Archivní snímek: pánové Větrovec a Hromada na jednom pódiu

Jiří Hromada: Větrák mi nikdy neublížil, naopak

Přímo do knihy Větrák o Josefu Větrovcovi poskytl rozhovor herec a dabér Jiří Hromada (1958), který po studiu DAMU začínal svou hereckou kariéru právě v Divadle E. F. Buriana pod ředitelským vedením Josefa Větrovce. U Buriana byl ve stálém angažmá deset sezón v letech 1981–1991 a odehrál celkem 66 premiér a dva tisíce představení. Po listopadu 1989 se stal Jiří Hromada významným gay aktivistou a v letech 2011–2017 byl prezidentem Herecké asociace. Úryvek ze zmiňovaného rozhovoru nyní s laskavým svolením autorů přetiskujeme. Načasování před Vánoci není náhodné – třeba by mohla kniha publicistů Miroslava Graclíka a Václava Nekvapila sloužit jako pěkný dárek pod stromeček…

Kdy jste se poprvé setkal s Josefem Větrovcem?

Jako student jsem v DISKu hrál Bláznovy zápisky, což bylo divadlo jednoho herce, dramatizace Gogola. V té době v Divadle E. F. Buriana hledali někoho, kdo by mohl alternovat za Pavla Trávníčka, který musel zrovna něco točit. Doporučil mě herec z Divadla EFB Jaroslav Vágner a umělecká rada se na mě přišla podívat. Josef Větrovec seděl v první řadě a musím přiznat, že když jsem se to dozvěděl, tak mi do smíchu nebylo. Šlo mi totiž o hodně, o angažmá. Dopadlo to dobře, až zbytečně dobře, protože jsem se dozvěděl, že když Větrovec o mně v divadle mluvil, řekl něco na způsob: »Tak jsem viděl jednoho kluka, to budete koukat.« Situaci mi tím z počátku moc neulehčil, protože ostatní byli hned připravení ve stylu »to jsme tedy zvědaví«. Já ale přišel do divadla plný pokory, herečtí kolegové pro mě byli polobozi a oni brzy pochopili, že nejsem žádný náfuka a lehce jsme se sžili. Zpětně musím přiznat, že jsem byl Josefu Větrovcovi za ten jeho výrok vděčný, pomohlo mi to, povzbudilo mě to v práci a z alternace jsem pak plynule přešel do angažmá. Josef Větrovec se tak stal mým prvním divadelním principálem.

Takže se z vás stal i díky Josefu Větrovcovi profesionální herec...

Pamatuji se, že při podpisu smlouvy, tedy profesionální smlouvy, já byl dlouho ochotník, amatér, tak mě v ředitelně slavnostně přijal, předložil mi onu smlouvu, já byl celý rozechvělý, letmo jsem ji pročítal, třásla se mi ruka a trochu jsem zavadil očima o honorář. Josef Větrovec si toho všiml, nic jsem neřekl, ale on hned: »To víš, chlapče, já vím, že 1550 korun je hrozný, ale to víš, každý nějak začíná, ale uvidíš, brzy budeš mít nějaké další práce a to si vyděláš.« »Já ale nic neříkám,« odpověděl jsem mu a tekly mi slzy, jak jsem byl dojatý. On byl také dojatý a jen řekl: ,No, tak jo, tak to podepiš a hodně štěstí.ʻ Tím chci jen říct, že Josef Větrovec byl pro mě prvním principálem a v mém případě byl principálem, na kterého se nezapomíná. Větrák mi nikdy neublížil, naopak.

Kdy jste do divadla nastoupil a jak dlouho jste se s panem Větrovcem v divadle setkával?

Nastoupil jsem roku 1981, Josef Větrovec byl ředitelem do roku 1988, takže jsem zažil sedm let jeho ředitelování a následně zůstal v divadle ještě jako herec, takže jsme se setkávali jako herečtí kolegové až do zavření divadla v roce 1991.

Mluvil jste s ním o zániku Divadla E. F. Buriana?

S Josefem Větrovcem jsem o zániku divadla nemluvil, takže nemohu říct, co si o tom myslel. Ale vím, že pro mnohé bylo zavření divadla velké překvapení. Sám jsem se v době listopadu 1989 velmi v divadle angažoval, byl jsem členem stávkového výboru i ve vedení divadla. Přihlásil jsem se i do konkurzu na místo ředitele s tím, že jsem chtěl divadlo zachovat. Tedy divadlo souborové s repertoárem, ale nakonec jsem prohrál ve finále a z Divadla E. F. Buriana se stalo Divadlo Archa.

Setkávali jste se s Josefem Větrovcem i soukromě?

Privátně jsme se nesetkávali, to ne. Měli jsme ale k sobě lidsky blízko a navíc jsem s ním seděl v šatně. Divadlo EFB mělo dvě pánské šatny, byly to spíš takové kóje. V první seděli pánové Větrovec, Kopřiva, Oliva, Krůta a já, ve druhé pánové Holý, Langmiler, Ornest a další. Byl jsem v šatně benjamínek, a to víte, že jsem také kolikrát něco od kolegů vyslechl. Mělo to ale výhodu, protože jsem mu v šatně mohl lidsky říct, co jsem potřeboval. Vyslechl jsem si hodně rad, párkrát jsem ho požádal i o finanční pomoc, řekl jsem mu třeba: »Půjčte mi, šéfe, peníze, já už nemám.« A vždy mi půjčil. Jednou dokonce i větší sumu, když jsem potřeboval na nábytek, což jsem mu pak postupně splácel.

