Bilance třicetileté agrární krize v ČR (I)

Předně je třeba říci, že zemědělci, živitelé obyvatelstva, to málokdy měli lehké. Po staletí dřeli pod biči drábů na panském a měli z toho v lepším případě na skromné živoření, v horším mřeli hladem, bídou, nemocemi. Také kapitalistické zemědělství provázela těžká sociální nerovnost, počínaje zrůdnou politikou ohrazování ve Velké Británii v 18. století. Rolníci byli vyháněni ze své půdy a později popravováni coby tuláci. Masovou bídu v československém zemědělství odstranil až socialismus, a to socializací. Jistě, kolektivizace zemědělství nebyla jednoduchá, a to nejen pro tvrdý odpor příznivců starých pořádků, zejména z řad velkých zemědělců a katolické církve. Byla ale úspěšná.

Kolektivizaci zemědělství předcházela konfiskace majetku zrádců, kolaborantů a Němců, jež za aktivní účast na rozbití Masarykovy první Československé republiky a na nacistické genocidě českého obyvatelstva byli podle rozhodnutí vítězných mocností odsunuti do Německa a Rakouska. Tzv. pohraničí tvořilo asi třetinu dnešní České republiky. Konfiskované zemědělské půdy bylo ale mnohem víc, protože se velká část německé šlechty přihlásila k německému občanství a často s nacisty aktivně kolaborovala. Kolektivizaci předcházela také revize pozemkové reformy, přijaté, ale jen zčásti realizované v Československu po roce 1918. Jestliže doosídlování pohraničí byl strastiplný proces, pak pro venkov to ve srovnání s městy platilo trojnásobně.

Socialistické období v zemědělství lze rozdělit přibližně na dvě etapy: 1945-64 – dobu pomalého rozvoje při zásadních společenských změnách v zemědělství včetně rozsáhlé mechanizace zemědělských prací, a 1965-89 – dobu prudkého rozvoje moderní zemědělské výroby v Československu. Pro obě období byly charakteristické i značné zábory zemědělské půdy (pravda, ze dvou třetin šlo o její zalesňování, zpravidla tam, kde se nemohla uplatnit velkovýroba), značné poškozování zemědělské, zejména orné půdy, znečišťování vod a půdy, poškozování přírody a krajiny, zejména kácením rozptýlené zeleně, rozoráváním protierozních mezí, napřimováním vodních toků. Na tom se s výjimkou zastavení někdy i bezhlavého rozorávání kdečeho mnoho nezměnilo ani po roce 1989.

Po roce 1989 byla v Československu tzv. transformací uměle vyvolána hluboká krize, z které se české zemědělství do dneška nevzpamatovalo. Různé hlášky apologetů restaurovaného kapitalismu v ČR, že se máme skvěle, nejlépe v historii apod., doslova uráží venkov a zemědělce. Totiž, polistopadové časy pro ně představují již třicet let trvající hlubokou agrární krizi včetně setrvalé hrozby úplného kolapsu našeho zemědělství. Otázka, zda dál plundrovat ornou půdu až do úplného konce, aby zemědělec nezkrachoval hned, nebo zda s půdou šetrně zacházet a zkrachovat hned, je jen jedním z těžkých závaží, které polistopadový režim zemědělcům k nohám přivázal.

Brutální transformace

Agrární krizi u nás odstartovala transformace Václava Klause se svým ideálem »trhu bez přívlastků«, ač zemědělská výroba výrazně závisí na přírodních podmínkách, má víceletý charakter a v Evropě je nemálo dotovaná. Již odbourání tzv. záporné daně na potraviny na jaře 1990, které následně zdražily asi o 13 procent, začalo srážet poptávku po nich. S tím rostl i tlak na redukci zemědělské výroby, která v důsledku rozbití trhů někdejších socialistických států, nasycenosti trhů západních a nesolventnosti většiny trhů rozvojových neměla odbyt. Tyto trendy zásadně prohloubila transformace, naplno odstartovaná k 1. 1. 1991.

