Rozhovor s předsedou Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů Bohumírem Dufkem

Budoucnost zemědělství je v robotizaci

V uplynulém funkčním období orgánů Evropské unie (EU) jste byl členem Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV), což je poradní orgán Evropské komise (EK). Po květnových volbách do Evropského parlamentu se během podzimu změní složení Evropské komise a jejích orgánů. Myslíte si, že i nadále bude pokračovat linie, kterou známe z předchozího období, či dojde k nějakým změnám?

Faktem je, že zatím známe jen novou předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou, od níž jsme v jejím kandidátském projevu slyšeli například, že se bude zasazovat o silnou Evropskou unii. Ve svém projevu dále kladla důraz na ekologii, především na boj s klimatickými změnami. Současně však vyjádřila i názor, že na posílení sociálního rozměru Evropské unie. Ovšem jak sama dále konstatovala, vyjádřila se v tom smyslu, že bude respektovat názory Evropského parlamentu. Takže uvidíme, jak tyto myšlenky bude ve své činnosti po dobu příštích sedmi let prosazovat.

Pokud jde o vaši otázku, jestli se změní linie orgánů EU po těchto květnových parlamentních volbách, mohu jen říci, že pokud v Bruselu podle názoru orgánů EU něco dobře funguje, tak v podstatě není důvod něco radikálně měnit. Myslím si, že linie, kterou prosazovala odstupující Evropská komise, a například i Evropský hospodářský a sociální výbor, bude i nadále zachována.

V Evropském hospodářském a sociálním výboru jste se zejména věnoval problematice zemědělství. V uplynulém funkčním období se kolem nové Společné zemědělské politiky (SZP) na léta 2020 až 2027 rozproudila velice čilá diskuse, jak v samotných orgánech EU, tak i na úrovni jednotlivých členských zemí EU. Jak asi se bude tato záležitost dále vyvíjet?

Na základě několika mých návštěv v Bruselu v posledních týdnech jsem získal dojem, že nově zvolení poslanci Evropského parlamentu nečekají na ustavení nové Evropské komise a jejích orgánů, ale rovnou se pustili do práce a snaží se najít určitou shodu nad některými formulacemi SZP, o nichž je tato diskuse, která má v řadě případů až vášnivý charakter. Je to dáno tím, že se při formování nové SZP objevují různé názory, a to jak ze strany původních západoevropských zemí (EU 15), tak i po roce 2004 nově přijatých zemí ze střední a východní Evropy.

Než začnu vysvětlovat podstatu těchto rozporů, musím nejprve konstatovat, že odstupující Evropská komise se pozitivně klonila k názoru některých ekonomických a průmyslových kruhů v EU, že je zapotřebí v rámci nutných úspor snížit rozpočet pro Společnou zemědělskou politiku EU v nadcházejícím období. S tím samozřejmě zástupci nevládních agrárních organizací, to je agrárních komor jednotlivých členských států, zásadně nesouhlasí. Ostatně v tom mají i podporu státních orgánů některých členských zemí EU. Například se v této záležitosti výrazně angažuje i naše ministerstvo zemědělství pod vedením ministra Miroslava Tomana, který při svých návštěvách v Bruselu se snaží tyto názory podstatné části zemědělců v EU podpořit a prosadit názor, že by finanční částka pro evropské zemědělství měla být zachována alespoň na stejné úrovni, jako v uplynulém období.

To samozřejmě chápu, že finance by se neměly krátit. Ale hovořil jste o rozdílech při formování SZP mezi původními státy EU 15 a nově přijatými zeměmi střední a východní Evropy. V čem tyto rozdíly spočívají a jak to zároveň vypadá s obhajobou zájmů českých zemědělců?

Tyto rozdíly ve své podstatě vznikly tím, že výměra průměrné evropské farmy je zhruba asi 30 hektarů, přičemž v České republice, a do značné míry i na Slovensku, činí průměr zemědělského hospodářství cca 130 hektarů, což je dáno způsobem hospodaření v době minulé, kdy se u nás zakládala jednotná zemědělská družstva a vznikaly velké státní statky. Ty se přirozeně po roce 1989 ekonomicky transformovaly na akciové společnosti a případně i na »eseročka«. Takže některé z nich mají k dispozici 500 a v některých případech až 5000 hektarů zemědělské půdy. To přirozeně přináší rozdílný pohled na to, co potřebují západoevropští a co čeští zemědělci.

