Zleva Jozef Bystrický, Alexandr Naumov, Emil Voráček, stojící Jan Bureš a Jan Němeček.

Mezinárodní konference »SSSR a Mnichov 1938«

U příležitosti 81. výročí hanebné mnichovské dohody připravily Historický ústav Akademie věd ČR a Katedra politologie a humanitních studií Metropolitní univerzity Praha (MUP) mezinárodní konferenci nazvanou Sovětský svaz a Mnichov 1938.

Konferenci, konané 16. září v prostorách univerzity v Dubečské ulici 900 v pražských Strašnicích, předcházela hojně navštívená vernisáž výstavy »Rozbití Československa 1938-1939. Nově zpřístupněné dokumenty ruských archivů«, která je veřejnosti volně přístupná do konce září. K vidění na ní jsou klíčové dokumenty doby, například sovětská odpověď na žádost prezidenta Edvarda Beneše o pomoc Československu ze září 1938, záznamy sovětského vyslance v ČSR Sergeje Alexandrovského s čs. představiteli, šifrované telegramy k situaci v ČSR a další dokumenty ze Státního archivu Ruské federace, Ruského státního vojenského archivu, Historicko-dokumentárního odboru MZV RF a Ruské historické společnosti, připravené Federální archivní agenturou. O tuto výstavu přední paměťové instituce ČR neprojevily zájem - snad s odkazem na výbušnost či údajnou nevhodnost tématu? S podivem! Je proto chvályhodné, že výstava nalezla dočasné útočiště v prostorách vysoké školy, a kdo má zájem o tuto část historie, nechť neváhá a výstavu zhlédne. K dispozici na výstavě je i katalog některých dokumentů i s překladem do českého jazyka.

Hypotetická rovina

»Otázka, zda Sovětský svaz byl připraven pomoci Československu v kritických měsících podzimu roku 1938, kdy se v důsledku agresivní politiky nacistického Německa jednalo o bytí či nebytí čs. státu, stále i po více než 80 letech vyvolává spory v řadách historiků u nás i v zahraničí. Vzhledem k tomu, že osud Československa se naplnil mnichovskou dohodou, podepsanou zástupci Německa, Itálie, Velké Británie a Francie 30. září 1938 bez sovětské účasti, zůstává otázka sovětské pomoci do značné míry v rovině hypotetické,« uvedli Jan Němeček z Historického ústavu AV a Jan Bureš z MUP.

Ošidnost tématu se projevila v následných vystoupeních českých, slovenských a ruských historiků. Němeček zopakoval, že SSSR podpořil čs. stát, ale jen v rámci smluvních závazků, a to se stalo klíčové. Sovětsko-československá smlouva z roku 1935 zakládala pomoc Československu v případě napadení agresorem, ovšem vázanou na francouzskou pomoc. Sovětská pomoc tedy měla být doprovodná k francouzské, ale narážela na postoj Rumunska a Polska. Tyto státy odmítaly povolit Rudé armádě přesun přes své území. Za zaznamenání stojí i teze, jež je napsána v úvodu katalogu, že »SSSR také na žádost čs. diplomacie varoval 23. září 1938 Polsko, že pokud by se dopustilo agrese proti ČSR, byl by nucen prohlásit za neplatnou polsko-sovětskou smlouvu o neútočení z roku 1932«.

Historici Jan Němeček (vlevo) a Alexej Gromyko.

Rudá armáda se připravovala

Na připravenost Rudé armády pomoci Československu upozornil Vladimir Tarasov z Ruského státního vojenského archivu v Moskvě, o čemž – jak uvedl - svědčí dokumenty, které nejsou utajené a jsou plně k dispozici i českým historikům k bádání. Doložil to svým příspěvkem Jozef Bystrický z Vojenského historického ústavu Bratislava. »Vyslanec Alexandrovskij tlumočil Edvardu Benešovi, že SSSR je připraven pomoci, ale musely by se domluvit ČSR, SSSR a Francie,« řekl. Bez součinnosti těchto tří vojenských štábů by nemohlo dojít ke společnému zásahu. Také sovětský zástupce ve Společnosti národů, lidový komisař zahraničních věcí Maxim Litvinov, v září 1938 veřejně prohlásil, že jeho země s Francií poskytnou všechnu pomoc.

