Ilustrační FOTO - Pixabay

Škody z divoké privatizace srovnatelné s válečnými

Rusko prožilo v 90. letech minulého století hlubokou ekonomickou krizi, která dodnes zůstává málo zmapovaným obdobím. Byla charakterizována divokou privatizací státního majetku a stovkami krachů státních i privatizovaných podniků.

Server Pravda.ru se nyní pokusil období alespoň částečně osvětlit. Pozval si k tomu šéfa Institutu studia národních krizí Nikolaje Sorokina.

Bloumající teorie

Ten se soustředil na nejznámější případy privatizace, za něž nese odpovědnost Anatolij Čubajs, favorit prezidenta Borise Jelcina a vyznavač liberální teorie, že lepší je péče o majetek v soukromých rukou než ve státních. Tato teorie »bloumala« po bývalých socialistických zemích včetně ČR a přinesla značné škody. Sorokin ty ruské opakovaně přirovnal ke škodám, které způsobilo sovětské ekonomice fašistické Německo během okupace části sovětského území za 2. světové války. Čubajs, který řídil prezidentskou kancelář a fakticky vykonával prezidentskou funkci za věčně »nemocného, prý však ve skutečnosti opilého« Jelcina, prodal za kopejky stovky menších a středních státních podniků, které skončily stejně – zbankrotovaly. Ať už šlo o špatný odhad managerských schopností nových majitelů, nebo o prodej privatizovaného majetku do ciziny, vždy došlo k bankrotu, zahraniční vlastníci neměli zájem na konkurenci.

Jinou kapitolu představovaly prodeje podílů »strategických« majetků, tedy především těžby ropy a plynu a závodů hutnictví a těžkého strojírenství. Majiteli se v kupónové privatizaci (Čubajs nařídil vydání 145 milionů privatizačních kupónů, které zahrnovaly 80 % národního majetku) stali podnikatelé Čubajsovi blízcí, kteří sice pohádkově zbohatli, ovšem na faktický stav strategických oborů vliv neměli. Posléze byli novým prezidentem Vladimirem Putinem přizváni ke spolupráci s vládou výměnou za ponechání majetku. Ti, kdo se zpěčovali, skončili u soudu a ve věznicích. Nejznámější se v tomto ohledu stal případ oligarchy Michaila Chodorkovského, který strávil ve vězení téměř 11 let.

Ilustrační FOTO - Pixabay

Čubajs dílo zkázy nedokončil

Sorokin považuje za štěstí, že se Čubajsovi nepodařilo divokou privatizaci dokončit, nikdy nezískal generální svolení prodávat strategické podniky do ciziny. Zabránil mu v tom Putin.

Sorokin zdůraznil, že Čubajs, který mimo jiných aktivit řídil Jednotnou energetickou soustavu, sice dosáhl likvidace ruského leteckého průmyslu prodejem jeho rozhodujících částí do amerických rukou, nestihl ale rozprodat právě energetickou soustavu, i když se o to hodně snažil. Stačil prodat 23 ze 70 nejdůležitějších součástí energetické soustavy. Byla to labutí píseň divoké privatizace. Putin ještě za vlády Jelcina dosáhl zákazu prodeje klíčových přenosových soustav do ciziny, pomohla mu armáda, která řadu energetických objektů označila za důležité pro národní obranu. Brzy po tomto zákazu Jelcin předal moc do Putinových rukou a nastala »éra nápravy«.

Čubajs nikdy nestanul před souden, byl uklizen do trustu Rosnano, který se zabývá nanotechnologiemi. Mimochodem jde o úspěšný trust.

Putin dosáhl obnovy rozhodujícího státního podílu v energetickém oboru, stát třeba ovládá 51 % plynárenského monopolu místo 36 % při jeho nástupu.

Co se podle Sorokina daří s obtížemi, je obnova ruského farmaceutického průmyslu. Ten byl Čubajsem naprosto rozmetán. Například výrobu inzulínu koupila dánská firma, světový monopolista, která podplatila úředníky ministerstva zdravotnictví a ruskou výrobu koupila. Pak ji zlikvidovala. Úředníci sice byli odsouzeni, ovšem obnovit výrobu se ukázalo mnohem složitější. Výrobce musí získat nejen národní, ale i mezinárodní certifikáty o nezávadnosti a prospěšnosti léku. Nakonec ale mají ruští pacienti možnost kupovat ruský inzulin a postupně i další nejužívanější léky.

Příběh Pravdy

Divokou privatizací prošel i list Pravda. Jelcin ho zakázal už v roce 1991, majetek byl zabaven a brzy zprivatizován. Majitelem se stala jakási řecká firma, která údajně měla vazby na řecké komunisty. Šlo o Čubajsův výmysl, Řekové přišli jen proto, aby list zničili. Udělali to jednoduše, přebrali sice zaměstnance, ale neplatili jim výplaty. Do půl roku neměl deník žádné zaměstnance a zanikl. Začaly však soudy o duševní vlastnictví – tedy o název. Zájem o něj měla skupina redaktorů vedená Inou Novikovovou, nárok uplatňovala také Komunistická strana Ruské federace (KPRF). Soud po dlouhých odkladech vydal rozhodnutí. Právo na název tištěného listu získala KPRF, jak žádala, na název internetového serveru pak zmíněná skupina novinářů. KPRF o internetové zpravodajství zájem neprojevila. Server Pravda.ru sám sebe považuje za středový, stojící na respektu k silnému Rusku. V současnosti má 400 tisíc abonentů a milion kliknutí denně. Vychází kromě ruštiny i v angličtině, tato verze patří k pěti nejnavštěvovanějším ruským portálům ve světě. Šéfredaktorkou je Novikovová.

Uvážlivá privatizace

Putinova vláda v privatizaci pokračuje, oficiálně proto, aby získala peníze na investice. Podle Sorokina jde však hlavně o ukázku transparentnosti ruské ekonomiky. Zahraniční firmy mohou získat podíly například v ruských bankách, těžebních či leteckých společnostech, vždy se ale jedná o podíly menšinové, rozhodující kartu drží ruský stát. I proto pokračuje privatizace pomalu, ztěžují ji i různé americké a západoevropské sankce.

Divoká 90. léta navíc nutí vládu k opatrnosti. Dodnes Rusové považují privatizaci za »zlodějnu« a nenávidí ji. Mají prostě své zkušenosti. Čubajsovo řádění skončilo v roce 1998 ruským státním bankrotem, při němž přišli občané o životní úspory…

(jo)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.7, celkem 25 hlasů.

(jo)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2019-11-20 00:42
To taky začalo voláním po "lidských právech" a
"vylepšování socialismu".
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.