demokraticky zvolené vládě? A nemělo by se zapomínat, že k demokracii patří i referenda a podle řady příznivců přímé demokracie i právo odvolat poslance, když se zpronevěří mandátu svěřeného voliči. To přímo působí proti výsledkům voleb. Kritika Andreje Babiše není totéž jako souhlas se skrytými plány Milionu chvilek. Je třeba se jen přesně programově i akčně vymezit.

Autentická levice nemá uvažovat o tom, jak obhájit oligarchu, který vždy bude hájit především své sobecké zájmy. Jejím úkolem je získat věrohodné postavení mezi opozičníky a tuto pozici časem proměnit na hegemonii. Řečeno jinak: neutápět se v nekonečných spekulacích, jaké má institucionalizovaná část opozice cíle, ale zvažovat, jak opozičně naladěným lidem představit cíle vlastní.

Jak dlouho bude Andrej Babiš vládnout? Rok, dva, tři? To je jen mihotavý okamžik dějin. A co bude pak? Čapí hnízdo není barikádou, na které je důstojné padnout.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.1, celkem 65 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2019-07-31 10:10
I Autentická levice musí respektovat reálné možnosti a volit menší
zlo. Nebo je lepší jít hlavou proti byť zdánlivě chatrné zdi, kde
ovšem za zpuchřelou omítkou je metr betonu? Nebo to dokonce i vědět?
Pochybuji.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.