FOTO – autor

Avante! Srp, kladivo a rock’n‘roll

Na začátku měsíce proběhla naprosto zásadní událost celé evropské i světové levice. A sice 43. ročník festivalu Avante! pořádaný Komunistickou stranou Portugalska (PCP). Já měl tu čest se zúčastnit jako delegát KSČM. A rovnou vám řeknu, že to pro mě byla naprosto zásadní a přelomová zkušenost... Ale začněme od začátku. Co vlastně festival Avante! je? Je to obrovská kulturní událost, která probíhá první zářijový víkend v metropoli Lisabonu. Událost, která propojuje populární kulturu, tradice portugalské levice i spolupráci levice světové.

Než se dostaneme k samotnému obsahu festivalu, pojďme se podívat na místo, kde tato magická událost probíhá. Vše se odehrává na pozemcích patřících straně. Pozemky získala PCP do svého vlastnictví poté, co existence festivalu byla ohrožena právě absencí dostatečně velkých a vyhovujících prostor. Finance na zakoupení byly vybírány v celostátní sbírce v 80. letech, do které přispěla celá řada sympatizantů a voličů strany a tady můžeme opravdu říct, že se na to složila celá portugalská levice. Areál má vše, co festival potřebuje ke svému fungování, i něco navíc. Hlavní dominantou je obrovské ruské kolo, které je během festivalu v provozu a nabízí úžasný výhled.
Celou přípravu areálu na festival mají na starosti straničtí mládežníci, kterým pomáhá celá řada dobrovolníků. Přípravy začínají dlouho před začátkem a mají pro levicovou mládež obrovský význam. Každý si užije festival víc, když si ho sám vymyslí a postaví. Mladí lidé tím zároveň získávají velmi potřebnou zkušenost.

Marxismus v praxi
Právě mládež hraje při přípravách festivalu zásadní roli a je to na jeho podobě také dost vidět. Ani po 43 letech není znát žádné vyhoření nebo stereotyp. Nová krev s sebou přináší vždy nové nápady i čerstvý pohled na věc. Nedělat věci, protože je to zvykem a stále hledat, co se dá udělat jinak a lépe, je přístup, který tady má své místo. Prostě marxismus v praxi.
Po týdnech příprav se brány festivalu konečně otevřou a dovnitř doslova proudí davy... Uvnitř je čeká to nejlepší, co se dá pod slovem multižánrový festival představit. Na úvod samozřejmě promluví generální tajemník Jerónimo de Sousa, zazní Internacionála, Avante camarada a portugalská hymna.  Úvod je vlastně takovou ukázkou, jak to zde bude další tři dny vypadat. Jde o to společně si užít chvilku levicové pospolitosti. Odložit teoretické spory a jenom tak sdílet pocit, že na tomhle světě nejsme sami, že máme ten společný cíl a že se umíme smát a bavit se. Právě proto, že se celý festival nese v duchu otevřenosti a tolerance, tak na něj míří nejen straníci a sympatizanti, ale také spousta lidí, kteří se o levici zajímají jenom okrajově nebo třeba vůbec ne a chtějí si užít dobré víno a hudbu.
Gender a dechovka
Není proto vůbec šokující, že zatímco na hlavním podiu parta radikálních feministek s nabroušenými kytarami zpívá o tom, že láska nezná gender, tak jenom o pár set metrů dále vystupuje na podiu sbor portugalských seniorů v tradičních krojích se zpěvem lidových písní. Právě propojení tradice a progrese je to, co mě nejvíce šokovalo a fascinovalo zároveň. Tady totiž ty věci nejdou proti sobě. Není zde ta propast mezi mládím a stářím, mezi venkovem a městem nebo mezi starým a novým. Jedno přirozeně vychází z druhého a lidé si mohou užívat obojí bez nenávisti nebo pohrdání.

Takže zatímco vedle veganského stánku právě parta teenagerů zapáleně rapuje o tom, jaké to je vyrůstat na předměstí, v knižním stanu probíhá debata o současné levicové poezii. Ani jedno z toho totiž není méně důležité a rozhodně má své místo na festivalu, který je opravdu pro všechny.


Bez komunistů to nejde

Přitom se nikdo nesnaží skrývat, že se jedná o jasně politický festival a to, že bez portugalských komunistů by se nic z toho nestalo. Symbolika srpu a kladiva je všudypřítomná a na většině stánků jsou obrazy slavných osobností komunistického hnutí nebo výzvy volající po jednotě pracujících. Tady to však nepůsobí jako provokace nebo něco nepatřičného, naopak. Člověk má pocit, že je to ten tmel, který všechno, co se kolem něj děje, propojuje a dává tomu nějakou formu.
Další aspekt levice, který se na festivalu daří spojovat, je lokálnost a internacionalita. Jedna část festivalu je totiž věnována krajským organizacím, každá reprezentuje místo svého působení a kromě politické praxe také tradiční kulturu ze svého regionu. Vzniká tak celá vesnička, kde návštěvník může ochutnat dobroty a víno od severu až po jih Portugalska a dozvědět se o této rozmanité zemi vše, a k tomu přímo od lidí, kteří jsou tam doma. Pozná tak lokální rivality, které se týkají hlavně jídla, vína a fotbalu. Nic ale nepřerůstá v nenávist a zůstává v rámci trefných vtipů a přátelského poštuchování.
Nejsme v tom sami

Hned za krajskou sekcí začíná sekce internacionální. Tam si člověk naplno uvědomí, že v tom opravdu není sám. Boj proti kapitalismu se odehrává na všech kontinentech, snad kromě Antarktidy. Všechny ty boje mají jiné prostředí, jiné taktiky i jinou intenzitu. Někde jde o každodenní stranickou práci, jinde o masová hnutí a divoké stávky a jinde, tam kde je situace nejtemnější, jde o boj v hluboké ilegalitě. Právě pro ty soudruhy a soudružky, co mají podmínky nejtěžší, pak probíhají koncerty solidarity, vybírají se peníze na podporu jejich politické práce. A když je potřeba, tak se poskytuje azyl těm, kteří musí před antikomunismem utéci ze své rodné země.
Speciální místo zde mají reprezentace těch komunistických a dělnických stran, které přijíždějí z bývalých portugalských kolonií. Portugalští komunisté si totiž moc dobře uvědomují, že kolonialismus neskončil, pouze se přesunul do soukromého sektoru a do rukou nadnárodních korporací. Co nejtěsnější spolupráce na odstranění tohoto systému je tudíž životně důležitá. Právě v Internacionální sekci jsem strávil asi nejvíce času. Možnost srovnávat politickou praxi Palestinců, Irů, Vietnamců nebo Brazilců byla opravdu k nezaplacení. Naše síla je v rozmanitosti, a tak to musí i zůstat.
Nechat mladé do toho kecat
Jako delegát jsem měl oproti běžnému návštěvníkovi několik výhod, hlavně možnost setkat se s mládežníky, kteří tento festival připravují, i s vysoce postavenými představiteli strany. Měl jsem možnost ptát se jich na to, jaké věci se jim daří a které se jim dlouhodobě nedaří a prohlédnou si zákulisí celého festivalu.
Hlavní informaci, kterou jsem si z festivalu odnesl pro naše prostředí, je, že se musíme přestat hrbit, začít si hrdě stát za tím, že jsme komunisté, nezabřednout do rutiny a hlavně  - nechat mladé lidi do toho kecat.  Prostě kupředu levá!
Arťom KORJAGIN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.6, celkem 27 hlasů.

Arťom KORJAGIN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2019-10-01 09:48
Je vidět, žě lidé mají srdce vlevo a to celý život...
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.