Budova Nejvyššího správního soudu. FOTO - wikimedia commons

Nejvyšší správní soud se stává továrnou na rozsudky!

Problémy způsobené zatížením Nejvyššího správního soudu se prohlubují, varoval po roce ve funkci předseda Nejvyššího správního soudu Michal Mazanec. Roste délka řízení, za pět let se zdvojnásobil počet nevyřízených stížností.

Počet stížností k NSS roste od roku 2010. Letos Michal Mazanec s ohledem na pololetní statistiky očekává celkem 4644 nových stížností. Lidé či firmy napadají kasačními stížnostmi přibližně 45 procent rozhodnutí krajských soudů. Úspěšná je jen každá šestá či sedmá, ostatní soud odmítá či zamítá. »Nejvyšší správní soud se tak čím dál víc stává továrnou na rozsudky, jimiž hlásáme do světa do omrzení totéž, co už jsme řekli pětkrát, desetkrát, dvacetkrát,« uvedl Mazanec.

Soud nemůže sám omezit počet stížností. »Podmínky přítoku“ nových věcí stanoví zákon a také jen zákon může stanovit, že některé soudní věci soud nepřijme - nebo může z nějakých důvodů bez věcného projednání odmítnout,« popsal předseda Nejvyššího správního soudu.

Efektivní pomoc může přinést změna zákona. Od července 2018 čeká ve Sněmovně návrh novely, díky níž by mohl soud častěji odmítat stížnosti kvůli takzvané obecné nepřijatelnosti, v podstatě za okolností, kdy sporná otázka byla v minulosti opakovaně řešená a vyřešená. Sněmovna by se mohla návrhem začít zabývat na nejbližší schůzi.

Navyšování počtu soudů NSS neřeší rostoucí zatížení

Možnosti aliminace, tedy odmítnutí stížnosti bez projednání, byly i tématem mnoha návrhů soudců a odborníků, které Nejvyšší správní soud poslední rok shromažďoval. V prvním čtvrtletí Mazanec s místopředsedkyní Barbarou Pořízkovou navštívili všechny krajské soudy, diskutovali kromě jiného o možných změnách soudního řádu správního a souvisejících předpisů. Dále NSS oslovil instituce a odborníky se stejnou otázkou: Co konkrétně je třeba změnit, aby správní soudy fungovaly bez trvajícího přetížení a rychleji?

Z odpovědí od vysokých škol, úřadů, soudců, advokátů i akademiků vzešel padesátistránkový soubor asi 150 námětů. Teď se je soud snaží protřídit a zpracovat, jde o náměty různého stupně obecnosti a promyšlenosti, některé myšlenky jdou proti sobě. Průběžným výsledkem bude podklad pro strategické rozhodnutí, jakou cestou se dál vydat.

»V dalších krocích už přirozeně musí participovat ministerstvo: Bude nutné posoudit například otázky efektivity, časové i technické náročnosti možných změn, a nepochybně i politické prosaditelnosti; to už není úkol jen pro soudce,« uvedl předseda NSS Michal Mazanec.

Jako předseda se dál staví proti navyšování počtu soudů NSS, neřeší to podle něj rostoucí zatížení. Poukázal na rozpočtové náklady, personální a technické potíže, které by nastaly. Zejména by však podle něj dále přibylo soudních rozhodnutí a judikatura by se rozkolísala.

Změny u krajských soudů jsou pozitivním překvapením

V prvním roce ve funkci nesáhl Mazanec k žádným zásadním změnám ve fungování soudu, příští rok se bude muset vypořádat s úspornými opatřeními v resortu.

Předseda Nejvyššího správního soudu ocenil naopak zlepšení na správních úsecích krajských soudů. Rozhodují rychleji a lépe, uvedl Mazanec. Jako pozitivní překvapení uplynulého roku hodnotí změny u krajských soudů. »Úroveň jejich rozhodnutí má zřetelně stoupající tendenci, začínají se u nich také výrazně a dobře uplatňovat i naši bývalí asistenti, a vůbec na krajských soudech vyrůstá nová a schopná generace administrativistů. Takže můj pohled na současné české správní soudnictví určitě není jen pesimistický,« uvedl Mazanec.


