Nejlepší trio – Vojta Urban je uprostřed. FOTO – Haló noviny/Marcela ŠPIČKOVÁ

Fyzično není nejdůležitější, říká Muž roku 2019

Nedělám to pravidelně. Když mám tu čest být porotcem v nějaké soutěži, neprozrazuji, jak jsem hlasoval. V rámci dvacátého ročníku soutěže Muž roku, který proběhl o uplynulém víkendu v Náchodě, ale udělám výjimku. Od začátku jsem preferoval šestadvacetiletého podnikatele Vojtu Urbana ze Vsetína, který nakonec celé klání i vyhrál. Více se o soutěži můžete dočíst na straně 14, nyní máte možnost, milí čtenáři, posoudit, zda byla trefou nejen moje volba, ale – v součtu – i všech porotců v Městském divadle Dr. Josefa Čížka.

Čím jste si podle vás získal porotu, že vám svěřila nejvíce hlasů?

Chci být vzorem v tom smyslu, že titul neztvárňuje pouze nejkrásnějšího muže ani fotomodela roku. Ve finále byli kluci, kteří vypadali v mých očích lépe a měli mnohem vypracovanější postavy. Nicméně já na porotu asi zapůsobil jinými kvalitami. Možná to byl úsměv a pozitivní přístup, zdravá sebedůvěra nebo pokora. Těžko to ale mohu sám hodnotit. To bychom se museli zeptat přímo porotců.

Když už je řeč o těch vlastnostech, najdete na sobě i nějakou negativní, případně určitý zlozvyk?

Tak třeba sladké (smích)?! Naštěstí se mi tuto vášeň podařilo během přípravy docela zkrotit. A jinak možná vysoké nároky sám na sebe. Někdy si toho naložím moc a jsem příliš zaměřený na úkoly a povinnosti místo toho, aby si člověk naplno vychutnal přítomný okamžik. Najít balanc mezi prací a osobním životem pro mě bylo v minulosti těžké, ale velmi mi v tom pomohl výcvik na mentálního kouče.

V médiích, hlavně těch bulvárních, se psalo, že jste aktuálně nezadaný. Je to pravda?

Ano, jsem nezadaný. Ale také o mně vyšla informace, že už mi chodí fotky od fanynek nahoře bez. To tedy pravda není. Aspoň zatím (smích)! Víte, shodou okolností jsem měl v plánu tuto oblast osobního života začít řešit po soutěži, kdy bude více času a klid. Tak uvidíme, jak se to vyvine.

Volná disciplína

Věřil jste si při soutěži?

Představte si, že když jsem jel ve čtvrtek do Náchoda, cítil jsem takovou vnitřní spokojenost s tím, že to byla skvělá zkušenost, která mě posunula po všech stránkách. Často se mi totiž nestává, že bych byl spokojený sám se sebou. Jak jsem se na tu soutěž připravoval, shromáždili se kolem mě skvělí odborníci. Naslouchal jsem jim a snažil se jejich radami řídit. Můj fantastický tým mi pomohl s fyzickou přípravou, realizační tým kolem soutěže s vizáží a pracoval jsem také na psychice, protože vyjít před lidi ve spodním prádle pro mě bylo ještě donedávna nepředstavitelné. A v ten moment jsem si uvědomil, že mi až tak nezáleží na výsledku – a ta lehkost při finále možná zafungovala. Porota do mě vložila důvěru pro jiné věci, než je nejlepší tělo v soutěži, takže se rozhodně budu snažit titul Muž roku reprezentovat co nejlépe.

A četl jste už internetové reakce?

Zatím moc ne. Hodně lidí mě před nimi varuje, ale jsem psychicky srovnaný, takže věřím, že to nebude problém ustát. Nicméně pobavil mě popisek u fotky, kde se jeden pán vyjádřil, že místo Muže roku by mě spíš obsadil jako prince do pohádky, ale že jsem aspoň velký sympaťák (smích).

