Ilustrační FOTO - Pixabay

Lidé z plastových vesnic si odpadu cení

Prohrabávání hor odpadu je Kemanův každodenní chléb. Tento obyvatel Bangunu, jedné z indonéských »plastových vesnic« specializujících se na recyklaci, je šťasten, že tak může financovat vzdělání svých dětí, píše agentura AFP.

Zatímco mnohé země usilují o omezení používání plastů, pro obyvatele Bangunu se stal dovezený plastový odpad ceněným zdrojem příjmů. Dvě třetiny obyvatel obce třídí a prodávají použité lahve, krabičky a kelímky z plastu místním firmám zabývajícím se recyklací odpadu. Je to jejich obživa.

»Mám tři děti a všechny jsou na univerzitě,« říká pyšně Keman a brodí se polem odpadků, které mu sahají až po pás. »To vše je možné díky tomu, že tvrdě pracuji a prohrabávám odpadky,« vysvětluje dvaapadesátiletý muž, který má stejně jako mnozí Indonésané jen jedno jméno.

Bangun je jednou z mnoha chudých vesnic na ostrově Jáva, které se specializují na zpracování odpadu, většinou dováženého ze západních zemí, ze Spojených států, ale také z Blízkého východu.

Hledání destinací

Od té doby, co Čína loni zakázala dovoz několika druhů odpadu, upadla recyklace ve světovém měřítku do chaosu a západní země hledají nové destinace, kam by mohly vyvážet odpad, který nestačí zpracovat. Hlavní alternativou se staly země jihovýchodní Asie, přestože některé z nich to již odmítly vzhledem k tomu, jak je tento sektor škodlivý.

Dovoz plastového odpadu do Indonésie tedy nedávno prudce vzrostl z 10 000 tun měsíčně koncem roku 2017 na 35 000 tun měsíčně koncem loňského roku, uvádí organizace Greenpeace.

Od čínského zákazu dovážet většinu odpadu ze zahraničí se situace v Indonésii zhoršila, zdůrazňuje Muharram Atha Rasaydi z organizace na ochranu životního prostředí.

Do Bangunu denně přijíždí více než čtyřicítka kamionů a složí zde svůj náklad odpadků před příbytky vesničanů nebo na polích, kde se tvoří hory odpadu někdy vysoké jako domy.

Výrobci papíru dovážejí již několik let různý odpad, který vrší v této kdysi zemědělské lokalitě. Podle ochránců životního prostředí je různý odpad přimíchán do oficiálních dodávek recyklovatelného papíru.

Holýma rukama nebo s pomocí hrábí a lopat chráněni pouze látkovou maskou třídí obyvatelé vesnice odpadky. Pumisna vyhrabává z odpadků kusy hliníku, plastové lahve a kelímky. Tak si vydělá několik dolarů za den. Někdy se mezi odpadky skrývají opravdové poklady: dolary, eura nebo britské libry.

Indonésie je po Číně druhým největším znečišťovatelem moře na světě. Podle studie Georgijské státní univerzity v USA země vypustí do moře ročně 480 000 až 1,29 milionu tun odpadu všeho druhu. Indonésie se v roce 2017 zavázala, že do roku 2025 sníží vypouštění plastového odpadu do svých vod o 70 %.

Odpad přijde draho

»Dovoz odpadu přijde náš zdravotnický systém velmi draho a příští generace budou muset obnovovat životní prostředí,« varuje Prigi Arisandi z nevládní organizace Ecoton. »Neděje se to jen v Bangunu, nejméně pět dalších vesnic je v provincii Východní Jáva používáno jako skládky,« dodává.

Indonésie v posledních měsících zostřila kontroly dováženého odpadu, aby se nestala novou popelnicí západní zemí. Začala posílat zpět do Francie, Hongkongu, Austrálie či Spojených států kontejnery naplněné směsicí odpadků z domácností, plastů a nebezpečných látek, které byly dovezeny nelegálně.

Ale v Bangunu obyvatelé jako je Keman považují odpadky spíše za poklad. »Proč? Protože když dopoledne odpadky vysuším a roztřídím, mám večer peníze,« říká Keman.

(čtk)


redakční zpráva

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.