Naše zemědělství bylo za socialismu dotováno v rozsahu asi 40 % hrubé zemědělské výroby, srovnatelném s tehdejší předchůdkyní Evropské unie. Klaus a spol. tuto skutečnost ignorovali a velkou část dotací do zemědělství zrušili s tím, že je třeba vytvářet zdravé tržní prostředí a ozdravovat veřejné finance, v praxi reálně zadlužovat republiku. K tomu otevřeli náš trh s potravinami silně dotované zahraniční konkurenci a zrušili kontroly škodlivin v dovážených potravinách. Normy nadále platily jen pro domácí výrobce. Zákon o potravinách z roku 1997 přizpůsobil naše normy přípustného obsahu škodlivin v potravinách úrovni tehdejší EU, což ale v průměru znamenalo jejich trojnásobné změkčení. Sotva překvapí, že se naše i slovenské zemědělství po takových úderech začalo hroutit. Následoval ho i potravinářský průmysl. Ničilo ho i časté nepřátelské převzetí zahraniční konkurencí spojené s následnou likvidací příslušných podniků, příkladně našich cukrovarů.

K dovršení zkázy po rozbití Československa ministr hospodářství Karel Dyba (ODS) prodal velkoobchodní distribuční síť zahraniční konkurenci, která nepřekvapivě preferovala dovoz levnějších druhořadých potravin do ČR na úkor kvalitní domácí produkce.

Ve slušné společnosti se jednotliví ministři snaží rozvíjet svěřený resort, jak nejlépe umějí. Ne tak transformátoři zemědělství ČR. Ministr zemědělství Bohumil Kubát (ODA, 1990-92) přednesl 17. dubna 1991 ve Slušovicích projev, v němž jako svůj osobní politický cíl vyhlásil likvidaci tamního JZD, nejlepšího podniku v republice.

Předseda JZD Agrokombinát Slušovice doc. František Čuba svou funkci položil poté, co 21. srpna 1991 prezident Václav Havel již potřetí hrubě napadl jím řízený podnik slovy: »Vyzývám do boje s žilkami slušovické mafie!« Ano, rozbít socialistické státní statky, jednotná zemědělská družstva, to byla politika polistopadových vládců, mezi kterými smutně prosluly trojice poslanců »tři T« (Tlustý, Tomášek, Tyl). Že pak zůstane potenciál zemědělství do značné míry nevyužit? Kdo by to prý řešil!

Ano, nejlepší zemědělský podnik ČR se podařilo rozbít a zlikvidovat, což předurčilo tristní stav, z kterého se naše zemědělství nevyhrabalo dodnes. Rozbit byl i špičkový státní statek Tachov a mnohé další. Nepřekvapivě se regiony s dříve prosperujícími celookresními státními statky Tachov, Bruntál, Znojmo a Most staly na dlouho významnými ohnisky krize. Jen v Mostě byla pro dlouhodobou krizi rozhodující transformace průmyslu, zvláště pak útlum těžby uhlí.

Časem se mi svěřil jeden přední ekolog, že mu před lety nabízel náměstek ministra za babku jistý zemědělský statek s tím, že se ho potřebují zbavit. Tento ekolog byl slušný a nabídku odmítl. Časem se ale statek změnil v ruiny.

Restituce

K tomu přibyly restituce, prosazené pravičáky včele s »3 T« i proti Klausovu přání. Nešlo ani tak o nápravu starých křivd (to je po 30-40 letech vyloučeno, resp. zásada nápravy jedné staré křivdy vytvořením několika nových křivd a podvázáním rozvoje s rozumem ani spravedlností nesouvisí), jako o brutální likvidaci za socialismu prosperujícího odvětví. Dokládá to pro zemědělská družstva užitá zásadní preference majetkových podílů z doby před kolektivizací na úkor pracovních zásluh družstevníků po kolektivizaci, tj. jejich okradení na základě zákona. Šlo také o důkladné rozeštvání společnosti a zemědělců obzvlášť. V tomto směru restituce uspěly. Napáchaly přitom nejen v zemědělství obrovské škody. Leckde byly příčinou krachu agrárních podniků, někde se o majetek soudí dodnes. Zemědělci jsou rozdělení, jedni do bloku velkých podniků – transformovaných družstev, reprezentovaných Agrární komorou a Zemědělským svazem – druzí do bloku malých zemědělců, obvykle drobných restituentů, reprezentovaných Asociací soukromých zemědělců.

Ideálem ministra Kubáta byly drobné rodinné zemědělské podniky, které ekologicky šetrně obhospodařují pět až deset hektarů půdy, ač i ve vzorovém Rakousku jsou typické zemědělské podniky násobně větší. Socioložka Hanka Librová v roce 1993 v knížečce »Pestří a zelení« vysoce cenila ony pestré zemědělce (drobní zemědělci citliví k přírodě a životnímu prostředí, kteří se dali cestou drobného zemědělského podnikání podle doporučení ministra Kubáta). O pár let později přiznala, že její milovaní vesměs zkrachovali v podnikání i v osobním životě, protože tvrdé podmínky konkurence v zemědělství je nutily doslova otročit na hospodářství s celou rodinou. Nepomohl jim ani Bůh, v kterého snad upřímně věřili.

