Ilustrační foto - wikimedia commons

Vodní hospodářství ČR v letech 1989-2019

Vývoj vodního hospodářství v České republice v letech 1989-2019 má několik rozměrů. Kontinuity, odehrávající se jednak v oblasti pokračující (od 1. 1. 1974 nezákonné) devastace vodních poměrů technickými úpravami koryt vodních toků, jimiž se obvykle předstírá protipovodňová ochrana, jednak v rozvoji zásobování obyvatelstva pitnou vodou, odkanalizování a čištění odpadních vod. Stagnaci ve výstavbě přehrad. Zásadní zlepšení ochrany čistoty vodních zdrojů povrchových i podzemních. Pak je tu boj se suchem, kdese negativní trendy v důsledku rostoucích změn klimatu zhoršují.

V roce 1809 vznikla hrubě chybná Rýnská koncepce technických úprav koryt vodních toků, založená na jejich opevňování kameny a později i betonování a napřimování. Na jejím základě se těžce devastují vodní poměry u nás po celých uplynulých 210 let s vrcholem v letech socialismu, v době největší výstavby.

Technické úpravy koryt vodních toků spočívaly v jejich úpravách, výstavbě menších i větších vodních děl, resp. vodních nádrží, a často i v jejich napřimování. Cílem bylo příslušné pozemky odvodnit a zkvalitnit tak zemědělskou půdu. Zužováním a napřimováním koryt vodních toků se získávala půda dosud držená vodními toky a nivami pro zemědělství a pro výstavbu průmyslových a jiných podniků. Výstavbou vodních děl se získávala voda pro zásobování, energeticky využitelný spád vodních toků se využíval pro instalaci vodních elektráren atd.

Urychlený odtok vody z půdy znamená ale jejich vysoušení, což se při sílících klimatických změnách projevuje stále negativněji. Výstavba na pozemcích v těsném sousedství břehů upravených koryt vodních toků je ohrožována velkými povodněmi, kterých v důsledku sílících klimatických změn přibývá. Potřebou chránit takto neodpovědně umístěný majetek se mimo jiné zdůvodňuje výstavba přehrad. Prostě, náklady veřejné, zisk soukromý. Problém je, že nové přehrady ve své zátopové zóně kompletně ničí vodní poměry, půdu, přírodu i sídla a okolní výstavbu reálně chrání jen před menšími povodněmi. Na zvládání velkých povodní obvykle nejsou provozovány a často ani stavěny. Protože povodňová vlna postupuje po rovné hladině přehradní nádrže podstatně rychleji než po volně tekoucím vodním toku, v případě přetečení přehrady se ještě více urychluje odtok povodňových vod, zvyšuje výška povodňové vlny a zhoršuje se průběh povodně.

Devastace místo revitalizace

Tristní je, že na hrubě chybnou Rýnskou koncepci je krátký i zákon o vodách, který od 1. 1. 1974 v Československu uzákonil ochranu vodních poměrů. Tu převzal a mírně rozšířil i stávající zákon o vodách č. 254/2001 Sb. Toto velmi rozumné ustanovení je ale ignorováno. Když přijde velká povodeň a způsobí značné škody na neodpovědně umístěném majetku v záplavových územích, málokdo se chytí za nos. Zavládne hysterie, že je nutno řeku důkladně spoutat, že je třeba stavět další přehrady, a ještě více technicky upravovat beztak už upravená koryta vodních toků. Že se tak zhoršuje průběh velkých povodní, se nepřipouští.

Je pravda, že se zejména v Praze podařilo zrevitalizovat jistý počet kilometrů malých vodních toků směrem k původním vodním poměrům. Je též pravda, že v rámci »náprav« povodňových škod byla celá řada povodněmi renaturalizovaných úseků koryt vodních toků znovu nákladně technicky upravena a tato devastace se vydává za jejich revitalizaci.