Otázky pro Stanislava Grospiče, stínového ministra spravedlnosti KSČM a místopředsedu ústavně-právního výboru Sněmovny

Řešení není na zákonodárcích

Nejvyšší správní soud nestíhá vyřizovat stížnosti, se kterými se na něj lidé obracejí, jejich počet neustále roste…

Michal Mazanec zdědil Nejvyšší správní soud v nějaké situaci po svém předchůdci Josefu Baxovi, který byl výraznou osobností. Ne že by se o jím vyslovených problémech nediskutovalo, ale vždy byla tato věc trochu stranou. Důsledkem je, jak je pojato správní soudnictví, a snaha navázat sice modifikovaně, ale na prvorepublikovou tradici. Chci připomenout, že tehdy byl Nejvyšší správní soud také přehlcen a v době zániku první republiky u něj leželo obrovské množství věcí, které vůbec neměly šanci, a on se jimi vlastně ani nezabýval. Dnes jsme v podobné situaci. Ale nemyslím si, že řešení úplně spočívá na zákonodárcích, a v tom, aby vstupovali do nějaké zásadní úpravy Nejvyššího správního soudu.

Lidé či firmy napadají kasačními stížnostmi téměř polovinu rozhodnutí krajských soudů. Úspěšná je jen každá šestá či sedmá, ostatní soud odmítá či zamítá. Kde je chyba?

To je právě dáno tím, jak jsem o tom hovořil - není to úplně otázka novelizace zákona, na které by se shodli poslanci napříč politickým spektrem, je to otázka daná do určité míry také fungováním soudů. Ale hlavně jde spíš o úpravu procesních předpisů, jinak zavalí soudy kasačními stížnostmi.

Neleží snad ve Sněmovně novela, která by měla problém řešit?

Ve sněmovně leží zhruba od loňského léta novela zákona, která si klade za cíl problém řešit. Já však nevím, zda přináší úplně to nejsprávnější řešení. Vnímám to tak, že ve Sněmovně v podstatě není vůle průřezem politických stran se tím moc zabývat a jít touto cestou. Je to podobné, jako když se třeba diskutuje o hromadných žalobách – k tomu také není souznění křížem krážem politickými stranami, že by to byla věc, která odbřemení soudy nebo nějak ulehčí v procesním řízení. V tomto případě si to myslím také.

Co konkrétně je třeba změnit, aby správní soudy fungovaly bez trvajícího přetížení a rychleji?

Současný stav je do určité míry daný společensko-ekonomickým systémem a určitou strategií, která se v roce 1992 začala výrazněji uplatňovat. Říká, že zákonné rozhodnutí nebo jakékoli rozhodnutí má váhu v momentě, kdy se jedná primárně o rozhodnutí soudu. Tím se do určité míry stalo, že převážná část správních rozhodnutí může být v určitý moment napadnuta i u soudu. Problém spočívá v tom, že bychom museli asi jít do úpravy právních, zejména procesních předpisů. Teď je otázka, jestli by to bylo nejen odborně, ale i společensky v tento moment přijato. Myslím si, že společenský systém vede také velkou měrou k tomu, že firmy ve vztazích se společností řeší věci soudně.

Souhlasíte s optimismem Michala Mazance ohledně práce krajských soudů?

Rozumím jedné věci – že se celkově podařilo snížit délku soudních řízení. Ta postupně klesla. Je pravda také, že se trochu obměňuje složení soudů, ale to je dáno i tím, že před několika lety byl zaveden limit pro horní hranici výkonu soudce, takže soudci tzv. nepřesluhují, v 70 letech prostě končí. Do soudní soustavy se pak dostávají lidé mladší. A to je potřebné.

Marie KUDRNOVSKÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.5, celkem 14 hlasů.

Marie KUDRNOVSKÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.