Právě komisař pro rozpočet a lidské zdroje Günther Oettinger a také komisař pro zemědělství a rozvoj venkova Phil Hogan v rámci Evropské komise prosazovali tzv. zastropování přímých plateb pro zemědělce, což by znamenalo, že by tyto dotace byly omezeny jen do určité rozlohy dané farmy, například do 150 hektarů, a tato farma by na plochu nad takto stanovený rozměr farmy žádné dotace již nedostala. S tím samozřejmě čeští zemědělci nesouhlasí.

Zde bych podtrhl jednu věc, že se v této záležitosti velmi silně angažují Agrární komora (AK) ČR a Zemědělský svaz (ZS) ČR, což je členská organizace AK ČR. Představitelé obou nevládních agrárních organizací jezdí nejen do Bruselu na zasedání nevládních agrárních organizací, sdružených v organizaci COPA/COGECA, ale aktivně navštěvují i představitele nevládních agrárních komor v jednotlivých členských zemích EU. Přičemž se je snaží přesvědčit, aby pochopili stanoviska českých zemědělců a nakonec podpořili i náš názor, že tzv. zastropování by mělo být jen dobrovolnou záležitostí. Pokud vím, tak se jim v to případě řady nevládních agrárních organizací středoevropských a východoevropských zemí daří. Určité pochopení nacházejí i u některých západoevropských kolegů z tamních agrárních komor.

Napadá mne, co se asi skrývá za tím, že Evropská komise, prostřednictvím svých příslušných komisařů toto opatření v neprospěch českých zemědělců prosazuje?

Nemohu tvrdit, že se v tom projevuje i otázka vnitřního konkurenčního boje mezi jednotlivými státy EU, neboť pro toto tvrzení nejsou po formální stránce důkazy. Ale že tomu tak asi je, napadá řadu obyčejných zemědělců, kteří u nás pracují na poli, ve stáji dobytka či prasečinci nebo v drůbežárně.

V této souvislosti bych rád upozornil na jeden fakt, že je smutné, když se ve světě podporuje produktivita práce, konkurenceschopnost a další rozvoj společnosti, ale v tomto konkrétním opatření by to znamenalo, že by Evropská unie šla právě opačným směrem. Vždyť právě velké zemědělské podniky jsou na tom ekonomicky lépe než malé, rodinné farmy. Ostatně myšlenka rodinných farem byla u nás propagována v 90. letech minulého století s cílem vytvořit obraz doby první republiky na současném českém venkově. I dnes se této myšlenky někteří ekonomové, a také i politici, chytají a zejména v médiích propagují tento ekonomický nesmysl.

Každý rozumný ekonom, který se zabývá zemědělským hospodařením, vám potvrdí, že i v řadě západoevropských zemí se začíná hovořit o potřebě slučování tamních malých farem, aby na společném trhu EU ekonomicky obstály. Dokonce v některých případech jsou na to ze strany tamních vlád vynakládány potřebné finanční prostředky, a to mnohdy i skrytou formou, aby se nedalo tvrdit, že jde o dotace. Ve skutečnosti řada západoevropských vlád podporuje své zemědělce mnohem aktivněji a více, než je tomu v České republice.

I když musím poznamenat, že za současné vlády ČR se tento přístup mění a česká vláda by chtěla podpořit naše zemědělce mnohem výrazněji. Uvidíme, jak to dopadne při sestavování rozpočtu pro příští rok.

Co by podle vás měla podporovat nová Společná zemědělská politika?

Podle našeho názoru, zde hovořím jako předseda zemědělských odborů, který je v neustálém kontaktu se svými hlavními sociálními partnery, tj. Zemědělským svazem ČR a Českomoravským svazem zemědělských podnikatelů, říkám, že nová zemědělská politika by měla podporovat tvorbu a udržitelnost pracovních míst v zemědělství, měla by podporovat chovatele hospodářských zvířat a pěstitele náročných plodin, jako je ovoce, zelenina, chmel či brambory. Je nutné podporovat hospodáře, kteří svoji zemědělskou výrobu produkují šetrně a efektivně, zejména ty, kteří do půdy vracejí organickou hmotu.