Vojenská část předstihla část diplomatickou, je přesvědčen Bystrický, což doložil na historických vojenských mapách s vyznačením míst na území tehdejšího SSSR (při západní hranici), kde se v dané době roku 1938 soustřeďovala Rudá armáda, a také její početní a druhovou specifikací dle dochovaných dokumentů. K jejímu zásahu však nemohlo dojít v důsledku známých událostí – mnichovské dohody čtyř mocností a přijetí jejích závěrů, pod nátlakem, čs. vládou.

Nedémonizovat

Alexandr Naumov z Moskevské státní univerzity odmítl démonizaci sovětské zahraniční politiky té doby. Co všechno již bylo sovětskému vedení jasné? Rakouská krize – anšlus (12. březen 1938). Španělská krize – zatlačování republikánské vlády. Rýnská krize – remilitarizace Porýní (7. března 1936), československá krize.

Historik Emil Voráček, jenž má na výstavě velký podíl, také potvrdil připravenost sovětských vojsk k vojenské pomoci, ovšem pro západní mocnosti byl socialistický Sovětský svaz »nechtěným spojencem, o nějž tyto mocnosti nestály«. Připomněl Litvinovova plamenná vystoupení v září 1938 na obranu Československa ve Společnosti národů v Ženevě, přičemž jeho projev měl ohlas prakticky jen v levicovém tisku. Profesor Jan Rychlík, jenž se konference také účastnil, poznamenal v diskusi, že z vojenského hlediska neměla tato situace řešení. Jeho názor vybudil zájem dalších historiků také se vyslovit. Bystrický to vidí tak, že pokud by došlo již tehdy k válečnému střetu, dostala by se všechna vojska do pohybu.

»Tato konference byla průlomem v pohledu na dny kolem mnichovské krize. Kolega Bystrický jasně zmínil, kde byla dislokována v září 1938 sovětská vojska,« sdělil našemu listu Voráček, kterého těší, že účast na konferenci byla kvalitní jak z české a slovenské strany, tak z ruské. Na pražskou konferenci také zavítal Alexej Gromyko, historik Evropského institutu Ruské akademie věd z Moskvy, vnuk legendárního sovětského velvyslance v USA, diplomata a ministra zahraničních věcí. Konferenci navštívil i místopředseda Akademie věd ČR Pavel Baran a mnozí čeští historici z VHÚ, Vojenského historického archivu, Historického ústavu AV a dalších institucí.

Irelevantní kritika Koněva

Haló noviny se zeptaly historika Jana Rychlíka, jaký má názor na I. S. Koněva. Kritiku na jeho hlavu považuje za irelevantní, neboť jako voják musel plnit rozkazy. Poválečná angažovanost maršála Koněva nemůže hrát roli v tom, že jeho socha v Praze je pomníkem osvobození Prahy v roce 1945, poznamenal. Soudobé pohledy nemohou měnit pohled historický.

(mh)

FOTO – Haló noviny/Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 29 hlasů.

(mh)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


pleningeri
2019-09-20 08:17
S dokumenty z ruských archivů se naše rusofóbní galerka neráčila
seznámit. Propagandisté Big Maksem počínaje čekají až to v Bruselu
přežvejkají a po dlouhém vedení rozešlou přímo do dutých palic
zdejších antikomunistických trotlů.
fronda
2019-09-20 02:27
»SSSR také na žádost čs. diplomacie varoval 23. září 1938 Polsko,
že pokud by se dopustilo agrese proti ČSR, byl by nucen prohlásit za
neplatnou polsko-sovětskou smlouvu o neútočení z roku 1932«. No a
Polsko se agrese proti ČSR opravdu po Mnichovu dopustilo. Takže proč
někomu vadí obsazení západní Ukrajiny a Běloruska po 17.9.1939?
Polský režim byl jednoznačně varován.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.