Jaké rady vám dával?

Byly to ryze praktické rady, typu: »Nemůžeš si klekat takhle, je ti vidět pod trenýrky, jako lord musíš stát takhle, jak to stojíš, paty k sobě...« Prostě ryze praktické věci. Bral jsem ale rady od všech a byl jsem rád, že se o mě někdo zajímá. V Praze se předpokládá, že člověk prostě už umí a jakékoli rady navíc byly pro mě velmi cenné. Josef Větrovec ovšem dokázal pochválit nejen slovem, ale dokázal práci ocenit i jinak, například párkrát jsem dostal prémii 500 korun za výkon.

Můžete uvést nějaký příklad jeho ředitelské praxe?

„V Divadle EFB byl v angažmá také herec Ladislav Křiváček. Byl to impulzivní cholerik, který měl svůj názor na život, byl to poměrně uzavřený člověk a málokoho si k sobě pustil. Například celý rok mu trvalo, než mě začal zdravit. Stalo se ale, že jednou po nějaké premiéře zůstal v klubu s kolegyní, která mě měla ráda, a když jsem do klubu přišel já, kolegyně na mě zamávala, pozvala mě k nim ke stolu a panu Křiváčkovi bylo s ohledem ke kolegyni hloupé protestovat a tak jsem si k nim přisedl. Postupně během večera mezi námi vznikl zajímavý dialog. Mluvili jsme o historii divadla, on zjistil, že vím hodně věcí, hodně jsme si povídali a on to pak uzavřel: »Hromado, to jsem o tobě nevěděl, ty to divadlo máš opravdu rád.« Mluvili jsme dlouho, a když se zavíralo, šli jsme k nám do šatny, kde jsme pokračovali. Probudili jsme se až ráno na zemi v dámské šatně. Vyhnala nás uklízečka s tím, že už je ráno. Bylo z toho pozdvižení, protože Ladislav Křiváček divadlo zamknul a uklízečky se do něj nemohly dostat, tak jsme byli oba ihned pozváni do kanceláře ředitele. Hromada a Křiváček k soudruhu řediteli! Já myslel, že už je to můj konec. Abych to vysvětlil: Nový herec při nástupu do divadla nejprve dostal roční smlouvu, pak v případě zájmu smlouvu dvouletou a teprve potom smlouvu trvalou. A já byl zrovna na konci té smlouvy dvouleté a očekával jsem, že dostanu tu trvalou. Byl jsem nervózní, šel do ředitelny, kde už před dveřmi čekal Křiváček, celý bílý, a protože dobře věděl, v jaké jsem situaci, řekl, že to vezme všechno na sebe. Josef Větrovec nás oficiálně usadil v ředitelně a začal mluvit. »Soudruzi, zcela nepochybně dobře víte, co jste udělali.« »To všechno já,« hlásil se Křiváček. »Ne, mlč!« na to rázně Větrovec a bylo ticho. Všichni jsme mlčeli. Větrovec byl zticha, přemýšlel a pak do toho absolutního ticha řekl Křiváčkovi: »Hele, pamatuješ si, jak jsme tenkrát byli na tom tahu a propili jsme Sokolovskýmu generálku? To byl tenkrát průser, co?« A následovalo dvacetiminutové krásné vzpomínání dvou kolegů a kamarádů, velice živé a upřímně lidské. Pak si ale uvědomil, že je ředitel a že musí toto setkání ukončit a ukončit ho s trestem. »Soudruhu Křiváčku, uděluji ti důtku a pokutu tolik a tolik. Hromado, uděluji vám také důtku a pokutu 800 korun. Přijímáte?« »Ano,« odpověděli jsme mu s Křiváčkem. A k tomu Větrovec při našem odchodu dodal: »A Hromado, za poslední výsledky vám dávám 1000 korun odměny.« Takže Větrovec mi dal pokutu 800 korun a zároveň 1000 korun jako odměnu. Myslím, že k tomu není co říkat.

Jak Josef Větrovec reagoval na vaši jinou sexuální orientaci, když jste mu to řekl?

To je velmi silný příběh. O své příslušnosti jsem otevřeně hovořil už na škole, první den jsem to řekl klukům, všichni se smáli a nevěřili mi, ale pak to pochopili a tuto skutečnost přijali. Můj herecký kolega v Divadle EFB Jaroslav Vágner byl také gay. Tedy od samého počátku mé kariéry se to už o mně vědělo a vím, že určitá skupina herců šla za Josefem Větrovcem s prohlášením typu: »Josefe, přece nevezmeš do divadla dalšího buzeranta.« U toho setkání jsem nebyl, ale doslechl jsem se, že na to měl říct: »Jestli ještě jednou někdo z vás s tímhle přijde, tak vyrazím jeho.« A více se s nimi o tom nebavil. To je beze slov.

Marcela ŠPIČKOVÁ

FOTO - MV knihy


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 14 hlasů.

Marcela ŠPIČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.