Představitelé Agrární komory ČR a Zemědělského svazu ČR to nazývají precizním zemědělstvím, jehož úkolem je i pomoc životnímu prostředí. Ti říkají, že je nutné se postavit současným »ochráncům« životního prostředí, kteří neznají ani základy biologie a také zemědělství. Přičemž zneužívají veřejnost, neboť ji vnucují řadu nesmyslných nápadů. Mezi ně například patří zákaz klecových chovů drůbeže, což je v současnosti argument, který se objevuje v řadě evropských zemí, a také u nás se již o jeho uplatnění snaží nadnárodní obchodní řetězce, které tvrdí, že nebudou prodávat vejce od slepic chovaných v malých klecích. Objevuje se totiž názor, aby nosnice byly vypuštěny do volné přírody. Ale každý zemědělský odborník vám řekne, že současné slepice už nejsou plemena, která žila ve volné přírodě před tisíci lety a uměla se o sebe postarat. Podle odborníků Agrární komory ČR by takový nesystémový způsob chovu přinesl výrazné snížení soběstačnosti, větší zdravotní nebezpečí pro spotřebitele, ale i negativní vliv na zdraví zvířat i na životní prostředí.

Nejde jen o drůbež, ale v poslední době se ve veřejnosti objevují úvahy o tom, že by se lidé měli zaměřit spíše na vegetariánskou stravu. Co tomu říkáte?

Každý člověk si může zvolit svůj osobitý styl stravování, ale chci upozornit, že lidé jsou od nepaměti všežravci, tedy přijímají nejen rostlinou, ale i živočišnou potravu. Proto také byli v počátcích své existence lovci, jen poté se historickým vývojem dostali k pěstování obilí.

Otázka snižování produkce živočišné výroby, jak to prezentují někteří »ekologové« a po nich opakují i představitelé některých politických stran, zejména zelení, je rovněž nesmyslným názorem těchto lidí. Protože lidé i nadále potřebují živočišnou výrobu. Nejen kvůli stravě, ale právě kvůli zachování čisté a nezkažené přírody potřebujeme hospodářská zvířata, jako je dobytek, ale i ovce a kozy, na louky, protože spásají trávu, případně i rostliny charakteru plevele. Je potřeba tímto způsobem, především tedy chovem dobytka, dostat organické hnojivo do půdy, čímž se může omezit i použití neblahých chemických prostředků.

Mimochodem, po našem vstupu do EU v roce 2004 nastal u nás značný útlum živočišné výroby. Avšak díky přijatým ekonomickým opatřením se v naší zemědělské výrobě začíná také u nás vyplácet výroba hovězího masa a mléka, neboť jejich výkupní ceny již nejsou pod výrobními náklady, jako tomu bylo v předchozích letech, zejména po vzniku globální ekonomické krize po roce 2008.

Dobře, česká vláda hodlá podporovat živočišnou výrobu, alespoň v programových bodech. Ale, jak to bude do budoucna, pokud jde o lidi, kteří v zemědělství pracují?

Nejen české, ale i celé evropské zemědělství, se potýká s vážným generačním problémem, neboť ubývá sedláků, kteří odcházejí do důchodu, a mladí lidé na venkově je již nechtějí nahradit. Myslím, že to bude nutné řešit značným nasazením automatizace, robotizace a digitalizace v českém zemědělství, tak jak tomu je již ve vyspělých západoevropských zemích. Do značné míry se to již v praxi u nás děje. Dnes již například jezdí po polích digitálně řízené traktory či jiná technika, a to bez lidské obsluhy. Rovněž se také používá robotizace v živočišné výrobě, například při dojení. To je zkrátka jediná možná cesta, jak z nedostatku lidí v zemědělské výrobě ven. Prostě chybějící zaměstnance je nutné něčím nahradit, tedy automaticky řízenými stroji.

Miroslav SVOBODA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 10 hlasů.

Miroslav SVOBODA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Hlasování
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.