Ne všechny mosty jsou k soužití národů vhodné

Toto historické poznání si neuvědomila ani prezidentka Slovenska Zuzana Čaputová v přípravě návštěvy Německa, když v doprovodu německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera vyzvala Německo, že: »Hlas Německa v Evropě by měl být jasně slyšet. Nikdo jiný totiž nemá takovou zkušenost s překonáváním rozdělení.« Oba pak si přejí, aby Evropa byla i přes odchod Británie z Evropské unie jednotná a silná.

K tomuto závěru mohla prezidentka dojít jen při opomenutí, že již po celé tisíciletí prožíváme tvrdý germanizační nátlak a napadání našeho území. To celá návštěva postrádá. Nelze skrýt, že i po prohrané válce se mnozí nepoučitelní Němci zabývají problémem odplaty za Hitlerův mocenský propad ve válce. Nedá se skrýt příbuznost současné i již prošlé válečné politiky, v níž je patrný válečný duch Německa.

S tím souvisí například i staronová výzva, která zní mnohým ještě v uších - výzva Friedricha Naumanna: »Všichni, kteří tam jste, držte pevně svou půdu pro budoucí život Německa! Nemáte práva opouštět své stanoviště. Vlast vás jednou zavolá…« Připomínám výzvu proto, neboť má mnoho společného s proklamací mluvčího sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) Bernda Posselta, v jeho Právu na vlast a zrušení Benešových dekretů, což je pro SL stále živé. Zásady pánů F. Naumanna a B. Posselta mají shodné prvky a vzájemně se nevylučují. V obou případech jde o totéž – u F. Naumanna: »Nemáte právo opouštět své stanoviště«; u B. Posselta: »právo na vlast«. Oba případy nevylučují, aby hlas Německa zněl ještě silněji.

Zdá se, že prezidentka, jako žena mladšího věku, pominula v informacích proběhlé německé předválečné i válečné běsnění, zbídačování a hrůzy koncentračních táborů, plynových komor v době druhé světové války. Je pominuta i doba pozdější. Ze současné doby pak o pokračující nátlak rodu Lichtenštejnů, formou sérií žalob na Česko u 26 českých soudů, které mohou způsobit v ČR nepříznivý územní a majetkový dopad. Přitom je potřeba vrátit se k poválečným soudům, které dokázaly kolaboraci s nacisty, což v současné době rod popírá.

Připomínat spolupráci mezi Čechy a Slováky

K vytvoření uceleného názoru měla být prezidentka informována o společné genezi, z níž zaujme prvé prezidentské poselství zakladatele státu T. G. Masaryka pronesené v době po svém návratu z exilu do vlasti, což s její přípravou souvisí. Tehdy řekl: »My jsme vytvořili náš stát; tím se určuje postavení našich Němců, kteří původně do země přišli jako emigranti a kolonisté.«

Seznámit prezidentku se spoluprací mezi českými a slovenskými osobnostmi – Štefánikem aj. Přiblížit, že s touto Masarykovou myšlenkou jsme budovali stát s velkým nadšením, že bude jen vzkvétat. Od spojenců jsme očekávali, že nás vyvedou i z nastalých útrap vyvolaných Mnichovem, jakož i že zacelí rány po karabáčích a válečných útrapách. S optimismem jsme plánovali novou republiku, opírající se o sílu myšlenek slovanství, vzájemné obrany a demokratických zásad společenství.

Nejtěžším obdobím byla druhá světová válka, v níž největší krutosti vycházely z nacistické mašinérie. Proto se Spojenci zabývali otázkou, jak lidstvu garantovat skutečný mír a bezpečí, z nichž Spojené státy vyšly na konferenci v Québeku s Morgenthanovou doktrínou. Záruka skutečného míru podle této doktríny spočívala ve zničení německého průmyslu a přeměně Německa v zemědělsko-pastýřskou kolonii. Tato koncepce neprošla. Je třeba zdůraznit, že stejnou kategorii – kolektivní viny – lze vyčíst i z Postupimské dohody, kde se v článku II Politických zásad uvádí, že »německý lid …se nemůže vyhnout odpovědnosti za to, co si sám na sebe uvalil«. Jak je patrné, mluví se zde o německém lidu jako celku. Jen malá část na území Československa, asi deset procent, byli antifašisté, a ti byli vyzváni, aby v ČSR zůstali.