Zemědělství vážně poškodily i vyjednané velmi špatné podmínky vstupu ČR do Evropské unie, připomínající diktát koloniální mocnosti. Je jistě pravda, že se dotace z fondů EU do našeho zemědělství poté zvyšovaly, byť úrovně dotací EU dosáhly až kolem roku 2013. Je též pravda, že nám byly nadiktovány kvóty zemědělské produkce na základě stavu v době vyjednávání, zásadně sníženého proti roku 1989. Zemědělství ČR tak nemohlo růst. Protože staré členské státy EU užívají četné skryté dotace, ničení našeho zemědělství po vstupu do EU pokračovalo. Vyprávět mohou nejen chovatelé prasat. Nemuselo tomu tak být. Sousední Polsko si dokázalo, co se týče zemědělství, vyjednat vyhovující podmínky vstupu do EU. Stalo se pak pro české zemědělce velmi tvrdým a úspěšným konkurentem.

V letech 1992-2012 ne moc přesná statistika vykazuje tzv. ornou půdu v klidu v rozsahu 30–177 tis. ha. Že neobdělávaná zaplevelená půda nesouvisí s ochranou životního prostředí, brzy pochopili i ekologové. Na ministerstvu zemědělství s tím ale dlouho neměli problém. Četné ruiny někdejších kravínů, vepřínů ad. hyzdí mnohé české vesnice dodnes coby smutný svědek zašlé prosperity.

Propad zemědělské

výroby v ČR

Zatímco v letech budování socialismu zemědělská výroba poměrně rychle rostla, po roce 1989 nastal její hluboký propad, a to zejména živočišné výroby. Ve stálých cenách roku 1989 se zemědělská produkce v dnešní ČR v letech 1950-90 zvýšila o 62,6 %. V letech 1990-2018 se pak snížila o 30,6 %. Zatímco živočišná výroba se v letech 1950-90 zvýšila o 95,7 %, tj. téměř na dvojnásobek, v letech 1990-2018 se snížila o 41,2 %. Hluboký propad živočišné výroby se negativně projevil na saldu zahraničního obchodu s agrárním zbožím i na poklesu zdrojů chlévské mrvy. Zatímco v letech 1950-90 se produkce chlévské mrvy zvýšila o 24,7 %, v letech 1990-2018 se snížila na 41,9 %. Ještě více se za socialismu zvyšovala produkce kravského mléka, ryb, králíků, vajec a medu. V letech 1990-2018 se ale zvýšila už jen produkce ryb a medu. Mléko se propadlo na 64 %, vejce na 67 %, králíci na 70 %. Velký propad živočišné výroby vedl ke vzniku nemalých přebytků v produkci obilí, které nemá kdo zkrmovat, takže se vyváží.

Výroba masa se v letech 1948-90 zvýšila téměř čtyřikrát – o 278 % z 388 na 1465 tisíc tun živé hmotnosti. V letech 1990-2018 se pak ale snížila na polovinu – na 50,4 %; 739 tisíc t masa v živé hmotnosti. Pokles výroby hovězího masa spadá na období před vstupem ČR do EU. V letech 1990-2018 se zvýšila jen výroba drůbežího masa, a to o 24 %. Proti jejímu růstu v letech 1948-90 o 1067 % je to zvýšení malé. Zatímco výroba mléka za socialismu vzrostla o 155 % z 1886 na 4892 mil. litrů, v letech 1990-2018 se snížila o 36 % na 3074,8 mil. litrů, a to při růstu průměrné dojivosti z 3892 na 8525,7 litrů na dojnici a rok. Výroba vajec se za socialismu zvýšila čtyřikrát z 917 na 3681 mil. kusů. V letech 1990-2018 se snížila o 38 % na 2293 mil. kusů. Stavy skotu poklesly z 3481 na 1402 tis. ks. Stavy prasat se snížily z 4686 na 2433 tis. ks.

Jan ZEMAN

ILUSTRAČNÍ FOTO – Josef ŠENFELD


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 42 hlasů.

Jan ZEMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


slechta48
2019-11-12 17:24
Důsledkem řádění třech "téček" jsou vylidňující se
obce. V každé bylo JZD či Státní statek, přidružená výroba,
hospoda i prodejna Jednoty, místní nemuseli dojíždět za prací
desítky kilometrů jako v nynější "nejlepší době pro
život".
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.