Sem patří i zoufalé snahy lépe využít potenciál některých přehrad, například těch silně kontroverzních na Dyji pod Pálavou, pro závlahy. Případné zvýšení jejich hladiny příliš nepomůže ze stejného důvodu jako samotné Novomlýnské přehrady: zničily unikátní lužní prales, vytvořily obří rovné hladiny, po kterých se silně prohání vítr a zesiluje vysoušení a větrnou erozi půdy široko daleko. Není náhoda, že zkáza orné půdy finišuje právě na jižní východním Znojemsku a západním Břeclavsku. Místo aby vysadili a jako oko v hlavě chránili větrolamy a další zeleň k rozdělení velkých lánů (větrolamy vysázené v 50. letech následně v 60. letech vykáceli, přitom ve svých deseti letech ještě nebyly s to plnit své funkce), doufají, že závlahy z Novomlýnských nádrží udělají zázrak. Pravda, řeky ústící do Novomlýnských přehrad jsou dnes podstatně čistší.

Do roku 1945 bylo u nás postaveno 41 přehrad. Nejvíce jich počtem a zejména velikostí bylo postaveno za socialismu - 77. Přehrady se po roce 1989 přestaly stavět. S velkým zpožděním byla dokončena jen rozestavěná vodní díla Hněvkovice a Kořensko na Vltavě jako podmiňující stavby k jaderné elektrárně Temelín a Slezská Harta na Moravici ve Slezsku. Zádržný prostor přehradních nádrží snižuje pokračující zanášení splaveninami. Odbahňovací akce jsou nákladné a při pokračující ignoraci protierozní ochrany i málo účinné. Určitý místní význam pro zmírňování narůstajícího sucha má výstavba malých vodních nádrží.

Praktické zastavení výstavby přehrad nelze posuzovat negativně tím spíš, že za narůstajícího sucha se ocitají i středně velké přehradní nádrže bez vody. Trvalým problémem jsou nížinné Novomlýnské přehrady na Dyji pod Pálavou, které se podle všeho neměly stavět. Je ale dnes nepředstavitelné uvažovat o nápravě.

Zásobování pitnou vodou…

Vodovodní síť jako jedna z podmínek civilizačního rozvoje se u nás rozvíjela a rozvíjí. Lze jistě tvrdit, že rozvoj vodovodů se po roce 1989 zpomalil. Neviděl bych to ale černě, protože města již vodovody vesměs měla a na venkově jsou přírůstky počtu obyvatel zásobovaných z vodovodů podstatně menší, byť jde o připojení obvykle výrazně dražší. Podobně se rozvíjelo a rozvíjí odkanalizování domácností. Stále máme domácnosti připojené na vodovod, které ale nejsou napojeny na kanalizaci, což je negativní.

Progresivně se vyvíjelo čištění odpadních vod. Přibyla řada velkých, středních i malých komunálních čistíren. Zatímco v 50. letech znečištění vodních toků rychle rostlo a místy dosáhlo havarijního stavu, v 60., 70. a v 80. letech u nás spíše stagnovalo, ale v řadě případů na neúnosně vysoké úrovni. Měnilo se také územní rozložení znečištění vodních toků a struktura vypouštěných škodlivin. Zrušení malých starých celulózek a jejich nahrazení pěti velkými v ČSSR v 70. letech významně ulevilo příslušným vodním tokům. V celostátním úhrnu šlo ale o stagnaci, protože výstavba leckdy předbíhala zabezpečení nezbytného čištění odpadních vod. Problém je, že datová základna byla v minulosti zjevně nedostatečná, takže nejednou lze jen spekulovat.

Po roce 1989 došlo k zásadnímu snížení objemu vypouštěných znečištěných odpadních vod. Podílely se na tom hluboký propad průmyslové a zemědělské výroby, pokles spotřeby pitné a užitkové vody (na obyvatele asi na polovinu), výstavba a modernizace průmyslových i komunálních čistíren odpadních vod a drastický růst cen vodného a stočného. Vodné v ČR v letech 1989-2017 zdražilo z 60 haléřů za kubík na 37,20 Kč za kubík, tj. 62krát. Stočné se zvýšilo z 0,20 Kč/kubík na 32,80 Kč/kubík, tj. 164x.