Ukazuje se, že po zkušenostech z napadání našeho území Germány se opět nedovedeme poučit z varovných slov Edvarda Beneše, která jsou protknuta i do Benešových dekretů.

Jakou Evropu?

Stále je otevřena otázka, o jakou Evropu jde: zda Evropu, o kterou Německo usilovalo v obou světových válkách a kterou zahrnula do svého programu i CDU-CSU, jako model »Evropy Karla Velikého«, anebo Evropu založenou na mírové spolupráci a přátelství?

Je třeba seznámit prezidentku, že smysl představy o Panevropě pochopila již lady Thatcherová. Její ministr Nicholas Ridley to vyjádřil slovy: »Evropská unie je gaunerským tahem Němců a Francouzi jsou tak hloupí, že nepoznali - jejich hloubku…, to jsme se naší svrchovanosti mohli hned zříci ve prospěch Adolfa Hitlera.« Je třeba zvážit kontinuálnost s brexitem.

Jelikož je dnes již nemalé množství protislovanských sankcí, otevřených i skrytých, neměla by prezidentce uniknout otřesná Kohlova dobyvačná slova, podobná nacistickému zájmu z třicátých let, která se týkají projektovaného průběhu východní hranice - zahrnující i prostor obou našich států.

Mělo by se připomenout – jací Němci byli, což velmi výstižně vyjádřil hlavní britský žalobce sir David Maxwell Fyfe v Norimberském procesu, který byl přesvědčen o kolektivní vině Němců, tehdy obhájcům obžalovaných v Norimberku řekl: »...Mezi Němci, jež následovali Hitlera, jsou tisíce mužů a žen, kteří svýma vlastníma rukama vraždili, ne snad pouze jednotlivce, ale stovky tisíců, ne dokonce miliony, stali se vyznavači učení svého führera o nenávisti, o ukrutnosti, jsou mezi nimi ti, jichž povoláním a výcvikem bylo velet a vésti politicky muže, kteří jsou ještě dnes tajně fanatickými a bezohlednými ve své touze po moci... Mimo ty, kteří spadají do rámce těchto organizací, zůstane na svobodě ohromný počet fanatických přívrženců nacismu. Máme před sebou celou generaci Němců, jež neznají jiných způsobů než těch, které jim předepsali jejich nacističtí vůdcové.«

Nemůžeme ustoupit!

Mezi světovou veřejností se objevují názory o příliš chudých výsledcích Norimberského procesu či o neúplném potrestání mnoha německých válečných zločinců, z nichž mnozí nacisté byli dokonce instalováni do vysokých funkcí, včetně funkce velitelů NATO (např. generálové Heusinger a Speidl). Z toho, co jsem připomněl, je patrné, že jen příliš málo provinilých se poučilo z hrůz druhé světové války.

Nejde o chiméru: Bernd Posselt stále spoléhá na fakt, že pro likvidaci českého národa hlasovalo více než devadesát procent sudetských Němců. Mnoho sudetoněmeckých politiků vychází ze závěrů přijatých mnoha německými historiky, kteří čerpali z poznatků vztahujících se ke vzniku druhé světové války. Za nestoudná lze považovat slova historika Dr. Rudolfa Hilfa, který řekl: »Doba stability na kontinentě je za námi. Na příštím německém rozhodnutí bude závislá také budoucnost kontinentu.« Od nás pan Hilf očekává, že se podřídíme, nebo, jak dále říká, »…ke spravedlnosti musí dojít, i kdyby to mělo zničit svět«. Samozřejmě, že myslí tu »spravedlnost«, kterou reprezentuje.