Kdy vám bylo v rámci celé soutěže – od castingů až po finálový večer – nejhůře? Co byl ten nejtvrdší oříšek k rozlousknutí?

Když mi po castingu David Novotný oznámil, že jsem postoupil, řekl jsem si: »OK, to bude výzva.« Ale pak jsem si ještě pustil záznam loňského finále a viděl disciplíny, co bude potřeba absolvovat, kroutil jsem hlavou, do čeho jsem se to navezl. Jenže už nebylo cesty zpět! Třeba promenáda ve spodním prádle, to byl strašák. Ani na koupališti v plavkách jsem se nikdy rád neukazoval. A teď bylo potřeba všechny tyhle pocity překonat.

Českou republiku budete reprezentovat na mezinárodní soutěži Mister International. Jak se budete připravovat? A jak jste na tom se znalostmi angličtiny?

Rozhodně bych se rád připravil ještě lépe fyzicky. Je tam časová rezerva čtyř měsíců, což je zhruba stejné jako od castingu na Muže roku po finále. Na těle a zdraví se vyplatí pracovat vždycky, to ostatní pak závisí na zadání pořadatelů. Přesné zadání soutěžních disciplín se dozvím od Davida Novotného (prezident soutěže Muž roku – pozn. red.), ale tuším, že bud muset oprášit valašský kroj. (smích!) No a když jste se ptal na angličtinu, neměl by to být problém. Jazykovým testem jsem prošel na 95 procent a věřím, že se za ten zbývající čas ještě více rozmluvím.

Rozumím tomu správně, že na počátku soutěže Muž roku absolvujete test cizího jazyka?

Ano, musíme prokázat určitou znalost angličtiny. Aby člověk dobře reprezentoval v případě úspěchu tady doma.

Jak vás vlastně napadlo se do soutěže Muž roku přihlásit?

Věnuji se projektům v oblasti zdraví a životního stylu a v této souvislosti přicházely jisté impulzy z mého okolí, kterým jsem však nevěnoval příliš pozornosti. Lidé mě znají jako odborníka, ale už rozhodně ne jako modela. V lednu jsem byl v Miniduelu na Primě, kam mě pozvali právě k diskusi o životním stylu a zdraví. A Lenka Špillarová se mě tam zeptala na casting na Muže roku. Zda bych to nechtěl zkusit. Byl to impulz od někoho cizího a začalo mi to vrtat hlavou. Je pravda, že jsme se tehdy rozešli s přítelkyní, a neměl jsem zrovna myšlenky na něco takového. Ale vždycky platilo, že jsem v životě litoval toho, co jsem neudělal, než toho, co jsem udělal. A tak jsem šel na casting – a nakonec to takhle dopadlo (úsměv).

Jak vypadá žena dle vašeho gusta? Co musí mít? A preferujete fyzično, nebo spíše duševno?

Důležitá je určitě přitažlivost. A protože pracuji také ve fitness oboru, je pro mě důležitá vysportovaná postava. Ne že by měla slečna trávit polovinu týdne ve »fitku«, ale každopádně bych byl rád, kdyby pečovala o své tělo. Více než fyzický vzhled ovšem upřednostňuji charakterové vlastnosti. Aby mi dotyčná imponovala svou osobností – byla pro mě parťákem, na kterého se mohu spolehnout a svěřit se, když mě něco tíží. A aby dokázala pečovat o naše společné zázemí, čímž rozhodně nemyslím, že to bude služka a že všechny práce hodím na ni. Zkrátka je pro mě důležité cítit důvěru a jistotu, že se dokážeme vzájemně podpořit a jeden na druhého spolehnout.