Reálná čistota vodních toků se ale zlepšila méně, než se dá soudit z tabulky. Velkým problémem zůstává znečištění fosforem a dusíkem. Rostoucí teplota vod významně urychluje růst řas a sinic, které nebezpečně znečišťují naše vodní toky a nádrže. V létě a na podzim takzvaně kvetou. Objevily se nové, nebezpečné druhy znečištění vod – léky, hormony ad. Negativní roli hrají i časté velmi nízké průtoky ve vodních tocích a vyprazdňování přehrad, protože se tak při stejném znečištění významně zvyšuje koncentrace škodlivých látek.

Problémem byly, jsou a budou havárie na povrchových i podzemních vodách. Neukázněnost některých právnických a fyzických osob je značná, o dopravních nehodách nemluvě.

Boj se suchem

Sucho se nepravidelně vyskytovalo i v dávné či nedávné minulosti a přinášelo vážná negativa, ohrožováním úrody v zemědělství počínaje. Dosud neukončená perioda sucha od roku 2014 patří k velkým problémům. V roce 2018 si vodní hospodářství nejen ČR v řadě případů sáhlo až na dno svých možností, byť v rostlinné výrobě se to příliš neprojevilo.

K současnému suchu významně přispívá nejen nedostatek srážek, ale také zvýšený výpar v důsledku vysokých teplot, přinášených globálním oteplováním, a nedostatečná sněhová pokrývka v zimě, zejména v nížinách.

Dopady tohoto sucha jsou nejhorší v lesním hospodářství, které sucho a vedro citelně oslabuje, takže se lesy stávají snadno kořistí škůdců všeho druhu. Skutečnost, že obávaný kůrovec měl za Marie Terezie jednu generaci za rok, ve 20. století dvě generace a po roce 2000 má tři generace za rok (v roce 2018 měl místy zřejmě čtyři generace), je alarmující.

Nejde ale zdaleka jen o zhoubné oteplování a sucho, jak tvrdí organizace soukromých vlastníků lesů. Převážně monokulturní lesní hospodářství, rozvrácené tzv. transformací ČR po roce 1989 a neúměrnou liberalizací, se není s to vypořádat s kůrovcovou kalamitou a mnohými dalšími. Přitom zkáza lesů má tragický dopad na jejich mimoprodukční funkce – vodohospodářskou, půdoochrannou, klimatickou, rekreačně zdravotní… Prohlubuje krizi ve vodním hospodářství ČR. Srovnání se sousedními státy ukazuje, že krize lesního hospodářství u nás je podstatně větší, tudíž výmluvy na nepřízeň počasí jsou oprávněné jen zčásti.

Současné sucho vážně zhoršuje dřívější zničení územních systémů ekologické stability krajiny. Jejich ochrana a obnova byla sice v zákonu č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny uzákoněna, ale z velké části zůstala na papíře pro všeobecný nezájem. Důležitější jsou dosud práva vlastníků pozemků. Nadměrná liberalizace zde přináší hořké plody. Platí to i pro dosud jen velmi malý rozsah realizovaných renaturalizací koryt vodních toků.

Nedivme se, že vysušený střední horizont orné půdy je dnes běžný. Nedivme se, že se leckde na venkově v zoufalství prohlubují studny, ale pokles hladiny spodních vod pokračuje. Nedivme se, že je leckde do budoucna ohroženo i zásobování obyvatel pitnou vodou. Nedivme se, že volání zemědělců po větším využívání závlah často připomíná zoufalství, když se v nejednom vodním toku blíží průtok nule.

Je zle a podle všeho bude ještě mnohem hůř. Tím spíš, že společnost není s to účinná opatření proti suchu ve velkém realizovat, byť samotný program adaptace na klimatické změny ČR špatný není. Titanik se potápí a na jeho palubě se tančí.

Jan ZEMAN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.4, celkem 13 hlasů.

Jan ZEMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.