Závěr: Z volání prezidentky po silnějším hlasu Německa je patrná diskontinuita mezi některými historickými částmi, což mohlo prezidentku přivést k potřebě silného hlasu, a je pro další vývoj nebezpečné. Místo pro hledání budování mostů zde určitě nenajdeme.

Za této situace nezbývá prezidentku informovat, že čeští vlastenci mají předsevzetí, pokud nechceme svůj osud ztotožnit s osudem Lužických Srbů - nemůžeme ustoupit!

Čeněk M. KADLEC


Čeněk M. KADLEC

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2019-09-09 21:34
Čaputová je jen marioneta, která umí číst. Co ji napíšou, to
přečte.
velkymaxmilian
2019-09-09 11:22
Prezidentka Slovenska Zuzana Čaputová, která není rozhodně členkou
„fan klubu Fica“ se v tomto deníku nikoliv poprvé, stává terčem
kritiky. U poznámky pana Čeňka Kadlece je sice třeba ocenit, že se
neuchýlil k primitivismu typu „Čaputka“ (s.Hoření), ale nese jasné
prvky u části starší generace převládající germanofobie. Za
problematickými a tragickými kapitolami česko-německých vztahů,
které se po staletích normálního soužití začaly v důsledku
nacionalismu vyhrocovat ve druhé polovině 19. století byly učiněny
tlusté čáry klíčovými mezistátními smlouvami (Pražská smlouva
1974), po roce 1989 pak smlouva mezi ČSFR a SRN (1992) převzatá po
rozdělení společného státu ČR a SR a zejména Česko-německá
deklarace o vzájemných vztazích a jejhich budoucím rozvoji (leden
1997). Co se týče výroků paní Čaputové : »Hlas Německa v Evropě
by měl být jasně slyšet. Nikdo jiný totiž nemá takovou zkušenost
s překonáváním rozdělení.« Nezanedbatelná část politologů jej
chápe v kontextu aby Německo snižovalo zasahování USA do dění v
rámci Evropské unie . O tom, že USA brexit uvítalo může pochybovat
pouze hodně velký prosťáček. V poznámce mne ovšem zaujal autorem
uváděný výrok T.G.Masaryka : »My jsme vytvořili náš stát; tím se
určuje postavení našich Němců, kteří původně do země přišli
jako emigranti a kolonisté.« Němci k nám začali přicházet na
pozvání českých panovníků ke konci éry Přemyslovců, především
Přemysla Otakara I., tedy od přelomu 12. a 13. století. Jednalo se
logický postup českých panovníků (byli jsme součástí Svaté říše
římské, později s přídomkem národa německého), kteří chtěli
kultivovat málo nebo zcela neosídlené osídlení pohraniční hvozdy
(tehdejší český obyvatelstvo žilo v nížinách a podél vodních
toků a se životem v podhůří a horách neměli zkušenost). Používat
proto pro Němce označení emigranti je naprostý historický nesmysl,
šlo o kolonisty.
svaty_vaclav
2019-09-09 10:43
salekiv, nejdřív se naučte číst, a rozumět psanému se asi
nenaučíte, středoškolský profesore, podle toho jak se tady projevujete
asi vypadalo středoškolské vzdělávání, pravicový moulo.
salekiv
2019-09-09 10:37
svaty_vaclav: Kandidát vět aplikované matematiky a loví v internetové
žumpě hrubá a nelichotivá slova o slovenské prezidentce. To vás
baví?
svaty_vaclav
2019-09-09 10:20
Na internetu jsou komentáře lidí ve slovenských diskusích ke
slovenské prezidentce Čaputové. Některé bych zde namátkou uvedl, ale
byla by to hrubá a nelichotivá označení pro prezidentku. Slováci se
pomalu probouzejí a začínají si uvědomovat, co si zvolili.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.