Prý jste míval ještě před časem nadváhu…

Je to tak tři až čtyři roky zpátky, co jsem měl o nějakých dvacet kilo více. Jak jsem vysoký, tak se to rozpláclo docela rovnoměrně, ale v porovnání s dneškem je to velký rozdíl. Vždycky jsem sportoval, jenže postava má hodně souvislost s jídlem a psychikou. U mě je současný stav výsledkem práce celého mého týmu a aplikování našich znalostí. Výsledek v praxi samozřejmě souvisí s tvrdou vůlí a dlouhodobými návyky. Žádné zázraky totiž nefungují. To, že člověk vypadá dobře na pódiu, ještě neznamená, že je zdravý a cítí se ve svém těle skvěle. To vnímám jako nejdůležitější, fyzická krása je vedlejší.

Prozraďte, jak jste se vůbec dostal ke svému oboru podnikání, to znamená ke zdravému životnímu stylu a výživě?

Pocházím ze Vsetína, což je hokejové město, a i já jsem odmalička hrával hokej. Dotáhl jsem to do juniorů, ale tím to skončilo. V devatenácti jsem nastoupil na »matfyz« do Prahy, ovšem záhy jsem zjistil, že tomu nejsem ochoten věnovat adekvátní množství času pro úspěšné absolvování. Než jsem šel na Vysokou školu ekonomickou, udělal jsem si po vzoru svého kamaráda trenérský kurz. Moji rodiče mě nemohli plně finančně podporovat, tak jsem si začal přivydělávat jako osobní trenér. A z brigády se časem stalo podnikání. Postupně jsem se obklopil odborníky na výživu, fyzioterapii, pohyb, spánek a také psychiku a dnes pomáháme osobním klientům i pracovníkům ve firmách zbavit se únavy nebo bolesti a prostě být fit, zdraví a hlavně spokojení.

Docela by mě zajímalo, jak vypadá váš běžný jídelníček…

Je docela pestrý a skládá se hlavně z čerstvých potravin, které jsou pro tělo nejpřirozenější. Takže maso, zelenina, ovoce, ořechy, obiloviny a hlavně domácí vajíčka. Ano, poslední týdny byl jídelníček dost jednostranný, aby se doladily poslední detaily před soutěží. To ale není dlouhodobě udržitelné. Neexistují žádné zázraky a rychlá řešení. Chce to pravidelnost a vydržet.

Alkohol vůbec nepijete?

Kdysi jsem se mu nebránil a neřešil to. Loni o Vánocích jsem si dal jako výzvu, že tenhle přístup změním. Rozhodl jsem se pro měsíční detox, a alkohol tak nějak postupně omezil. Trochu mi vadilo, že pro mě byl takovým »lékem« na psychický stres, a chtěl jsem se této nesvobody zbavit. Teď si dám párkrát do týdne sklenku dobrého červeného, které má v rozumných dávkách skvělý vliv na zdraví, ale tvrdý alkohol jsem téměř odboural.

Takže jste ani titul bezprostředně po soutěži neoslavil nějakým lahodným mokem?

Ano, to je pravda, to jsem slavil trošku víc (smích).

Dovolte na závěr otázku, kterou pokládám držitelům titulu Muž roku, ale i »misskám« poměrně pravidelně. Kdybych měl v ruce křišťálovou kouli a v ní mohl vidět Vojtu Urbana za deset let, co byste tam toužil spatřit?

Jak jsem říkal, pro mě by měl být nositel titulu Muž roku vzorem a inspirací. Vzhledem k tomu, že jsem vyhrál na základě jiných kvalit než fyzického vzhledu, vážím si důvěry, která ve mně byla porotou vložena, a chtěl bych ji využít na osvětu, co se týká zdraví a životní spokojenosti. Zkrátka abychom se v našem těle cítili dobře. Rád bych posunul vnímání titulu ve smyslu, že nejde o obdobu Miss – o nejkrásnějšího chlapa – ale že reprezentuji něco jiného než pouze fyzickou krásu. Snad bude můj hlas v příštích týdnech a měsících slyšet, abych dokázal inspirovat ostatní co nejvíce.

Petr KOJZAR


Petr KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.